Nákupy

Oznamovat kam jedu nebudu, bo to stejně šéf ví. Usednu do starší temně fialového vágnu (VW Bora), nastartuji a na dvoře se ozve zvuk dobře udržovaného pětiválce. Trochu autu přišlápnu plyn, aby mi nechcípl motor (inu, klapka trochu zlobí) a vyhulím topení na max. Ani ne tak kvůli mě, jako spíše kvůli oknu, které se stihlo zamlžit. Nakonec mi to nedá a ještě vezmu škrabku a pustím se do očišťování.
"Ty moje Čučoriedka, ty si zase zamrznutá," zamrmlám si pod nos, když škrabu přední a boční okénka. Zadní nemá smysl, stejně bude zase zamlžené celou cestu. Když je konečně očištěno, sednu do auta, zařadím a vyrazím směr Karlovky a do Makra. Ještě, že ocko měl živnost a udělal si členství. Pětiválec si hezky zabublá, duplex zakašlá a za chvilku už jdou vidět jen koncová světla vzdalující se Bory rok výroby 1998.

Cesta do Varů nebyla tak dlouhá, zvlášť, když jsem do rádia píchla aux a na telefonu nepustila svůj mix ze Spoti. Jelo se prostě parádně. Brzy jsem se dostala na čtyřproudovku ("Kedy už ti kreténi z toho urobia dálnici?"), která mě vzala kolem Ostrova nad Ohří, pak mne protáhla Varama a vyplivla na dálnici. Na sjezdu jsem to zalomila k Makru a nakonec zaparkovala. Makro jsem proběhla vlastně celkem rychle. Do vozíků tři bedny tuzemáku, jedna flaša dobré whisky, karton měkkých zlatých Lucky Strike, nějaké bonbony a už jsem si to štrádovala k pokladně.
"Kartičku prosím."
"Tu."
"Ta je pěkně stará."
"Ale stále platná."
"Párty?"
"Dlouhý ubrečený večery u telky," zazubila jsem a od prodavačky jsem schytala pohoršený pohled. Ale taky jsem zarazila její vyptávání. Faktura do ruky, chlast do auta a hurá zpět.

Cestou zpátky jsem se ještě stavila v KFC, kde jsem vzala tři kyblíky a v Mekáči, kde jsem zase vzala deset klasických, deset čízů a pět kuřecích. A Jeden wrap pro mě. A pak už jsem, dlabajíc wrap a popíjejíc pepsi (ta je z KFC, Mc má Coca), vyrazila zpět "domů". K mé smůle na opačnou stranu, než bych chtěla. Zase zpět do Jáchymova.

Nakonec mi to trvalo asi dvě a půl hodiny, než jsem se vrátila. Když jsem se blížila k základně, chtěla jsem odbočit ke squatu malých chemiků, ale než jsem tak udělala, všimla jsem si, že Ferko a ještě nějaký čmoud stojí před naší základnou a u nohou má něco, co se výrazně podobalo dvěma centrálám. Zabočila jsem tedy k základně a zaparkovala kus od nich.
"Držíš slovo, to sa mi páči. Ja tiež držím slovo," vylezu z auta s cigárem v hubě a dojdu k jeho zadní části. Otevřu kufr a nechám Ferka nahlédnout.
"Ako som slíbila. Tri bedny a tu malá pozornosť pre teba," podám mu lahev whisky. Pak se podívám na čahouna, kterého fackoval a ruka mi sklouzne k noži.
"Kamarát, varujem ťa a ty zase varuj svojich kamarátov. Ešte raz nám hrábneš na centrálu, nebudeš sa stretávať len s Ferkom, ale aj so mnou a ja nezostanem len pri fackovaní," varuju ho. Nic mu ale neudělám, on si to s ním Ferko vyřídí sám.
"Tak, Ferko, ako som slíbila. Tri bedny a tu máš jedného Masaryka. Whisky je malá pozornosť odo mňa, na prísľub dobrého priateľstva," zopakuji mu ještě jednou a do ruky mu vrazím jednu pětitisícovku. Nechám ho, aby si z auta vytáhl bedny rumu, mávnutím se s ním rozloučím.

"Hej, holoto, že by mi šiel niekto pomocť?! Hodili by sa mi ešte jedny ruky!" rozeřvu se nakonec směrem na barák a usazená na jedné z centrál čekám, až někdo vyleze.