Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Společenstvo prokletých 
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 |
Mise Wolf pack Setkání s Alinou Celá cesta byla kupodivu v pořádku, žádné nečekané komplikace se nekonaly a dokonce cesty byly protažené a prosolené, zima letos cestáře nezaskočila. Nejhorší to bylo v posledním úseku, ve kterém by si ani Defender neškrtl, kdyby neměl nasazené sněhové řetězy, a i tak Defender supěl do táhlého kopce a kola kvílela jak se snažila vybrabat z hlubokého sněhu. Podobné problémy měla i Niva. Romantika, pokud nějaká byla, se rozplynula, jako když fouknete do chmýří, nastala krutá realita Krušnohorské zimy. Auta se dokodrcala k místu setkání, UaZ stál osamoceně zaparkovaný a z okýnka unikal cigaretový dým. Dveře se otevřely a z auta se vyvalil mrak cigaretového dýmu, z UAZu vystoupila dáma v letech, založila si ruce na prsa a sledovala přijíždějící auta. Na čele se ji tvořila hluboká vráska a nervózně přešlápla z nohy na nohu. Podpatky kozaček se ji bořily do sněhu, proto se nesnažila jít vám vstříc. Alice vystoupila z auta jako první a vydala se vstříc ženě. "Kolik bude potřeba pytlů na mrtvoly?" Byla to otázka, bez náznaku výsměchu či ironie. "Všechny." Stroze ji odpověděla Alina. Ženy si mezi sebou žádné zdvořilostní fráze nevyměnily. "V týmu byl Marián, Cyril, Patrik, Zoja a Katka." Alice se po této informaci napjala a bylo vidět jak zaťala pěsti. "Průzkumný tým objevil to co z nich zbylo, ale ti dementi odmítli naložit těla a vzít je sem, proto tu jste." Teď už mluvila ke všem. "Zajistěte těla, prohledejte místo kde se to stalo a najděte ty zvlčilce." Snažila se skrýt vztek. "Hlaste každý krok a buďte opatrní." Položila Alici ruku na rameno a sevřela jej. "Drž se." Podívala se Alici do očí, která jen přikývla a zadívala se někam do dálky. "Pojedu sepsat hlášení, byla jsem tu půl dne a čas běží." Nadechla se aby ještě něco pověděla. "Kloppe?" Oslovila vašeho šéfa. "Tady je GPS poloha, kde se nacházejí těla." Podala mu tablet a potom zalezla do auta, nastartovala a odjela směrem, kterým jste přijeli vy. | ||
| |||
 | Cestou necestou S ponurým soustředěním jsem naslouchal instrukcím před misí a ukládal si všechno do paměti. Ale protože se znám, ještě jsem si pro jistotu všechno zkontroloval a zakreslil v mapě. Normální turistické zalaminované - protože mám ještě starý tlačítkový telefon a ne ty chytré vymoženosti (které mě beztak jen matou a snad naschvál neposlouchají) jako všichni ostatní. Do auta jsem se vecpal k šéfovi, Řehořovi a Barbaře. Sice jsem se musel vzadu trochu krčit, jako přerostlý a v neprůstřelné vestě navlečený pavouk, s koleny málem u uší, ale shledal jsem, že v každém autě by měl jet aspoň jeden praktikující mág. Znamenalo to auto plné macho-energie (naši dhampirku nevyjímaje), ale to se bude muset holt nějak přežít. Usazený jsem se nenápadně rozhlédl, jestli se s námi rozhodl svézt i Pumlíč a nebo jestli je duch striktně připoután k budově squatu. Možná proto jsem nijak nekomentoval debatu o hudbě, ať už reprodukované či, eh, živé. Jen doufám, že má Barbara aspoň trochu hudebního vkusu. I když, pokud by to bylo něco opravdu otřesného, třeba to ty vlkodlaky psychicky zdpetá natolik, že prostě odtáhnou domů. Udělat z Moravanky akustickou zbraň je ale určitě proti Ženevskejm konvencím... | ||
| |||
 | Do akce Všichni, pak Alice a osazenstvo auta Tak v tom případě nevím, proč tu jsem já, když mají přímo tým na to. Forezního analitika nepotřebuje tenhle tým pokud je tu jako pojistka "Já dostala tyhle papíry, řidiče," při slově řidič jsem měla co dělat abych se neušklíbla, ale zase dopravil mě na místo určení? Dopravil. Taky mě mohli poslat vlakem. "a poslali mě sem s tím, co jsem teď řekla." A ještě haldou jmen kterým dominuje typka s post krizí středního věku. Po mém monologu se nikdo neměl k jakémukoliv upřesnění, jen Gerhart vypadal, že chce, ať pokračuju, takže jsem se hned rozhodla nasdílet dokumenty na zeď skrze projektor, už už jsem poklepala na ikonku disku v mobilu, když se Gerhartovi rozezvonil mobil. Bolestně jsem se zašklebila, když jsem z toho jekotu rozpoznala vlastníka. A jéé. Program celodenní hry tábora pak byl jasný, parta si sbalí si svých pět švestek a odlifrovat se na místo určení a nějakým zázrakem já jedu taky. Gery nás všechny vyházel se slovy, že za 10 minut venku. Jako ve snu jsem došla do pokoje a chvíli zírala na zavřený kufr, nakonec z tašky vytáhla nejlepší fotoaparát na důkazy, který jsem vyfasovala, zkontrolovala baterii, hrábla pro rukavice, nějaké sáčky, dva liháče a štítky. všechno nacpala do kapes tašky na foťák a ďábel ví proč přibalila i dvě proteinové tyčinky, který jsem si narvala do kapsy bundy. V hlavě jsem si udělala poznámku, že si musím udělat výlet do většího města a dokoupit pár potřebných propriet a k tomu asi i, zaskřípala jsem v duchu zuby, nějaký sportovní nebo jakýs takýs batoh. Naposledy jsem nějaký měla na základce. Venku nám šéf ukázal kam jedeme, kde se popřípadě sejdeme pokud si někdo z nás odskočí a zbytek na něj nečeká a než by člověk řekl švec, už se sáčkovali do aut, z nichž jedno jsem měla tu čest odřídit. Nejspíš jsem Alici nepotěšila, protože jsem ven vylezla v navlas stejném oblečení jako jsem byla vevnitř, ale na svou obranu musím říct, že v těhlech botách se dá i běhat. Většinou. A bunda ujde, stejně s tím vším co se za posledních pár minut událo jsem neměla nějak šanci zimu zaznamenat. No nic, seznam na nákup se mi rozrůstá a to ještě ani nedorazila výplata. A soudě podle optimismu Gerharta by ani dorazit nemusela. | ||
| |||
 | Jedéééééééém! Věděl jsem, že s Barb bude problém stran pistole určitě, takže když se ptá jenom ukážu na Šéfa a není tam o čem moc diskutovat. Jsem za to rád. Nemám sílu se s někým dohadovat, aniž bych ho poslal do prdele a vzhledem k tomu, že jedeme do akce by to nemuselo být úplně super. Pomůžu Jen a dám si záležet, ať jí všechno sedí jak má. "Nebude tak zastřílený jako můj, ale měl by být v pohodě." Povídám, když jí dávám Glock. Ono prostě moje zbraň už je nějak seřízená a prostě tohle je nový kousek, který nemá odstříleno tolik jako moje pistole. Šéf se pouští do briefingu a já si do hlavy vpaluju mapu a místa srazu, které si poznačím do telefonu taky, kdyby náhodou, ale myslím že tohle si zapamatuju. Hlavně, když kolem obou míst pojedeme. Jsem rád, že je Šéf takový a myslí na tyhle věci. To značí, že by se to nemuselo posrat úplně. Tohle jsem v Bruntále moc neviděl a když se to posralo, tak to byl jeden velký, ale opravdu velký chaos. S Šéfem jsem v akci ještě nebyl, ale ten začátek má opravdu dobrý. Tak budeme doufat, že i to pokračování bude dobrý. "Já jedu s Váma Šéfe." Sbalím si cajky a hodím si je do auta. Je to celkem párková slavnost, ale holt už to tak vyšlo. Aspoň tam máme Barb na zjemnění, ač je otázka jak moc Barb zjemňuje naší společnost. "Když mě zvládneš vyhodit z toho auta, tak klidně půjdu. Klidně tam pusť nějakou vykuřovačku, jen ať všichni co tam budou, ví že přijíždíme.!" | ||
| |||
 | Pápá LáláJá jsem nijak neprotestovala, když nám Řehoř rozdával balíčky. Prostě to muselo být a nezničitelná fakt nejsem. Vzorně si nechám pomoct i s vestou. Glock, kterýho jsme tak pracně vybírali, skončí v pouzdře u pasu. Asi jako každej staromilec doufám, že ho nebudu muset použít. Potom se přesunu k šéfově auťáku na další poradu. Stejně jako holky, si všechny lokace poznačím v telefonu, ale potom i v mapě, která má už dost poznámek sama o sobě. Jak bývá mým zvykem, ráda mám zmapovaný, co se dá v blízkým i širším okolí sesbírat nebo nějak využít. Samozřejmě tu nejsme tak dlouho, abych to měla pokrytý, až tam, kam nás Alina povolala. Jo, mrkejte, miláčci, co se vám stane, když to kardinálně zeserete. Divizní způsob, jak zvedat morálku. Naštěstí, se mnou to nic nedělá. Práce jako práce. A další skvělý dárek k narozkám. Mám to ale šťastnej den. Kývnu na to, že vše je mi jasné. Otázky nemám. Podle Aliciných instrukcí si přede všemi strčím náplň do IFAKU do báglu tak, aby to bylo ihned po ruce. Po krátké domluvě, kdo kde a s kým, nasednu na zadní sedačku k Alici do auta. Normálně bych si asi rovnou zapálila, ale jsem ve střehu. O Kordéliiných schopnostech vím nula nula hovno a El…no El mám ráda, její schopnosti povrtat se někomu v hlavě je fenomenální, ale jestli bude honička…kouknu se přes zrcátko na Alici, která jediná z nás umí slušně střílet, jenže je i náš hlavní medik. Já to se zbraní taky umím, ale nejsem žádný fajnšmekr. Rozumíme si. „Dík, Ali…ty myslíš na všechno.“ usměju se, když nám hodí pytlíčky. Zatím si je schovám do kapsy a uvidíme, jak se budou hodit nebo ne. Něco vydržím. Pak už se moc nevybavuju a sleduju okolí. | ||
| |||
 | Jedemé
| ||
| |||
 | Akce Zet
Ani jsem se nestačila otočit a už byla svolaná porada, kde nám místní květinka oznámila co že se to vlastně děje, postávala jsem opřená o futra vedle Jeny a upřeně sledovala tu holku. Občas si vyměnila pohled s Jenou a jen pokrčila rameny. Medvěd už byl přinasraný a já se mu moc nedivila. Když zazvonil Gerrymu telefon, povytáhnu obočí a nastražím uši. Super, pecka, parád. Zmáčknu si kořen nosu. "Takže budu muset do akce."Pronesu spíš pro sebe a zafuním. "Hele princezny, jestli mi přijdete k autům v kozačkách a bundě do pasu, tak si mě nepřejte."Řeknu tak nějak všeobecně ke všem, ale je jasné, že mluvím hlavně ke Kordélii a Elvenii, nepůsobí na mě jako někdo, kdo by chodil rád na zimní pochody. "Hlavně rukavice, čepice a IFAK, kdo neví jak to vypadá, toho vybavím."Odlepím se od futer a s komentářem o skautském táboře se vydám ke svým věcem. O pár minut později ověšená jak vánoční stromek stojím a pokuřuji u svého auta a čekám až se k nám připojí další. Když jsme venku všichni začne nás Gerry briefovat, teď ho pečlivě poslouchám a v mobilu mám otevřené mapy, abych si umísťovala špendlíky do míst kde jsou shromaždiště. Kordélii, Jeně a Elvenii hodím náplně do IFAKu, protože teď nemám čas kontrolovat v jakém stavu jsou ty jejich. "Tohle si dejte do přední kapsy batohu, teď před všemi. Ať víme kde to hledat, kdyby to některá z vás koupila, nebo se něco posralo." Instruuji holky. "Zbytek je v cajku?"Sjedu je pohledem, kdyby někdo neměl svoje vybavení, taky bych mu vrazila balíček. "U nás bude řídit Kordélie."Ukážu na posla špatných zpráv a zachřestím klíčky. Další pasažéry jsem neřešila, kdo si přisedl do auta, ten jel. "Jo tohle auto je kuřácký, takže kdo si bude stěžovat na smrad z cigaret, pojede na kouli." Upozorňuji spolucestující zatím co si skládám medibatoh do auta. Tavor si položím na klín, když se usadím na místo spolujezdce. "Budu doufat v to, že řídíš dobře a nezabiješ nás." Vtisknu Kordelii klíčky do dlaně, když se usadí na místo řidiče a otočím se dozadu, kde sedí Elvenia a Jena. "Super! Dámská jízda." Vypísknu jako puberťačka. "Tady máte dárky." Hodím na zadní sedadlo pytlík s chemickým ohřívadlem. "Jsou tam dvě do kapes u bundy a dvě do bot, kdyby vám byla jo velká zima." Jeden balíček položím i Kordelii do klína. "Nikdo se nechce vláčet s kusem zmrzlého masa." Mrknu do zrcátka a zabubnuji prsty o palubku, čekám kdy nás Barbara problikne, abychom mohli vyrazit. | ||
| |||
 | Odjezd Squat v Jáchymově Když jsme se konečně všichni sešli na parkovišti před domem dopřál jsem Řehořovi dostatek času k rozdání zbraní, munice a ochraných pomůcek těm, kteří potřebovali dovybavit. Nijak jsem na něho netlačil a nechal ho, ať našim svěřencům řekne co potřeboval a místo toho skrze pár SMSek plných vykřičkníků zatlačil na Alinu. Po telefonu mi mnoho neřekla, tak jsem doufal, že alespoň takto z ní něco bližšího vydoluju. Každý další střípek informací by přišel vhod. Potom jsem si rozložil mapu na kapotě naší Nivy a začal zkoumat, kam si nás to vlastně Alina objednala a jak vypadá okolí. Když se zdálo, že jsou všichni vybaveni a připraveni, svolal jsem si je k sobě. “Tak jo n83 cíl je zde…” Zapíchl jsem kousek pevného drátku, který jsem používal jako improvizované ukazovátko, do mapy a zopakoval jim souřadnice od Aliny. “Netuším, co nás tam čeká. Doufám, že si jen prohlédnem jak dopadl přechozí tým a Alina nám tam řekne o co jde a co se po nás chce. A pak se s těma informacema pokusíme naložit trochu líp jak naši předchůdci.” Snažil jsem se nedat najevo, že ani já nemám dobrý pocit z toho, co nás čeká. “Přesto, posrat se může cokoliv. Takže shromaždiště, pro případ kdyby na to došlo a my se rozdělili, bude tady.” Zapíchl jsem ukazovátko na jedk jedné výraznější křižovatce zhruba tři kilometry od našeho cíle. Podle mapy tam měly být i nějaká boží muka a menší lesík. Dobrý orientační bod i místo k úkrytu. Pojedeme okolo, takže po cestě na to ještě upozorním. Záložní shromažiště bude tady. Zdá se, že je tam nějaký starý stožár, nebo něco takovýho. Posunul jsem ukazovátko zhruba kilometr od křižovatky na nějaký nepojmenovaný vrcholek. “Mapy a busoly byste měli mít a ty místa jsou snad dost výrazný, aby tam trefil každej. Kdyžtak si vypomůžete navigací v telefonu.” Tyhle základy by měli znát ze vstupních kurzů, ale už jsem tu měl Reného, tak jsem nic nechtěl nechat náhodě. Navíc každý team mohl fungovat mírně odlišně a tak jsem se rozhodl obětovat ještě trochu času a v rychlosti jim říct jak shromaždiště použít.“Takže, když se něco podělá, neplánovaně se rozdělíme, ztratíme spojení a tak dále, sejdem se na tom prvním bodě. Časový okna, do kdy budou ty shromaždiště platný si ještě upřesníme. Předběžně počítejte, že primární shromaždiště je platný 24h od dosažení našeho cíle. Záložní pak o šest hodin déle.” Jak jsem mluvil, zároveň jsem ukázovátkem ťupnul na jednotlivé zmíněné body. “To záložní využívejte jen v případě, že primárního nebudete schopný včas dosáhnout, bude kompromitovaný a nebo jeho časový okno vyprchá a vy se přesunete na záložní.” Opětovně jsem klepl na první i druhé shromaždiště, aby si to udrželi v paměti. “Neriskujte, nespěchejte, najděte si úkryt, pozorujte okolí. Když se vám to bude zdát bezpečný, připravte si nějaký špagát, cokoliv a na něm tolik uzlíků, kolik bude členů vaší skupinky. Každej člověk, jeden uzel. Zdůraznil jsem, aby to bylo jasné i v případě jednotlivce.“Uvažte ho na ty boží muka a zas se stáhněte, pozorujte, čekejte. Když se do uzavření toho okna neobjeví ostatní, pokračujte na druhý shromažiště a stejnej postup.” Doufal jsem, že účel těch špagátů je jasný a tak jsem rovnou přešel na ten nejčernější scénář. “No, a pokud se nepotkáme ani na tom záložním bodě nebo se nespojíme jinak. Je to jasný, každý jak nejlépe může a umí, se pokusí na vlastní pěst spojit s centrálou nebo se z těch sraček nějak vyhrabat.” Vrtnul jsem nad tím rameny. “Je to jasné? Nějaké otázky? Návrhy? Připomínky?” A když jsme měli systém shromaždišť vyřešený, přešel jsem k té druhé praktické věci. “Takže teď řidiči a posádky aut. Chtěli jsme to probrat, ale jaksi na to dojít nestihlo, takže zaimprovizujem. Pojedem v Nivě a Lanďáku. Měli bysme se vejít.” Koukl jsem po zmíněných teréňácích a pokračoval. “Neni ideální, abych řídil já jakožto velitel. Stejně tak Alice jako medik a Řehoř, jakožto asi nejlepší střelec. Kdo ví, za jakejch okolností budem odjíždět.” Nadechl jsem se a hned pokračoval, tím, že jsem vyřadil další kandidáty na řidiče. “Damián a Jena mají taky nějaký užitečný talenty, co by v divoký honičce mohly přijít vhod, takže co vy ostatní. Jak jste na tom s řízením? Nezajímá mě, co máte ve složkách, ale jaká je realita a na co si troufnete.” Zkoukl jsem je a čekal, kolik dobrovolníků se nahlásí a vlastně na nic nečekal a Barbaře rovnou určil pozici “Ty už ses mi pozvala do Nivy, takže řídíš.” A hodil jsem jí klíčky. “Fajn. Já a Barbara jedem v Nivě, ještě dvě místa máme volný. Alice ty si k sobě vyber dobrovolníka co ti odřídí Lanďáka. Zbytek se usaďte podle preferencí.” Uzavřel jsem konečné řešení této otázky a když všichni nasedli zavelel jsem k odjezdu. “My jedem první, co projede Niva, zvládne i Lanďák a pokud to Niva nezvládne, Lanďák jí snad vytáhne. A držte si za náma trochu odstup.” Jasně… nebylo to ideální, aby velitelský vůz byl první, ale moc vybírat jsme si tu nemohli a do válečný zóny snad nejedem. | ||