Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Společenstvo prokletých 
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Přivítání Parta běžců Zaslechla jsem rychlé kroky a skřípání štěrku a písku, jak se odrážel běžcům od pat, Kamil prohodil něco ve smyslu, že "no konečně" a to už zpoza rohu přiběhli první účastníci tohohle tábora. Přejela jsem je pohledem a přenesla váhu z jedné nohy na druhou. Hodlala jsem co nejrychleji vlézt kamkoliv do tepla a z hloubi duše doufala, že ta barabizna vypadá zevnitř lépe, než zvenku. Jako první promluvil Kamil, který na skupinku houknul něco o dovozu, velení předání, podpisu a bordelu. Sice jsem zaregistrovala, že jsem součástí jak předání, podpisu tak i zjevně dle slov Kamila bordelu, ale zvlášť to poslední slovo mě nakrklo. Už už jsme hodlala vybalit jednu dlaň zpod podpaží, abych mu ukázala, co si myslím o jeho vyjádření, ale bylo mi jasné, že mi zase dlaň začala mrznout, tak jsem to nechala být, jen se na Kamilova záda zaksichtila. Stejně ho, s trochou štěstí, už nikdy v životě neuvidím, tak nač se namáhat. Jako první se ozval nějaký týpek, který Kamila usadil ohledně bordelu a poslal rovnou do náruče Kloppa, jehož jsem poznala hlavně díky té reportáži. Hned na to se ozvala bloncka, která Kamila zjevně znala. Přejela jsem jí pohledem, nadzvedla obočí, ale skrze rty mi unikl nepatrný úšklebek nad významem jejích slov, mezitím co Klopp se s Kamilem v něčem pošťoural v kufru auta a pak poslal někoho bez imunity z ostrova domů. Nepatrně jsem zase přešlápla na místě a zima mi opět projela tělem. Dlaně jsem zahrabala hlouběji a mírně kývla hlavou na pozdrav všem, co kolem mě prošli, nebo se na mě v tu chvíli podívali. Konečně se ke mně velký šéf dosunul až ke mně a potřásli jsme si rukou. "Valentová Kordélie, forenzní analytik," představila jsem se. "Poslala mě sem Alina Norbertová," dodala jsem, spíš zbytečně, jen co jsem to dořekla mi bylo jasné, že on to nejspíš ví. "Pardon? Ale ne, to je v pořádku, ...Gerharte." Klopp nevypadal jako někdo, kdo si potrpí na familiární přezdívky, ale i tak mi jeho křestní jméno nějak nešlo přes pusu. Možná později už mi to ani nepřijde. "Tak tedy Kordélie." slabě jsem se usmála, a byla vcelku potěšena svým výkonem, když se mi podařilo přes zuby procedit své jméno ještě jednou, abych jimi nezacvakala pod náporem zimy jak kostlivec. Klopp mě mezitím poslal dovnitř ať se ubytuju, než začne seznamovací kroužek. Popadla jsem kabelku, tu si pověsila na rameno, přes druhé zavěsila dlouhé ucho cestovky a do ruky vzala za držadlo kufr. Se sešpulenými rty jsem se dostala za dveře do vstupní chodby a rozhlédla se kolem. A kudy teď? | ||
| |||
 | V cíli ranního “čtvrtmaratonu” Squat v Jáchymově Naše výtky, jak už bylo zvykem, René přešel v podstatě mlčením. Těžko říct, zda si z toho něco vzal a takhle dořvat nebylo jen plýtvání energie. Měl jsem z toho dost rozpačité pocity a byl jsem vlastně rád, že to Alice utla, nechala Damiána naložit na nosítka a spolu s Reném vyběhli. Sebral jsem si nůž, který René nakonec nevyužil a vyběhl také. Už to bude nějaký čas, co jsem si takovou rozcvičku dopřál naposledy a mé tělo také po těch letech není v nejlepší kondici. První metry byly těžké. Musel jsem se kousnout do rtu, začít vzývat samotné síly pekelné a se skupinou jsem tempo udržel, nakonec jsem se ani tolik nezadýchal. Naopak René při běhu překvapil, dával jsem mu tak kilák, ale nakonec trať zvládl skoro celou. Někdo běhá, aby se uklidnil, utřídil si myšlenky, pročistil si hlavu. V mém případě to nijak nepomohlo a germánská nasranost probublávala na povrch. Nebo mi to samo peklo našeptávalo? V hlavě mi uzrál plán na konečné řešení Reného otázky. A byl jsem si jist, že Renému se rozhodně líbit nebude. Nakonec jsem trochu páry jsem upustil hned tím, že jsem Reného zpražil, aby po své chvilce slávy náhodou neusnul na vavřínech: “Pokud máš pocit, že tím během sis reputaci vylepšil, tak se šíleně pleteš. V první řadě potřebuju schopnýho medika, teprv pak mě bude zajímat jestli to je nějakej zasranej Jesse Owens!” Jenže co jsem upustil, se zase rychle vrátilo zpět, když jsem zaslechl toho debila (Kamila, jak jsem se dozvěděl o chvíli později). “Bordel tu je hlavně kvůli nekvalifikovanejm primadonám, který sem posílá ústředí.” Odsekl jsem kysele a záměrně jsem nikoho nejmenoval, ať si to přebere sám. “Fajn. Vezmem tu zásilku dovnitř, rozbalíme to, zkontrolujem a když to bude v pořádku, tak ti to podškrábnu. Doufám, že k tomu jsou veškerý manuály.” Dopřál jsem si dvojsmyslný žertík, přičemž jsem očima skenoval Kordélii a teprve potom jsem z korby jeepu stáhl plachtu a hodil oko, co je pod ní. Dva staré, obouchané, skříňové trezory s poměrně nově vypadajícími biometrickými zámky. Jedna dřevěná bedna vojenského stylu a kartonová krabice s logem “Jablotron”. Když jsme to všechno vyložili, ukázalo se, že ústředí bez keců vyhovělo objednávce. Měli jsme solidní zásobu glocků včetně munice, Řehořovi dorazila i 203 s menší zásobou “vajec”, pro Barbaru dorazil různé komponenty na zabezpečovačku a jako bonus jsme k tomu obdrželi i sadu comlinků pro spojení na krátkou vzdálenost. “Tohle nám zlepšilo den, za odměnu mám pro tebe bonus” Řekl jsem Kamilovi, poté co jsem na kapotě jeepu prozměnu já bez keců podepsal papíry. “Odvezeš si tady Hawkeye,” Pohodil jsem hlavou k Renému “ještě před chvílí jsem ho chtěl odeslat v zinkový rakvi, ale když sis jí nepřivez, budeš si muset vychutnat plodnou konverzaci. Je to rodilý řečník.” Ušklíbl jsem se a s těmi slovy jsem zakřičel na našeho, již bývalého, medika: “René, zabal se, jedeš domů!” Teprve pak jsem vyrazil za Alicí: “Nevím, jak se na to koukáš ty, ale já v tomhle fakt další smysl neviděl. Jenom bysme se trápili a stejně už by na to nebyl čas. Mám pocit, že se věci začínaj dávat do pohybu.” Těkl jsem pohledem po Kordelii, abych naznačil co tím myslím a za tou pak i vyrazil. “Zdravím, jsem doktor Klopp a velím tomuhle bordelu. Na oficiality si tu nehrajeme a všichni si tu tykáme, takže stačí Gerhart. Pokud nejste proti.” “V klidu, podle libosti, se v týhle pětihvězdě ubytuj, dopřej si kafe nebo něco tvrdšího v lobby baru a pak uvítáme, když nám v konferenčním sále osvětlíš, proč jsi tady. Z papírů trochu tuším, ale lepší to asi bude mít z první ruky.” | ||
| |||
 | Tři, dva, jedna start Vyběhla jsem od squatu jako první, takže když se ozval křik a volání medika, byla jsem už poměrně daleko, i tak jsem se zastavila, div jsem nepřepadla na čuňu. | ||
| |||
 | Běhání, běhání Celé to nešťastné představení sleduji z povzdálí. Pochopila jsem, že Alice naši asistenci nepotřebuje a tohle je celé na Reném. Takže spíš stojím z nějaké pomyslné účasti a taky, abych viděla, jak to dopadne. Celou dobu se tvářím dost neutrálně, jak je u mě zvykem. Jen obočí krčím místy dost znepokojeně. Jakmile je dušení u konce, dám se zase do běhu. Netrvá to vůbec dlouho, když mě předběhne vánoční stromek i s výstrojí. Myslím, že mi celou dobu funí na paty šéf, ale já se nechci dát. Nakonec doběhnu k základně jakž takž třetí po Řehořovi a Báře. Zlomím se v pase, rukama se zapřu o kolena a vydýchávám se. Mezitím mapuji situaci. Medvěd ve výhružným módu u vchodu, kousek od něj ta světlovlasá krasotinka a u jeepu pokuřující chlápek. Narovnám se a zamyšleně týpka okamžik pozoruju. "Kamile? Seš to ty a tvoje nevymáchaná huba?" docvakne mi, že ho znám. "Ty teď rozvážíš po kraji roštěnky?" poušklíbnu se a s tím se znovu podívám na Kordy a přemýšlím, zda spolu budeme vycházet nebo ne. Jestli tu s námi teda zůstane. Podle míry načančání těžko říct. | ||
| |||
 | Už zase běháme přes kaluže! Sedl jsem si na zem a čekal. Věděl jsem, že nemám zasahovat a tak jsem jenom čekal. Sem tam kroutil hlavou a sem tam zvrátil oči v sloup, ale to bylo tak nějak vše. René dostal svojí dávku pojebu, jak si Šéf a Alice přáli a my můžeme konečně běžet. Ze začátku mi to jde trošku ztuha. Dneska se nemůžu nějak moc rozběhnout, ale nakonec se dostanu do nějakého tempa a je to dobrý. Občas se ohlédnu po Jen a po Reném, kterého před sebou tlačí Alice a přes všechno musím říct, že se celkem snažil. Držel se dost dlouho, než skoro odpadl, takže aspoň za to si zaslouží pochvalu. Jde mi to těžko přes pusu, ale zaslouží si to. Ten poslední kilometr byl pro něj těžký, ale má tam Alici, takže se o něj zase tak nebojím. Já jsem se soustředil už potom jenom na sebe a tak jsem se nějak dostal do vedení. Myslím, že to ani Barb nečekala, že bych jí takhle trhnul. Vlastně nevím jak se mi to povedlo, přeci jenom ona nemá zátěž jako já a myslel jsem, že je rychlejší. "Ona Tě normálně nechala vyhrát Medvěde!" Divení mi vydrží tak dlouho, dokud nevidím před barákem nějaké dvě bytosti jak tam stojí a čekají. Což neznamená, že mi nejsou podezřelí. Zastavím se i když mám prst mimo spoušť M4řky, tak jsem připravený ho v případě potřeby použít. Týpek se chová jako kretén a ta holka je celkem kus. Nevím kam si jí zařadit, ale rozhodně vypadá líp jak ten debil. "Nazdar. Z bordelu jsi vylezl možná Ty, když ani pozdravit neumíš. Klopp je támhle ten Němec." Zavrčím na chlapa, který mě vytrhl z rozpoložení - Je mi fajn po proběhnutí! - od polohy - Bacha! Je tu zkurvenej debil, nezastřel ho! Posunu se před vchod k nám do základny. Kdyby měl nějakej problém, tak aby jsme ho mohli hned vyřešit. | ||
| |||
 | Ranní rozcvička
Damián na Alicinu prosbu zrušil iluzi a kaluž krve se vsákla zpět do jeho zbraně a pach krve vyčpěl. René si nahodil na ramena batoh se zátěží a ujal se nosítek u Damiánovi hlavy, Alice je vzala u nohou a potom vyběhli za skupinou. Alice vlastně celou dobu Reného tlačila před sebou, vyklusávala jako závodní kobyla a snažila se s troky moc nekymácet, aby Damiána nevyklopila. Stačilo, že René s nimi dost bojoval vepředu, bloňdatá medička nevypadala, že by ji to dělalo nějaký větší problém. Nakonec i René překvapil a až poslední kilometr mu sebral všechny síly, kdy se nad ním slitovala i Alice, zavelela položit nosítka, sama převzala batoh a Damiánovi řekla, že posledních pár kilometrů bude muset zvládnout po svých. Troky, na kterých se nesl Damián složila a vzala je pod paži. Po očku sledovala zda René někde nevyplivl duši. První, kteří dobíhali zpět k budově mohli spatřit starý, vojenský jeep, zelené barvy a dvě postavy, které se auto opírali. Jedna byla mladá žena v roláku a druhá, muž, který pokuřoval cigaretu a tvářil se nepřítomně. "Kdo tady tomu bordelu velí? Prej nějakej Klopp? Kterej z vás to je." Houkl na Grzeorgorze, který byl jako první v cíli. "Tady mám pro vás zásilku." Týpek trhl hlavou směrem k ženě. "A taky jste si prej objednali nějaký cajky." Zabouchal na dveře auta. "Vobojí mám předat Kloppovi, proti podpisu."Popotáhl a do sněhu vyplivl zažloutlou slinu od tabáku. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Na startu ranního “čtvrtmaratonu” #2 Squat v Jáchymově
Nevěděl jsem, co přesně Alice s Damiánem zamýšleli a co měli domluvené. Tušil jsem jen, že Damián bude figurant se zraněnou nohou a proto René vyfasuje nosítka a další zátěž, aby si běh pořádně užil. Na tohle byla Alice doslova pes, moc dobře si pamatuji to heslo, které občas kurzistům otloukala o hlavu: “Jste z armády zvyklý, že nejsilnější člen jednotky je kulomeťák? Hovno! Měl by to bejt medik, aby byl schopnej odtáhnout i toho kulomeťáka!” Vlastně jsem jen očekával, že si Alice na Reném jen pořádně smlsne a dá mu do těla. Možná si ho i trochu proklepne z nějakých základních úkonů, něco si k tomu řeknou a na Damiánovi ukáží a pak se hezky se zátěží proběhnout. Dost mne tedy překvapilo, či spíše zaskočilo, když jsem ucítil ten záchvěv magie a ještě čehosi dalšího, načež se Damián zhroutil k zemi, začal řvát a házet sebou. Cosi mu rozervalo kalhoty i nohu pod nimi, doslova až na kost. Zbytek nohavice i sníh okolo se začal barvit krví a z toho všeho čouhal kus bělostné kosti. Tohle jsem nečekal a přestože jsem iluzi brzy rozpoznal, chvíli jsem ji i já uvěřil. Po tváři se mi mihnul výraz zděšení a já už instinktivně sahal po jednom z ochranných amuletů. “Tak tohle se ti fakticky povedlo.” Utrousil jsem pobaveně k Damiánovi a už sledoval Reného, který se k nám poklusem blížil. A výraz zděšení, se do mé tváře zase začal navracet, jak se René pustil do práce. Nechtěl jsem do toho Alici nijak zasahovat, ale přesto jsem se úplně neovládl, a pár uštěpačných poznámek si neodpustil. “Hele, moc toho o tom lektvaru nevím, ale pokud je určenýj k vnitřnímu podání, nejspíš neuškodí ani přímo v tý ráně. Třeba se to tam vstřebá, možná i líp, než když mu to naleješ na hlavu a okolí.” Okomentoval jsem Reného, ne zrovna úspěšnou, snahu napojit svíjejícího se Damiána lektvarem a hodil okem po Alici, jako bych se ujišťoval, že neplácám úplný nesmysl. To už i René své pokusy s lektvarem asi vyhodnotil jako neúspěšné a usoudil, že bude potřeba klasický zákrok. Jenže, místo toho, aby se do něj pustil, začal ze sebe sundavat jednotlivé vrstvy oděvu a asi ve snaze, předvést nám svou ifyzickou připravenost se pokoušel roztrhnout své tričko na obvazy. “Sakra! René! Co jsem říkal asi před hodinou? Pokud je to možné, neplýtvejte svůj materiál na cizí zranění. Damián má svůj IFAK, použij ho!” Ale, to už ho peskovala zhruba v tom samém duchu i Alice, tak jsem se trochu uklidnil a na chvíli zmlkl. Ne, na dlouho, jak zas začal René pracovat, pustil jsem se do kázání: “Jako medik bys u sebe měl mít vždycky nějaký základní materiál, ať nemusíš párat svoje hadry, když nic není po ruce.” Zakoulel jsem očima. Pokud nemá nějaký stokrát sepraný triko od vietnamců, asi mu dá trochu zabrat. “A nebo alespoň nějaké nůžky, nůž, aby sis pomohl, když budeš mít potřebu hrát si na striptéra! Míň akčních filmů, víc rozumu.” Dodal jsem. Zlaté pravidlo snad většiny armádních a podobných kurzů - stupňovat stres, rozptylovat, dělat to kurzistům ještě těžší. Protože v terénu taky budou pod tlakem. A toho jsem se držel. “Víš co je horší horší, než mít v terénu chlapa s nepoužitelnou nohou?” Vychrlil jsem na Reného otázku. Počkal přesně tu chvilku, kdy odkloním jeho pozornost a rovnou pak odpověděl “Mít k němu ještě medika co blouzní následkem hypotermie. Nejenom, že pak medik nedělá svojí práci, ale pak ještě potřebuješ další dva lidi, co se postaraj o zraněnýho a medika.” “Mein Gott! To ti nikdy nikdo do kebule nevtloukal, že prvním pravidlem je, neohrozit sebe?” Trochu jsem na něho zařval a ulevil si. Neschopný nebo vyřazený zdravoťák je noční můrou každého velitele a morálce družstva to taky zrovna neprospívá. A René tu teď úspěšně aspiroval na obojí. Sáhl jsem do kapsy a do iluzorní kaluže krve hodil svůj zavírák. “Ale jestli si chceš mermomocí rozpárat triko, posluž si. Nebo se třeba podřež, ať nám ušetříš problémy do budoucna.” Povzdechl jsem si nakonec a nechal ho “pracovat”. | ||
| |||
 | Nácvik
Když jsem hotová s Barb, vše si pečlivě uklidím, umyju si ruce a vylezu ven. Několik lidí včetně Barb už vyběhlo a mezi nima i René. Krátký signál mezi mnou a Gerym, který dá pokyn Damiánovi. Zhoupnu se na patách a sleduji co se děje. Bérovým směrem jen krátce zavrtím hlavou a usměju se na něj. Jako na povel se mi Damián zhroutí k nohám, když mne udeří pach krve do nosu, musím se ovládnout, abych se k němu nenahrnula já a nezačala jednat. Místo toho vytáhnu pouzdro s cigaretami a v klidu si zapálím, trvá to, než si René všimne, že se něco děje a místo toho, aby odepl Damův IFAK, tak nám začne dělat striptýz a snaží se trhat triko, což se mu moc dobře nedaří. "Ano, super, myslíš, že tohle je ta správná varianta, jak ošetřovat člověka? Který má nějaké trauma? Snažit se roztrhat si tu tričko, když Damián má u pasu IFAk?" Houknu na Reného a ironicky zatleskám. "Neztrapňuj se tu a obleč se." Potáhnu si z cigarety. "Damiáne, prosím zruš iluzi." Podívám se s prosbou na svíjejícího se Damiána, který je pobryndaný od toho patoku. "Když chceš něco lít do úst člověku, nesmí se ti přece kroutit jak indán v proutí, vždyť ti mohl aspirovat do plic a zadusit se. Fakt máš v palici úplné hovno."Mluvím klidně, ale podupávám si nohou. "Mohl tu být průser jak vyšitý a to bych tě chtěla vidět, co bys potom teprve dělal, kdyby sis přizabil člověka z týmu." Začínám toho mít dost a na čele mi vyskakuje žilka, která se plní krví. "Když nejspíš ani člověka neumíš zaintubovat a odsávačku si viděl z rychlíku." Zavrtím hlavou. "Támhle máš batoh se zátěží, nalož si Damiána na nosítka a poběžíme." Trhnu hlavou k nosítkům, zavrtím hlavou. Jo, tenhle idiot, je tu za trest, za trest pro ostatní z týmu. Odhodím nedopalek do plechovky a promnu si kořen nosu. | ||
| |||
 |
| ||