Medvědí šaman skutečně vypadá, že se nedokáže bez předních tlap postavit, a zatím pouze zbytečně hrabe zadníma nohama rýhy v hlíně.

Bacho s Arielle úspěšně urvali rohatému válečníkovi jednu z paží, kterými držel druhou jmenovanou jako ve svěráku bez možnosti vylouznout. Bacho se vrhá na druhou stranu, aby se pokusil spolubojovnici zcela vyprostit, ale najednou překvapeně zamrká na olbřímí kostru podivného ještěra, která se mu přiřítila do cesty. Monstrum si jej nevšímá, místo toho natáčí hlavu ve snaze obhlédnout situaci. Pohyby má rychlé a trhané, bez jakékoliv plynulosti. Trvá to jen malou chvíli a už je opět v pohybu. Přiskočí ke zraněnému lvovi, jednu čepel ponoří do země mezi ní a kostěným loktem, a zároveň do zubožené šelmy ze strany narazí. Jeho masa je značná, takže ji odhodí stranou, a tím vytrhne ruku z krvácející rány. Imass sevře uvolněnými prsty ještěrovu nohu ve snaze ji podtrhnout, ale nemá čas, protože v následujícím okamžiku je nabodnutý na meči jak brouk v soukromé sbírce entomologa, a odnášený netvorem z dosahu družiny.

Opodál souboj na meče a sekery vůbec nevypadá dobře. Šermíř Torina zatlačuje dozadu sérií nelidsky rychlých a technicky dokonalých úderů. Trpaslík je nucený ustupovat a za to, že stále žije, vděčí pouze svým dlouhým bojovým zkušenostem, kompletní obraně beze snahy o útok, a delšímu dosahu své zbraně. Hledá příležitosti k protiútoku, ale prostě žádné nejsou.
Za nemrtvákem se najednou otevře chodba. Imass pravděpodobně takové maličkosti cítí, protože když se Silk vyhrne ven, řítí se na něj se smrtící přesností úder sekyrou. Štístko na poslední chvíli uhne ramenem a čepel jej mine sotva o pár centimetrů. Na své plány s útokem sice může zapomenout, ale dobře si uvědomuje, že jeho přítomnost může dát Torinovi trochu šance. Kostlivý šermíř se otáčí tak, aby měl oba soupeře bokem a nadále věnuje svoji pozornost Silkovi. Postupuje k němu a doráží. Ten dvakrát předvede naprosto neuvěřitelný úhyb, kdy bylo jasné, že skončí jako rozpolcená osobnost, ale nakonec se mu vždy povede se podobnému osudu vyhnout. Následně však usuzuje, že ani pokoušení štěstí se nemá přehánět a mizí v chodbě.
Torinovi to poskytlo krátký oddech, kdy se zbavil neustálého dorážení, popadl dech a otřel si zpocené ruce do kalhot. Následně se vrhnul Silkovi na pomoc, ale i když nyní jeho soupeř už neměl převahu, podařilo se mu ubránit kontaktu s runovou trpasličí sekerou. Následně to pokračuje opět jednostranně, ale je pravdou, že v přesile to působilo mnohem vyrovnaněji.

Potom, co se medvěd zhroutí v kolenou, přistanu v prachu před ním. Automaticky pád měním do přemetu stranou, abych se vyhnul případnému kousanci. Vypadá to ale, že tenhle už chrastí z posledního a bezprostřední nebezpečí od něj nehrozí. Rychle se rozhlédnu kolem, abych ověřil situaci.
U lva je Bacho a zdá se, že společnými silami dokážou zombíka rozebrat.
Nicméně to vypadá, že se do potíží dostává Torin. Nechám medvěda medvědem a vstupuji do chodby.

Mám v plánu se objevit za zády Torinova protivníka a ještě před tím, než si mě stačí všimnout, zabodnout nemrtvému dýku mezi pravé rameno a paži. Ideálně tak, aby se kosti zašprajcly a nemohl ruku používat pro boj. Přesně mířeným kopem ke koleni mu následně zkusím podrazit nohy, nebo jej vychýlit z rovnováhy, aby Torin mohl zaútočit. Pokud se vše povede, dýku nechám mezi kostmi a mizím v chodbě opatřit si další zbraň.

Válečník nečekaně odrazí mé útoky a sám bleskově odpoví. Jen o vlásek stihnu uskočit před jeho smrtícím protiútokem. Okamžitě vidím, že je mezi námi rozdíl, který jen tak nepřekonám. Usměji se pod vousy. Jak rád bych viděl, jestli někoho takového dokážu porazit v přímém boji. Ale nejsem tady sám a stále misi, která je důležitější než nějaký můj duel.

„S tímto budu potřebovat trochu pomoct!“

Vykřiknu na ostatní. V boji jsem opatrný a zaměřuji se na obranu. Chci být dostatečná hrozba na to, aby se nemohl prostě otočit a odejít ode mě. Ale jde mi spíš o čas a nechci padnout do nějaké pasti, kterou na mě připraví.

Se šelmou po boku se nám společnými silami podaří připravit nemrtvého o jednu paži.
Skvělé!
Bohužel jeho druhá ruka zatím pokračuje ve svém zkázonosném díle.
Lví řev z bezprostřední blízkosti mne skoro ohluší. Bolest, vztek, až mi z toho tuhne krev v žilách.
Na chvíli strnu v obavě, že šelma v agonii zaútočí i na mne, ale Arielle se naštěstí místo toho vrhne nepříteli na hlavu. Odporné zvuky křoupání a drcení kostí.
Skočím přes béžový lví hřbet jako přes koně na šíř, abych se co nejrychleji dostal ke druhému boku, kde už kostlivá ruka pronikla po zápěstí do těla.
Nemrtvý se teď skoro nemůže hýbat, zavalený obřím tělem a s hlavou jako ve svěráku. Rychle přišlápnu jeho zbývající paži k zemi a začnu páčit a sekat do lokte, jako by to byl obzvlášť sukovitý kmen, který chci zbavit větví.