Sakra!

Málem jsem trefil Silka. Přímo do hlavy.
A nejhorší na tom celém je, že vůbec netuším, jestli se objevil medvědovi za krkem až v poslední chvíli, nebo tam seděl celou dobu a já ho prostě přehlédl.

Tak takhle ne, musíš se víc soustředit.

Přikrčím se zpátky za svůj šutrák a snažím se zorientovat v situaci.

Oheň znatelně pohasl, když Torin srdnatě odhodil plamenometnou ruku za hromadu suti. O to víc teď cítím závany hrůzostrašného chladu, jak Galdur ledem uzavírá portál.
Medvědí šaman leží na zemi a alespoň prozatím nevypadá nebezpečně. 
Rohatý válečník se zmítá pod... Arielle..., která z něj rve kosti a šlachy. Zuřivost. 
Třetí útočník- kde ten se tu vzal?! - se valí přímo ke Galdurovi. Namířím na něj, ale se, snad vedený intuicí, ještě jednou otočím na šelmu a rohatce.

Takže vidím  pěkně z první řady, jak jí kostlivec probodne svými pařáry jako bochánek na Slavnostech Sklizně. 
Vydám něco mezi varovným výkřikem a zděšeným zaúpěním a vyskočím, abych se Arielle rozběhl na pomoc. 

Jenže třetí válečník se pořád neomylně sune ke Galdurovi. A jestli ten padne, je to náš konec. 
Silou vůle se odvrátím a znovu zamířím na menšího bojovníka. Jeden šíp na pánev. Druhý cílí na lopatku. A hned vytáhnu i třetí, kterým už nijak moc nemířím, prostě se trefuji zhruba do středu obličeje. 

Pak, bez rozmyšlení, tasím meč a rozběhnu se k Arielle s úmyslem usekat tomu jejímu kostlivci pařáty. Nebo hlavu. Nebo cokoliv jiného, co bude zrovna po ruce. 

Torin přestává sekat do šamana, před jeho očima se měnícího na velkého, beztlapého medvěda, přikrčí se a skáče pro useknutou kostlivou ruku, ze které stále žhne proud neskutečně pálivých plamenů. U toho dvakrát změní směr a pohybuje se spíš různě dlouhými přískoky, aby co nejvíc ztížil soupeři na něj udeřit, když se nebrání, ale Ursa má podle všeho plné zadní tlapy metamorfózy.
Popadne paži, napřáhne se a co nejdál ji odhodí. Ruka po třech otočkách mizí mezi sutinami. Mezi vámi dvakrát proletí ohnivý jazyk a zase zmizí, ale tentokrát nikoho neolízne.
Najednou můžete zase dýchat a do jednoho vděčně lapáte po dechu.

Silk přistane medvědovi na mohutných ramenou. Zvíře je stejně nemrtvé, jako byl jeho vyvolavač, na odhalených kostech je na volno natažená vypelichaná kožešina, kterou je na mnoha místech vidět skrz. Dýka se zvedne k úderu, a v tom se do otevřené mordy plné zubů zabodne šíp jistojistě vystřelený Bachem. Zvíře zavrávorá. Silk si vyhlédne místo, kde se dvě kosti na lebce spojují a dokončí úder. Se zabzučením se ostří zarazí do spoje a pronikne skrz. Síla bodnutí, nenadálá přidaná váha na ramenou a šíp v lebce sice nenadělají žádné vážné škody, ale rozhodí šamanovi rovnováhu a ten se začne kácet dopředu. Hořící Taiřin výtvor stále dle svých možností bodá a seká do mamutího odhaleného břicha a padající tělo jej zavalí pod sebou, až se jeho součástky rozletí na všechny strany.

Z běsnícího inferna se vynoří Galdur. Je popálený zhruba jako Torin, nebo Arielle, jeho kůže je alabastrově bílá (v tuto chvíli flekatá hnědými skvrnami po ohni, ale i ty jsou pokryté jinovatkou), ruce napřažené před sebou do široka, jako by se chystal chytit velkou kouli, malými krůčky postupuje kupředu, překonávaje odpor, jako když jde proti proudu prudké řeky a z plna hrdla, hlubokým hlasem řve. Je v tom slyšet to strašné úsilí a bolest, které do své magie dává.
A skutečně, jak parohatý šaman nepřidává svou moc, jaghut souboj o portál vyhrává. Hned poté, co prošla další kostlivá postava, se oválu opět chopily ledové krystaly a celý jej mezi sebou pohřbily.
Nově příchozí je nemrtvý, jako všichni ostatní Tlann Imass, je ale trochu menší, s pevnější tělesnou stavbou. V jedné ruce drží meč a v druhé sekyru a rovnou se vydává na Galdura, soustředícímu se opodál.

Ariell leží na rohatém válečníkovi a snaží se jej roztrhat na kousky. Je třeba uznat, že se jí to docela daří. Běsnící šelmu v zuřivosti navíc pohání bolest z popálenin po celém těle a navíc nedostatek vzduchu, který jejím snahám rozhodně přidal na zoufalosti. Dýchání už je sice možné, ale palčivá nutnost k vyřízení protivníka zůstala.
Jednotlivé kosti létají na všechny strany, jak žebra jedno po druhém opouští hrudní koš. A klíční kost, noha urvaná v koleni...
Válečník nemá v této poloze možnost efektivně použít svůj velký, pazourkový meč. Chvíli se pokouší s mohutnou šelmou bojovat, ale po šesté utržené kosti změní taktiku, obouruční zbraň pouští a pak Arielle zarazí do boků své dlouhé kostěné prsty, jako svazky nožů.
Nebýt té tlusté kožešiny, jistě by si několik z nich našlo nějaký podstatný vnitřní orgán, ale i takto šly všechny čtyři na každé straně skrz a do masa.
Jak jej lev trhá, tak kostěj svého trýznitele objímá a pomalu mu své ruce zaráží hlouběji a hlouběji do těla, tlačíc je proti sobě, aby nebylo možné se vysmeknout.

Taira byla ve svém vyvolávání přerušena nedostatkem vzduchu, ale podařilo se jí několika rychlými gesty spoutat rozpracovanou magii, aby neunikla pryč a nezmařila její dílo. To se zadařilo, a když nekromantka dokázala opět popadnout dech, vrátila se k vyvolávání.
Pomalu otevírá chodbu Mistra kápě a splétá vlákna kouzla. Bude třeba ještě moment, než bude kouzlo hotovo, ale pak to rozhodně bude něco speciálního.

Můj výtvor nebyl nehořlavý a nebylo překvapení, že se pomalu začal rozpadat a já přestala mít jakoukoliv kontrolu nad tělem, které jsem detailněji ovládala. Větší problém bylo ale kouzlo, co následovalo, vlna, která se přes nás přenesla a má slova poměrně rychle ztrácela na důrazu, znění a já si začala dopomáhat prsty, aby mi moje vyvolání kompletně neselhalo.

Za což se ostatní snažili bojovat, já se snažila pokračovat v kouzlu, udržet jej stabilní natolik, abych nepřišla o částečně rozpracované kouzlo. Navíc jsem se snažila vytáhnout něco, co by vůči těmto nestvůrám mělo nějakou šanci a... i když jsem měla poměrně dost zkušeností a možností, nebyla ta volba zrovna dvakrát jednoduchá, když jsem neznala jejich slabiny.

Stihnu se sotva přeměnit, když se přese mě náhle přelij ohnivá vlna. Je to příšerný pocit. Ve vzduchu je cítit mimo jiného zápach spálené srsti, bolest z popálenin na sebe nenechá čekat. Zařvu a není to ani trochu pěkný zvuk. Ale je to zvuk, který znamená, že se už dokážu nadechnout. Ve stejnou chvíli aniž bych čekala na cokoliv, se odrazím v mohutném skoku od země a vystřelím směrem k rohatému.

Jak by to dopadlo nebýt Bacha... Ne, nad tím nepřemýšlím. Je to zbytečné. A na zbytečnosti není čas. Nechám se pohltit hněvem i zuřivostí zraněné šelmy. Dopadáme s Rohatým na zem a během toho pádu do něj zatínám drápy na zadních tlapách, aby mne tak snadno nedokázal shodit, zatímco se zuřivě pustím drápy i zuby do jeho krku, rukou, čehokoliv, co se mi dostane před tlapu.

Není to... Pěkný pohled.

Ve svém běsnění vnímám měnícího se šamana jen okrajově. Zatím... Zatím to není můj problém. Můj problém leží pode mnou.

Zatímco se šaman mění v medvěda, doběhnu si sebrat svou dýku, která zůstala ležet na zemi potom, co se zombice s harpunou rozpadla na prach. Začíná tu na mě být nějak moc chlupatých kožichů. Proměnu Arielle jsem naštěstí koutkem oka zahlédl a tak se snažím na lva nahlížet jako na spojence. I když je to těžký. Podvědomě si lva pořád udržuju v zorném poli, protože se přece jenom jedná o šelmu, která by si mě kdykoliv mohla dát k večeři.

Po zvednutí dýky si udělám přehled o bojišti. Rohatý válečník se válí na zemi v souboji se lvem. Torin vyřešil ruku šamana. Medvěd může být problém. Bacho po něm vystřelil šíp, ale stačit to nemusí.

Otevírám si chodbu co nejblíže se mi to povede nad medvědem. Mým plánem je dostat se mu na záda a bodnout mu dýku shora do hlavy.

Situace není dobrá. Naše útoky nemají dostatečný efekt. Válečník postupuje ke Galdurovi a z šamanovy ruky stále šlehají plameny všude kolem nás, i když se válí useknutá na zemi. A co víc. Šaman samotný se začne měnit v obrovského medvěda a já jen lapám po dechu. Nějaká další magie?

Není čas nad tím víc přemýšlet. Můžu do něj zkoušet dál sekat, ale dokud bude jeho kouzlo aktivní, tak nás stejně všechny usmaží na škvarky. Zadržet dech na chvíli zvládnu. Využiji chvíle, kdy šaman ještě není zcela přeměněný. Popadnu jeho odseknutou ruku a mrštím ji co nejdál od nás. Pokud by mě při tom stihl kousnout, tak budu spoléhat na své reflexy a uskočím stranou.

Trefím se pěkně, ale nijak zvlášť mi to nepomůže.
Věci se najednou dějí nějak moc rychle. Led, který se mění v páru, oheň a vítr, co mě buší do zad. Silka zahlédnu ken koutkem oka, Torin mizí v plemenné stěně a Arielle...
Ach?
Zatřepu hlavou, ale obří šelma je tam stále. Naštěstí to moje hlava vyhodnotí jako naprostý nonsenc, kterým teď není třeba se zabývat.
Teď musím něco udělat. Nebo tu všichni umřeme.
Medvěd vypadá jako nejlepší cíl. Každopádně je nejblíž a nebude to nikdo z našich. Teda snad.
Moc o tom nepřemýšlím, vytáhnu další šíp a vypustím ho bestii přímo do tlamy.

Možná tu zahyneme

Parohatý šaman ani nemrkne, když se mu do těla zaseknou čepele nepřátel a s prasknutím mu přetnou kosti, až jedna paže odletí v dál.
Jen nakloní hlavu na stranu a v tu chvíli z druhé dlaně se valící plamen získá barvu svítivě žlutou, až bílou. Všem z vás kromě Bacha najednou dojde vzduch. Když se pokoušíte nadechnout, marně plíce do sklípků dolují aspoň zbla kyslíku. Směrem k plameni ze všech stran začíná foukat vítr. A jeho žár zesílí na úroveň, před kterou by možná i drak utekl se staženým ohonem.
Torin v mžiku pochopí, že právě nastal jeho konec a ochrana proti magii jej tentokrát nedokáže spasit.
Tairy Výtvor hoří jak fakule, kosti se vypařují jako by byly z chrastí.

Než mohou plameny napáchat fatální škody, Parohatý pohne dlaní a namíří ji směrem k portálu, zatímco jeho kouzlo stále proudí ven. Přes právě se proměnivšího horského lva se na moment převalí záplava ohně, zanechávajíc po sobě fleky na škvarek spálené srsti, jediné štěstí Arielle spočívá v tom, že jak byla zpocená, tak navlhlá kožešina nehoří dobře. Je popálená, bez dechu a naplněná bolestí, ale pokračuje ve svém plánu.

Led kolem portálu se po zásahu z obou stran rozpálil a následně rozletěl do všech stran. Okamžitě se v oválu objevuje stín procházející postavy.
Galdur zachrčí, vycení zuby a o krok ustoupí, ruce napřažené před sebou, jakoby odolával prudkému říčnímu proudu. Kýve se ze strany na stranu při boji o rovnováhu a jeho kůže dostává stříbřitě bílý nádech. Pak se zapře a s obrovskou námahou udělá krok kupředu, dlaně zaťaté do křečovitých spárů, oči vytřeštěné a z hrdla se mu hrne hrdelní řev bytosti dohnané až k mezi svých možností.
Led však v tuto chvíli jednoznačně souboj s ohněm prohrává.

Nemrtvá žena s harpunou se rozpadá v prach a za okamžik po ní není vidu, ani slechu.
Jak přes ní předtím přejel proud plamenů na ni nemělo nejmenší vliv, kromě hořících cárů látky, ve které se změnily její šaty.

Torin s Výtvorem se vrhli na Parohatého a buší do něj co se dá. Vrostlý meč prorazí hrudník a zlomí několik žeber, zatímco magická sekyra hladce utne u ramene tu zlovolnou paži, která upadne na zem. Co je nemilé je, že z ní dál vane oheň, jakoby se nechumelilo a naneštěstí přímo směrem na Galdura, který mizí mezi plameny. Šaman se vám rozmaže před očima a během dvou úderů srdce se začíná měnit na obrovského medvěda, který výškou předčí i Jaghuta, jenž se nad vámi tyčil jako rozhledna. Nicméně, chybí mu obě přední tlapy.

Rohatý válečník se pootočil, když za sebou zaslechnul zařvání zraněného lva, avšak v obraně mu zavazí meč mezi obratli, který s ošklivým zaskřípěním zajel mezi dva horní. Silk pak otočil zápěstím a plochá čepel je s lupnutím vyhodila od sebe. Mladík okamžitě opět mizí ve stínech a nechává svou zbraň zaklíněnou v nepříteli. V tomtéž okamžiku do pánve nemrtvého bojovníka narazí Bachův šíp. Byla to dobrá rána, ač asi neměla efekt, v jaký lučištník doufal. Nesrazila Rohatého na zem, ale s odporným křupnutím se zabodla a donutila jej ještě víc zavrávorat.
Jen díky tomu lev na válečníka úspěšně doskočil, protože pazourkový meč kmitnul rychle jako blesk a rozhodně by Arielle skončila na něm nabodnutá jako sele. Takto byl však útok zastaven a těžké čtyřnohé tělo nemrtváka zavalilo a srazilo na zem.

Taira mezitím v klidu něco šeptala, než jí došel vzduch.

Namísto švihu mečem uskakuji několika rychlými překroky od nemrtvé ženy, tak akorát včas, abych se vyhnula smrtícímu úderu od Rohatého. Boj se zatím nevyvíjí dobře, okamžik překvapení se zdá být k ničemu. Taiřin výtvor hoří, Torin hoří. Vzduchem se line ten odporný agresivný zápach hořícího mrtvého masa. To vše vnímám spíše okrajově, zatímco ustupuji před Rohatým válečníkem a snažím se vyhýbat jeho úderům a zároveň se snažím hlídat si prostor, aby na mě nezaútočil někdo další ze strany, kterou nečekám.

Bart Bendar.

Kil Chron.

S těmi slovy se mi dostane úlevy. Jako bych Rohatého náhle přestala zajímat. Jako bych pro něj neznamenala žádné nebezpečí. To, jak se ke mně otočí a vykročí pryč mne na krátkou chvíli rozhodí. Zaváhám ovšem jen krátce než udělám ještě jeden dlouhý krok stranou. Přeměna přichází instinktivně. V jednu chvíli tam stojím, meč skloněný k zemi, na kterou ho pouštím. A v té další mne obklopí houšť rychle se míhajících stínů, které zahalí mé tělo. Obrys lidské postavy se začne rozpadat, měnit, klesat směrem k zemi. Jak se převtělení blíží ke konci, stíny zase ustupují a odhalují to, co bylo skryto.

Tělo velkého horského lva s různobarevnýma očima, porostlé hrubou narezlou srstí. V krátkosti vycením zuby, zatímco pohledem přejedu situaci, ze které jsem na chvíli vypadla. Můj cíl zůstává stejný. Rohatý válečník, kterého se chci pokusit strhnout na zem.

S řevem se vrhám na nemrtvé protivníky. Moc dobře si uvědomuji, že nevím skoro nic o jejich síle, schopnostech a zbraních. Můžeme být všichni ve smrtelném nebezpečí a ani si to neuvědomujeme. V žaludku mi mravenčí. Ne strachem, ale nedočkavostí. Nadšením z boje. Neslyšel jsem žádnou legendu o T'lan Imass. Možná jsem první Rudovous, který má možnost změřit síly s těmito prastarými bojovníky.

Šaman vrazí ho mého útoku hůl a tím značně zpomalí jeho razanci. Grimnir se neškodně zasekne v rameni. Výtvor Tairy mezitím šamanovi usekl ruku. Periferně vidím, že Arielle i Silk si taky našli své cíle. Vzápětí se kolem mě vyvalí plameny. Ihned je mi jasné, že se to neobejde bez komplikací. Po boji budu mít nepříjemné popáleniny. A co hůř. Do nosu mě udeří zápach doutnajících vousů. To je hodně špatné.

Neztrácím čas páčením zaseknuté sekery. Pustím ji a naučeným pohybem se napřáhnu k dalšímu úderu. Přitom se soustředím na vazbu se svou rodovou zbraní. Magické runy se zablesknou studeným modrým světlem. Grimnir v jeden moment zmizí a zjeví se mi v rukách. Právě včas, abych usekl šamanovu druhou ruku. Potom pokračuju hlavou a dalšími končetinami. Dokud plameny neustoupí.