Tematická podkreslující hudba

Nemrtvý pomocník se vznesl a těžkopádně dopadl na předem určené místo kousek od vás. Poslušen Tairy rozkazu pak začal podupávat a obecně na sebe poutat pozornost. Kroužící predátor si toho, dle očekávání, všimnul taktéž a změnil směr svého podzemního putování.
Místo obkružování celé skupiny se začal držet poblíž nemrtvého ale nadále pokračoval ve vyčkávání. Kde se přesně nalézá šlo poznat podle směru, kterým se kostlivá hlava dívala, protože služebník ji natáčel čelem k hrozbě.
Hra na kočku a myš pokračuje další, velice vypjatou, minutu. Rozrušeně čekáte, co se bude dít a modlíte se, aby to bylo brzy, protože to ticho před bouří je hrozné. A přitom nemůžete začít utíkat, protože to by nejspíš mělo neblahé následky.
Žralok vždy vypadá, že bude útočit, zkrátí vzdálenost, ale pak, jakoby si uvědomil, že kořist je na něj připravená, tak z útočného vektoru uhne a vrací se zpět ke kroužení.
Nakonec se otřesy vydají k nemrtvému, ale nic se nestane. Kostlivec se nejistě otáčí, jak neví, kterým směrem má čelit, protože dle všeho je predátor přímo pod ním.
Najednou se hlína pod jeho nohama vyboulí a je žraločím čelem katapultován do výšky.
Hned za ním vylétá podzemní monstrum, které vyskočilo svisle vzhůru a vzalo svoji kořist s sebou, bezmocně rotujíc vzduchem.
Vypadá to, že manévr má dobře nacvičený. I když nemrtvý zkouší zasáhnout drápy cíl, nedaří se mu, a jakmile po dosáhnutí vrcholu začíná padat, obří a stále stoupající čelist jej hladce překousne vejpůl. Pánev a nohy zmizí v monstrózním chřtánu, zatímco torzo s hlavou to pošle k zemi a zarazí do země.
Žralok dokončí stoupání a přetočí se tlamou k zemi. Je vám jasné, že opět zmizí v hlíně a nedostanete možnost zaútočit, a to vás dost rozčaruje. Avšak...

Bacho zamrká, a i když je dost vyjevený ze scény před sebou, přesto vypustí šíp. Na štěstí se netvor vrací dolů otočený k vám břichem a ne obrněnými zádovými pláty. Střela svistne vzduchem a zaryje se hluboko v místě, kde krk přechází v trup. Nehezky to chrupne a alespoň polovina dříku je uvnitř těla.
Jen o moment později Taira s potměšilým výrazem mávne rukou, ozve se rána a žraloka to v letu úplně obrátí a odhodí ze směru. Místo ladné šipky do země to zaduní, jak tvor zcela neladně dopadne zády na zem, asi 10 kroků od vás.
Moc nevíte, co se stalo, ale asi byste měli využít jeho momentální otřesenosti ve svůj prospěch.

"Bezva!" Ohodnotím nadšeně Taiřin um, když její děsivý sluha poslušně popolétne na ideální místo a začne si hrát na návnadu.

Zároveň se rozhlédnu, jak se nejlíp dostat k Arielle, abych jí předal otěže Stryrra.
Ah, ksakru!
Uvědomím si svou chybu a začnu je nejprve rozmotávat od sedla. Mám jen jednu ruku volnou, takže mi to zrovna nejlíp nejde, navíc když se k tomu neustále rozhlížím, co zrovna dělá a kde se nachází podzemní příšera.

Na Silka mi už tím pádem zbývá jen minimum mentální kapacity. I když jeho námitky nezní úplně nesmyslně. Přeruším na chvíli boj s otěžemi.
"No... možná máš pravdu. Je to predátor, třeba mu jeden úlovek bude stačit. Ale nedokážu říct, jestli by ho náš úprk nevyprovokoval. Co utíká, je kořist."
Popadnu opět kožený řemínek a zatáhnu. Teď už by to mělo povolit... Sláva!

Ohlédnu se na Silka, ve tváři trochu uštvaný výraz. "Můžete se zkusit opatrně vzdalovat, zatímco bude žrát - jestli to teda nezdlábne na jedno chramstnutí."

Jestli mu nebude ani tahle sváča stačit, budu mít zatraceně málo času ho trefit, než se zase zahrabe. Pomyslím si, ale už to dál nerozebírám. Žádné ideální řešení asi stejně není, takže nezbývá než doufat, že to nějak dopadne.

Zatímco uklidňuji koně, ostatní se připravují k boji. Nakonec je zřejmě jedno, kolik hluku uděláme, protože Tairy příšera právě začíná s dupákem. Ten plán je dobrý. Ale když mi Torin hodí otěže svého koně, nakrčím nelibě obočí. Za prvý nejsem štolba. A za druhý... "Ta Taiřina potvora je dost velká, aby se tím najedl, nebo aspoň na nějakou dobu zabavil." Uvažuju nahlas a sleduji křepčící monstrum. "Proč prostě nezmizet, jakmile se žralok zakousne?"
Tyhle tendence bezdůvodného vystavování se riziku asi nikdy nepochopím. Když tygr skolí antilopu, zbytek stáda ho už taky nezajímá. Tázavý pohled stočím k Bachovi, jako k nezpochybnitelné autoritě, co se týče znalostí chování tohohle druhu.

Otázka Torina byla následována krátkým kývnutím a dokončením recitace kouzla, o které jsem se pokoušela. I když jed nebude mít ihned dopad na žraloka, možná nám to pomůže aspoň z malé části.

„Dostaňte Vesnu zatím pryč,“ řekla jsem k Arielle, která byla asi jediná, která tak mohla nyní udělat. Hlavu otočenou vůči Bachovi, který ukázal směr a já s úsměvem popotáhla otěže svému oři, aby se nesplašil. Můj výtvor mávl křídly, využívajíc je ke skoku, kdy robustně dopadl na určené místo a začal opakovaně nohou dusat o zem, aby žraloka vylákal. Obě končetiny připravené na útok a já začala recitovat první slova dalšího kouzla… Pokud jej dokáže překousnout napůl, bude jej čekat doslova výbušné sousto.

Torin se žraloka nebojí. Ještě před pár dny bych si myslel, že akorát neslyšel ty historky o překousnutých koních, ale teď bych spíš řekl, že on se prostě nebojí ničeho.
Což se o mě rozhodně říct nedá.

Podívám se na trpaslíka s ne úplně přesvědčeným výrazem ve tváři.
Představa, že mi ta bestie ukousne ruku, nebo přerazí nohy jediným máchnutím ocasu, není úplně příjemná. A co teprve kdyby mě stáhl pod zem a začal dusit…
Na druhou stranu – co máme za možnosti? Utíkat, nebo čekat, až si vybere jednoho z nás jako oběť. A co kdyby to měla být Vesna…
Možná, když mu ukážeme, že jsme připravení se bránit, tak nás nechá být.
Jednou jsem viděl dítě, co obrátilo na útěk horskou hyenu jenom házením kamenů a odhodláním. Navíc, jestli bude přiotrávený z toho havrana –

Stisknu zuby a kývnu na Torina, i když pořád nevypadám, že bych se na střet nějak moc těšil. Pak začnu realizovat narzchlo vymyšlený plán.

„Tairo, dokázala bys ho dostat támhle?“

Ukážu mečem na malou prohlubeň zarostlou kapradím kousek vlevo. Není to daleko odemne a hlavně mi v cestě leží jen jeden kmen. To by Vraník dokázal bez problémů přeskočit.

„Torine, prosím, počkej ještě. Zkusím na něj vystřelit. Třeba se mi podaří ho zranit a budeme mít lehčí práci.“

S obvyklým pocitem, že tohle dělám vážně nerad, schovám meč a vytáhnu luk.

„Dej mi tři pokusy. Když nic, uděláme to tak, jak jsi řekl.“

Obětovat koně? Rozprchnout se a obětovat kamarády? Co to je za nápady. Rozhlédnu se po ostatních, kdo je připravený k boji. Jenom Bacho…

„Tairo, dokáže tvůj výtvor tu potvoru vylákat nad zem? Na chvíli ji zaměstnat? Já a Bacho toho využijeme a každý zaútočíme z jedné strany.“

Řeknu dost nahlas, aby to všichni slyšeli. Při tom zasunu vrhací sekyrku zpátky za opasek a vytasím Grimnir, svou obouruční sekeru. Kovové ostří se zaleskne v dopoledním slunci. Otěže Buřta podám Silkovi, který je nejblíž.

„Prosím, neposílat do chřtánu té potvory.“

Potom se postupně přesouvám tak, abych byl vždy mezi žralokem a naší skupinou. Pokud dojde k boji, tak budu mířit na méně ochráněná místa. Například Bachem zmíněné žábry, klouby, pokud vypadají zranitelně, nebo obecně spodní část té potvory.

Skončilo to tak, jak jsem si, tak i trochu nějak přála. Jako bonus bylo to, že jsem mohla poprvé ve svém životě vidět to, co někdo pojmenoval jako zemní žralok. Utnutí skřípavého zvuku a zanoření tvora pod zem mne donutilo se pousmát a konstatovat tiše: „Krouží kolem nás, nemyslím si, že by nás jen tak nechal,“ řekla jsem a můj výtvor vedle mne přejel levou rukou po pravé. Zvuk, připomínající, jako když by někdo třel dvě kosti okolo sebe mi nedělal problém. Pokud o něco máme přijít, nejspíše to bude moje aktivní hračka než někdo z naší skupiny.

Stvoření začalo otáčet hlavu směrem vůči žralokovi, který byl v zemi a já okomentovala situaci: „Moje metoda jej otráví, ale nemyslím si, že by nám tu během několika vteřin začal zvracet toho, co mu vznikne v žaludku a k jako třešničku na dortu cokoliv, co můj jed dokáže rozežrat. Připravila bych se vámi na možný boj. Pokud se ke mne vydá, můj výtvor to dokáže zdržet, ale nevím, jestli zastavit.“ prsty naznačila na můj výtvor, který sledoval pohyb žraloka a já začala v cizí řeči tiše recitovat slova, která měla změnit složení havrana v jed. Poměrně nelehký úkol, který vyžadoval moje soustředění, připravená dát povel a poslat náš výtvor vůči žralokovi, kdyby se náhodou rozhodl na někoho z nás zaútočit, vědoma, že o něj nejspíše přijdeme… ale zase, když toho zemního žraloka se nám podaří zabít, můžu mít novou hračku.

Lehce pocukávám otěžemi, abych nutila Hajtru soustředit se hlavně na mě a na udidlo, které nervózně překusuje v hubě. Taiřin havran mezitím koná své... A... No skvělé... S očima rozevřenýma dokořán sleduji tu robustní horu svalů, drápů a zubů, jak se vymršté z útrob země, mrskne sebou a i s nemrtvým havranem, jehož křik se mi nepříjemně zařízne do uší, utne stejně rychle jako se ozval. 

"Na žábry?" zopakuji lehce zmateně po Bachovi. Nevím, jak si to tedy představuje a už vůbec k čemu by tomu žábry byly, ale... "Jenže my se nezvládneme přestat hýbat, koně jsou nervózní," opáčím vzápětí Silkovi. 

Krátce se rozhlédnu po všech, nicméně pohledem spíše těkám kolem a hledám jakékoliv známky po žralokovi. Tohle je absurdní... 

"Dobře, nějaký plán, jak to odlákat nebo vyřídit?" rozhlédnu se po všech ostatních, "protože jediné, co napadá mě je obětovat jednoho koně a poslat ho pryč..." protože Vesna je momentálně vyřízená. "Nebo to risknout a každý se rozběhnout jiným směrem, třeba to tu mrchu zmate..." A umře jenom jeden z nás. Krásné vyhlídky, ne?
Zároveň se rozhlížím, jestli je v okolí něco... Kam by se dalo vyšplhat či vlézt, a dostat se tak do bezpečí před žralokem.

Krátká, ovšem záživná ukázka monumentálnosti té potvory, mě trochu vyvede z míry. Je to trochu větší, než jsem čekal. Nepředváděj se, mrcho.
Zůstávám sedět na koni, jen uvolním nohy z třmenů, abych mohl v případě potřeby rychle skákat pryč. Nervózně sleduju Bacha, jak nasedá na koně.
"Jestli se orientuje podle otřesů na povrchu... nezmizí, když se přestaneme hýbat?"

Snad poprvé doopravdy hladím koně po plecích, abych ho uklidnil. "Opovaž se dupnout, rozumíš? Byla by to poslední věc, kterou uděláš." Výhružky určitě fungují i na koně, no ne?

Musím přiznat, že mě docela překvapí, když všichni opravdu vyslyší mé prosby a zůstanou na místě... Škoda, že nám to bude nejspíš houby platné. Šelma si očividně vybrala naši skupinu za sváču.

Jakmile je jasné, že žralok nejde jen tak náhodou kolem, přestanu se snažit o marné uklidňování Vesnina koně, udělám jeden lehký krok stranou a vyskočím na svého Vraníka. Je to trochu překvapující, protože nikdo z vás si asi nedovede moc dobře představit, jak by se dalo na koni hopsat přes polom (tím spíš se žralokem v zádech). Otěže od Stryrra uvážu kolem hrušky sedla a vytáhnu meč.

Je to za tuhle cestu premiéra, ale minimálně vypadám, jako že ho alespoň umím držet v ruce. Navíc moje zbraň není žádný zrezivělý šunt, ale poctivá kovářská práce.
Vyčkávavě se dívám na havrana, kterého Taira poslala jako návnadu. Z těch zvuků, co vyluzuje, se mi ježí všechny chlupy. Když konečně ustanou, skoro se zaraduju.
Nicméně nezdá se, že by taková malá jednohubka bestii ukonejšila. Žralok se nám na chvíli ukáže v celé své kráse a pak se znovu ponoří do svého živlu.

"Než zaútočí, většinou se úplně zahrabe." Poradím ostatním polohlasem. "Jestli nás napadne, zkuste mířit na žábry."