lídku jsem měla po Silkovi, který byl možná rád, že jsem se i probudila a mohla jej vystřídat. Vše pokračovalo během noci asi tak, jak mělo a já mohla znuděně sedět opřená o nedaleký strom, jedna z vran sledující okolí, druhá užívající-si toho, že jsem ji darovala pozornost a prsty přejížděla přes hlavu. Byla samozřejmě mrtvá, ale pohyby napodobovala asi jako jakoukoliv vránu či havrana, kterého by někdo vycvičil.

Torina asi mohlo probudit to, že mu na obličeji právě ten havran přistál, já stála nad ním a dodala: „Jsi na řadě,“ podotkla jsem a šla si sama odpočinout. Nebylo pro mne úplně zvykem nemít okolo sebe hromadu nemrtvých, kteří se procházeli v okolí a mohli tak reagovat na různé podněty, ale… asi mi muselo stačit to, co jsem měla nyní. Skupinu dobrodruhů a pár reanimovaných vran, které by mne snad probudili. Jedna přeci jen byla hned vedle mne, připravená mne klovnout, kdyby na její rodinku někdo zaútočil.

Spánek jsem měla vždy klidný, ale sny byly něco jiného. Většinou to buď byly noční můry, nějak spojené se vzpomínkami, nebo, většinou žádné. Možná byla výhoda, že jsem si na noční můry nějak zvykla, a i když jsem ne vždy měla možnost ovlivnit to, co se děje… vědomí, že se nebojím smrti mne provázelo i ve snech. Což dost pomáhalo.

S nepříjemným usyknutím jsem si sedla a podívala se na havrana, který rozevřel křídla a hlavou praštil o zem. Takže to byl vážně jen sen, havran se vzpamatoval a já jej rukou odehnala pryč a spokojeně si oddychla. Byly noční můry, kde hrozí smrt… a pak ty, které vás můžou znepokojit více.

„Též se mi něco zdálo,“ řekla jsem a zvedla se s oklepáním hlíny a trávy z oblečení. „Není asi potřeba zabředávat do detailů, o co se jednalo. Stačí, že se nám všem něco zdálo,“ řekla jsem a dodala: „Ať nás čeká cokoliv, byla bych ráda, kdybychom se na to připravili. Budu respektovat rozhodnutí Arielle, ale protože se i bez svých výtvorů cítím poměrně bezbranná… nyní mám pocit, že stojím před někým, kdo na mne míří kuší a stistkne spoušť v moment, kdy udělám krok vpřed.“ Řeknu rozmrzele a nervózně si přejedu přes svou ruku, připravena respektovat i rozhodnutí, že nemohu použít stále svou magii a pak budu muset improvizovat.