Z jejich odpovědí nejsem příliš nadšený. Černovláska je jak zkoprnělá. Asi dostala ránu do hlavy, nebo neví, co nám chce říct. Hnědovláska se chce co nejrychleji dostat od nás pryč. A blondýna neví, kdy má mlčet. Vypadá to, že něco skrývají, ale má smysl to z nich páčit? Zajímají nás nějaké místní pletichy? Možná bych je měl všechny tři profackovat pořádně, ať máme jistotu, že netají nic důležitého...

Potom vidím, jak Vesna přistupuje k hnědovlásce a hned je mi jasné, co chce udělat. Ten postoj. Ten úchop. Ta divoženka! Nechci zkazit její moment překvapení, ale hned jak je to možné, tasím jednu ze svých sekyrek, připravený k vrhu. Moje pozornost je zaměřená hlavně na černovlásku s blondýnou.

"Ani se nehněte vy dvě! A vyklopte všechno co víte!"

Mírně jsem se protáhla a hodila ruce za hlavu s pohledem na Silka a Varku. Pohled ale záhy přešel okolo, než jsem viděla v dálce zbytek naši skupinu.
„Jestli budeš potřebovat zbytek přesvědčit, abychom vyrazili a neřešili nějaké vesnické spory, tak mi řekni. Jsem si jistá, že moje tvorba je schopná vesničany buď vystrašit, nebo nějakého tvrdohlavého trpaslíka dotáhnout sem,“ unaveně jsem se zasmála a šla si pro svého vlastního koně. Moje stvoření si kleklo a hlavu natočilo směrem na Silka, jako kdyby čekalo, než se rozhodne. Na konci dne jsem ale byla já, která tahala za provázky a nutila mrtvolu tancovat tak, jak jsem chtěla.

Už bych soucitně přikývla, popřála všechno nejlepší do dalších cest, když sdělí že to zvládnou a doprovod nepotřebují. Přešla bych i to, jak ta černovlasá dívčina byla nervózní. Přisoudila bych to tomu co se právě stalo a nás viděla poprvé v životě.

Když se ale ozve blonďatá dívčina že by chtěla něco říct a ta hnědovlasá ji div nepropíchne pohledem... Ona něco ví!

Chovala jsem se ale klidně. Nemohou přece tušit oč mi jde, co vlastně chci udělat. Jen seskočím z koně abych ho poplácala, a přejela dlaní po hřívě.
V tom to ale přišlo. Buď anebo. Ta hnědovlasá něco skrývá! Rychle jsem ji obouma rukama chytla za její halenu a svou pravou nohu dala za ní. Abych jí dostala na zem, na záda a rychle ji na té zemi obkročmo zasedla.

A pokud se mi to podaří, skloním se až k ní abych byla jen na centimetry od její tváře. "Teď jsme vás zachránili od tý zelený, od tamtoho neživýho! Chtěla jsem vám jen pomoct! Ale nezdá se mi že bys ke mě byla upřímná!" Nekřičím, ale slovům dávám pořádný důraz.
"Chtěli jsme od vás jen radu na oplátku. A ty víš něco, co potřebujeme vědět!" Možná ne, ale něco mi říká že ano. "Proč nenecháš mluvit tyhle dvě dívky?!" Její halenu jsem sevřela ještě pevněji! "Ten vlk co vám pomohl patří mě, můžu ho zavolat aby to tady s tebou dořešil." Moje slova myslím vážně, pohled to podtrhuje. "Co víš o princezně, té vesnici, té zelené? Mluv! Pravdu!" Nadechnu se. "Taky s tebou můžu udělat to, co se dělalo lhářům u nás na severu." Co to bylo ale už neřeknu. Chci to nechat na její představivosti.

Torin + Vesna:

Černovláska se nějak nedokáže vymáčknout jak na Vesnu, tak na Torinovo zjišťování.
Bloudí očima kolem a hypnotizuje blížící se dvě kamarádky, evidentně si není jistá, jestli, a co má říct.
Pak už dorazí ostatní a ona si ulehčeně oddechne.
Hnědovlasá si od trpaslíka ještě jednou poslechne otázky a s odpovědí se příliš nezdráhá.
"My jsme nic neviděly. Ani karavanu, ani orky. Ale z vesnice jde kouř a zelená na nás vybafla na cestě odtama, takže to určitě má na svědomí."
máchne rukou směrem k vesnici
"Ona, nebo nějací další."

Pak udělá několik kroků tím směrem, než se ještě otočí
"Děkujeme za návrh, ale asi to zvládneme. Do vesnice je kousek, tam nám pomohou a pošlou vůz pro mrtvé."
podívá se na cestu, kde se zbytek skupiny baví s Varkou a opodál leží nehybná těla dvou žen.
"Ale vždyť tam...
ozve se udiveně blondýnka, ale zmlkne, když ji hnědovláska zamračeně odmávne.

"Jeden z orčích šamanů při tom přepadu nám to způsobil. Skvrny se postupně zvětšují a podle rychlosti za dva dny budu proměněná úplně."
pokrčí Varka rameny a pro vás je těžké určit, který odstín je její původní a který dostala navíc.
"Prý má princezna v plánu něco, co Orky ohrožuje, tak ji zkusili zabít při přepadu. Když jim ujela, tak na nás hodila tenhle sajrajt, abysme museli být na jejich straně a Viktorii zastavili. Ostatní na tom jsou hůř, byli původně lidi. Což neznamená, že bych nějak vítala se stát... čistokrevnou. Ale už je to stejně jedno."
během vašeho dalšího rozhovoru se začala rozhlížet a pomalu sbírat své věci poházené okolo. Včetně zbraně, která leží u kmene blízkého stromu.
"Klidně jeďte napřed, pokud spěcháte. Já dorazím jak budu moct. Ale nelíbí se mi, jak vypadá ten kouř. Jde to od Orla. Navíc ty tři jsem ve vesnici teda rozhodně nepotkala."
prohodí ještě přes rameno, zatímco ze sebe oprašuje špínu cesty, jíž je pokrytá až k hlavě.

Princezna žije. To je asi dobrá zpráva. Ne že by mě tolik trápilo její zdraví, ale za mrtvou princeznu by nám král asi strhnul bonusy.
Zatímco usilovně přemýšlím, vloží se do rozhovoru i Arielle. Pokývu hlavou. Bez koně nám bude půlorčice k ničemu.
"Co ve vesnici... jestli chceme princeznu dohnat, musíme si máknout a nezdržovat se." Potvrdím jejich slova. Mezitím si obezřetně prohlížím Varčinu ruku a dávám si dobrý pozor, kdyby se chtěla pohnout mým směrem, abych stihl uskočit. Jako mor to nevypadá. A kožní vyrážky bez dotyku snad nejsou přenosné. I když co já vím. Na to tu bude odbornice Arielle a tak se tím moc nezabývám. Určitě bude mít s sebou nějakou mastičku, která to spraví.

"Měli bychom vyrazit." Potvrdím slova Tairy a ohlédnu se po ostatních, jestli už jsou se zaměstnáváním vesničanek hotovi. Pak se zase obrátím k Varce. "Za mě si klidně skoč pro koně a pak nás zkus dohnat. Vypadá to, že máme stejný cíl. Na tvým místě bych se snažil tam dostat dřív než tyhle..." Mávnu rukou k vesničankám. Vůbec nepochybuji o tom, že budou ohledně dnešních událostí velmi sdílné.

Chvíli počkám, ale když je jasné, že Vesna dál mluvit nebude, tak se do rozhovoru vložím taky a postupně se zeptám na několik otázek.

„Jak to teda je s těmi orky, ukazují se tady v okolí? Dělají vám nějaké problémy?“
„Nebyla tady v okolí větší skupina orků zhruba před týdnem?“
„Neprojela tudy před týdnem ve spěchu karavana? Jeden vůz a ozbrojený doprovod.“

Naše skupina se nečekaně rozdělí, Silk s Tairou se věnují výslechu míšenky, vlastně mě překvapí, že spolu nyní spolupracují zrovna oni dva, nicméně flekatá půlorkyně odpovídá a nepokouší se o žádné nepřístojnosti, takže o starost méně, když jim to funguje. Oproti tomu Vesna s Torinem vyrazí za vesničankami, snad aby z nich vypáčili ještě něco...? 
Hádám, asi proč ne, jen doufám, že si uvědomují jak moc by nebylo moudré, aby se vzdalovali od nás ostatních příliš daleko a na delší dobu, když o nich nic nevíme od okamžiku, kdy zmizí na cestě společně s lidskými ženami. Nelíbí se mi to. Celý ten přepad, tahle situace, tohle místo. Nevím, zda si to uvědomují i ostatní, ale jsme tady zranitelní. Rozdělení. 

Přejdu o něco blíže, abych měla přehled o okolí a zároveň slyšela, co "Varka" odpovídá. Nos mi mimoděk zacuká, jak jím dlouze nasaji pachy a lehce přimhouřím oči. 
Pořád nedokážu pochopit, proč se stalo... Co se stalo. Proč by orkové dělali organizovaný přepad princezny? 
"Proč bys měla být do dvou dnů mrtvá nebo ork?" zpozorním, i Taira se zajímá o to, co to je ten "neřád". Snad ty fleky? Předtím jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti, ale nyní... 

"Bude nás zdržovat bez koně. A s naším tempem si nemůžeme dovolit mít dva jezdce na jednom koni," namítnu.
"A ne, vesnice není naše starost, musíme najít princeznu, nemáme na průzkum čas, pokud nevede tím směrem i naše cesta," potřesu hlavou.

Princezna a parazit

„Takže ještě žije, to je pozitivní zpráva,“ prstem jsem si párkrát poklepala na rtu a zamýšlela, jestli by mrtvá princezna k něčemu byla. Byly zde samozřejmě metody, ale když se i moji spoludruhové na ně koukali přes prsty, bylo mi jasné, jak by se na to tvářili asi ostatní. První nemrtvá princezna, zamyšlená jsem nechala Silka konstatovat situaci. Spory mezi těmi vesničankami a Varkou mi byly vážně ukradené a nevěděla jsem moc proč se tím zabývá.

„Hm, asi bude lepší, když budeme mít někoho z výpravy princezny než bez toho. Mohlo by to vyjednávání ulehčit, nemyslíš Silku?“ Podívala jsem se na něj a zvedla se na nohy, využívající dlouhý prst, který tupou částí byl natažen vedle mne. „Když už jsme u toho, co myslíš tím neřádem? Nejsi snad nějaká…“ chvilku jsem se zamyslela a pokrčila: „… odrůda půl orka? Nebo tě něco proměnilo v… toto?“ Zeptala jsem se poměrně napřímo, i když dle unaveného tónu se ptám spíše protože to zmínila, než že by mne to zajímalo. Bohužel, v různých dalších magiích tolik nevyznala.

„Pokud je to ale vše, můžeme vyrazit… nějaké informace máme a pokud se Varka připojí, tak o to lépe… nebo chceme vážně prozkoumat tu vesnici?“ Tónem bylo jasné, že to beru jako plýtvání našeho času, ale protože jsme byly skupina, rozhodnutí bylo na většině.