Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Princova Partie
Družina
| |||
 | Vyhlídky na vyhlídce | ||
| |||
 | Hřebíček Převezmu si od něj váček a neubráním se tomu abych si nepřičichl. Mám rád vůni těch malých hnědých kvítků. Možná bych mohl jeden i ochutnat, ale tady s tím začínat nebudu. Nechám si to až na později až bude trochu víc klidu a nebudu pod drobným pohledem kupce. Jak mluví dál, je mi jasné, že jeho očím jen tak něco neunikne. Sice si nejsem jistý o jakém rytíři to mluví, ale to nevadí. Pamatuji si rudý šátek a že mu síla nechybí. I když... Kdo ví jak to bylo. Spráskat sedláky zvládne kde kdo. Tarell by to také dokázal. Možná ne úplně hladce, ale pořád je to bojovník a netlačí pluh. Nehodlám však do toho víc šťourat. Takhle mi to stačí. "To bude všechno. Moc jste mi pomohl," věnuji mu ještě drobnou minci za snahu. Trochu by mě zajímalo co bude o mně vykládat dalšího kolemjdoucímu, ale nic hrozného to snad nebude. "Už musíme vyrazit. Chtěli jsme jednom dát trochu odpočinout koním. Třeba se ještě někdy uvidíme," rozloučím se s ním a vyjdu ven poohlédnout se co dělají ostatní a zda můžeme vyrazit dál do Arargosu. | ||
| |||
 | Děti a hry Emma se vrhne do práce a během chvilky už se, i se dvěma dalšími dětmi, motá kolem. Dělají na strážného posunky a rozptylují jej. Zdá se ale, že je muž celkem zvyklý, neboť nijak zvlášť nereaguje. | ||
| |||
 | Hřebíček Delmar Hokynářova tvář se ihned rozjasní, jakmile je jasné, že Delmar skutečně bude něco nakupovat. Ihned dle požadavku Delmara začne vážit hřebíček, koření od jižních obchodníků, které se nezkazí a které nebude těžké směnit zase zpátky na zlato někde jinde. Všude mívá vysokou cenu. Pro obchodníka je dobrý kšeft. Malý pytlíček vyváží hrstí celestionských mincí. Koření není levná záležitost, avšak pro Delmara to je přiměřená částka, která hned udělá z obchodníčka kamaráda. Všimne si přitom, že si účtuje trochu víc, než by Delmar očekával. A nevypadá, že má v plánu nechat se usmlouvat. Hokynář se usměje a zatímco koření odvažuje, pustí se do řeči. „Jak si přejete, ctěný pane, už se na tom pracuje. Jsem si jistý, že se vám v turnaji bude dařit.“ Když už Delmar vyndává mince, obchodník si je hned přepočítává a při tom přidává informace, které nepřímo slíbil. „Blahorodí, připomněl jste mi tím nákupem jednoho rytíře, který tímto krajem rovněž projížděl a mířil na turnaj. Nechtěl mi sdělit své jméno, avšak na zbroji měl rudý, vzorovaný šátek, který prý nosil pro připomínku jakési své čestné půtky s kýmsi- ani už si přesně nepamatuji. Vysoký, ale když sundal přilbici, měl už pár vrásek ve tváři.“ Jeho tvář trochu zvážní. „Ale proč vám to tu povídám… ten muž by byl skutečně veliký protivník. Několik mužů ho obtěžovalo – spráskal je na hromadu, ani se u toho nezapotil.“ Opatrně volí slova, aby byl diplomatický. „Navíc, sire, se zdálo, že má přátele na vysokých místech.“ Poklepe si na nos ze strany a pokýve hlavou. Pak ještě dodá pár dalších drobností o jiných rytířích – ale to už není nic tak zajímavého. Něco málo o dalších, kteří tudy projížděli. Nebylo jich mnoho, většina jde po hlavních obchodních stezkách. Pár hokynářových dojmů a pak také zmínka o zvláštní dani, která se vybírá v poslední době se záminkou velké slávy s nadcházející svatbou… k turnaji se vrací už jen letmo. Sám hokynář to uzavírá slovy: „Nic, co by mohlo stát v cestě tak urozenému a statnému muži, blahorodí, jako jste vy.“ Nějaké drby se podařilo získat… a možná, že by šlo mužíka zmáčknout ještě více. Je tu ta nevysvětlená poznámka o kontaktech neznámého rytíře s rudým šátkem. Pak záležitost většího množství zbraní, které tu prodává. To všechno by nejspíš stálo další peníze… a to už by se mohlo prodražit. Nevypadá nijak silný. Šlo by ho zastrašit. Nebo naopak připomenout svůj nákup a zkusit z něj ještě něco vytáhnout po dobrém. Otázka je, kolik toho vůbec vlastně ví a jestli tu Delmar neztrácí čas… Děti a hry Cordelia Emma jen přikývne, když jí Cordelia naznačí, že se má pustit do práce. Dívka si trochu rozcuchá vlasy a umaže obličej v prachu a pak se na moment ztratí. O chvíli později je zpátky s jednou mladší dívkou a chlapcem. Nejspíš je přesvědčila k nějaké hře, protože vzápětí už trojice pobíhá po návsi a dělá hluk. Brzy skončí přímo před strážným. Nejprve jen okounějí. Pak na něj začnou dělat hloupé obličeje a smát se jeho stoickému klidu. Když se Cordelii nedostává příležitosti další chvíli, Emma vezme věci do svých rukou. Přitočí se ke strážnému a ukáže mu prstem, aby se k ní sklonil. Potom mu začne cosi šeptat. To je příležitost, na kterou Cordelia čekala. Bude jí stačit pár kroků a má ruku v kapse strážného. Nejsnazší cíl je váček, který má u pasu, který by šel snadno odříznout. Pak má také malou taštičku na levém boku. Tam je to horší, je hned u meče, na kterém spočívá mužova ruka. Muž je upřený na Emmu a Cordelia nevidí jeho výraz. Jisté však je, že pokud o něco přijde, bude podezírat děti, které ho rozptylovaly. Možná, že se tím dostanou do problémů. Děti by mohla ona na oko odehnat nebo napomenout, a přitom se protlačit kolem strážného. To by převedlo trochu pozornosti na ní a umožnilo jí dostat se jak k tobolce tak k váčku, pokud by o to stála. Může však i jakýmkoliv posunkem naznačit pokyn Emmě nebo Wilburovi, kteří by měli být schopní zareagovat a přitom Cordelii neprozradit. Zdá se také, že pokud Cordelia počká dál, Emma zkusí ještě něco dalšího. Riskantnějšího, jak jí Cordelia zná… Co se zbytkem dne? Lerien Ondřej s Lerien souhlasí na jejím plánu. Přikývne a začne se zvedat. „Tak já půjdu sehnat toho Matyase. Nechci aby se nám někam ztratil… poptám se, ale myslím, že jsem ho tu před chvilkou někde viděl.“ Eskulap dál tiše sedí nad malým žejdlíkem piva a zdá se, že si jen tak přemýšlí. Ondřej kývne na Lerien a zvedne se. Felčar si jen povzdechne a tiše k Lerien poznamená: „Obávám se, že tak jasné motivace, jako jsou v případě Zimara, jen tak nenajdeme. Očekávám, že od teď to budou jen samé intriky… nevím ani, nakolik můžeme věřit tvým novým spojencům… ale o tom už jsme mluvili,“ dodá a jen mávne rukou. „Bez riskování není vítězů… jen poražených.“ Je z těch, kteří myšlenky mnohokrát obrací v hlavě – někdy i víc, než je zdrávo. Lerien si s ním může promluvit, třeba s ním i vyjít ven. Má také volbu, kde přespí. V chatě je v podkroví jedna nebo dvě komory, kam by se mohla před dalšími záležitostmi schovat. Většinou se tu spává v hostinské místnosti. Tady v horách je místa málo. Ale vedle chalupy jsou i jeden nebo dva sruby. V létě, když se v horách sejde víc zbojníků, pojmou sruby další lidi, které vyžene z údolí nouze nebo nespokojenost. V zimě to v nich není moc pohodlné, protože na rozdíl od chalupy jsou jen z klád a může v nich být pořádná kosa. Teď je jaro… zbojnická sezóna teprve začíná. Sníh v průsmycích už roztál… právě teď se tu schází nejvíc zbojníků a plánují, kde kdo bude koho olupovat. Pokud by Lerien neměla zájem zbytek dne jen proválet v chalupě, ví o jednom pobočníkovi Zimara, který před chvíli vyšel ven a se kterým se dá mluvit – je jí trochu víc nakloněný než zbytek bandy. Možná i proto, že se jí párkrát pokoušel po zbojnicku dvořit. Naštěstí na rozdíl od ostatních má nějaké základy vychování a respektuje jí, takže nedošlo k ničemu, kvůli čemu by mu musela Lerien zlámat všechny kosti v těle. Kromě toho je tu nedaleko vyhlídka, ze které je vidět na celé údolí a okolí Konvidatu… už tam nějakou chvíli nebyla. Je tam za jasného dne dobře vidět do kraje. S ostrým zrakem se tam dá najít vhodná oběť na míle daleko. Nebo spatřit nebezpečně velká vojenská patrola s neznámým cílem… | ||
| |||
| Další plány | ||
| |||
| U hokynáře Musím se pod vousy pousmát. Rozhodně se snaží vydělat a něco mi prodat. Nevadí, stejně jsem byl rozhodnutý něco koupit, jenom ještě nevím co přesně. Takže se rozhlížím po vystavením zboží a dívám se co by mi padlo do oka. Sundám si rukavici a mezi prsty promnu látku, která leží na stole. Pak se přesunu o kousek vedle a zadívám se na samostříl. Viděl jsem tyhle věci v boji. Nejsou špatné, ale není to zrovna rytířská zbraň a na turnaji nám to bude k ničemu, ale někomu jalo Lerien by se možná i hodila. Ovšem tolik peněz zase utrácet nehodlám. Když už jsme u těch peněz. "Mám od všeho trochu. Hodně cestuji, ale myslím, že si vystačím jenom s celestionskými mincemi,"i odpovím kupčíkovi na otázku a začnu si prohlížet dózy s kořením. "Myslím, že si vezmu trochu hřebíčku," vyslovím svou volbu. Myslím, že tohle nikoho neurazí a když bude nejhůř mohu ho zase směnit a třeba se konečně ten chlapík víc rozpovídá. | ||
| |||
| Pod šibenicí Dostat se za šibenici není sebemenší problém. Ale co dál? Jeden ze strážných sice odešel, ale stále je tu ještě jeden. Nevšiml si mě, ale to bych také byla pěkně mizerný špeh, kdybych ho na svou přítomnost tak snadno upozornila. Muži v kládě jsou úplně mimo. Musí tady být už nějakou dobu a řekla bych, že mají dost. Odevzdaní a zlomení. | ||
| |||
| Další plány a kandidát na posla Lerien Zimarovi trochu přimrzne úšklebek na obličeji a mdle přikývne, když Lerien zmíní, že by mu nakonec mohla pomoci vyhýbat se dál šibenici. „Jo… líp bych to sám neřek.“ Pokýve hlavou a přímý požadavek na zálohu nevznese. Nezdá se nespokojený, když to Lerien sama zmíní. Potom už jí nechá, aby se usadila s Eskulapem a s Ondřejem u stolu a dělala další plány. Lerien pořád tu a tam všetečnými otázkami vyrušují ostatní z jejich skupiny, ale brzy jim dojde, že ruší a že Lerien musí něco projednat. Ondřej se ušklíbne ohledně poznámky o to, že se zpráva o jejím původu rozkřikne. „To jo… ale takový povídačky nebudou nic novýho. O to líp pro nás, když se trochu oživí.“ Eskulap příliš nepřispívá… i když byl dobrým přítelem pro Ondřeje i pro Lerien, tohle bylo přeci jen trochu mimo jeho běžné pole působnosti. Párkrát už tu noc strávil, ale i tak měl svoje výhrady proti lapkům jako byl Zimar. Pro své vlastní bezpečí si názory nechával pro sebe. Nebyl hloupý a konflikty nevyhledával. Ondřej se dá do plánování a odpoví na myšlenky Letitie. „No, otázka je, koho budeme chtít vzít dolů na pláně. Moji chlapy půjdou hned… ale ostatním budem muset zaplatit ušlej zisk. Nebo můžeme počkat a shromáždit to pozdějc, po poslovi jak jsi řikala. Ale radši bych to dal všechno dohromady, dokud jsme tady. Můžem tu nechat zprávu pro ty, který tu teď nejsou. Moc bych jinak neotálel. Zbytek společnosti má na nás náskok.“ Pak se ještě zamyslí a dodá: „Co se týče nějakýho posla… je tu jeden mladík, spolehlivej hošek. Byl ještě malej, když se to všechno stalo, s Alfredem a tak. Ale Dagobertovi drábi mu zmrzačili tátu, protože v hospodě hájil starýho pána a urážel novou vrchnost. Ten mladík, Matyas se jmenuje, vyrostl a teď si dovedeš představit, že by si radši nechal vyříznout jazyk, než aby někoho od nás prozradil. Tenhle kraj dobře zná. Občas s náma chodil, jestli si ho pamatuješ.“ Lerien se vybaví mrštný, asi patnáctiletý mladík se smutnýma, chytrýma očima. Měl dlouhou tvář a hořely v něm všechny zbrklé vášně mladých lidí. Neměl moc zkušeností… ale nikdy nepokazil žádný úkol, který od nich dostal. Pod šibenicí Cordelia Samson přijme rozkaz od Cordelie a vyrazí k mužům, kteří se poflakují u hostince. Ona samotná se mezitím snadno proplíží za šibenici a za oba muže v kládě. Drábové si jí ani nevšimli… začínají pozorovat, co se děje zajímavého na druhé straně návsi, kde se právě Samson pouští do práce. Nejspíš se s někým z nich plánuje porvat nebo začít něco podobného. Když stojí za trámy šibenice, všimne si, že Delmar odchází směrem k obchůdku, který patří tomu hokynáři, kterého viděla dříve. Kolba si toho také všiml. Neprozradí Cordelii žádnými pohledy, ale nakloní se k Wilburovi a cosi mu pošeptá. Pobočník kývne hlavou. Kolba vyrazí oklikou směrem k obchůdku, za Delmarem. Ona samotná má nyní příležitosti před sebou. Oba muži v kládě jen tiše trpí. Nyní zblízka se zdají být poměrně zubožení a i když ne přímo zlomení, vypadají, že už trestu měli víc než dost. Mrtvole na oprátce už je všechno jedno. Jeden z drábů zrovna kývl na druhého a ten druhý vrazil k hostinci, aby rozehnal srocení, které tam Samson udělal. Druhý dráb stojí zády ke Cordelii. Je dost na očích. Bylo by možné jej přepadnout a omráčit, nebo do něj jen vrazit, a zatímco bude nadávat a vyhrožovat, ona už bude mít v rukou obsah jeho kapes. Obojí je ale riskantní. Nejbližší je sice jen Tarel, Wilbur a pár okounějících vesničanů… ale i tak by se mohla snadno prozradit nebo dostat do problémů. Může také čekat, zdali se dráb nevrátí a nepustí se s kolegou do konverzace. Nyní by je pohodlně slyšela. Jenže ten druhý vypadá dost zaneprázděný se skupinou rváčů u hostince. Cordelia si také všimla Emmy, která jí pozoruje zpoza jedné chalupy kousek za šibenicí. Buď jí děvče kryje záda, nebo čeká na nějaký povel… možná už svůj průzkum dokončila. Možností je dost… stačí se rozhodnout. U hokynáře Delmar Po krátkém hovoru se Delmar vydá za hokynářem směrem k obchůdku, který muž vede. Ten mezitím vesele klábosí o všem možném – od ceny sukna přes loňskou úrodu až po letošní počasí. A nevynechá větu, aby se nepokusil Delmara obměkčit k nějakému obchodu. Brzy je šlechtic v obchůdku a pokračuje v rozhovoru s mužem. „Ach, samozřejmě, nejste první, blahorodí, nejste první. Rytíři ze všech koutů země se sjíždějí za pánem z Arargosu. Samozřejmě, za pár týdnů bude ta velká sláva v Alacózu a pak ty trhy – no, tenhle kraj teď skutečně žije.“ Žádné určitosti – teprve poté, co Delmar zmíní trochu jasněji, o co mu jde, muž se usměje s pochopením a začne mluvit trochu k věci. „To víte, je to tady malá vesnice, každý rytíř je hned poznat – všiml jsem si ledasčeho, to poznáte na muži, jak se nese – ale víte, co myslím, dobrý člověk, kterému je dobré pomoct, třeba v turnaji a tak, no, to se pozná podle toho, že je to dobrý zákazník, že?“ Jemně naznačí k vystavenému zboží. Není tu nic úplně neobvyklého. Hlavně látky, sůl, koření ze západu… penězoměnecké váhy a různé věci pro místní spotřebu. Delmar si všimne také jednoho nebo dvou samostřílů ve vitríně, očividně Atmorijské výroby. Možná, že má i podpultové zboží. Delmar si vzpomene na mnohá tažení, kdy se ukázalo, že podobný hokynář byl překupník zbraní, který levně odkupoval výstroj od procházejících vojáků a draze jí prodával lapkům, žoldnéřům… nebo klidně nepříteli. U tohohle se nedá říct, nakolik je poctivý. Kromě toho má mužík v obchodě nějaké zemědělské náčiní, semínka, menší množství jakési pálenky a několik poměrně slušně vypadajících lahví Neustilského vína. Je to všehochuť, která napovídá, že tenhle chlapík prodává všechno. Hokynář pokračuje v hovoru: „Samozřejmě, konkurence na turnaji bude tuhá, každá výhoda se hodí – máte mince Celestionské či Atmorijské?“ ptá se pak nevinně. Většině lidí je jedno, v jakém zlatu dostanou zaplaceno… ale tady v Neustílii se každý gram zlata v minci počítá. Když se Delmar díval do váčku, měl dojem, že od prince dostali velký výběr mincí, aby nebyli podezřelí. Dokonce i nějaké místní Neustilské tolary… Obchůdek je kromě Delmara prázdný. Je v přízemí, nemá žádnou výlohu ani nic podobného. Okna jsou zašedlá a místnost je přeplněná. Je přibližně čtvercová a přehrazená pultem a přepážkou, za kterou právě nyní hokynář stojí. Dveře ven jsou za Delmarovými zády. Druhé dveře vedou do zbytku domu a jsou za pultem. | ||
| |||
| Posezení u napajedla Dalo se čekat, že sem brzy někde přijde a než se nadějeme je tu. Aspoň, že se tu nepředbíhají a nepřekřikují jeden přes druhého. Pečlivě vyslechnu obchodníka, očima při tom bloudím po okolí. Stráže, sedláci. Zatím to nevypadá, že si musíme s něčím dělat starosti. Strčím do úst poslední kousek jídla a vstanu. "Míříme na turnaj, počítám, že nejsme jediní kdo tu takhle v poslední době kráčí. Rád se podívám na tvé zboží a možná pořídím dar pro dámu. Pokud se mi bude dařit," odpovím mu. Možná je tohle příležitost jak se něco dozvědět. Nechám se tedy odvést do krámku. Možná skutečně něco koupím pokud mě zaujme. Mezitím dál tlachám. "Poslyš, prošlo tudy víc rytířů na cestě do Arargosu? Prohlédl jsi si je dobře? Rád bych věděl jaká bude konkurence," mrknu na něj jako správný spiklenec. | ||
| |||
| Zběhové, rolníci a lupiči | ||