Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Princova Partie
Družina
| |||
 | Posezení u napajedla Emma se vytratí a zbytek společnosti se rozhodne si odpočinout. Někdo svačí, někdo jen lelkuje, a někdo je stále ve střehu. | ||
| |||
 | Zběhové, rolníci a lupiči Lerien Všichni napjatě poslouchají Lerien, když začne mluvit. Poznají už z jejího tónu, že je to něco zajímavého. Většina z nich nejsou žádní velcí myslitelé a znalci politiky, ale Lerien to podá jednoduše a stručně. Chvíli je skoro omráčené ticho. Pak ho prolomí jeden z mužů, kteří stávají při Ondřejovi – dříve mlynář, velký hromotluk ve středním věku. Pozvedne pěst a zavolá: „Sláva! Sláva, já věděl, že na toho šmejda Dagoberta jednou dojde! Teď přijde čas skládat účty! Sláva!“ Z řad rolníků a zběhů se ozvou podobné nadšené hlasy. „Jsme za tebou, Lerien!“ „Teď jim teprve ukážem!“ „Sláva!“ Běžní lapkové se nezdají být tak nadšení. Několik Zimarových chlapů se opatrným zájmem pokyvuje hlavou. Pár si šeptá a ukazuje na prstech, jako by počítali, o kolik si řeknou a kolik by jim mohlo svrhávání hraběte vydělat. Nakonec se všichni více méně uklidní a hledí na Zimara. Všichni tak nějak tuší, že hodně záleží, co teď řekne hlavní bandita. Jeho tvář se nejprve zamračila, pak se zkřivila do zamyšleného mlasknutí a pak se zase zamračila. To se úvahy převalují v jeho hlavě. Jeden z jeho lapků zamumlá: „Tak co, co říkáš, Zimare?“ Zimar probodne Lerien očima, vezme to přes Ondřeje a Eskulapa, a pak na ní znova skončí pohledem. Pořád se mračí. Ústa se zkřiví do mazaného úsměvu. „Já říkám, sláva Lerien z Konvidatska, právoplatný dědičce Neustilska.“ Nevykřikne to. Nejdřív si všechno spočítal. Ale toho si spíš všimne Lerien, která umí v lidech číst a ví, co takové, jako je Zimar táhne. To už ale propukne mezi chlapy jásot. Všichni se vzrušeně pustí do řečí, někdo navrhne narazit další sud „na počest nový paní a na nový zlatý časy…“ a podobně. Zábava se dá do pohybu – nikdo vlastně tak úplně nečeká na žádné velké plánování. Vždyť to je v rukou Lerien a Ondřeje… a také Zimara. A to chlapům stačí. Oni si počkají na příkazy. Zimar udělá krok blíž k Lerien a naznačí výmluvné gesto palcem a dvěma prsty. Za vším hledej peníze. „Říkalas, že „nepřijdou zkrátka,“ že jo?“ řekne trochu tišeji. Ondřej se ušklíbne. „Už se známe pěkných pár let, není potřeba si na něco, hrát, co?“ Zimarův škleb se jenom rozšíří. „Přesně tak.“ Posezení u napajedla Cordelia, Delmar Společnost zamíří ke studně na návsi. Zatímco Emma zmizí mezi vesničany a hned je ve svém živlu, zbytek může jen tiše čekat a svačit. Brzy začnou přitahovat pozornost. Nejprve jen pár okounějících vesničanů. Delmar jí, Tarel následuje jeho příkladu. Kolba zůstává ve střehu a bedlivě pozoruje okolí. Samson a Wilbur jen tiše odpočívají. Všichni byli koneckonců na pochodu celý den a trocha oddechu je vítaná. Jejich klid nakonec naruší jakýsi hokynář, který k nim přijde s širokým úsměvem plným naděje. Postaví se před společnost a nakonec identifikuje Delmara jako vůdčí osobnost. Osloví ho s úklonou. „Ctěný pane, blahorodí, odkud cestujete, smím-li se ptát? A kam vedou vaše kroky? Mohu vám nabídnout něco k usnadnění cesty? Mám vše od lněného sukna přes místní víno až po kamennou sůl z našich dolů… přijímám, vážím a měním koruny hraběcí, denáry jižanské, stříbrné tolary Celestionské i měny západní…“ Rukou ukazuje k jedinému místnímu obchůdku, dle všeho obchodní stanici některého ze západních států. Nářečí muže také nezní příliš jako místní dialekt. Obchůdek je hned na rohu silnice, která pokračuje dál do Arargosu. Emma se stále potlouká po okolí a zatím se nevrací. Už se ztratila z očí, naposledy jí viděli, jak se dává do řeči s nějakými místními mladíky. Společnost má příležitost si prohlédnout své okolí. Nyní se nachází na severním konci volného placu. Jsou u studny a odpočívadla, které slouží obchodníkům na cestě do Arargosu, pokračuje dál z vesnice hned kolem studny. Na druhém, jižním konci návsi je kostel. Mučidla a šibenici stojí na straně západní. Na stejné straně, ale trochu dál od studny, je i hospoda a hned u ní kovárna. Zní se ozývají rány kladiva. Jakýsi obchodník, který sem zabloudil, si nejspíš nechává okovat svého koně. Kolem společnosti už okouní pár vesničanů, jako by čekali, že se stane něco zajímavého. Jediný další větší hlouček, je na rohu hospody. Vypadá to jen na skupinu povalečů či nádeníků, kteří právě teď nemají práci. | ||
| |||
 | Zbojnická chalupa | ||
| |||
 | Vesnice Gavranos Projíždíme vesnicí a já se zvědavě rozhlížím jak to tu vypadá a kolik se toho změnilo když jsem tu byl naposledy, což je již pěknou řádku let. Rozhodně ti odsouzení jsou novinka, ale tohle není to co mám na mysli. Počet chalup se tu zvýšil a vypadá to o trochu lépe. "Ano, dáme koňům napít a trochu si odpočineme," souhlasím s návrhem. Mně samotného příliš nezajímá co ti dva spáchali, že si tohle zasloužili. Já skutečně chci jenom dát koňům trochu odpočinout. Ještě je čeká další cesta a pokud chci aby na turnaji měli dost sil je potřeba se o ně dobře postarat. Seskočím ze sedla a odvedu ho ke žlabu. Naberu plné vědro vody a než ho tam vyliju tak si pláchnu obličej. Pak si vyndám trochu jídla z brašny a zatím co žvýkám mrkev čekám s čím přijde ta malá holka. | ||
| |||
| Vesnice Gavranos Kráčím v tichosti, a dumám nad tím, co mi Delmar s Halbertem řekli. | ||
| |||
| Vesnice Gavranos Cordelia, Delmar Jízda ubíhá, zatímco Cordelia a Delmar mluví o blížícím se první turnaji. K tomuto tématu přispěje i Halbert, který zamyšleně pokyvuje hlavou. „Bude to menší záležitost, než to co se chystá ke svatbě samotné. Ale podle toho, co jsme stihl zjistit o téhle zemi, je to přesně tak jak říká pan Delmar. Snad jen s tím, že Arargos jako pevnostní město často hostuje turnaje na kterých se objevují i „začátečníci“. Mladí rytíři a méně zkušení šlechtici.“ Trochu se odmlčí, očima sjede k obzoru a pokrčí rameny. „Zkrátka zelenáči. Je to tou vojenskou tradicí města, tedy alespoň bývalo. Méně intrik a společenských her, více skutečného měření sil.“ Tak to bývalo za Alfreda. Jak to bude teď, to se dozví teprve až to začne. Alespoň jejich cesta dál je klidná. Neobjeví se žádná velká překvapení. Cordelia pocítí, že jsou trochu víc na očích, než by bylo zdrávo. Kolem nich chodí rolníci a vykuleně na ně hledí. Zpravidla je uctivě zdraví. Sice se především uklánějí Delmarovi a Tarelovi, ve kterých cítí neznámé šlechtice, je tu ale dost pozornosti pro celou společnost. Místní se zdají být dost v lati. Nevolníci robotují bez poflakování, lidé uctivě uhýbají koním z cesty… připomíná to jakékoliv Celestionské hrabství vedené přísnou, schopnou rukou. Nevidí tu zatím žádné velké strádání, ne větší než v Celestionu. Něčeho takového si povšiml i Kolba, který polohlasem ke společnosti prohodí: „Nemají se tu špatně. To pro nás není dobré. Tak snad jsou alespoň vystrašení nebo nespokojení.“ Projíždí skrz Gavranos. Vesnice je nezajímavá, jen větší shluk chalup a políček, s kostelem, hospodou a kovárnou. Náves je široká, běžně asi slouží i pro trhy. Právě teď se tu nic neděje, obchodníci spíš spěchají k Arargosu. Když společnost přijíždí na druhý konec návsi, něco je přeci jen upoutá. V rohu vsi je malý udupaný plac. Stojí na něm dva vojáci, drábové na stráži. Mezi nimi jsou v kládě dva muži pro veřejnou ostudu. Kousek za nimi je šibenice, ze které se houpe třetí. Nedá se říct, jestli mají ti dva s oběšencem společnou minulost. Tu a tam se kolem někdo projde a plivne před trestance nebo udělá rukou znamení při pohledu na mrtvého. A pak zpravidla rychle spěchá dál. Panuje tu tvrdý řád. Pořádek musí být, zvlášť na hranicích. Emma se nezdá být pohnuta pohledem na mrtvého. Rozhlédne se po návsi a zeptá se: „Mám zkusit zjistit, o co jde? Mohla by to být příležitost.“ Tarel to zaslechne a poznamená s pokrčením ramen: „Bylo by stejně dobré napojit koně, ač bych se raději do ničeho nezaplétal.“ Kolba si úzkým pohledem změří oba strážné a trochu se pokusí schovat do límců svého kabátce: „Koně můžou pít i z potoka za humny…“ Zbojnická chalupa Lerien Oba muži souhlasí s Lerien, přičemž Eskulap přikývne a přidá: „Jo, je to tak, pravda bývá lepší.“ Společně vykročí směrem k chalupě. U ní pozdraví pár hlídek, a poté i několik menších skupinek, které zrovna někam vyráží. Banda se tu schází velká, a nejen ti, co táhnou přímo s Lerien. Doopravdy samostatný tu však není nikdo. Celkem se tu může scházet i na šedesát lupičů a odpadlíků. Lerien zná ještě asi deset dalších nespokojenců, kteří se ale s lupiči tolik nepřátelí a spíš pomáhají Ondřejovi a vyhýbají se trestu, než že by chtěli takhle žít. Dohromady má Lerien k ruce tak desítku bývalých vojáků, k patnáctce dalších nespokojenců ze vsí… a k tomu dvě desítky lupičů Zimarovy bandy. Přes čtyřicet mužů. Není to málo. I tak by potřebovala víc, na to aby mohla dělat skutečné potíže. Lerien vejde přímo dovnitř. Je tu živo. Popíjí se levná kořalka nebo kradené pivo, tu a tam tu někdo svačí po noční akci, a skoro všichni tu něco plánují nebo chystají. Několik mužů si krátí chvíli kartami, v rohu je malá skupinka hráčů v kostky. Hry uvolňují ducha. U jednoho většího stolu sedí Zimar, kolem pár jeho lapků a dohadují se. Jsou přibližně uprostřed velké místnosti, která zabírá celé přízemí. Nálada je docela každodenní. Poslední akce byly spíš lepší než horší. Možná, že některým trochu kručí v žaludku a těší se na něco ze zásob, co přináší Lerien a Ondřej. Dobrý je hlavně med, sůl a koření, to už jim obzvlášť začínalo docházet. Zimar se zvedne, hned jak uvidí nové příchozí. Je to hřmotný chlap. Má několik menších jizev na obličeji, i když nic hrůzného. Na části temene má staré zranění, tak mu tam chybí vlasy, a na zbytku je má krátké, hnědé, stejně jako krátké a neupravené vousy. Oblečený je v kabátci vyztuženém ocelovými destičkami. U pasu obušek a dýka. Vykročí k nim a pozdraví je. „Lerien, Ondřeji, tak jste zpátky! Už jsme si začínali říkat, jestli vás něco nezdrželo.“ I když se dovede plížit jako kočka, právě teď skoro křičí. S tím utichne ruch kolem a většina mužů se začne stahovat blíž, aby si vyslechla, co jim nesou nového za zásoby i novinky. | ||
| |||
| Mezi lapky | ||
| |||
| Do Arargosu Zamyslím se nad otázkou, kterou položila Cordelie. Tohle je možná trochu komplikovanější. "budou tam všichni kdo Dagobertoví něco dluží nebo se ho bojí," začnu odpovídat a v duchu probírám seznam pánů, kteří do téhle kategorie spadají. "S těmi co jsou proti němu to bude složitější. Někteří určitě budou chtít přijet a předvést se aby mu ukázali, že se mu mohou postavit, ale někteří se naopak postaví na zadní budou trucovat a nikdo z jejich domácnosti tam nebude. Myslím, že tohle bude tak půl na půl. Ovšem i takhle tam bude hodně lidí." Tohle je skutečně velká událost a nejspíš se kde kdo bude chtít předvést. Vlísat se mu do přízně, shodit oponenty a tak dále. Běžné intriky mezi šlechtou ke kterým mám vrozený odpor, ale nakonec mě to stejně dohnalo. Jsem tady, jenom kousek od Arargosu a přemýšlím nad tím jak se Dagobertovi dostat na kobylku. Nejspíš tam potkám i své příbuzné a na to se popravdě vůbec netěším, ale budu raději když to bude co nejdřív za mnou. "Takže pokračujeme?" pobídnu koně patami. | ||