Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Princova Partie
Družina
| |||
 | Do Arargosu Delmar Vyrazíme ještě za tmy. Holintz se vytratil někdy po půlnoci, vzal si mého koně, přesně jak jsem řekla. Bude trvat minimálně den, než se k nám opět připojí. Obavy o něj si ale nepřipouštím. | ||
| |||
 | Společně do hor Cordelia, Delmar, Lerien Cesta společnosti je ještě krátkou chvíli společná. Most u Arargosu do Neustílie hlídají celníci a pohraničníci. Koneckonců, obchodní clo a mýtné u mostů jsou jeden z mnoha důvodů, proč je Neustílie tak bohatá. Strážní by určitě dělali problémy, ale naštěstí existují cesty, jak překonat řeku bez upoutání pozornosti. Ondřej to také zmíní, když Delmar navrhne, že budou zatím ještě cestovat společně. V divokých lesích na druhé straně říčky Noiveny nechodí žádní muži hraběte. Ví příliš dobře, že by se jen těžko mohli vrátit živí. Vyhýbání se mýtu a přechody skrz divočinu byly tak časté, že nad Noivenou na Neustilské straně vyrostla i velká chalupa, ukrytý zbojnický hostinec. Tam právě nyní Lerien míří, je to základna jejích spojenců. Delmar a Cordelia se spolu s kapitánem Halbertem oddělí dříve, nejspíš se nechtějí jít podívat na místní lapkovskou chasu osobně, a navíc není času nazvbyt. Dorazí k jedné z pěšin, které je podle instrukcí od Lerien dovedou až do polností na Arargoském panství… a pak už si cestu k městu snadno najdou. Do Arargosu Delmar, Cordelia Delmar, Tarel, Cordelia a její lidé ve společnosti kapitána Halberta míří po úzkých pěšinách skrz lesy směrem k polnostím na druhé straně Noiveny. Z bystřiny se pomalu stává široký potok, i když ještě ráno přeskakovali jednotlivé její potůčky a procházeli kolem studánek, kde pramení. Když opustí kryt lesa, cestičky se ztratí. Po své pravé ruce mají Noivenu, kolem jsou vidět pole, kde robotují poddaní Arargoského pána. Zatím je brzké jaro, ale na polích už je spousta práce. Pod nimi je vidět několik vesnic. Arargos je zatím ještě daleko, i když podle mapy by tam měli do večera pohodlně být. Možná už během odpoledne, protože vyrazili brzy a šli poměrně rychle. Kapitán přehlíží krajinu a pro sebe si přikývne. „Tak jsme Neustilské půdě.“ Ohlédne se na Cordelii, potom přes druhé rameno na Delmara. Na chvíli se zamyslí. Skoro pro sebe si zamumlá: „Dávejte si bacha.“ Skoro jako by nevěděl, jestli je tu vůbec někdo, komu má cenu něco tak očividného říkat. Zdá se, že Halbert je výborně obeznámený s místním zeměpisem, protože vzápětí ukáže k nejbližší velké vesnici. „To bude Gavranos. Půjde tam dojít po mezích. Dál pak určitě povede cesta do Arargosu. Někde blízko něj by se měla připojovat na Stilskou kaminu, jako mnoho jiných. To je dlážděná cesta, která spojuje Alacóz s Celestionem a táhne se pak až k Ircianně na západě.“ Pokýve hlavou. Nemusí dodávat, jak je taková obchodní stezka důležitá. Slovo kamina, které použil, je z místního dialektu. Neustilští je používají pro jakoukoliv dlážděnou stezku, ale v případě Stilské kaminy přešlo slovo do místopisu a je známé i na západě Celestionu. V té chvíli se ozve Kolba, který se drží blízko u Cordelie. „Měli bychom se rozdělit. Pokud se přiblížíme k Arargosu jako skupina, budeme přitahovat pozornost.“ Tarel pokrčí rameny a proti špehovi namítne: „No, ano, ale pokud se koná turnaj, nebudeme první cizinci. Můžete být náš doprovod. Já a pán Delmar se stejně chceme turnaje zúčastnit, tak proč bychom nemohli přijet s družinou? Alespoň se bez problémů dostanete do města.“ Kapitán Halbert mlčí. Jen si vytáhne dýmku a začne si jí ládovat, aby si trochu zakouřil, než se zase vydají na cestu. Pokud bude Cordelia mít zájem, nabídne jí oheň skrze své křesadlo. Kolba i Emma nevypadají, že by si chtěli hrát na štítonoše, zatím však nemají další poznámky. Nechají to na své velitelce. Co s lapky? Lerien Zatímco družina s Delmarem, Cordelií a Halbertem mizí kdesi pod nimi po klikatých stezkách, Lerien spolu s Ondřejem a s Eskulapem pokračují spíš dál, rovně a nahoru. V horách až na pár výjimek žádný hrabě nikdy doopravdy nevládl. I za vlády Alfreda tu nebylo málo zbojníků, i když v té době to nebylo ani zdaleka tak špatné. Lerien se podařilo se spojit několik skupin nespokojenců a naklonit si i několik menších zbojnických band a získat poměrně silnou pozici. Ondřej často v rámci jejich volné aliance mluvil za běžence a jiné nespokojence, kteří do hor odešli, když se znelíbili Dagobertovi. O něm se totiž vědělo, že sloužíval na dvoře Dobrogosta a vždycky měl dobré jméno. Všichni předpokládali, že Lerien je dítě ze dvora, dcera vyhnaného zemana nebo levoboček nižšího šlechtice. Nikdo její minulost příliš neřešil. Mezi chasou v horách v podstatě vyrostla – a rozhodně dospěla. Naproti tomu Zimar, lapka, o kterém již dříve mluvili, to byl zločinec z povolání. Už párkrát vyvázl z rukou drábů na poslední chvíli a měl pár jizev, které to dokazovaly. Už za Dobrogosta to byl postrach západního průsmyku… To neznamenalo, že by nepoznal příležitost, když se mu naskytla. Spojil se s Lerien a s Ondřejem, hlavně protože potřeboval víc lidí – a také protože jeho věčné loupení se přestávalo líbit místním a on začínal mít horkou půdu pod nohama. Díky Lerien a Ondřejovi unikl obecnímu pranýři i vesnické drsné muzice. Zatímco trojice kráčí ke Konvidatské zbojnické chalupě, pustí se spolu s Ondřejem a Eskulapem do hovoru o svých možnostech co se týče společnosti, do které jdou. Ondřej se na Lerien po její otázce usměje. „Já a chlapy jsme hned za tebou. Nějakejch deset let je moc málo, abysme zapomněli křivdu.“ Pak se nakonec trochu zamračí. „Co se týče Zimarovy bandy a ostatních… no, dokud v tom budou i bezpečný prachy pro ně…“ Odmlčí se. Eskulap přidá pár slov: „Lerien, myslím, že by stálo za to nejdřív zkusit zjistit, jak moc stojí na tvé straně. Trochu si je tak říkajíc oťukat, než jim povíš celý příběh.“ S tím Ondřej tolik nesouhlasí: „No… kdyby chtěli jít proti nám, už by nás dávno prodali Dagobertovi. Všichni ví, že by za naše hlavy dal hrabě pěkný peníz. A to je už teď, bez ohledu na to, kdo jsi, Lerien. Nikdo tě neprodal.“ Eskulap to uzná s trochou ironie a přikývne: „Ano. Ví totiž, že by od Dagoberta nakonec dostali tak maximálně oprátku.“ Chalupa už je nedaleko, ale ještě je čas se s dvojicí druhů domluvit na dalším postupu. Lerien hostinec zná, a jakmile vstoupí, určitě bude mít pozornost všech, minimálně kvůli zásobám, které nesou. Bude moct k nim všem hned promluvit. Nejspíš tam bude velká sešlost, všichni čekají až se ona s Ondřejem vrátí. | ||
| |||
 | První úkoly Halbert jenom potvrdí to na čem jsme se dohodli už před tím. Každý víme co dělat a jsme na to připravení. Teprve až se to pohne budeme vědět víc a možná bude potřeba upravit plány. Jediné co můžeme trochu probrat jsou detaily a pak už je čas jít spát. Vstává se časně a odpočinek je potřeba před tíhou toho úkolu, který nás čeká. Ráno přijde na můj vkus příliš brzy. Nejraději bych se otočil a spal dál i na té tvrdé podlaze, jenže to nejde. Přemohu se a vstanu. Musíme se pohnout. S trochou žárlivosti v očích pozoruji Tarella. V takových chvílích jako je tahle mu závidím jeho mládí. Je čiperný jako pulec zato já... Darmo mluvit. Snídaně je rychlá, potom už jenom ustrojit koně a je to všechno Cestujeme nalehko, což je pro teď výhoda, proto můžeme pomoci ostatním pokud s něčím potřebuji. "Asi by bylo vhodné vyhnout se hlavním silnicím. Vy znáte zdejší stezky tak se k vám připojíme," navrhnu zbytku naší společnosti. | ||
| |||
 | První úkoly | ||
| |||
| První úkoly Plány kapitána Halberta se mi zdají poměrně jasné, a na první pohled ani nijak zvlášť obtížné. Samozřejmě, jakmile dojde na věc, naskytne se jistě celá řada komplikací, kterým bude třeba čelit. Já však komplikace ráda. Úkol, který by byl příliš jednoduchý, by pro mě byl zklamáním. | ||
| |||
| První úkoly Cordelia, Delmar, Lerien Kapitán Halbert si vyslechne stručné shrnutí, a přikývne. Zdá se, že neočekával žádné větší plány „Dobrá… řekl bych, že nejlépe uděláme, pokud půjdeme spát a nad ránem odsud zmizíme. Čekají nás naše první úkoly.“ Podívá se na shromážděnou společnost a nechá si od Delmara, Cordelie a Lerien doplnit mezery ve svých informacích. Poté pokýve hlavou, zamyšleně na ně hledíce zpoza svých vousů a neučesaných vlasů. Začne mluvit s určitou vůdčí autoritou, kterou mu však dává jen jeho vazba na prince Lennarta. „Tedy. Zítra ráno se rozdělíme. Madam Lerien se navrátí ke svým lidem a zjistí, zdali nám budou k dispozici a nakolik s nimi můžeme počítat. Rád bych pak soustředil naše síly v okolí Arargosu. Skupina lupičů se nám tam rozhodně bude hodit. Pak uvidíme, do jaké práce je pustíme… a zdali případně provedeme ten nápad s falešným rozprášením, o kterém jste se zmiňovali.“ Poté se obrátí ke Cordelii a Delmarovi. „Já vyrazím s vámi, směrem k Arargoské pevnosti. Naším úkolem bude zjistit atmosféru v pevnosti. Hlavním cílem pro madam Cordelii by myslím mělo být nalezení příležitosti, jak vrazit klín mezi hraběte Dagoberta a pána Bernarda z Arargosu. Musí existovat nějaké dokumenty, skutečnosti nebo osoby, kterými je můžeme rozkmotřit.“ Kapitán pokrčí rameny. „A pokud ne, budeme muset nějaké vytvořit. Arargos potřebujeme a nemůžeme si dovolit ho dlouho obléhat.“ Nakonec dodá k Delmarovi. „Přičemž k tomu by se nám hodilo znát, kteří šlechtici stojí na které straně. Už jste začal, což je dobře. Nižší místní šlechta, která má vazby na starého hraběte – tam můžeme hledat spojence…“ Pak se zamyslí a dodá: „Možná, že před nimi by bylo dobré zmínit něco o tom, že nárok hraběte není tak pevný, jak by se za ty roky mohlo zdát… rozjet kolo drbů. A zkuste se také dobře blýsknout při turnaji. Mohlo by nám to naklonit pár urozených dam nebo i nějaké místní rytíře. To jsou všechno dobré zdroje informací.“ Společnost má příležitost namítat něco proti jeho iniciativě, ale zatím se zdá, že Halbert jim důvěřuje daleko víc, než oni sobě navzájem. To je ale v podstatě pochopitelné. Je zastupitelem jejich zaměstnavatele… zatímco oni jsou jen náhodní spolupracovníci. Pokud diskuze nebude pokračovat do další, větší hloubky, mohou jít spát. Noc, která je čeká, je klidná. Muži Cordelie budou hlídat, i když je jich o Hollintze méně. Ten bude už po půlnoci na cestě za pánem Ranfisem. Příštího dne může Lerien vyrazit či případně jakkoliv jednat s ostatními a projednat s nim například místo srazu nebo jim dát vědět, nakolik o jejím nároku mají mluvit. Podobně i Cordelie a Delmar se mohou zrána připravit na cestu… nebo si i trochu promluvit a třeba si mezi sebou něco málo vyjasnit… Musí jen všichni doufat, že je nezastihne žádná zlá zpráva a nebo nějaká další čára přes rozpočet. Zatím by o jejich aktivitách nikdo neměl nic tušit… ale náznaky problémů, které zažili se skupinou cizích ozbrojenců, nejsou dozajista to jediné, co je čeká… | ||
| |||
| Večerní návštěva Už už to vypadá, že někdo rozhodne za nás a na nějaký ten boj dojde, ale to se jenom objeví další člen našeho tajného spolku. Takže je vše v pořádku. "Zatím jsme nic pořádného neupekli," ozvu se. "Čekali jsme až se k nám připojí madam Cordelie a mezitím rozmýšleli nad tím zda by by bylo vhodné potrápit výběrčí daní a k čemu všemu by to vedlo. Dokonce tu padl i návrh sehrát tu takové menší divadlo, kdyby je Lerien a její lidé napadli a já pak vedl skupinku vojáků, která by je naoko rozprášila. Plán hezký, ale obávám se, že příliš nebezpečný." Tím jsem snad shrnul všechno nad čím jsme se tu nad ohněm bavili. Pravda je, že to není nijak moc, ale je to teprve začátek. Možná, že jak Cordelie tak i Halbert k tomu přidají svoje a možná, že k tomu přistoupí ze strany ze které to nás nenapadlo. | ||
| |||
| Večerní návštěva První problém a hned se ukazuje, že na něčem se dohodnout, bude v téhle kumpanii obtížné. Nepřekvapuje mě Delmar, horká hlava, který je pro to, abychom se ozbrojenců zbavili okamžitě. Naopak budoucí panovnice se kloní na mou stranu. | ||
| |||
| Večerní návštěva Cordelia, Delmar, Lerien Společnost uvažuje, zdali se s neznámými ozbrojenci vypořádat a případně jak. Delmar navrhne, že by měli zakročit, ale zbytek společnosti se nezdá být příliš otevřený nějakému boji. Podřízení Cordelie poslouchají její rozkazy a své vlastní domněnky nyní nepřidávají. K Delmarovi a Tarelovi se tak přidá pouze Ondřej, který řekne: „No, zní to, že mají v plánu dělat nějaké potíže – a buď to budou potíže pro nás nebo pro místní. Nemám problém pomoct vám se jich zbavit. Mohli bychom se od nich alespoň dozvědět, kdo je poslal a s jakým úmyslem.“ Hollintz nakonec k tématu ozbrojenců dodá pár slov s pokrčením ramen: „Každopádně dnes v noci nemám dojem, že by měli v plánu se dál přesouvat. Pokud nemáte na mysli noční přepadení, může se počkat s rozhodnutím do rána.“ Tím také nepřímo souhlasí s Cordelií, která je koneckonců jeho nadřízená. Prozatím se rozhodnou vyhnout se dalšímu přitahování pozornosti. Delmar poté předá Cordelii psaní pro pána Ranfise od Stilského jezera. Cordelia tu zatím má jen pár spolehlivých lidí. Na takový úkol by Kolba nebo Hollintz bohatě stačili, otázka je, jestli je nebudou potřebovat. Tento úkol by mohla zvládnout i Emma, ale tu si možná bude chtít velitelka špehů držet blízko u sebe… a také by jí nemuseli jako věrohodného posla přijmout. Po chvilce další debaty společnost v momentu rozruší tichý poplach, který spustí Kolba znamením Cordelii. Brzy se však ukáže, že se neděje nic příliš vážného. Na cestě k tvrzi se jen objevil kapitán Halbert a nechal se hlídce vidět, jenže Kolba ho neznal a proto raději vyburcoval Cordelii. Naštěstí se brzy vše urovnalo. Do světnice s ohněm tedy přichází kapitán Halbert. Kývne na pozdrav všem přítomným, a osloví je: „Můj pán je na cestě do Kalevenu. Podle vaší rady vyrazil dříve a vyhýbá se hlavní cestě. Nechal jsem zbytek na jeho osobních strážích.“ Odkašle si a dodá: „Pokud vás mohu uklidnit ohledně těch mužů, před kterými jsme byli varováni, myslím, že jsou to jen nějací vrazi z Celestionu. Nemyslím, že to má něco společného s naším podnikem. Můj pán má mnoho nepřátel. I proto se bude držet dál od našeho podniku a podpora bude přicházet skrze mě, jak už jsem s vámi řešil. Snad se tím riziko neúspěchu sníží.“ Pohlédne na společnost a optá se: „Jaký je váš další plán?“ | ||
| |||
| Návrat špehů | ||