Andor.cz - Dračí doupě online

Řezník Mošta

Začíná se něco dít. Zatím jsme jen pozorovateli v povzdálí. Mladíci si zatím užívají jen posměšků a nejrůzněji jej popichují. Ovšem i to dokáže dosti znepříjemnit život. Když už se schyluje k tomu, že nejapné vtípky přerostou v něco více, vykročím ke skupině.

"Nejdřív to zkusíme po dobrém, i když moc nevěřím, že to nakonec půjde," pronesu ještě tiše rychle k Ondřejovi pamětliva Eskulapových slov. Hádám ale, že tak jednoduché to opravdu nebude. Tihle drzí panáčci si docela věří.

"Mošta se prát nebude a pokud vy nechcete dostat výprask tak si hodně rychle půjdete po svých," promluvím ke skupině. Vím, že slova jedné malé holky budou jen terčem dalšího posměchu. Ovšem mám za sebou skupinu chlapíků, kterým nebude příliš radno se posmívat.
Uvidíme, jak se hoši zachovají. Moc dlouho na vybavování nemáme. Přeci jen o přílišnou pozornost náhodných kolemjdoucích příliš nestojíme a kdy tudy zas budou procházet stráže taky jeden nikdy neví.

Emma je v pořádku a také ve velice dobrém rozpoložení. A já cítím příliš velkou úlevu nad tím, že se jí nic nestalo, a tak spolknu i kázání o tom, že nosit nos příliš nahoru se nevyplácí. Člověk si pak nevidí pod nohy a často zakopne i o to, co má přímo před sebou.

Skryjeme se v temném koutě a já si se zájmem vyslechnu, co dívka vyzvěděla. Opravdu se jí nedá upřít, že je talentovaná. Za takovou krátkou chvíli zjistila víc, než někdo jiný za celý týden.
A podle všeho je skutečně třeba abychom postupovali nanejvýš obezřetně. Našich aktivit si již začínají všímat druzí.

"To setkání zní opravdu jako něco, čeho bychom se měli účastnit."
Usměju se, i když ve tmě to nemůže být vidět.
"Skvělá práce. Ty dva roční platy by sis skutečně zasloužila. Znovu tě ale na překupníka nasadit nemůžu."

Kývnu na dívku, a společně se vydáme za ostatními špehy. Pro dnešek je na čase to zabalit. Všichni si potřebují odpočinout. Od zítřka ale nechám překupníka sledovat, myslím že Holintz nebo Kolba se toho rádi ujmou.

Obhlédnutí situace

Nezbývá než čekat, co a zda se zde semele.
"Hmm, však uvidíme, co z toho bude. Třeba nakonec bude jen stačit udělat bububu, ale slibovat ti asi nic nebudu. No, hádám, že úplně se všema za dobře bejt nemůžeme a pokud si chceme získat přízeň těch správných lidí, asi nám občas nezbyde nic jiného než někomu holt šlápnout na kuří oko. Prostě jen mladé pány odkážeme do patřičných mezí," pokrčím trochu rameny. Rozhodně teď nehodlám couvat a přehodnocovat naše plány. Nechystáme se koneckonců nikoho zabít, jen poněkud umravnit a postavit se na tu správnou stranu. Kdo nic neriskuje, nic nezíská...sice na sebe nemáme příliš upoutávat pozornost, ale nicneděláním si přátele na těch správných místech asi zrovna dvakrát taky neuděláme...

"Připraveni," kývnu na Ondřeje.
"A kdyby něco nevyšlo, jak bylo v plánu, radši se odsud tiše ztrať," promluvím ještě k Eskulapovi. Sice bych byla ráda, aby vše proběhlo rychle a bez problémů, ale věci se občas semelou jinak, než si člověk představoval.

Popojdeme raději trochu dál od Eskulapa sedícího na schodech.
"Nechceme žádné zbytečné provokování. Prostě se jen zastaneme slabšího a utlačovaného," usměju se trochu na kývnu na Ondřeje, že jsem připravené. Uvidíme, co se tu nakonec semele.

Cítím, jak ve mně narůstá napětí, tím spíš, když se uvnitř rozsvítí a já zaznamenám hluk. Ani tak ale neopustím své stanoviště. Každá buňka v mém těle volá po akci, ale já nebudu jednat neuváženě.
I když v okamžiku kdy spatřím hromotluka, jak za vlasy vláčí plačící Emmu, otevře se mi v kapse kudla. Doslova. Ještě víc se přikrčím, napnutá jako šelma těsně předtím, než zaútočí. Vyčkávám na signál, nebo vlastně jakýkoliv náznak toho, že by snad muž chtěl dívce ublížit.

Emma je hrubě vyhozena za vrata, a hromotluk se vrací k domu. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou ho zneškodnit, a vejít dovnitř místo něj. Měla bych na své straně moment překvapení, ale také bych musela odhalit některé ze svých karet, a tak zoufalá já zase nejsem.
Zůstanu tedy, ukrytá ve stínech, až do okamžiku, kdy na dvorku opět zavládne ticho. Teprve poté vyrazím pryč.

"Neublížili ti?"
Zeptám se, jakmile se s Emmou setkám. Možná až příliš chvatně. Ani trochu se mi nelíbilo, jak s ní zacházeli a i když mě zajímá, co děvče zjistilo, její zdraví je pro mě přednější. Nejprve se tedy ujistím, i když předpokládám, že většina jejích slz byla předstíraná.
Když mám jistotu, že nemá víc, než jen nějakou tu oděrku, nebo modřinu, kývnu hlavou, a vydám se najít nějaké klidné místo, kde bych si mohla vyslechnout, zda něco zjistila.

Na obhlídku

Prozatím pustím z hlavy podivné setkání, teď stejně nic víc nevymyslím a s Ondřejem si o tom mohu promluvit, až na to bude čas. Prozatím máme poněkud jiné starosti.

Mlčky dojdeme na místo, kde má docházet k oněm nepravostem. Ondřej zde ještě není, jen pár výrostků a strážných. Že by zrovna tihle měly ty potíže na svědomí?... Sebevědomí floutci, co mají rozhodně přátele mezi strážemi. Možná dost na to, aby dělali nepříjemnosti a mohli se cítit na koni, když mají záruku, že se jim nic nestane. No, však uvidíme, co jsou zač... Zkoumavě pozoruji sebevědomou a veselou partičku před námi a odhaduji, čeho všeho jsou schopní, pokud jsou to opravdu oni.

Na Ondřeje se jen usměju a souhlasně přikývnu: "To nechceme. Koukni na támhle ty," kývnu hlavou směrem k rozesmátým mladíkům, "veselá partička, co si dobře rozumí se strážemi. Myslíš, že by to mohli být naši lidé?"

"Před chvílí tudy prošlo několik strážných," pokračuji a popíšu situaci, které jsme byli svědkem.
"Tak chvíli počkáme, co se bude dít dál?"

Ráda bych se tady poohlédla trochu víc, ale dávno jsem se naučila poslouchat své instinkty, a ty mi nyní radí, abych okamžitě vypadla. Ocitnout se zahnaná do kouta je asi to poslední, o co bych nyní stála.
Tajemství, které se skrývalo za zamčenými dveřmi, tedy i nadále zůstane tajemstvím. Rychle se přesunu přes sklepení, a až když vyběhnu po schodech vzhůru, spadne mi z ramenou nepříjemná tíha. Nikoho jsem sice nespatřila, ale to neznamená, že tu nikdo není.

Opustím sklep domu, přeběhnu přes dvorek, a ukryji se ve stínu obvodové zdi. S napětím sleduji vchod do sklepa, který jsem nechala otevřený, i celý dům. Nikde se nic nehýbe, jen světlo, které jsem prve spatřila v horním patře, zmizelo.
Napínám sluch, zdali neuslyším zvuky potyčky. Vím, že se o sebe Emma dokáže postarat. Její dětská, nevinná tvář, jí navíc často pomáhá dostat se i z velice nepříjemných situací. I tak se ale neubráním tomu, abych o ní neměla obavu.

Nemám děti, ani po nich netoužím. Rodina je, v mojí kariéře, určitá překážka. A když už ne překážka, tak rozhodně slabé místo, které by mohli, moji nepřátelé, snadno využít. Ani ten sebelepší špeh nezůstane navždy v anonymitě, a já se nechci strachovat o nikoho jiného, než sama o sebe.
Ale věci nikdy nejsou takové, jak si je člověk naplánuje. Osud nám rád hází klacky pod nohy, a tak ani můj vznešený plán, zůstat osamocená, a tím pádem v bezpečí, nevyšel. A je to právě vinnou Emmy. Pustila jsem si jí příliš blízko k tělu, a nyní za to platím těžkou daň.

V duchu tiše počítám. Věřím v dívčiny schopnosti, ale jestli napočítám do tisíce, a ona nebude venku z domu, vrátím se tam. A pak ať se chvěje každý, kdo by se odvážil na ní jen křivě podívat.

Odpověď

"Určitě to nebude problém," ujistím starého pána a počkáme si tedy než sepíše své psaní.
"Vyřídím," usměji se ještě, když ujišťuji, že vyřídím pozdravy.

Chci se ohradit, že mince za doručení dopisu nebudou třeba. Jeho další slova mne ale poněkud vyvedou z míry a seberou slova, která už jsem měla na jazyku. Přesvědčení o tom, že první pocit, kdy mi jeho tvář byla povědomá, mne jistě neklamal, pomalu sílí. Něco mi říká, že on ví. V duchu si opakuji jméno, kterým se nám představil a umiňuji si, že se na něj musím přeptat Ondřeje. Ten se třeba rozpomene.

"Děkuji," vysoukám ze sebe konečně po chvíli, "i když doufám, že toho nebude třeba," dodám ještě a pomalu se s mužem loučím. Dopis schovám spolu s mincemi a vyjdu s Eskulapem z domu.

"Zvláštní setkání," zamumlám pro sebe, když už jsme na ulici a ještě jednou přejedu pohledem dům, ze kterého jsme právě vyšli a trochu zakroutím hlavou.

"No, možná bychom měli najít Ondřeje a pomalu se porozhlédnout po onom místě, kde se mají odehrávat ty nepravosti," otočím se pak na Eskulapa a setkání s pánem od Červeného kohouta prozatím pustím z hlavy. Doručení odpovědi počká, až na to bude čas. Uvidíme, zda-li už budou na dohodnutém místě a pokud ne. Můžeme zatím obhlédnout místo přepadání cechmistra třeba sami.