Andor.cz - Dračí doupě online

Ubytování na večer

Když vyjedu z lesa, zastavím koně. Před sebou mám otevřenou krajinu, které dominuje vesnice Alacóz. Přemýšlím, zda jí objet, nebo projet skrz. Už se chystám znovu pobídnout koně, když si všimnu povědomého stínu. Jen chvíli na to ke mě slétne Sidric.
Pohladím dravce po černočerném peří, a převezmu si zprávu. Uklidní mě zjištění, že moji lidé jsou v pořádku a stále plní své povinnosti. Avšak přítomnost ozbrojenců neznámého pána je znepokojující.

Schovám papírek do kapsy a Sidrica si vysadím na rameno. Mé mladší, a nevinnější já by si myslelo, že jde jen o souhru náhod. Avšak mě už život dávno naučil, že nic jako náhoda neexistuje. Pokud tu jsou ozbrojenci, znamená to, že nám, a celému našemu projektu, hrozní nebezpečí. Princ Lenert mluvil o tom, že přitáhl nechtěnou pozornost a tohle je patrně výsledek.

Musím najít Wilbura.
To, že za mnou přiletěl Sidric pravděpodobné znamená, že Wilbur zprávu, kterou nesla Senea, nedostal. Jinak by mi jí poslal zpět. Pravděpodobně tedy sám míří do Alacózu. S touto myšlenkou pobídnu koně, a vyrazím tryskem k vesnici.

Rozhovor

Trochu se usměju, když Eskulap oznámí, že by šlechtičnu nečekal. Na jednu stranu je to fajn, snažila jsem se dost, abych nijak nevyčnívala na druhou mi to zrovna teď moc nepřidá.
"Jo, jo zapletli jsme se do politiky a ano jde o Dagoberta," kývám souhlasně hlavou. Pak mu ve stručnosti vypovím celou tu historii, aby byl v obraze a věděl, jak to se mnou je.

"O tomhle jsme dlouho snili, představovali si, jak se jednou pomstíme a teď? Přiznám se, že se trochu bojím. Připadám si jako tehdy, když jsem prvně přišla k marodérům. A...popravdě si nejsem jistá, jestli tohle sousto nebude nad moje síli. Asi so vzpomenu na slušné vychování a jak konverzovat s přáteli u večeře, ale...nikdy mne nevychovávali k tomu, že bych snad jednou mohla usednout na trůn," svěřím se těm dvěma se svými obavami, protože vím, že jim věřit mohu a mohu být upřímná. Pak už to bude jen hra, vysoká, nebezpečná a s velmi nejasným koncem.

"Mimochodem, Ondřej má pravdu. Když tě budeme mít na blízku, jen tak si na nás nikdo nepřijde," usměju se trochu a doufám, že bude souhlasit. "Budu vás potřebovat oba, pánové.
No, asi bychom se pomalu měli vrátit."
Kdybych neměla u sebe tyhle dva, čert ví, jestli bych se do toho odvážila pustit...sny jsou sny, ale tohle tady je teď skutečnost...naučila ses být lapkou, naučíš se být zas šlechtičnou... v duchu přesvědčuji sama sebe, že tenhle podnik není hloupost a pomalu se zvedám. Bude čas najít si nějaké místo na spaní.

Pochybnosti rytíře

"Těší mě, že Vás poznávám. Lady Lerien."
Pozorně si Lerien prohlížím. Když se představí, odolám cukajícím koutkům, a zachovám nečitelnou tvář. Je dobře patrné, že není zvyklá tenhle titul používat. Na tom budeme muset zapracovat. Celkově, když si jí prohlížím, to bude hodně práce. Modrá krev je bohužel k ničemu, pokud chybí správné způsoby.
Nepřekonatelná překážka to ale rozhodně není. Prozatím odložím tenhle problém na později a věnuji se zajištění tvrze.

Že něco není v pořádku jsem tušila ještě předtím, než mi to Kolba sdělil. Moji lidé tu už měli dávno být. Trochu jsem doufala, že jen vyčkávají někde v povzdálí a přiblíží se, až se ujistí, že je vše v pořádku. Jejich absence mi dělá starosti.

"Vyrazím je hledat."
Rozhodnu se. Nejsem z těch, kdo by nechával nepříjemnou práci na svých podřízených, a sám si hřál nohy u ohně.
"Kolbo, vezmi si hlídku a postarej se o to, aby naše nové přátele nikdo nepřekvapil. Emmo, zjisti mi co možná nejvíc o lady Lerien."

Vezmu od Kolby svého koně, a vyšvihnu se do sedla.
"Mám nějaké záležitosti, které musím zařídit. Brzy se vrátím."
Zavolám na Delmara. Poté pobídnu koně a vyrazím od tvrze pryč. Netuším, kde by mohl být Holintz, ale vím, kde jsem naposledy viděla Wilbura. A právě tam také začnu se svým pátráním.

Setkání u tvrze

S ruksaky na zádech plnými proviantu vyrazíme vzhůru k tvrzi svižným tempem, abychom na místě byli co nejdříve. Hádám, že nikdo z nás nestojí o nějaké nedorozumění hned na počátku spolupráce. Uleví se mi, když je očividně Eskulap v pořádku a nějak si poradil. Ostatně výřečný byl vždycky dost, když bylo třeba. Takže všechny obavy byly naštěstí liché.

S úsměvem pozdravím starého přítele a konečně ze zad shodím těžký náklad a trochu se protáhnu.
"Takové menší spiknutí," usměju se trochu "pak ti to všechno vysvětlím. Bude to asi na delší povídání," odpovídám felčarovi.

Pak se otočím na ženu, která stojí před námi a přejedu ji pohledem od hlavy k patě.
"Hádám, že vy budete Cordelie, o které mluvil pan Halbert. Těší mne," pak se zhluboka nadechnu. Mám se vžít do své nové role, no tak do toho.
"Lerien z Konvidatu jméno mé, toho času právoplatná dědička Neustílie a tohle je můj přítel Ondřej," představím nás. "Omlouvám se, ale hádám, že dnes už se nikam přesouvat nebudeme, takže když dovolíte, ráda bych si teď promluvila chvíli se svými přáteli v soukromí." Aniž bych pak čekala na nějaké svolení, kývnu na ty dva, aby mne následovali. Pomalu zamířím zpět před tvrz a zastavím se na kamenných schodech, kde se usadím.

"Můžeme jim vážně věřit, Ondřeji? Spolehnout se na to, že dodrží své sliby?" asi potřebuji jen ujištění, že právě nedělám nebetyčnou pitomost. Honí se mi to hlavou celou cestu sem.
Pak se otočím na felčara: "tobě, starý příteli asi dlužíme vysvětlení, co?" nevím, kolik toho tušil, věděl či si domyslel, protože můj pravý původ do téhle chvíle znal jen Ondřej.

Setkání u tvrze

Zaslechnu Kolbovo varování, ale nijak to se mnou nehne.
"Takže felčar i pozorovatel ptáků?"
Lehce nadzvednu obočí. Nakonec ale jen pokrčím rameny.
"Já ptákům nerozumím. Třeba sem jen zabloudil."
Než se však naše rozprava o ptácích dostane někam dál, objeví se další lidé. Na okamžik se napnu. Sice mám v záloze Emmu a Kolbu, a někde v okolí nepochybně budou i ostatní. Avšak nejsem připravená čelit nepříteli na otevřeném prostranství. Do takové situace by se špeh ani dostat neměl.

Naštěstí ale dnes k boji dojít nemusí. Hned jak zahlédnu Delmara, dojde mi, že Kolbovo varování bylo zbytečné. Tohle jsou naši lidé.
Pohledem najdu Emmu, která se stále skrývá, a dám jí znamení, že se ke mě může připojit. I jí jistě už došlo, že nejsem v ohrožení.
"Přiveď mého koně a pošli Kolbu, ať obhlédne zbytek tvrze. Nestojíme o žádná překvapení."

Založím si ruce na hrudi a se zájmem si prohlížím jezdce. Snažím se číst z jejich pohybů a výrazů. Pokud člověk ví, kam se dívat, dokáže o druhém odhalit spoustu věcí, aniž by se musel ptát.