Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Princova Partie
Družina
| |||
 | V lesích… Delmar, Lerien Kapitán Halbert přijme nabízenou pravici od Delmara a stiskne jí. „Nápodobně, pane Delmare. Zůstanu tady, urovnám záležitosti a zajistím bezpečný návrat mého pána do Kalevenu. Pak se můžeme znovu potkat a já vám dodám všechny informace, které budou potřeba. Většinu práce budu provádět s vámi, v Kalevenu má můj pán poměrně dobrou ochranu a i jiné muže.“ S tím je rozhovor dokončený. Halbert se rozloučí i s Lerien, sbalí svoje věci a přesune se nahoru za princem. Lerien s Ondřejem si vyzvednou zásoby u hostinského a uloží je do svých ruksaků. Je to poměrně slušný náklad, ale stejně je to jen to nejnutnější, co se nedá získat lovem nebo krádeží od Dagobertových mužů. Pro ně dva to ale nebude problém unést. Poté vyrazí z vesnice směrem k lesům. Lerien a Ondřej kráčí vpředu, znají cestu k tvrzi dobře. Delmar a Tarell kráčí až druzí. Zatím je společnost zamlklá. Stále si navzájem nevěří. Snad se to brzy napraví, až se jejich cíle více sblíží a přesvědčí se o důvěryhodnosti svých nových spolupracovníků… Brzy se přiblíží lesem k tvrzi. Tarell zpozorní a opatrně se rozhlíží kolem. Tohle jsou poměrně husté lesy a v těch nikdy není jisté, jestli někdo nečíhá v záloze. Tvrz je na dohled. Je to polorozpadlý kvádr ze zdiva, v jehož přední stěně je vchod několik metrů vysoko. K němu vedou kamenné schody. Dřív na stavbě bývala omítka a dřevěná střecha s ochozem, teď je to spíš ruina. U stěny se vchodem jsou dva domy, jeden po každé straně. Ty jsou také rozpadlé a opuštěné. Domy a tvrz tvoří malé čtvercové nádvoří s jednou stranou otevřenou. Domy nepřiléhají k tvrzi těsně a tedy kolem každého z nich a tvrze vede úzká ulička. Zaslechnou hlasy a hovor… jeden z hlasů nejspíš patří Cordelii. Zpěv drozda Cordelia Neznámý muž se na Cordelii usměje a pro sebe si přikývne. „Tak to není tak špatné.“ Když se Cordelia představí, on se trochu ukloní, i když moc ohebný už není. „Eskulap, jméno mé, medikus profesionalis justo, čiližto potulný felčar na volné noze. Sám zde očekávám ženu, ale jinou, než jste vy, a s jiným účelem, než vy možná očekáváte muže.“ Podívá se na ní s tajemným úsměvem: „Pokud skutečně někoho očekáváte.“ Cordeliino soustředění na rozhovor naruší tiché tóny zpěvu drozdíka. Smluvené volání, které ona dobře zná. Tohle je varování od Kolby… někdo se blíží. Felčar se na ní stále usmívá. Přeruší její myšlenky: „Víte… skoro jsem myslel, že jsem slyšel drozda rezavého… jsem tak trochu pozorovatel ptáků…“ Tón není nejvyšší varování, které mají smluvené... ale určitě se Kolbovi něco nelíbí. Felčar Eskulap pokračuje dál, skoro pro sebe. „A vidíte, já byl vždycky přesvědčený, že takhle daleko na západ od Celestionu už žádní rezaví drozdi nejsou… vlastně jsem si tím v podstatě jistý.“ Vrhne na ní ještě jeden zaujatý pohled, ale poté už se za nejbližším domem objeví první lidé. Setkání u tvrze Cordelia, Delmar, Lerien Na malé prostranství před tvrzí dorazí muž a žena. Zdá se, že měli trochu naspěch. Muž je už spíš ve středních letech, žena je poměrně mladá a hezká – to se ale skrývá pod jejími šaty a celkovou vizáží. Oba jsou totiž oblečení v kazajkách, vyzbrojení a připravení na potíže. Tohle jsou spíš ti lupiči, které Cordelia čekala. Cordelia se nejspíš stihne dát na útěk, pokud jí to přijde jako dobrý nápad, ale brzy se za první dvojicí objeví Tarell a Delmar, které Cordelia ihned pozná. Ona jména dvojice zatím nezná, ale je to Ondřej a Lerien. „Eskulape,“ zavolá Ondřej, jakmile uvidí nádvoří. „To jsem rád, že jste v pořádku – bál jsem se, že by k něčemu došlo-“ Starý felčar s vráskami na čele se usměje a tváří se naoko podiveně. Stále stojí u svého osla, který je naložený léky a medicínským náčiním. Je oblečený v černém, schovaný do pláště a na hlavě má široký nízký černý klobouk, který označuje jeho profesi. „Pročpak? Jen jsem tu zrovna našel jednu zajímavou osobu… nepatří k vám? Skoro bych řekl, že ano…“ Vrhne na Cordelii zářivý úsměv, který ukáže dvě řady podivuhodně čistých zubů. Pak se obrátí na Tarella a Delmara, před kterými se lehce pokloní. „To je mi sešlost! Ctění pánové, jmenuji se Eskulap, lékař k vašim službám.“ Ihned uhodl, že jsou to šlechtici. Pak se obrátí k Lerien a Ondřejovi. „Copak se to tu děje?“ | ||
| |||
 | Dokončení porady "Je to na vás, kdy se s tím přijde," rozhodím ruce abych naznačil, že mě na tom nijak nesejde. Klidně to může být hned, klidně později. O mně se tu nejedná takže si to musí rozhodnout jiní. S tímhle je tedy porada u konce. Mně nic dalšího nenapadá. Ne v tuhle chvíli. S Tarellem si to vyřídím po cestě a připomenu mu, že musí pořádně držet jazyk za zuby. Ne, že by byl nějaký hloupý, to rozhodně ne. Bystrost mu nechybí, ale je mladý a z neznalosti by se mohl nějak podřeknout. Pořád je pro něj všechno tohle nové. Mám však v plánu na něj dohlédnout tak by se nic stát nemělo. "Také jsme připraveni," vstanu od stolu. "Kapitáne Halberte, bylo mi ctí se s vámi potkat," natáhnu k němu ruku v rukavici abych si s ním potřásl pravicí. Vypadá jako chlap na správném místě a v tomhle podniku si budeme muset vzájemně hlídat záda a předtím na to nebyl čas a prostor. Proto chci dohnat teď. Ještě dopiji poslední zbytky ze džbánu, otřu si vousy a můžu vyrazit vstříc novému úkolu. | ||
| |||
 | Plánování | ||
| |||
 | Cizinec Muž se pohne, a stejně tak se pohnu já. Pohybuji se po kružnici, tak, abych od něj byla stále stejně daleko. Muž se postaví před svého osla, a já zase tak, abych případně nestála Kolbovi v ráně. | ||
| |||
| Dokončení porady Delmar, Lerien Kapitán Halbert uzná připomínky a poznámky Delmara i Lerien pokývnutím hlavy. Odpoví nejprve Delmarovi. „Ano, kdyby ti žoldnéři byli rozehnáni, mohlo by nám to trochu vylepšit pozici a snad by to u hraběte podezření nevzbudilo.“ Pak adresuje otázku, kterou Delmar zmínil – tedy otázku identity Lerien. Halbert nezaváhá, ale zodpovědnost rozhodnutí na sebe nevezme. „Čas, kdy se madam Lerien dá znát, je skutečně klíčový. Můžeme tím získat spojence, ale i nepřátele a varovat hraběte, ale na druhou stranu také získat možnost začít vám budovat dobré jméno,“ dodá k Lerien. Ihned naváže. „Nezavrhujte hned možnost, že byste byla na turnaji osobně. Pokud máte během několika měsíců, abych tak řekl poskočit ve společenském žebříčku, bylo by dobré si to začít procvičovat.“ Když se Delmar zvedne od mapy, Halbert jí opět sbalí a uschová. „Navíc, naše síly jsou omezené. Pár očí a uší na turnaji by mohl být panu Delmarovi velmi užitečný, podobně jako vy byste mohla použít jeho síly při… skládání účtu výběrčím daní,“ řekne s pousmáním. Začne si skládat své věci. „Je ještě hodně věcí, které je třeba rozhodnout. Otázku šíření identity madam Lerien bych nechal ještě na poradu s madam Cordelií.“ Usměje se na Lerien. „Ta přijala nabídku mého pána stát se hlavní vyzvědačkou tohoto podniku. Čeká na nás u staré tvrze v lesích, kde budeme moct pokračovat nerušeně dál. A bylo by vhodné doplnit zásoby u hostinského, dřív než tu začne být rušno.“ Pokyne hlavou k oknu – odpoledne pokročilo. Večer je pořád daleko, ale jednání zabrala poměrně hodně času. Brzo by se tu mohli objevit místní. Ondřej zpozorní. „U tvrze v lesích?“ zeptá se. On i Lerien to místo znají. Je trochu nápadné, ale často se tam setkávají. Je tomu tak i nyní. „Je možné, že tam na nás čeká jeden přítel…“ Felčar Eskulap je v tomhle kraji – to od něj přišly první zprávy o cizincích, kteří hledají Dagobertovi nepřátele. Halbert vypadá, že ho ta informace zaujala. Pozvedne obočí. „No, v tom případě bychom si měli pospíšit. Nerad bych, aby došlo k nějakým nedorozuměním.“ Pohlédne na Delmara a Lerien a dá jim prostor k diskuzi, než vyrazí. Starý felčar Cordelia Muž se otočí, když Cordelia udělá několik hlučnějších kroků a osloví ho. Pod černým kloboukem se skrývá tvář, která má mnoho vrásek, pár inteligentních očí a strniště s četnými šedinami. V ruce drží hůl, ale neopírá se o ní víc než běžný člověk, který se toho hodně nachodí. Vlastně na to, jak vypadá ve tváři staře, stojí dost rovně. Má v sobě ještě hodně síly. Staré není dobré podceňovat. Mají hodně zkušeností a je těžší je oklamat. „Dobrý den i vám, slečno,“ odpoví muž. Na chvíli na ní hledí. Udělá několik kroků stranou a směrem k ní. Jak si Cordelia všimne, udělá to tak, že nyní má svého osla za zády. Ztížil tím Kolbovi střelu… ale možná, že je to jen náhoda. Osloví jí. „Mějte strpení se starým mužem a dovolte mi trochu hádat,“ zamumlá k ní, a pak začne vypočítávat na prstech. „Nejste místní, jinak byste věděla, na koho tady můžete narazit,“ řekne a dotkne se prvního prstu. „Obešla jste dům nebo tvrz, ať už jste přišla z kteréhokoliv směru, takže jste si chtěla nejdřív obhlídnout, jestli je tu bezpečno, nejste žádná naivka,“ dodá a dotkne se druhého prstu. „A vzhledem k tomu, že mi přijde, že si dáváte pozor, abyste se neprozradila žádným přízvukem, řekl bych, že jste z daleka a nechcete se nechat znát… z Celestionu, řekl bych.“ Dotkne se třetího prstu a pak prsty poklepe na dřevo hole. „Tak co, trefil jsem se alespoň jednou?“ zeptá se s mazaným úsměvem. „Prosím, neberte mojí hru jako urážku nebo snad hrozbu,“ dodá a usmívá se dál. „Jsem jen starý felčar, který si tu a tam rád zašprýmuje.“ Odhadnout takhle Cordelii není nijak snadné… poznámky, které muž řekl, jsou spíš náhodné postřehy, které by bylo jednoduché zapřít. Cordelia sama ví, že konstatovat něco, je daleko lepší způsob jak z lidí tahat informace, než se jich ptát. Zkouší na ní její vlastní triky… Otázka je, jak moc bude ona trpělivá. | ||
| |||
| První plánování Sleduji kapitánův výklad a pokyvuji souhlasně hlavou. "První větší zastávka je Aragos. Uvidíme jaká bude nálada na turnaji," promnu si bradu a přestanu zírat na mapu, protože nic víc z ní stejně nevyčtu. "Ta banda žoldáků je možná trnem v patě místním lidem. Třeba by se nám podařilo je přesvědčit ať proti ní zasáhnou. Někdo může přislíbit několik ozbrojenců a když se spojíme tak jim můžeme způsobit velké škody a stejně tak Dagobertovi. Čím více lidí odstraníme nyní tím méně jich pak budeme proti nám stát později." Vím, že to nebude tak jednoduché, ale představa, že vyženeme nějakou bandu se mi velmi zamlouvá. Možná to nebude nijak velká rána, ale i ty malé dokáží způsobit bolest. "Ještě jedna věc. Máme začít mluvit o návratu hraběnky Neustilské?" zeptám se. Nevím zda je vhodné s tím začít již nyní nebo až později. Může to Dagoberta vyvést z klidu, ale stejně tak by se to mohlo obrátit proti nám. S tímhle zkušenosti nemám a bude lepší když to rozhodnou ti, kterým není úskok a lež cizí. | ||
| |||
| Plánování | ||
| |||
| Nádvoří tvrze Nechám koně, aby se pásl ve stínu stromů, a vydám se, kolem polorozpadlé budovy, vpřed. Emma vyrazila na svou stranu a Kolba s kuší v ruce zůstal v týlu. Je připravený krýt nás obě, pokud by došlo na boj. | ||
| |||
| První plánování Lerien, Delmar Kapitán Halbert si vezme slovo a princ s klidem odejde z místnosti. Halbert vyndá z kapsy poskládanou mapu Neustílie, a rozvine jí na stole. Pozve Lerien a Delmara blíž ke stolu a začne pomalu s výkladem známých skutečností. „Jak už jsme řešili s panem Delmarem, naší záminkou k vniknutí do Neustílie bude několik turnajů, které se budou pořádat ve větších městech příští týden na oslavu svatby Dagobertovy dcery s jedním západním šlechticem. Cílem bude zjistit nálady mezi šlechtou a pokusit se získat spojence, kteří otevřou cestu princovu vojsku. Mezitím budou naši další lidé sbírat informace o terénu a množství vojáků v zemi.“ Rukou přejede od Celestionské pevnosti Torlograd na východ od Neustílie, přes Altstilskou obchodní stezku a hlavní město Altstílie, Kaleven. „Naše celestionské styky by měly zajistit snadný a nepozorovaný postup skrz Altstílii. Problém a první cíl našich výzvěd by měla být pevnost v Arargosu. Pán z Arargosu, jistý Bernard Llescas, se dostal k moci díky Dagobertovi, ale podle všeho s ním nemá právě dobré vztahy. I on však pořádá turnaj na jeho počest.“ Zahledí se na Lerien i na Delmara: „Také jsem slyšel, že v okolí Arargosu dělá potíže nějaká banda západních žoldáků, nad kterými Dagobert drží ochrannou ruku. Kromě toho se v kraji pohybují výběrčí daní pána Bernarda. Vybírají speciální daň na uhrazení turnaje a daru pro nevěstu, pokud vím.“ Narovná se a dodá několik obecnějších poznámek. „Naše další kroky by po turnaji v Arargosu nejspíš měli vést do Alacózu. Je třeba zjistit, v jakém stavu je tamní obrana. Bude tam také probíhat ta zmíněná svatba… pokud by se jí podařilo nějak narušit, mohlo by to vrazit klín do vztahů Dagoberta a jeho západních spojenců.“ Pousměje se a dodá: „A tím se dostávám také k otázce dalších mocností… je třeba postupovat opatrně. Nortimberci mají velký vliv v Helmnorském hrabství. Obchodníci z Ircianny a z Atmorie mají výhnamnou obchodní stanici na západ od Alacózu.“ Ukáže na mapu. „Zde, v Ryvesenně. A co se týče Celestionu… můj pán má své rivaly. Bylo by dobré nevzbudit jejich pozornost v Altstílii ani nikde jinde příliš brzo, aby se nám nepokoušeli dělat problémy. To vše ale můžeme vyřešit po našem prvotním průzkumu v Arargosu a v Alacózu.“ Z osobních informací, které jsou dostupné Delmarovi… Většina jeho kontaktů se nachází na severu země, včetně jeho vlastních rodových pozemků. Znal se dokonce i s několika pány z Helmnoru, který dříve býval vazalem Stilského vévodství, předtím než se rozpadlo na Neustílii a Altstílii vlivem dědických rozepří před nějakými třemi generacemi. Šlechtic Ranfis tvoří výjimku, jeho panství se nachází na břehu Stilského jezera a je nedaleko od Arargosu... i proto bylo možné mu napsat zprávu a očekávat, že dorazí v rozumném čase. I Lerien ví něco málo o kraji a náladách v něm… Nemá žádné známosti se šlechtici, ale její skupina lapků už dříve přepadala výběrčí daní a ví, že nyní cestují víc ozbrojení, než bývalo běžné. Ví také, že na řádění západních žoldáků si stěžovalo už hodně lidí, ale přepadnout je by bylo pro skupinu lapků příliš velké sousto. Tuší však, že pokud by získala další peníze, mohla by svou skupinu lupičů značně rozšířit o místí nespokojence. Sama zná i několik málo „živlů“ z Arargoského podsvětí, zejména překupníky a další, kteří by jí mohli pomoci dostat se do města a něco zjistit. Nádvoří tvrze Cordelia Oba dva špehové Cordelie jen jednoduše přikývnou. Emma se sveze ze sedla a v dlani schová nůž, který ukrývala pod šaty. Kolba nabije svou kuši a zůstane na svém místě, aby jim mohl krýt záda a měl přehled o situaci. Cordelia samotná postupuje po pravé straně, kolem pobořeného domu, který je hned pod tvrzí. Emma prošla lesem a plíží se z druhé strany. Kolba zůstane kousek od pěšiny a od koně, jen poodejde do lesa, aby neztratil Emmu ani Cordelii z dohledu. Velitelka špehů je zase jednou v terénu. Tiše se plíží kolem stěny. Skloní se pod starým oknem… zaslechne z druhé strany nějaký zvuk. Nepoplaší jí – umí udržet chladnou hlavu. Navíc je to jen pohvizdování. To znamená, že tu skutečně někdo je. Když Cordelia obejde první z domů, najde úzkou uličku, která vede do nádvoří tvrze. Všimne si, že za tvrzí vede několik pěšin do lesa. Jedna směřuje výš a hlouběji do lesů, druhá do údolí k řece. Přitisknutá ke stěně, připlíží se k rohu. Emma je na druhé straně na stejném místě, nyní se jejich pohledy na chvíli spojily. Ve třech prakticky obklíčili nádvoří a zajistili všechna rizika. Cordelia opatrně nahlédne do nádvoří. Je tam muž. Nevypadá ale jako lupič. Nejspíš před chvílí dorazil. Má tam osla, který se tiše popásává na trávě mezi starými kameny. Uprostřed nádvoří je i studna, u které muž sedí. Drží v ruce kus černého chleba, ze kterého zamyšleně ukusuje, zatímco hledí do studny. Muž je oblečený do těžkého cestovního pláště, který zakrývá to, jestli je nebo není ozbrojen. Hlavu mu kryje nízký černý klobouk s rovným dýnkem a širokou kruhovou krempou. Osel je plně naložený. Muž vypadá spíš jako zvláštní obchodník než jako lapka. Je jen otázka, co dělá uprostřed lesů… Když Cordelia pohlédne na druhou stranu, vidí, že Emma očekává jen znamení k útoku. Kolba je nejspíš na druhé straně nádvoří, v lese, a má muže na mušce. | ||
| |||
| Představování Žena, která vejde za princem je opravdu zajímavá. Rozhodně vypadá, že si prožila své, ale jako převlek to slouží skvěle. Nikdo by jí nepovažoval za šlechtičnu. Trochu mi to připomnělo starou bajku o tom králi, který se převlékal za chuďase a toulal se po své zemi a poslouchal co kde koho trápí aby to mohl napravit. Já vím, že tohle není zrovna to samé, jenom mi to zrovna přišlo na mysl. Cestování v téhle společnosti bude jistě notně zábavné. "Paní," lehce skloním hlavu abych jí přivítal. Takže z poloviny se budu bít za ní a z polovina za prince. Nu, mohlo to dopadnout i hůř. Možná bych si s ní měl později promluvit o svých vlastních dědických nárocích, ale to až při vhodnější příležitosti. Ještě musíme probrat dost dalších věcí než se všechno dá do pohybu, protože pak se to těžko bude zastavovat. Bude to jako kdyby se plně naložený vůz řítil z kopce a každý kdo se mu dostane do cesty skončí rozbitý pod jeho koly. Nerad bych to byl i já. "Mluvte," pobídnu kapitána když princ odejde zpět do svého pokoje. V duchu mezitím přemýšlím zda by se hodil přípitek nebo ne. Možná by nebylo od věci stvrdit to trochou alkoholu. Doufám, že se tu ještě ten hostinský ukáže. | ||