Andor.cz - Dračí doupě online

Emma je zamyšlená, a mě by zajímalo, co se jí právě honí hlavou. Zatím se ale rozhodnu na ní nijak nenaléhat, možná později, pokud se ocitneme jen samy dvě, tak se zeptám. Jinak ale nechávám čistě na ní, jestli se se mnou o své myšlenky rozhodne podělit.

"Přesně tak, tím se dostáváme k Černému Petrovi."
Přiznávám, že ten spíš zapadá do sorty lidí, se kterými jsem zvyklá jednat. Ne, že bych byla vybíravá, ale pokud bych se, mezi místními bossy, měla rozhodovat jen podle toho, co se nich říká, měla bych vybráno velice rychle.

"Nemá cenu ztrácet čas. Noc je ještě mladá, a čím dříve se nám povede Čerňáka kontaktovat, tím dříve se někam pohneme."
Zatím na nás sice nikdo netlačí, ale já sama bych ráda brzy viděla nějaké výsledky. V hlavě si tak projdu to málo, co o bossovi vím, a nakonec se rozhodnu, že nejrychlejší cesta k němu pravděpodobně povede přes jeho nevěstinec.

To je pro mě trochu nepříjemné zjištění. Jsem špeh, a měla bych být schopná zapadnout do jakéhokoliv prostředí. A přesto, není snad místo, které by mi bylo více cizí, než chrámy lásky. Moji rivalové mě nazývají "Starou pannou" a i přesto, že to je nepřesný termín, bohužel není daleko od pravdy.
Naštěstí tohle stejně není místo, kam bych se sama musela vydávat.

Vytáhnu z vnitřní kapsy měšec a napočítám z něj padesát zlatých. Stejná částka Černákovi, jako Šelmovi.
"Holintzi, tohle bude na tobě. Navštívíš Černý Samet a vyžádáš si tu nejluxusnější prostitutku a tohle zaplatíš za její služby. Ztřez se ale se jí třebas jen dotknout. Uctivě jí pozdrav, a řekni jí, že Madam Cordelia posílá pozdrav Černému Petrovi, a má pro něj obchodní nabídku. Pokud má zájem si jí vyslechnout, budu zítra, v pravé poledne, obdivovat výhled z mostu na Noivenu."
Počkám, jestli Holintz nemá další otázky, a poté ho propustím.

Poté se obrátím k Emmě.
"Ukaž mi, kde sídlí ten překupník, o kterém mluvily ty děti."
Je čas na menší vloupačku.

Je komu pomáhat

Poslouchám Hygiu, jestli z ní konečně vypadne něco, do čeho bychom se mohli směle pustit. A zdá se, že nakonec to bude přeci jen něco poněkud přízemnějšího, než navrhovala prve a tedy něco, nač bychom si mohli snad i troufnout.

"Dát někomu trochu za vyučenou by neměl být zas tak velký problém. Ovšem, jestli je mezi těmi potížisty i syn radního, jestli tím někomu nešlápneme moc na kuří oko," přemýšlím nahlas a kouknu po Ondřejovi, zda-li k tomu nebude mít nějaké námitky on.

"Musela by to být poměrně rychlá akce. Dostat se do křížku se strážemi by asi nebylo moc moudré. Ale pokud jak říkáš mají obvykle zavřené oči, mohli bychom být pryč, než si všimnou, že je tentokrát něco poněkud jinak," pokračuji a pokyvuji hlavou.
"Jen bychom asi měli vědět, kudy co nejlépe a nejrychleji zmizet. Takže možná si místo prohlédnout a projít dopředu? I když vím, že nakonec nic nejde zcela podle plánu, vědět kudy kam, by mohlo být výhodou," plánuji a po očku koukám po svých společnících.

"No, ono všechno bude mít svá pro a proti," reaguji na poznámku o tom, že jsou tu ještě další věci, do kterých by se dalo pustit.
"Když nám řeknete, kde by se to celé mělo odehrávat, můžeme na místě zhodnotit, jak moc se nám do toho chce,"řeknu nakonec. Přeci jen je dobré býti připraven a pak tu máme ještě další povinnosti, na které je třeba myslet.

Netrvá to dlouho, a ocitneme se v klidné, zapadlém hospodě. Popíjí tu pár štamgastů, ale nikdo si nás nevšímá, a přesně tak to mám ráda. Kromě Wilbura, a Emmy, jsem na jednání vzala i Holintze. Kolba a Samson drží venku hlídku.
Holintz ani Emma sice U Bílé lišky nebyli, a nemohou tak posoudit Šelmův charakter, ale právě jejich nezkalený pohled na celou záležitost by mi mohl pomoci vidět věci, které by mi jinak mohly zůstat skryté.

Upíjím z poháru ředěné víno, a naslouchám Wilburovi. S jeho slovy nemohu než souhlasit.
"Ta částka je přestřelená. I kdyby chtěl jen polovinu z toho, zdálo by se mi to drahé. Navíc stále netušíme, jestli skutečně oplývá takovou mocí, aby splnil, co nám nasliboval.
Ale na tom stejně nezáleží. Šelma by se mohl hodit na nějakou menší práci, ale v žádném případě, tohle město, nesložím do rukou takového člověka."

Zamračeně hledím před sebe, jakoby do prázdna.
"Ale překvapil mě. Představovala jsem si ho jinak. Emma má pravdu, obal nemusí odpovídat obsahu...ale přece. Něco mi na tom celém nesedí.
Musíme postupovat velice obezřetně, a nesmíme ho nechat obrátit role. To my využijeme jeho, nikoliv naopak."

"Vyčkáme, a necháme Šelmu, aby ukázal své schopnosti. A dám vědět kapitánu Halbertovi, jakou nabídku jsme dostali. Teď bych se ale zaměřila na kontaktování konkurence. Šelma byl od začátku taková divoká karta a příliš jsem nevěřila, že by nám to s ním mohlo vyjít. Zkusíme teď trochu civilizovanější podsvětí, a uvidíme."
Takový byl můj plán ostatně už od začátku. Moc daleko bych to v životě nedotáhla, pokud bych hned kývla na první nabídku, kterou dostanu.

Spojenci a příležitosti

Doslova cítím na kůži zkoumavý pohled Hygyi, která si mne měří dle staré mince. Jakobych slyšela její myšlenky, zda to, co tvrdím je vskutku pravdou anebo se jen obyčejně chvástám původem, který ve skutečnosti nemám. Prvotní zkouškou jsem snad prošla, jak se zdá.

"Nejsem takový blázen, abych předstoupila před Dagoberta a nárokovala jen tak trůn. Moc dobře vím, kam by to vedlo a prozatím jsem se před ní skrývala a smířila se s tím, že staré časy se už nevrátí. Věci se ovšem změnily. Nebudu zatím zacházet do detailů, ale snad se naskytla příležitost, jak Dagobertovi trochu šlápnou na kuří oko," reaguji na poznámku o tom, že ať jsou mé nároky jakékoliv, Dagobert nic neuzná.

"Dobré jméno a náklonost lidí by se nám opravdu do budoucna hodila," přikývnu Eskulapovi a pak se nestačím divit návrhům, které zde padají. Vzhledem k povaze Hygyii bych se ovšem divit asi neměla. Kouknu po mračícím se Ondřejovi a jsem teď docela ráda za to, jak je někdy málomluvný. Asi by si servítky taky moc nebral.

"No, nejrychlejší to možná je, ale touhle cestou se tedy vskutku vydat nehodlám," ujišťuji bodrou ženu.
Na další její slova už souhlasně přikyvuji.
"To už zní lépe. Trochu si ušpinit ruce se určitě nebojíme. A pokud tím ještě někomu pomůžeme, tím lépe. Takže, můžete být trochu konkrétnější? Oč přesně by mělo jít?" vyptávám se na detaily, abych se dozvěděla trochu více, protože tohle je první návrh, který není poněkud přitažený za vlasy. A budování dobrého jména u těch správných lidí je jistě fajn.

Musela jsem se otočit. Při zpětném zhodnocení situace musím konstatovat, že jsem mě Šelma, alespoň v tomhle ohledu, doběhnul. Musela jsem mu odhalit, alespoň část, svých schopností. Tedy to, že nejsem jen "na ozdobu" a dokážu být zatraceně rychlá. Potenciálně tedy nebezpečný protivník.
Situaci se bohužel nedalo zabránit, a já tak jen schovám minci, kterou jsem obdržela, a vytratím se do tmy.

"Dobře jsi udělala."
Schválím to, že se Emma raději o nic nepokoušela. Stále se ještě pohybujeme na velice tenkém ledě, a je lepší, být obezřetní.
Jsem zadumaná, myšlenkami stále ještě v hospodě Bílá liška. Znovu a znovu procházím, co se uvnitř událo, zdali mi něco neuniklo. Lhala bych, kdybych tvrdila, že nejsem zvědavá, jak na mě chce Šelma udělat dojem.

"Jaký je tvůj názor?"
Zeptám se tiše Wilbura, který mě na setkání doprovázel. Víc očí, víc vidí, možná, že muž bude mít nějaký poznatek, který zůstal mám očím skryt. Ať tak, či tak, budu ráda, když mi řekne, co si o Šelmovi myslí, abych nezakládala jen na svých vlastních dojmech.

Mezitím se k nám přidá i zbytek společnosti. Rozhodnu se najít nějakou zapadlou hospodu, a v klidu si, se svými lidmi, promluvit. Musíme naplánovat další postup. I když je Šelma zajímavý, mám pocit, že mým hlavním spojencem se pravděpodobně nestane. Minimálně proto, že by mě to finančně zruinovali.
Za peníze, které na oplátku žádá, bych si mohla koupit polovinu šlechticů v zemi.