Andor.cz - Dračí doupě online

Pod hradbami Arargosu

Hodně se změnilo... beží mi hlavou, když pomalu pokračujeme dále. Ondřeje přitahují zvuky boje. Možná je jen zvědavý a chce vědět, kdo zde měří své síly.
No vida, to šlo docela rychle.... hodnotím v duchu náš úspěch. Že ty dva najdeme na první dobrou jsem opravdu nečekala. Ale aspoň máme příležitost prohlédnou si, jak si naši společníci vedou v umění boje.
"Cvičí, ale rozhodně mu to nedá zadarmo," zhodnotím scénu před námi a chvíli sleduji boj, který zde probíhá a zatím se zdá, že bude mít vcelku jasný výsledek, i když mladík se taky jen tak nehodlá vzdát. Dá mu to ovšem docela dost práce.

"Dívej," pokynu hlavou směrem ke kapitánovi, když si všimnu kapitána opodál, který též sleduje souboj.
"Jdem si popovídat?" spíš jen konstatuji, než se ptám a pomalu zamířím ke kapitánovi. Sázím na to, že jsou všichni zaujati scénou před námi. Kdo by si všímal náhodných pocestných, kteří chtějí zhodnotit umění boje těch dvou a možná si i vsadit jen tak pro zábavu na vítěze?

Pozdravím letmým kývnutím hlavy.
"Snaží se, ale nevypadá to, že by měl moc šancí z toho vyjít vítězně, což?" zhodnotím scénu před sebou a pokynu směrem k těm dvěma.
"Je nějaké misto, kde bychom si mohli promluvit?" dodám pak ještě a sleduji přitom stále soupeřící muže.

Když se den začne klonit blíže k večeru, mám v nohách pěkných pár mil. Po městě jsem toho nachodila skutečně hodně, ale rozhodně se mi to vyplatilo. Tvrdit, že jsem byla úspěšná, by bylo silně nedostačující. Střípek po střípku si skládám jednotlivé informace dohromady a nyní už mám poměrně dobrou představu, co jsou Černák a Šelma zač. A také vím, který z nich by mohl mít zájem o spolupráci.

Přesto, že jsem své aktivity původně zacílila spíš na Šelmu, nyní se přikláním víc k Čerňákovi. To ale neznamená, že druhého bosse hodím přes palubu. Nejlepší obrázek si samozřejmě udělám právě tím, že je poznám osobně.
I tak ale doufám, že Emma byla úspěšná, a podařilo se jí o Čerňákovi něco zjistit.

Dopřeju si chvíli klidu a odpočinku, a nad miskou řídké polévky si vše srovnám v hlavě. Ještě jednou zanalyzuji vše, co jsem se dozvěděla, zda mi neuniklo něco podstatného. Nyní už je ale čas, vyrazit na místo setkání.
Jak procházím městem, cítím drobné mrazení. Není to nepříjemné, naopak...vzrušující. Konečně se blíží něco většího. Prozatím jsme zatím jen opatrně přešlapovali kolem. Ale dnes večer, pokud se skutečně zadaří, bychom mohli udělat první větší krok.

Je opojné, vyrazit opět do akce.

K městu

Rozloučíme se s Neslanou a pak už míříme přímo k městu. Cesta ubíhá vcelku rychle a naštěstí bez dalších překvapení nebo zdržení. Město Arargos zapůsobí vcelku impozantním dojmem. Rozhodně jinak, než jak vystupuje v dávných mlhavých vzpomínkách. Chvíli jen stojím a přejíždím pohledem po městě, které se před námi rozprostírá v celé své kráse. Ze zamyšlení mne vytrhne až stručné Ondřejovo konstatování, že jsme na místě.

"No, je fakt, že potkat se tady bude asi docela oříšek. Stát tu a čekat, ale asi taky jen tak nebudeme.
Bylo by fajn se spojit se zbytkem, předat si informace a zjistit, co je v plánu dále. Možná bychom to mohli zkusit tamhle?" pokývnu hlavou k barevným stanům, které dávají tušit, kde se asi nachází turnajiště.

"Na návštěvu tvého starého známého třeba taky dojde. Patrně se chvíli zdržíme," otočím se pak k Eskulapovi. A pohledem zastavím u Ondřeje, jestli souhlasí. Snad se tam bude dát poptat po rytířích nebo se prostě jen porozhlédnout. Co pak se ještě uvidí.

"Běž si odpočinout a sejdeme se večer."
Není důvod, abych Holintzovi upírala, tak potřebný, odpočinek. Svůj díl práce odvedl, a jeho pomoc budu potřebovat zase až večer. Domluvíme si místo setkání a já se potom vydám uličkami dál.
Na jednom z malých náměstíček si koupím medový koláč a chvíli se jen bezcílně poflakuji kolem, prohlížím si stánky, a přemýšlím o dalším postupu.

Než dojím svůj skromný oběd, mám již v hlavě sestavený plán, pro zbytek dne. Nehodlám promarnit ani jedinou chvíli svého drahocenného času, chci se o místním podsvětí dozvědět co možná nejvíc.
Začnu tedy obcházet místní hospody. Záměrně si vybírám menší podniky, zaplivané putyky s pár štamgasty, nálevny a výčepy, kam by žádný bohabojný měšťan ani prst nestrčil.
Postupuji pokaždé podobně, na baru si objednám pivo, chvíli obhlížím situaci a pokud najdu nějakou vhodnou oběť, vrhnu se na ní. Přiopilí mluvka, stařec, který si chce povídat, nebo partička, která se věnuje karbanu.

Trochu riskuji, neboť bych na sebe, svým počínáním, mohla přitáhnout nežádoucí pozornost. Pokaždé tedy, když opustím další lokál, pozoruji, zda se na mě někdo nenalepil. Sice jsem obezřetná v tom, koho, a na co se ptám, ale člověk nikdy neví, kdo může poslouchat. A když se navíc ptám na Čerňáka, a Šelmu, tak musím být dvakrát tak obezřetná.
Záměrně tedy vymetám zadní uličky a než zapadnu do dalšího podniku, několikrát změním směr. Během odpoledne tak nachodím mnoho mil, jen tím, že se motám po městě.

Černý Petr...Čerňák. Další jméno, které stojí za zapamatování. V tuhle chvíli se začíná zdát, že nevím, kterým směrem se dřív vrtnout, avšak Arargos není velké město a místní bossové budou mít pevnější vazby. než tomu bývá ve větších městech. A právě toho bych já mohla využít.
Avšak převrat, s pomocí podsvětí, má svá úskalí. Nerada bych se dostala do situace, kdy budu nějakému křivákovi něco dlužit.

"Výborně, Emmo, v tom případě si vezmi Čerňáka na starosti. Vytáhni z místních děcek vše, co se dá, a pokud by se ti podařilo najít si cestičku přímo k bossovi, tím lépe."
Pověřím svou malou chráněnkyni, ale neopomenu jí připomenout, že má být obezřetná, opatrná a zbytečně neriskovat.

Rytíř si možná myslí, že dohled nepotřebuje, s tím ale já nesouhlasím. Stačí však ale, abych se na chvíli zamyslela, a zastydím se. Pokud bych jen chtěla mít přehled o tom, co dělají moji spojenci, měla bych se, stejným dílem, věnovat i Lerien. Avšak to, co právě kutí naše budoucí vládkyně, mě příliš nezajímá.
Možná bych měla zevrubněji prozkoumat, jaké jsou mé pocity, vůči Delmarovi.

"Dobrá, Emma se k Vám připojí zase k večeru."
Kývnu na děvče, které tím získalo celé "volné" odpoledne, k vlastním aktivitám.
"Ještě jedna věc. Svěřím Vám našeho koně, ve městě jsme s ním příliš nápadní."
Naznačím Holintzovi, aby přivedl hřebce, a předám uzdu Delmarovi. Déle už se v uličce nezdržuji, a s Holintzem vyrazíme pryč.
Ještě tichým hvizdem upozorním krkavce, že odcházíme, a pohltí nás dav lidí.

S pomocí krkavce se nám podaří najít Delmara. Emma není nikde na dohled, ale nepochybně je poblíž ona, i Sidric. Netrvá tedy příliš dlouho, a spojíme se i s mou malou pomocnicí.
Nyní je třeba postupovat velice obezřetně. Na Delmara nesmí padnout ani stín podezření. Není tedy možné, aby se s námi setkal na otevřeném prostranství.

Nakonec se ale všichni setkáme v rohu jedné z postranních uliček, kde máme relativní klid.
"Tohle skutečně zní jako práce pro nás. Shodou okolností bych se možná dnes večer mohla s jedním z místních bossů setkat."
Informuji šlechtice ve zkratce o tom, že ani my jsme nezaháleli.

"Máte nějaké informace, o koho by mělo jít? Potřebujeme někde začít."
Stačilo by mi jméno, i když tihle lidé většinou vystupují pod přezdívkou. I to by mě ale mohlo dovézt dost daleko. Pokud má však šlechtic ještě něco navíc, budu jen ráda.
Už tolik mě však netěší představa, že budu muset znovu poslat někoho ze svých pryč. Moji lidé jsou zvyklí pracovat společně, a pokud jeden článek chybí, mechanismus nefunguje tak, jak by měl.
Budu muset kontaktovat Kapitána Halberta, a zjistit, jestli by depeše nemohl doručovat někdo z jeho lidí.