Uvnitř haly

Naomin um řízení vozidla byl opravdu vystaven zkoušce. Snad o to více hnána tím, že jako jediná žena v týmu reprezentovala něžné pohlaví lidské rasy, nebo prostě touhou neškrábnout si nové auto, dávala si opravdu pozor na cestu a málem si vykroutila krk, jak kontrolovala všechny strany okolo téměř naráz. Ostatní členové posádky dělali něco podobného, jen neměli žádný volant jimž by kroutili a mohli tak ovlivnit jejich kurz. Ukázalo se ovšem, že se vyplatilo věřit ve schopnosti zcestovalé Naomi, neboť bravurně zaparkovala tak, aby měli možnost rychlého naskočení, relativně dostupného nakládání a velmi rychlého odjezdu. Jejich cesta na chvíli zaujala několik dépéček, avšak byli minimálně za dvojitým plotem a ještě k tomu patřili k staré a téměř již rozpadající se sortě dépéček, co se už ani nezmohla na běh.

Pak už se konečně všichni ocitli na svých vlastních nohou. Terence stejně jako ostatní znovu zkontroloval okolí, než si vyslechl další pokyny od Reinharda.

"Rozumím," ozval se přiměřeně tichým hlasem a pak se jal znovu obhlídnout okolí a vyhodnotit, jak moc je dépéčka za dvěma ploty mohou ohrozit, než se vydal za skupinou a hlídal jim únikovou cestu.

Čtveřice vedená Chrisem vstoupila do potemnělého skladu nejvzdálenějším vchodem pro nakládku zboží. Tyto dveře se naštěstí otevřely bez jakéhokoliv zřetelnějšího hluku. Hned zpočátku je přivítali vysoké regály s různými krabicemi. Tyto krabice vypadaly jakože byly těsně před expedicí, byli pečlivě přelepeny páskou a různé adresy se skvěly na každé z nich. Než se však stačil kdokoliv vyhrnout směrem k nim a rozpárat je, všichni členové týmu snadno (9, 10, 10) zpozorovali pětici (5) postarších dépéček. Část z nich měla uniformu dopravní společnosti, další dva vypadali jako kancelářské krysy, co měli... fakt náročnou párty v kanceláři. Jejich stáří na nich bylo vidět, courali se, klimbali, jedné chyběli obě ruce, další měl otevřené torzo s visícími střevy ven. Ovšem, ani jeden z té pětice si jich nevšiml (3).

Před plotem, za plotem

Chlapi se vrhnuli na bránu a ta se rozhodla trošičku protestovat. Viděl jsem pohledy smutných štěňátek, které prostě nemůžete ignorovat.

"Co se má hýbat a nehýbe se, zachrání WDčko!"

Houknu, když se vykloním z okýnka. Jakože asi tu někde bude motor na tu bránu a tak dál, ale to fakt nebudu hledat. Mezi námi je to zbytečný čas, který tady nechci strávit. Potřebujeme rychle dovnitř a ven. Takže když je brána řádně prostříkaná a i když trošku vrže, tak jsme s tím furt v pohodě. Musím říct, že Naomi je opravdu dobrý řidič. To já nikdy nebudu. Prostě kroutit tím kulatým mi nikdy nešlo, takže jsem rád, že máme někoho jako je ona. Přijeli jsme a i já jsem vyskočil z auta a projel prostor kolem nás. Zdá se, že je tu klid.

"Půjdeme všichni. Nechci nás moc dělit, když to tu neznáme a nevíme. Sice je tu klid, ale nebudeme na to spoléhat. V klidu to projdeme a bude. Chrisi půjdeš první, pak já, Naomi a Terence uzavírá. Jdeme tiše, ale radši střílet než se nechat pokousat ano?"

Zkontroluju svojí zbraň a počkám, až se Chris vydá do útrob.

Dovnitř?

Jak se ukázalo, v autě toho máme víc, než jsem si myslel. Pořádný štípačky, ale i WDčko. Takže tam určitě někde bude i pořádná gafa a kladivo, to je základ. Bránu jsme u pantů nadzvedli tak, jen to šlo, aby se olej dostal do co nejvíc míst a pak to trochu na pár centimetrech rozhejbali. Nakonec jsme bránu pomalu otevírali tak, aby se tam vešlo auto a o nic víc. Bylo to docela dost úspěšný. Bránu jsme zavřeli a zajistili, co to šlo.

Chtěl jsem sice prozkoumat i východní vstup, abysme měli lepší přehled, ale rozkaz je rozkaz, tak jsem nastoupil a jen sledoval okolí. Naomi jela pomalu a šla parkovat. Já mezitím povolil šrouby na liště L86 abych sundal puškohled, protože v budově a ještě navíc určitě temný, bude SUSAT s čtyřnásobním přiblížením naprd a hlavně nechci riskovat jeho zničení, takže budu radši používat standardní zaměřování. Naomi couvala, což bylo logický - lepší výjezd, lepší nakládání věcí. Když se mě zeptala, nijak jsem neváhal s odpovědí: "Můj nejlepší kámoš je ticho." Pak samozřejmě moje puška, na kterou jsme zpět zklopil hlavu, abych dokončil nastavení měřidel, puškohled jsem dal do pouzdra pro něj určeného a nechal ho v báglu.

Po zastavení jsem vyšel ven a kontroloval prostor, především otevřená vrata. Když se sejdem u auta, zeptám se: "Jak to uděláme, Reinharde? Jdeme všichni společně ve skupině nebo se chceš rozdělit na dvě skupiny? Ten východní vchod teda zatím nebudeme zkoumat?" Mě to bylo vcelku jedno, ve dvou už jsem toho prolezl spoustu. Jen strašně nerad chodím sám.

Byl to trochu vtip přijet sem jako mrchožrouti vykrádat sklad nějaké farmaceutické společnosti, či co to mělo být. S tím posledním všelékem to asi opravdu nevyšlo. "Rádiový klid, poklade." Rozloučila se na chvíli s Beth a vypnula zvuk u vysílačky. Projížděla jsem mezi zaparkovanými auty a náklaďáky a sledovala každý roh odkud se vyvalí první DéPéčko co našemu SUVčku odpaní novou metalízu. Nechat se zahnat a obklíčit v autě davem DéPéček je fakt nahovno způsob jak to zabalit.

Když se cesta začne příliš zužovat, raději zastavím, znovu se rozhlédnu a pak se na nejbližším volném místě na parkoviště otočím. "Raději tam zacouvám, asi bude důležitější rychle odsud vypadnout, než pohodlně zajet až ke vchodu." Bude to možná náročnější, přes zrcátka a pomalejší, ale já nejsem žádnej víkendovej řidič. Když už se dívám do zpětného zrcátka, mrknu i po Chrisovi. "Chrisi, ještě jednou a naposled, kdo je tvůj nejlepší kámoš na tomhle výletě?"

Před plotem, za plotem

"Rozumím, Reinharde, budu to brát jako dobré znamení. Buďte opatrní a nacpěte si kapsy pokladem," popřála jim Beth.

Po rozdání rozkazů se všichni podle nich zařídili. Naomi zručně, plynule a tiše zajela až k bráně. Při zastavení už Chris otvíral dveře vozidla a vyskakoval ven, aby se jal otevřít bránu. Podle jeho zápolení bylo jasné, že Terencova pomoc bude určitě potřeba. Zmiňovaný člen posádky vyskočil po pokynutí ven z vozidla a zamířil si to ke Chrisovi, aby společně pohnuly s bránou. Neživý objekt k nim zvládl nejspíše cítit zášť, protože tuto přesilovku ocenil hlasitým zaskřípáním sotva se brána posunula o necelý půl metr. Jako na povel Chris i Terence se zastavili uprostřed pohybu a vyměnili si ustaraný pohled. Všem bylo jasné, že by to takhle nešlo. Terence se následně pohledem rozhlédl po okolí, které zatím vypadalo vcelku klidně.

"Co se má hýbat a nehýbe se, zachrání WDčko!" připomněl jim Reinhard z auta.

Jakkoliv se ten plán zdál být příliš jednoduchý, aby mohl skutečně fungovat, nakonec tomu tak bylo. Chris pořádně nastříkal kolečka na mohutné bráně zatímco okolí hlídal Terence se zbraní připravenou stojíc kousek od něj a Reinhard a Naomi z auta. Druhý pokus s bránou, jež byla již řádně promazaná dopadl mnohem lépe. Jen dvě slabší zaskřípání se ozvala, jak bránu posouvali z cesty. Naomi nečekala na pokyn, aby vjela autem do ohraničeného prostoru, protože to byla žena činu. Auto se téměř neslyšně pohybovalo kupředu. Terence a Chris následně popadli opět bránu a teď již bez jakýchkoliv protestů brány se jim taktéž podařila brána zavřít. Terence i Chris naskočili do auta podle pokynů a Naomi pokračovala opatrnou jízdou po parkovišti kolem budovy. Když zahnula za roh doprava, průjezd se značně zmenšil, tři kamiony stále stály na místě u nakládacích plošin, jež byli jimi zablokované. Naomi musela kličkovat mezi kontejnery na odpad a zaparkovanými auty než se dostala k místu, kde měla být zasedací místnost. Dvě nejvzdálenější nakládací plošiny byly volné kompletně, pouze měla částečně zakrytý přístup autem. Všechny měly spuštěná vrata dole.

INTERKORP a.s.

Zajedu až k plotu dle instrukcí a podívám se jak na místo spolujezdce, tak dozadu. Bezstarostná jízda je naráz tatam. Prsty poklepávám na volant a co mi tu opravdu chybí je cigaretový kouř a bručení motoru. Už jsem zase na konci světa a jízda jako panička v drahém SUVčku, které patří celá silnice, je za námi. Očima těkám po okolí. Nějaké staré DéPéčkou co si nerozepne ani pás od auta už mě nerozhodí. Dneska existuje tolik parodií jak vystřiženejch ze sedmdesátek, ačkoli pořád existují třeba celý zatraceně hladový hordy.

"Objet to bude určitě stát za to, aspoň budeme vědět jestli je to kolem dokola průjezdné a jestli se nějaké DéPéčko neschovává venku pod některým z těch náklaďáků, jen teda." Upravím maličko zpětné zrcátko, abych lépe viděla na Chrise vzadu. Ušklíbnu se, velice podobně, jako když jsem jim musela oznámit, že řídit bude ženská. "Chrisi, víš že vedle sebe máš pořád svého nejlepšího kámoše Terence a že bysme měli chodit po dvou?" Zrcátko pak upravím do původní pozice a počkám na bránu.

Jsme venku teprve chvilku a tolik rozruchu a dobrodružství. Hnání se za polonahejma holkama a teď akce ve stylu Clinta Eastwooda. "Neříkám, že nejste, ale zkuste bejt v klidu." Jen co se otevře brána, pomalu jí projedu a počkám za ní, zda ještě někdo nenaskočí, nebo nevystoupí. Pak vyjedu na krátkou a tichou projížďku kolem skladiště.

Skladiště

Po cestě už se toho pak moc nestalo. Pušku jsem si dal zpátky mezi nohy a pozoroval okolí. Kultisti? Na ty jsem nikdy nenarazil a ani o nich nic neslyšel. Ale pak jsem to vyhnal z hlavy, protože se ozvala Bethany. Naklonil jsem se dopředu, abych lépe viděl na plán skladiště. Vchod ze západu, stejně tak jako všechny vrata. A jeden z východu, asi do nějaký business části.

Když jsme přijeli, tak jsem si říkal, jak dovnitř. Vypadalo to, že dovnitř žádný člověk zatím nešel, což mi přišlo zvláštní vzhledem k neústalému rabování všech možných budov, ale taky to mohlo prostě jenom tak vypadat zvenčí. Snad brána půjde otevřít, jinak bude potřeba jiný řešení. Pak Reinhard zvolal rozkaz. "Jo, snad brána půjde otevřít, jinak..." už jsem nedořekl, asi to bylo jasný. "Jo, klidně to pak objeďte, já bych zajistil za náma vrata a podíval se na ten východní vstup, jestli je otevřenej, okay? Dovntř bych samozřejmě sám nešel."

Protože jsem ze zvyku stále na stehně nosil pouzdro na pistoli, chtěl jsem nechat pušku v autě, s tím že půjdu jen s pistolí. Ale pak mi došlo, že svou L106A1 už přeci nějakou chvíli nemám... Když jsme s Warrickem byli v noci přepadeni a jemu došly náboje v zásobníku a vestu měl opodál, půjčil jsem mu pistoli. Pak se to všechno začalo srát, moje pistole skončíla na zemi poté, co byl Warrick postřelen a zbytek o naší cestě do Babylonu známe.

Vzal jsem si proto pušku do rukou, bágl na záda, vyskočil a šel k bráně. Přejel jsem v klidu a pomalu celý prostor kolem mně. Kdyby se mi něco nezdálo, podívám se přes puškohled. Pak přístoupím k bráně, abych se podíval jestli je zamklá a zda dokážu zjistit, jak a čím. Kdyby nebyla zamklá, ale jen zavřená, tak ji otevřu a nechám je vjet dovnitř a půjdu zkontrolovat východní vstup, pokud Reinhard souhlasil.

Jedeeeem!

"No dobrý, ale Mrtváci nedělaj rozdíl mezi živým nekultistou a kultistou. Tak vyjebaný snad nejsou...no i když..."

Kontruju na Terencovi kultisty, ale více méně s ním souhlasím. Lidi jsou prostě divný a po tom všem co se stalo se uchylují k divným věcem. Jakože obdivovat nebo vzývat Mrtváky je z mýho pohledu dost úchylný. Potom nezaslouží nic víc než taky odstřelit. Na Beth jsem už nereagoval. Oči jsem fixoval na dům a okolí, aby nás něco nepřekvapilo, ale polonahá dívčina asi bylo všechno co nás tady má překvapit. Za což jsem byl vděčný, protože potřebujeme sklad a ne nějaké divné lidi. Těch máme plné město.

***

Cesta ubíhala a tak, když se ozvala Beth jsem trošku nadskočil. Zařídil jsem se podle instrukcí, které mi dala a zapl jsem si obrazovku. Studoval jsem plánek toho skladiště a moc se mi to nelíbilo. Vchody byly více méně z jedné strany a z druhé tam byl jeden a členitým vnitřním prostorem.

"Díky Beth. Ozvu se až tam budeme."

Celý prostor byl obehnaný plotem a ten vypadal masivně a plně neprostupně. Takže naše jediná cesta byla skrz bránu, která byla zavřená. Dost nerad bych jí projel a udělal sem díru. DPčka se tu sem tam pohybovala, ale pár jich tu taky bylo.

"Beth plot vypadá neporušeně a brána je zavřená."

Ještě chvilku jsem rozhlížel po okolí a potom jsem se dal do rozkazů.

"Naomi. Dovez nás co nejblíž k bráně. Chrisi vyskočíš ven a otevřeš bránu. My ostatní Tě budeme krýt. Zavřeš zase za námi, skočíš do auta a dojedeme si tam. Možná bude stát za to Naomi, když to obkroužíme a zjistíme jak to vypadá okolo celé budovy. Rád bych vstoupil ze západu jak je tam ta zasedačka. Takže tam pak zaparkuj, pokud se po cestě neukáže lepší vchod."

Cesta tam

Podkres

Terence se na Reinhardovo vysvětlení pobaveně ušklíbnul a tiše si odfrkl. Očima už zase procházel krajinu kolem.

"Jo, tak to potom jo," pobaveně odsouhlasil Reinhardovo vysvětlení, proč se o něm nikdo nezmiňoval.

Ačkoliv byla debata o Charlieho andílcích zábavná, i Terence s ní přestal, když se dostali na dohled toho nejspíše obydleného domu. Zamračeně si prohlížel Chrise, když sděloval zbytku týmu, co vidí přes svůj puškohled. Ani jemu se moc nezdálo, že by takhle otevřeně tady přežívali lidi a neměli nějakou větší pevnost, než jen domek s trochu vyšším betonovým plotem.

"To smrdí jako ňáký kultisti," odsoudil tento jev polohlasem Terence. Do ruky si připravil zbraň a raději se začal dívat ze svého okna, aby je náhodou někdo nepřekvapil z jiné strany.

"Oh, díky Naomi, ale jsem v práci. A to nemůžu umřít ani na chvilku, když na vás dávám pozor," odvětila pak Bethany s náznakem úsměvu v hlase. "Rozumím, Reinharde, je to zanesené do záznamů. Budeme to ze shora monitorovat a když se uvolní nějaký expediční tým, tak je necháme to okouknout. Ale jak říkáte správně, tohle není vaše priorita."

Ačkoliv všichni upřeně koukali ven, nikdo další pohyb nezaregistroval po dobrých pár minut jízdy. Ani lidský, ani dépéčkový. To už Naomi začala provádět jejich vozidlo zákoutími mrtvého města a následně celý tým bezpečně vyvezla i z něj ven. Trvalo ještě notnou dobu, než dorazili k jejich cíli. Bethany se ozývala jen když bylo třeba nějaké korekce cesty, což díky Naominým znalostem okolí nebylo téměř vůbec zapotřebí.

***

"Takže andílci," ozval se její hlas, když město nechali již dávno za sebou a nyní cestovaly prašnou cestou na území nikoho. "Váš skvělý a nejúžasnější operátor by vám rád řekl, že nemáte zač. Reinharde, když zapneš ten malý monitor u tvé levé ruky na palubovce, tak uvidíte původní stavební plány toho skladiště. Podařilo se mi je vyhrabat v systému a měly byste je tam už vidět. A myslím, že během pár desítek minut si to ověříte sami na vlastní oči. Přibližujete se cíli kvapně."



Bethany je ani tentokrát netahala za fusekli a opravdu během necelých patnácti minut dojeli na cestu vedoucí k různým skladištím. Všechny vypadali podobně. Bílé neoriginální budovy s občas stojícími, občas převrácenými kamiony. Sem tam se dalo zahlédnout nějaké staré dépéčko. Ovšem žádné z nich si jich příliš nevšímalo. Až na jednoho bývalého muže v modré snad poštovní uniformě, který se po nich začal sápat z kabiny jeho stejně modrého auta. Tomu v cestě stálo několik plotů. Většinu ze skladišť totiž obklopoval asi dvoumetrový plot ze silného pletiva zakončeným ostnatým drátem a cedulemi, že jde o plot pod napětím. Štěstí se na ně usmálo v tom ohledu, že stále zde byly nenápadné, avšak stále čitelné směrovky a jedna, těsně před jejich autem najednou hlásala obyčejným černým písmem Interkorp a.s. Tím ovšem štěstí týmu skončilo. Protože tento plot, jež byl i zvýrazněn na plánku, jenž jim poslala Bethany, byl dokonale obklopující budovu. Masivní brána ze stejného pletiva jako byl zbytek plotu byla zavřená.

- SPENDING NO TIME -

Jakmile Terence prolomil své mlčení, ruku na srdce, uvědomila jsem si že sedí vzadu, tiše jako myška a poslouchá. Kdyby to jen trochu šlo, pustila bych rádio a vlastně bysme si přesně v tomhle duchu mohli jízdu užít. Debata k domku je sice důležitá, ale směr kterým se vydala mě donutí nakrčit obočí a posunout zpětné zrcátko z Terence na Chrise. "Já Vás nechci nějak strašit, ale tady venku žije ještě pořád docela dost lidí, i když obvykle nosej tričko." Stočila jsem volant mírně stranou od chatky a pomalu vyjela. "Promiň Beth, nechtěla jsem tě zabít." Na tváři se mi aspoň na okamžik objevil drzý úsměv. Nakloním se k rádiu a důvěrným tónem hlasu dodám. "Jestli smrt, tak jen takovou maličkou."

Upravím si zrcátko do původní polohy a vrátím se s autem na původní cestu. "Každopádně, jak jsem říkala, venku žijou lidi a přežívají jak můžou a nejsou nutně zlý, jen si zvykli na svůj nahovno život a občas holt stojíte mezi nima a zítřkem." Podívám se asi hlavně na Chrise. "Takže když ti nějaká pěkná holčina ukáže prsa, dej si pozor odkud tě její kumpán praští po palici a moc se nezasni." Rukou pohladím volant za jízdy. "Už jen kvůli tomuhle autu po nás půjde úplně každej. Jen informace o tom, že se kolem takový auto prohání mimo město má cenu, takže aspoň protentokrát prosím žádné kamarádíčkování se s místníma a když budete hodní, třeba Vám příště někoho představím."