Čistíme sklad

Ne, že bych s Naomi nesouhlasil, ale jako velitel jsem si teď něco takového nemohl dovolit. Souhlasím, že nemůžeme zachránit všechny a tihle jsou pro nás potencionální nebezpečí. Bohužel jsem byl pořád doktor a tohle jsem bral trošku jinak. No, to je problém budoucího Reinharda. Ten současný teď řeší sklad, kde jsou nějací mrtváci a je potřeba je vyřešit. Ono totiž nic nejde tak jak by jsme si představovaly a každý plán, když se potká s nepřítelem, tak skončí. Chrisův se otočil ať už slyšel Chrise nebo něco jiného a udělal hluk. Sice ho Chris zlikvidoval, ale...mléko bylo rozlito jak se říká.

"Chrisi, Terenci vezměte ty dva. Naomi, ten jeden je Tvůj."

Rozkážu polohlasem taky, ono nemá smysl řvát a ty chlapíky ještě více vydráždit. Kluci půjdou spolu a já budu krýt Naomi. Sice jich tu bylo jenom pět, ale je možný že jsme neviděli všechny a nebo sem vlezl někdo další. Nerad bych nečekaná překvapení.

Vyčištění skladu - 1. část

odkaz

"Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly," zabručela polohlasně Naomi po té, co se rozhostilo rádiové ticho. Kyselý výraz v její tváři dával jasně najevo, co si o konverzaci s těmi cizáky myslí. Jakmile ale došlo na to, že se skupina rozdělila na předvoj a zálohu, neprotestovala, připravila si zbraň, přikrčila se za vypnutým pásem na rozvoz beden a ujala se hlídání perimetru pečlivě. Terence na Chrisovu otázku přikývl.

"Beru si toho napravo," odvětil Terence a v ruce se mu zaleskla čepel jeho nože. Batoh si stejně jako Chris odložil stranou, než se vydal kupředu. Zvolil vedlejší uličku. V ruce pevně sevřel nůž a na muže svojí velikosti se pohyboval rychle a tiše. Zážitek s padající krabicí jej zřejmě dost proškolil, aby si skutečně dával pozor na svoje okolí. Bravurně se vyhnul poházeným věcem na zemi a neustále kontroloval svůj cíl, stejně jako svoje okolí. Přiblížil se k nic netušícímu Dépéčku, naposledy se ohlédl po okolí a pak vystartoval. Několik rychlých kroků vpřed. Zalesknutí se nože. Nepříjemné začvachnutí probodnutého oka. Tiché zachrčení. A bylo po všem. Dépéčko, které se vyhlédl Terence, se odporoučelo k zemi. Hromotluk sevřel pevně tělo nakaženého a pomalu jej sesunul k zemi, aby nedošlo k žádnému hluku.

Chris se soustředil na svůj cíl stejně jako Terence. Jenže jeho cíl byl mrštnější, pozornější, nebo prostě jen měl Chris smůlu. Ačkoliv byl se zbraní připraven, jeho cíl se na něj otočil dřív, než stihl dokončit útok.



Nepříjemné zasyčení prosycené hrdelním chrapotem se ozvalo ozvalo v agresí proměněném obličeji. Bez pudu sebezáchovy, Dépéčko vykročilo vstříc Chrisovi s čelistí připravenou si urvat kus jeho masa a prackami odhodlanými ho vytrhnout z ochranné vesty. Jenže Chris přes to všechno měl svou zbraň, nebyl žádný zelenáč, nezazmatkoval a během krátkého boje dosáhl kýženého efektu. Tělo dépéčka se sesunulo k zemi.

"U vchodu, jedno se vrací," zahlásila polohlasně Naomi Reinhardovi, zatímco Chris ještě byl v zápalu boje. Ostatní dvě dépéčka se obrátila směrem k šramotu, který potyčka vytvořila. Skupina najednou byla v čele pozornosti celkem tří dépéček. Jedno se ploužilo od samotného východu z haly, dvě se nyní rozkolébaly od prvních palet směrem od východu.

Jdem na ně

Dostali jsme rozkaz zkontaktovat ty neznámé lidi. Chápu, že by v Babylonu chtěli co nejvíc lidí a zároveň poskytnout bezpečí pro co nejvíce lidí, ale kontaktovat tyhle lidi bude risk sám o sobě. Nijak jsem nereagoval, jen jsem doufal, že se kvůli tomu nedostaneme do maléru.

S Terencem jsme šli vpředu, abysme oddělali první dvě DPčka. Vytáhnu nůž a polohlasně řeknu Terencovi: "Zkusíme to potichu?" Jestliže souhlasil, tak jsem si připravil, že odložím batoh pár metrů od DPčka, ke kterému mířím, abych byl více pohyblivý, a po DPčku půjdu se svým nožem a puškou připravenou v druhé ruce. I kdybysme oddělali dvě DPčka potichu a další dvě museli zatřelit, je to furt lepší než střílet po všech čtyřech.

Hmm...

Terence nacpal batohy těch co ještě neměli léky, které jsme museli odnést a já jsem si to radši očekoval, ale vše bylo vyčištěné do posledního platíčka. Taková žabička, která mi seděla v hlavě a shomažďovala všechno cenné spokojeně zakvákala. Kdyby to bylo v dávných časech, tak nás vyhlašují večer po zprávách v rámci eurojackpotu. Každopádně vysílačka odpověděla a zmlkla.

"Nákupní košík rozumí. Konec."

"No to jsi chtěl i nechtěl slyšet."

Tím se budu zabývat, až to bude potřeba. Teď musíme vyčistit skladiště. Vejdeme do něj připravení asi na všechno, ale nelíbí se mi, že vidím jen čtyři DPčka...Ukážu na Terence a Chrise, že jdou první. Já s Naomi jdeme za nimi a kryjeme záda. Věřím, že kluci si poradí a my pokryjeme ty dva, kteří jak doufám nejsou někde zaklínění, aby na nás někde vypadli.

Kdo se ptá, dostane odpověď

"Hej, Naomi, Chrisi, tady," upozornil proaktivně Terence jmenované členy skupiny na léky v otevřeném sejfu. "Dejte si to do batohů. Tohle bereme s sebou."

Přímý vstup do kanceláří z venku byl nyní již zabarikádován hromadou věcí, kterou postavil Reinhard s pomocí Terence a trochu i Naomi. Celkově to vypadalo pevně a robustně. Nyní se tedy dalo dostat do kanceláří pouze vchodem ze střechy a ze skladiště. Jak Reinhard kontroloval, sejf zůstal kompletně prázdný a batohy jeho společníků se duly naplněním. Pokud si někdo z nich neusmyslel, že si místo drahocenných prášků vezme papíry z účetnictví zdejší firmy, dost určitě všichni měli prášky rozebrané. Jackpot inkasován.

"Slyším vás jasně a čistě, vteřinku," ozvala se Bethany a po několik dlouhých vteřin bylo ticho. "Jsem zpátky. Pokuste se je zkontaktovat, určit zda jsou infikovaní či ne. Nabídněte jim cestu do Babylonu. Ale neriskujte, při náznaku nebezpečí, je zlikvidujte."

Jakmile se skupina přesunula do skladiště, skupina dokázala ve skladišti lokalizovat 4 Dépéčka. Dvě se kolébaly na místě, kde je viděli předtím a dvě se pohybovali nyní blíže východu. Tentokrát by kolem nich rozhodně jen tak neprošli. Další Dépéčka nebyla zatím vidět.

DPčka tady, lidi támhle

Naomi se přihlásila, že by zkontrolovala, jestli od nich nehrozí další nebezpečí. Dost riskantní plán, když reálně nevíme, kolik jich je, jak jsou ozbrojený a jestli nás sledují delší dobu, to by se tam pak velice těžko připlížila. Nijak jsem to nekomentoval a Reinhard také ne. Ten zatím nevydal rozkaz, jak s těmi lidmi naložit, asi měl obdobné morální dilema jako já a tak pak volal na velitelství.

Dobalil jsem zdravotnický materiál do batohu a byl připraven. Zbraň jsem měl nabitou a připravenou, ale primárně jsem chtěl použít svůj armádní nůž, aby se to celé událo co nejtiššeji. Jestliže byl batoh s materiálem přílíš těžký/velký a byl bych s ním neohrabaný, tak ho pomalu a potichu položím v bezpečné vzdálenosti od DPček, s tím, že se pro něj pak vrátím, až bude prostor vyčištěn.

Toť otázka!

"Fajn, to je dobrý vědět."

Kývnu na Terence a mám tohle za uzavřené. Neříkám, že si dál na něj nebudu dávat pozor a tak dále, ale pro teď máme na hrbu jiné věci. Na poznámku Beth se jenom ušklíbnu.

"Díky Slunce našeho života. Tvá upřímnost nás jednou zabije."

Zahlásím do vysílačky a poslouchám Chrise, který mi dává možnosti, které se mi vůbec nelíbí. Bál jsem se, že naše zdejší přítomnost přiláká nějaké větší množství obejdou z okolí a podle všeho jsem se nespletl. Upřímně, ale zcela upřímně pro nás všechny by bylo nejlepší je zlikvidovat a bylo by vyřešené. Na třetí stranu se mi dost příčilo prostě zabíjet lidi. Je nás už takhle "málo" a ještě zabíjet ty, kteří žijí takhle na divoko.

"Souhlasím, že taky nevěřím počasí a vlastně ničemu. Nic. Jdeme do skladu. Máme tam nějaká DPčka na zabití. Byl bych rád, kdyby jsmeje zabili potichu, ale upřímně je jich tam šest a já nechci riskovat že se někomu z Vás něco stane. Přiblížíme se, pokud půjdou zabít z blízka dobrý pokud nás uvidí, tak je zastřelíme. Ve skladu vezememe ještě věci, které musíme, protože ty budou tam kde jsou Ty DPčka. Já si mezitím zavolám domů."

Zavelím a překontroluju, jestli mají všichni sbalené prášky v batohách. Kdyby jsme nepřivezli nic, tak tohle je něco co musíme přivézt. Až mám lidi připravené, tak vyrazíme do skladu. Počítám i s tím, že nějaký hajzl lidský prošel zezadu do skladu.

"Nákupní košík volá Základnu. Máme tu místní lidi, kteří o nás ví. Dva kusy, reálně zraněné a možná taky ne. Žádám o rozkazy co s nimi? Vzešla tu starost, že by to po našem odjezdu tady mohli vybílit místo nás..."

Na tohle chci prostě rozkaz. Pořád mám v sobě nějaké doktorské zábrany.

Bít či nechat být?

"Neberu ani nehodlám, nejsem zelenej sráč," pronesl rozhodně Terence. Poprvé od té doby, co se je na prášky ptal.

"Řeknu ti, co jsem řekla svýmu ex, já stavím svoje vztahy na upřímnosti, Reinharde," nečekala dlouho se svou odpovědí Beth. Bylo snadné si představit její pobavený škleb, když to říkala.

Jakmile se začalo rokovat o těch lidech ve vedlejší budově, Naomi se zhoupla na patách a po očku se po ostatních rozhlédla.

"Je ještě jedno řešení," broukla bezstarostně. "Jestli to tady máme zajistit, tak bude stejně lepší, když eliminujeme všechno nebezpečí v okolí. A pokud jenom zavětří, že je tady něco cenného, pokusí se to získat pro sebe. Takže navrhuji je obejít a ujistit se, že od nich žádný nebezpečí nehrozí." Zhoupla se znovu na patách s palci zaklesnutými v ocích na pásek u kalhot. "Klidně se hlásím, že tam půjdu."

Lidi, tzn. problémy

Naomi potvrdila, že na její straně bylo jen pár dépéček. Jenže já zahlédl lidi. Podle všeho lidi mimo Babylon a jeden z nich měl zranění. Neví, co jsme tu našli, ale zároveň nejspíš ví, že se tu zdržujeme dlouho a čistíme to tu. Máme lékařské zásoby, rád bych jim pomohl tak, jako Babylon pomohl mému kamarádovi, ale člověk netuší, co to je za lidi a co by se z nich vyklubalo, když by uviděli naše zásoby...

Zpráva od Beth mě také nepotěšila. Ze zkušenosti vím, že jestli nějaké počasí přišlo dřív, než mělo, tak se nesmí počítat s nově předpokládaným časem - protože to počasí přijde nejspíš zase dřív, než by mělo. A do toho tu máme možné zdržení s lidmi. Sešli jsme dolů za Reinhardem a Terrencem.

Nechal jsem na Naomi, aby hezky vykreslila, jak jsme se zbavili dépéček a kolik jich ona viděl. Pak jsem přihodil svůj objev: "Já zahlédl dva lidi, jeden nejspíš zraněný. V budově naproti. Byli dost špinavý, takže očividně lidi, co žijí mimo uzavřené komunity jako náš Babylon. Viděli nás a je dost možné, že nás sledují delší dobu, takže ví, jak dlouho tu jsme a že to tu čistíme. Jestli jim nebudeme pomáhat, tak musíme co nejvíc skrýt náklad do našeho auta. Rád bych jim pomoh, jestliže jsou zranění, ale je to risk v obou případech - nepomůžeme a zaútočí na nás odněkud ze zálohy. Neviděl jsem, jestli a jaké mají zbraně, ale je nutno počítat s nejhorším, jestliže přežívají tady venku. A nebo jim otevřeně pomůžeme, ale riskujeme, že toho budou chtít víc. Nic jiného mě nenapadá," podívám se na ostatní, aby přihodili své nápady, jestli nějaké mají. "Každopádně je potřeba to co nejvíce urychlit, počasí nevěřím a podle mně přijde ta bouře dříve než v poledne, když už se to jednou posunulo."

Sbaleno!

"Dobře. Já se jenom tak ptám, protože závislosti jsou prostě tenkej led. V armádě jsme pár takovejch měli a s něma nechceš jít do akce. Většinou zabijou sebe, ale i ty v okolí."

Což je prostě nevyvratitelný fakt. Každý kdo jde do akce, opilý, najetý a podobně je potencionální hrozba pro celé okolí a to my nechceme. Hlavně v téhle době, kdy máme nedostatek lidí a materiálu. To prostě nechcete ztrácet. Na tohle si u Terence budu dávat pozor. Barikádování vchodu nebylo zrovna lehké, ale zase nic co by dva chlapi nezvládli, takže jsme to měli v celku rychle hotové. Tím se zabarikádoval jeden vchod a zbýval jenom druhý, který ještě taky nějak vylepšíme. Odkliknul jsem vysílačku.

"Díky za informace. Moc jsi mě nepotěšila, ale každá informace dobrá."

Ta bouře není úplně příjemná, protože nikdy nevíte co se může kde posrat a potom by Vám to dost nepříjemně mohlo vymáchat hubu. Doufám, že Ti nahoře už budou hotoví a budeme moci vyřešit věci uvnitř skladiště. Rád bych odsud vypadnul. Sice máme léky, kterou jsou asi nejdůležitější z celého tohohle kšeftu, ale stejně by bylo vzít ještě něco a vymizet. Těm nahoře dám ještě chvíli času.