Možnosti a problémy

"Problém? Já? Ne, vůbec žádnej," pronesl co nejúsporněji Terence, zatímco skládal krabičky s léky do svého batohu. Pokrčil přitom ještě rameny a dost se soustředil na to, aby věci poskládal do batohu, co nejefektivněji. Nepřidal žádné další otázky, ani neměl jiné připomínky.

"Tak jo, jdeme na to," uzavřel Terence další krátkou diskuzi s Reinhardem, co se týkalo stěhování věcí ke dveřím. Pracoval bez dalších dotazů, či poznámek. Ostatně práce to byla jednoduchá na vymyšlení, ale těžká, co se týkalo samotné fyzické námahy. To ostatně pocítili oba dva, když popadli i kartotéku, aby dodali jejich hradbě další úroveň pevnosti.

Světlo na vysílačce se rozblikalo. Kdokoliv, kdo si odkliknul přijetí hovoru, mohl slyšel Bethin přívětivý hlas.

"Tady vaše zpravodajství v celou. Jen jsem vám chtěla dát up-date ohledně bitvy o univerzitu. Nejspíš někdo utekl, protože jsem viděla skupiny mířící jižně. Nemíří vyloženě k vám, dám vědět, kdyby se to změnilo. Co se trochu změnilo je i počasí. Měli byste mít pořád dost velkou rezervu, ale bouře nabírá víc na síle a rychleji se posouvá. Odhadem Scoot říkal, že se tu bouře objeví o půl den dříve. Čeká se že dojde zítra kolem oběda. Takže času máte pořád dost."

"Tobě se to rozkazování začíná nějak líbit," utrousila Naomi, ale k dobru se jí musí nechat, že se při tom aspoň pobaveně na něj ušklíbla. "Jdeme na to, ať se můžeme napakovat a dojet jako hrdinové do Babylonu." Broukla již přes rameno a opět se zařídila dle Chrisových instrukcí.

"Já měla čisto. Krom těch pěti, co stáli za plotem hned jak ti dva dokončili svůj volný pád dolů," nahlásila Naomi, když sešli dolů.

Za to Chris měl mnohem zajímavější a znepokojenější zprávy. Z oknech vedlejší budovy zahlédl lidi. Byli dva. Ta nepříjemná část byla, že než se stihli schovat za rohem okna, Chris by mohl přísahat, že zahlédl na rameni jednoho z nich krev. Zaslechnou krev. Vzhledem k tomu, že je viděl jen krátce, nedokázal je popsat do detailů, ale všiml si, že barva jejich oblečení byla světle hnědá, připomínající oblečení lidí pracujících v divočině mimo Babylon, neboť tato barva byla dostupná, částečně vytvořená každodenní špínou a nepřílišnou hygienou, a také pomáhala se splynutím s okolím.

Dvě dépéčka a jedna lopata tuhá

Naomi měla svoje řeči, ale asi ji nic lepšího nenapadlo, tak s plánem souhlasila. Vydali jsme se každý za svým cílem, na znamení jsme je současně napadli. Armádní nůž udělal svoje a neměl jsem větší problém shodit tohle DP na zem. Hezky se proletěl. Naomi měla svoje problémy, lopata byla očividně zaseklá. Na pomoc jsem nestihl doběhnout, ale Naomi to zvládla, i když přišla o lopatu. Ta udělala dole o asfalt vcelku pronikavý kovový zvuk, ale stále mnohem menší než střelba.

Koukali jsme směrem, kam jsme shodili DPčka. Jedno vylezlo ze skladiště, pár jich bylo kolem plotu. Chtělo to ještě prohlédnout terén kolem nás. "Vem si zbytek týhle strany a k tomu levou. Já si vezmu zadní stranu a pravou. Musíme zjistit, jestli se v okolí nenachází cokoliv zajímavýho nebo nezbezpečnýho, případně přibližný množství DP v okolí. Už bych se tu moc dlouho nezdržoval, ale zas to úplně neodflákněme, dobře? Sejdem se pak dveří, kudy jsme přišli," řekl jsem Naomi a vyrazil jsem. U okraje stěny jsem se vždy přikrčil, abych úplně neukazoval lidskou siluetu. A skenoval jsem očima a ušima terén. Jak jsem řekl, žádné velké zdržování ale zároveň jsem to nechtěl příliš uspěchat. Po dokončení průzkumu jsme se setkali u dveří a pak šli dolů za chlapama. Reinhardovi jsem řekl, co jsem v tu dobu věděl, včetně dvou mrtvých ze střechy.

Balíme si do batůžku

"Díky."

Vrátím jnom Bethany zpět do vysílačky. Mám takovej pocit, že rozhodně se tam nebudou kluci laboratorní nudit. Pokud někde byla ještě lidská banda, která si ráda přivydělá nějaké zásoby, tak tam brzo bude taky. Z toho co popisuje Bethany tak ta párty je opravdu velká. Já osobně se jí fakt nechci zúčastnit.

Sundal jsem svůj batoh a začal jsme ho plnit léky, aby jsme aspoň něco dostali domů. Při Terencově otázce jsem se zastavil a trošku se na něj zadíval. Tohle není úplně běžná otázka, kterou by měl někdo pokládat.

"Samozřejmě. Všechno je návykové, pokud máš nějaký problém. Návykové je i rýpání se v nose. Proč? Máš nějaký problém?"

Nemůžu se nezeptat a víc si hlídám, ruce Terence a místa kam dává léky. Tohle smrdí nějakým velkým průserem.

"Jop. S Naomi jsme nestihli skoro nic."

Za pomoc jsem opravdu rád. Pokud to tady máme nějak zabezpečit, tak by to chtělo opravdu udělat. Teď už nás snad nikdo neodvolá.

Vyčištění střechy a balení jakpotu

"Sleduju to upřeněji než vyhlášení finálního kolo America hledá topmodelku," ozvalo se ve vysílačce a po vteřině a půl ticha se Bethany opět ozvala. "To jakože fakt hodně. Každopádně už se tam začalo naveliko. Ze severu se tam táhne hlouček Dépéček, a pár asi se táhne z jiho-východu. Všechno míří tam, nic vaším směrem. Ozvu se kdyby se něco změnilo."

Naomi i přes mírné protesty nakonec následovala Chrise po schodišti nahoru. Prošla dveřmi hned za Chrisem a ještě jednou se po nich ohlédla, aby se ujistila, že zůstaly otevřené. Svírala v ruce odhodlaně lopatu i zbraň. Ale nebylo těžké hádat, čemu by osobně dala přednost. Obhlédla si místo s Dépéčky a nakonec přikývla a ušklíbla se.

"Fajn, ať je po tvém. Necháme je se proletět. Ale ty si bereš toho většího. Víš jak, křehká dáma a tyhlety kecy," souhlasila a vydala se tiše kupředu.

Chris dal signál a ukrajoval rychle ze zbytkové vzdálenosti mezi nám a dépéčky. Naomi jej o zlomek vteřiny následovala. V ruce připravenou lopatu, se kterou se ještě v běhu rozmachovala. Jen ten bojový pokřik chyběl. Až úzkostlivě si Naomi byla vědomá toho, že hluk je to poslední, co teď potřebují. Lopatou se ohnala po hlavě dépéčka, aby mu dopomohla k poslednímu letu. Ozvalo se duté proniknutí ostré hrany lopaty do hlavy dépéčka. Naomi neváhala a kopla do nemrtvého kopancem do břicha k dokonání činu. Táhla za lopatu. Ale lopata se zasekla v lebce. Vteřiny se protáhly na minuty, když se její zorničky rozšířily s tím uvědoměním, jak její tělo bylo nečekaně taženo také tím směrem k okraji. Kamínky pod vojenskými botami zaskřípaly. Prudce zadupla a snažila se zachytit rovnováhy, znovu vytrhnout lopatu. Ale dépéčko a lopata byly spojeni k sobě tak pevným poutem, že je nic nemohlo rozdělit.

Duté ka-cink se ozvalo zespoda hned po dopadení těla na zem. Lopata se vylomila z hlavy mrtvému dépéčku.

"Kurvapráce," zadrmolila Naomi při pohledu ze římsy, o kterou se nakonec zastavila s rukama pevně svírající její okraj. Uvědomovala si, jak blízko byla tomu, aby ležela vedle těch dvou rozpláclých dépéček na chladném asfaltu. Chrisovo dépéčko už poklidně leželo na zemi, s hlavou v nepřirozené pozici a končetinami rozhozenými jako nějaká morbidní verze anděla, co dělávaly děti ve sněhu. Chris neměl takové komplikace, dépéčko z jeho nože sklouzlo jako namazané máslem.

Když se oba dva dívali přes okraj římsy, všimli si, že odhadem asi pět dépéček se potuluje za plotem. Na první pohled se jednalo o starší dépéčka, která se spíše ploužila, než cokoliv jiného. Navíc, plot se zdál být pevný a funkční. Šramocení pod Chrisem a Naomi po chvíli ale prozradilo, že hluk z venku vylákal nejméně jedno dépéčko ze skladu pod nimi. Byli odhodláni vyčkávat na další efekty jejich činu, nebo sebou hodili, aby se vrátili ke zbytku týmu?

Reinhard s Terencem zatím zvládli rozdělit jejich nový poklad na několik skupin. U Terence bylo znát, že názvy ani po druhém přečtení nezná, ale soustředěně se na ně koukal, když krabičky cpal do svého batohu.

"Já ti nevím, nemohli se třeba bát, že jim to ukradnou zaměstnanci, nebo tak něco? Nebo... vlastní zásoba?" navrhl Terence možnosti, proč by si schovávali některé typy léčiv v trezoru. "Jsou návykový?" zeptal se ještě Terence, když zapínal svůj batoh a zvedal se od onoho pokladu do stoje. Snažil se o neutrální tón, ale přesto Reinhard mohl vycítit, že odpověď pro něj byla důležitá.

"Potřebuješ pomoct s tím barikádováním?" dodal potom a kývnu ke dveřím, které předtím zadělávat s Naomi.

Tišší řešení, lepší řešení

Reinhard mi vyslal Naomi na pomoc. Počkal jsem na schodech a pak jsme vyšli nahoru. Nechal jsem za tebou otevřené dveře a hned u výlezu jsem ukázal Naomi, kde se ti dvě DP nacházejí.

"Jestliže je zastřelíš pistolí, všechny DP z nejbližšího okolí se sem nejspíš slezou. Můžou nám pak zablokovat výjezdovou cestu a to vyvolá více střelby. Nevíme, kolik se jich skrejvá v okolních lesích. A výstřel z mý pušky by byl slyšet ještě dál. Máš lopatu, já mam nůž. Můžeme to vyřešit takhle - pomoct si s lopatou a nožem a odstrčit je dolů. Podívej se sama, jak blízko kraji jsou a jak vypadaj neohrabaně... Když by se něco posralo, nechtěly by spadnout, tak zastřelit je můžem vždycky."

Řeknu tiše svůj návrh, ale čekám, zda nebude mít Naomi ještě nějakou přípomínku nebo nápad. Jestliže ne, tak vyrazíme za DPčkama - přikrčeně, pomalu a co nejtiššeji. Vezmeme si každý jedno DP a na znamení bychom současně vyrazili. V pravé ruce si budu držet pušku, v levé nůž - v plánu mám bodnout DP zezadu do krku a pak ho strčit dolu. A když by se něco posralo a DP nechtělo spadnout, tak mu vystřelím ránu nebo dvě do břicha.

Roztrhnout se

Občas by se opravdu hodilo se umět roztrhnout. Na velení jsem už neodpovídal, ale podle všeho s naším postupem souhlasili. Doufám, že Beth se zaměří na tu oblast těch laboratoří a dá nám nějaký výstup z toho co se tam děje. Radši nebudu spoléhat.

"Základno možná pokud mrknete k těm labkám a zjistíte tamní situaci? Nerad bych se dostal do nějakých problémů, kdyby se tam stahovalo moc DP nebo tak."

Nemluvím o cestě a nic, co by mohlo říct kde jsme nebo kam pojedeme. Ač teda o Babylonu asi ví široké okolí, protože jsme největší město v okolí, ale není nutné to každému omlacet o nos. Jen co něco začneme dělat, tak se ozve jak Terence tak i Chris. To by se na to jeden prostě vykašlal. Jak mám dodělat nějakou práci, když nemám čas. Dotáhnu s Neomi aspoň ten jeden kus nábytku, aby se dodělalo aspoň něco z toho co se začalo.

"Naomi jdi pomoc Chrisovi a opatrně oba."

Sám se vrátím do místnosti za Terencem a přikleknu k sejfu, kde je opravdu hodně euro. Rychle projedu názvy na krabičkách a Terence může vidět jak mi září oči. Reálně kdyby mohly, tak je tu absolutní oslnivé světlo.

"Wooow! Tak tady máme jackpot. I kdyby jsme nedovezli nic jiného, tohle musíme dovézt zpět. Rozdělej to do čtyř hromad. Každý si vezmeme část. Pokud se to nevejde do báglů, najdeme něco v čem to odneseme. Tohle je zasraný zlatý důl. Proč to ale měli tady? V kanclu..."

Doufám, že těm nahoře se povede taky tak dobře jako nám tady dole. Tohle se musí oslavit, až se vrátíme zpět.

Tlusťoši na střeše

Řekl jsem Terencovi čísla, což bylo pořadí písmen v abecedě z té zkratky, prohodil jsem ještě, jestli nemá někdo nápad a pak jsem šel. Nikdy jiný nápad nepotřeboval, protože jsem slyšel, že ta kombinace fungovala. Neviděl jsem, co v tom sejfu našli, ale vypadali spokojeně, takže to tentokrát musel být lepší úlovek než jen peníze.

Pootevřel jsem dveře ze schodiště a vstoupil jsem na střechu. Jak jsem čekal, na střeše bylo hodně překážek a to především v podobě klimatizací. Plán se nezměnil - nejdříve zjistit, zda jsem na střeše sám a až pak zkoumat okolí. A na střeše jsem samozřejmě sám nebyl. Byly tam se mnou dvě tlustý dépéčka a nacházeli se dost blízko okraji. Jenže mezi nima byla několika metrová mezera. V tu chvíli mě napadl jen jeden tichý způsob, jak se jich zbavit a neriskovat, že si mě v nějaký okamžik všimnou a já budu nucen střílet.

Vrátím se na schodiště, přivřu za sebou dveře a udělám pár kroků dolů a promluvím směrem k barikádníkům: "Potřeboval bych nahoře ještě jedny ruce. Buď okolí nezkouknu zdaleka tak pořádně jak by se patřilo a budu u toho riskovat, že si mně všimnou DP co jsou na střeše nebo mi nahoru někdo přijde pomoct. Jsou tam dvě tlustší, očividně ne úplně pohyblivý, DP a jsou dost blízko okraje střechy. Jeden z vás by mi moh pomoct s jejich schozením dolů. Měly by se v pohodě dole rozplácnout a až na ten plesk by to mělo bejt vcelku tichý. Umožnilo by nám to rozhled po okolí v klidu a zároveň to tady máme zabezpečit a to znamená odkráglovat DPčka že."

Nové obzory

"Moc věcí, málo krásných modrých očí. Zpriorituzuji sledování téhle oblasti," povzdechla si Bethany do vysílačky, ale víc neprotestovala proti oné výtce. Terence sice protestoval proti nařčení z hlasitého smíchu, nicméně bylo to takové tiché mumlání, že se z toho nedalo vyvodit nic kromě samotného protestu.

Terence klečel u trezoru, který v tuto chvíli byl větší než on samotný. Mohutné dveře zely dokořán a uvnitř přes polovinu toho prostoru zabíral trezor další. Přesně jak Terence tvrdil předtím, na poličkách byly vyrovnané komínky padesáti eurovek a stoeurovek. Jednu z nich měl v ruce a zamával jimi na ni. Když však přišla Naomi blíž, podal jí do ruky krabičku se slibovanými šperky. Když jej místo milých slov častovala další z její zdánlivě nekonečné série nadávek, pouze se na ni krátce ušklíbl.

"Dobře. Skvělá práce! Před odjezdem nahlaste svůj postup," zachrčel nakonec o něco neurčitěji i Albertův hlas.

Terence se mezitím opět pustil do zdolávání sejfu. Chris, který nadhodil kombinaci čísel, kterou si - jak se na první pohled zdálo - vycucal z prstu, se nejspíše nemohl dočkat čerstvého vzduchu a rozhledu, jež střecha haly nabízí, protože jeho kroky již vedly ke schodišti. Reinhard s Naomi stačili popadnou první nábytek, kterým začali barikádovat dveře, když se ozval opět Terencův hlas.

"Reinharde? Tohle bys měl vidět," houkl na velitele týmu a tentokrát měl tlumený hlas a ne plný tolika entuziasmu. Spíš by se ten hlas dal popsat jako obezřetný. Mohutný člen týmu stále klečel před sejfem, jenže nyní byl už otevřený i ten menší.

"Chrisova kombinace fungovala," oznámil Terence a podal do ruky Reinhardovi několik krabiček. Reinhard přečetl názvy rychle OxyCondin, Vicodin, Morphine, Fentanyl. Terence trpělivě čekal až si ty názvy Reinhard přelouská. I když neměl medicínské vzdělání, některý z těch názvů dozajista rozklíčoval, jinak by Reinharda k sobě nevolal. "Je jich tady víc." Byla jediná další slova, co opustila jeho rty. V sejfu bylo podobných krabiček desítky. Bylo toho dost na to, aby si majitelé přišli na ohromný balík už ve světě před válkou. Natož teď. Reinhard a jeho tým právě narazili na nefalšovaný poklad.

Chris mezitím vystoupal k horním dveřím. Nebyly nijak zaražené, šly otevřít poměrně lehce a co víc, dokonce ani nevrzaly. Chris se vynořil na střeše s nepříliš velkým rozhledem, neboť část zahrazovalo uzavřené schodiště, kterým sem vylezl a druhou část zahrazovalo několik rozestavěných jednotek dávno nefunkční klimatizace.

Aby se dostal k místu s lepším rozhledem do okolí, musel mezi nimi prokličkovat. Povedlo se mu dostat na větší volné prostranství na střeše, dokonce zahlédl i sousední halu, když si uvědomil, že slyší šouravé zvuky. Nebylo těžké určit odkud pocházejí. Na střeše se plahočily podél okraje střechy dvě Dépéčka, které si zatím Chrise nevšimli. Obě Dépéčka bývaly muži, jeden měl obrovský povislý pupek, který kdysi byl nejspíše plný tuku a jídla a dnes byl reprezentován pouze povislou kůží obřích rozměrů. Druhý z nich byl mladší muž, nicméně méně ... prostorově náročný. Oba dva měli na sobě kravatu a košile.