Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zde žijí mrtví 
Družina
Postava Reinhard Klein je onlineReinhard Klein
Postava Chris Johnson je offline, naposledy online byla 24. dubna 2024 9:16Chris Johnson
Postava DSc. Dee Ludmila Sohrein je offline, naposledy online byla 03. května 2024 0:36DSc. Dee Ludmila Sohrein
| |||
 | Sejf, číslíčka a střecha "Doprdele. Někoho napadá, co by to mohlo znamenat? Písmena OGQ. Už jen to Q tam. Operace Gramotný Quido?" prohodím rukama než předám klíč od sejfu Terencovi. Reinhard mi řekl, že to že nás slyšeli, je myšleno rádiově a ne reálně. To mě ani nenapadlo, protože co by museli mít za přístroje, aby dokázali zachytit miliony možných frekvencí ještě navíc na dvou modulacích? Pak jsem poslouchal report od Bethany ohledně těch laboratoří. Moc mi to na důvěře k tomu všemu nepřidalo, na druhou stranu jsem to nechtěl zahazovat - laboratorní pracovníci už dokázali vyvinout spoustu věcí a zachránit životy. Sejf nám nepřinesl nic zajímavýho. Prachy a šperky, k čemu to dneska je. Když se mě Terence zeptal na číselnou kombinaci, odpověděl jsem: "Bohužel, žádný čísla jsem nenašel." Pak jsem se na chvíli zamyslel. "Zkus 16, 7, 18. Jinak nevím, podívejme se po místnosti, jestli nenajdeme nějaký diplomy, data nebo něco, co by někdo mohl použít jako heslo. Nějakej rok co je mu blízkej nebo tak něco. Má ještě někdo nápad?" Reinhard mi pak potvrzuje, že vylízt na střechu by se mohlo hodit. "Jo, jdu," odpověděl jsem Reinhardovi, zvedl jsem pušku a vydal se nahoru. Na schodech jsem našlapoval opatrně, nejen kvůli hluku, ale taky jsem vizuálně kontroloval, že jsou v pohodě, než jsem na ně šlápnul. Dveře ven jsem otevíral jednou rukou, druhou rukou jsem držel pušku připraven vystřelit. Pokud byly na střeše nějaké překážky, ventilace apod., tak jsem nejdříve zkontroloval, že jsem na střeše sám a až poté jsem začal skenovat okolí. Pohyboval jsem se skrčený, abych nevystupoval ze siluety budovy víc, než bylo nutné. Došel jsem vždy blízko kraje střechy a prozkoumal očima co se dalo. Chtěl jsem co nejvíc doprobna, ale zároveň jsem si nemohl dovolit tady být půl hodiny a nechat je na mně čekat. Takto jsem prohlédl všechny čtyři strany, než jsem se vydal zpět dolů. | ||
| |||
 | Vpřed a zpět ni krok Naomi má dobrou myšlenku, že teoreticky lidi v těch laboratořích jsou Ti co můžou léky, které potřebujeme vymýšlet, ale my jsme čtyři. "Jo možná vymýšlej a podle všeho se umí dobře maskovat, ale my jsme čtyři. Záleží na Babylonu jestli tam vyšle větší skupinu." Pokrčím rameny a čekám na spojení se základnou. Podle Beth to nakonec vypadalo obydleně a možná nám to do budoucna dává jasný signál, že by jsme ty satelitní snímky měli studovat víc dopodrobna. Takový kousek od nás a tolik teoretického přínosu? To je dost průser, že o tom nevíme. "Projížděli asi všechny frekvence. Jestli jsou v průseru, tak to sypali kam mohli. Zatím nelez nikam. Počkáme co velení." Objasním Chrisovi naší situaci z vysílaček. Teda aspoň tak doufám, že to bylo. "Díky slečno. Škoda, že jsme o tom nevěděli dřív." Povzdechnu si a intuitivně reaguji na nečekaný výbuch smíchu od Terence. Čili tím směrem otočím zbraň, ale pochopím, že je to opravdu jenom smích. Směju se, ale ne tak nahlas. Poslední dobou jsem se naučil, že tyhle hlasité výbuchy smíchu nejsou dobré pro život. Hlavně když jste v prostředí, které na zvuky reaguje jak kurva na peníze. "Můžeš si tím vytapetovat a kurva nesměj se tak nahlas. Nepotřebujem, aby Ti ze skladu nám stáli hned za dveřma." Kluky nechám dál lámat si hlavu s trezorem a poslouchám naše velení. Jen jsem přikyvoval. "Neměli nás jak identifikovat šéfe. Jsme obezřetní. Zajistíme, aby bylo hnízdo čisté šéfe. Tým Nákupčí konec." Naší komunikaci pokud možno zkrátím. Nechci do vysílačky říkat víc věcí než je nutné. Už tak mi přišla komunikace z Babylonu moc konkrétní, hlavně když víme že na vysílačkách sedí další lidi. To není obezřetnosti nikdy dost. "Kluci vyřešte ten sejf co nejdřív. Máte pět minut, pak na to kašlem a necháme si to na jindy. Naomi my spolu zajistíme vchod do kanceláří zevnitř. Ať se jima nic nedostane dovnitř. Pro další návštěvy budeme používat zadní vchod. Chrisi, až si dohrajete se sejfem tak vylezeš nahoru a prohlídneš okolí. Kašli na laboratoře, ale potřebujeme zjistit, jestli nemáme někoho v blízkosti. Chci ty slintavky vevnitř vyřídit rychle a bezpečně, takže nechci aby nás někdo slyšel. Pak se vrátíme do skladu, odstřelíme DPčka, vybereme si naše bedny a pryč." Ke dveřím nataháme stoly, skříň, prostě aby se dveře zneprůchodnily a ideálně aby se zapřely dveře. Snad budou mít kluci štěstí s tím sejfem. Chtě nechtě jsem taky zvědavý co tam je. | ||
| |||
 | Krok kupředu "Protože to neměla na starosti božská Bethany, tak je to," vysvětlila žertovně Beth. "Vytahuji satelitní snímky toho místa. Vydržte." Mezitím se Chris prohrabával složkami a nenašel bohužel nic. OCQ byla jediná věc na celém tom papírku, ať se na něj díval zepředu či zezadu. Ani další šanony s těmito iniciály nic vhodného neobsahovaly. Jako kdyby ta tři písmena byla všechno, co potřeboval. "Tak jo, koukám na to. Na první pohled to vypadá, že tu nic není... Ale počkat, tohle... Hm, mohly by to být soláry. Jsou i na jih orientované a s touhle plochou," na moment bylo ticho, jen slyšeli téměř neznatelné cvakrání, "jo s touhle plochou by nejspíš stačili i něco napájet přes ně. Jinak, ať se koukám, jak se koukám, nic dalšího, co by naznačovalo, že tam někdo přebývá nevidím. Pokud tam žijou, tak se schovávají uvnitř těch propojených budov." Cvak. Cvak! Nadějné cvaknutí prozradilo, že Terence se dostal do sejfu. Po pár vteřinách se ozval tlumený huronský smích toho rozložitého muže. "Nechcete někdo pár tisíc euro, je toho tady pořádná hromádka štosů. A fíha! Když ti dám perlový naušnice Naomi, budeš na mě milejší?" zeptal se pobaveně Terence. "Jinak je tu jenom další sejf, tentokrát číselný. Dost velkej, aby v tom bylo něco zajímavého, dost těžkej na to, abychom se ho pokoušeli převést a dostat do něj doma. Číselný kombinace jsi Chrisi nenašel, co?" "Reinharde? Jsi tam? Tady Albert. Beth mě právě o všem informovala. Důležitá otázka. Identifikovali jste se před nima jakýmkoliv způsobem?" zeptal se mužský hlas ve vysílačce. Když dostal od Reinharda negativní odpověď, pokračoval: "Dobře. Tak hele. Především nejste žádný záchranný tým. Nechci vám ničit ega, ale nejsme v bijáku, aby čtyři stateční zvládli zachránit laboratoře bez další pomoci. Takže se soustřeďte na váš úkol. Seberte ty léky, co si o ně napsal doktor. A pokud je to jenom trochu možné zabezpečte to skladiště. Jestli je tam toho víc - a já doufám, že jo - tak se na tuhle cestu vydáme ještě několikrát. Tak ať to máme pak hezky bez slintajících překvapení. Jasný?" | ||
| |||
| Sejf a Lorents Terence našel sejf - odpověděl jsem mu, že hned jsem tam. Odlepil jsem papírek s písmeny OCQ, abych se mohl podívat na obě strany pořádně, jestli se nedozvím víc informací. Zároveň jsem zkusil v deskách nalistovat, jestli nenajdu něco s názvem OCQ. Porozhlédnul jsem se po místnosti, jestli to není třeba nějaká zkratka, jestli něco neuvidím. Jestliže jsem nenašel na papíře, v deskách nebo kolem sebe nic, co by mi dalo další indicie, šel jsem za Terencem a podal mu klíč, ať sejf otevře a poodstoupil jsem. Dozvěděl jsem se, jaký je náš další plán a pár informací, které jsem nevěděl, ale na mou otázku to úplně neodpovědělo. "Ještě jednou se zeptám - jak nás mohli slyšet? Projeli jsme těsně kolem nich nebo co? Jeli jsme pomalu, nic velkýho jsme nezpůsobili," zeptám se jich. "Nejsem proti pomáhání lidem, ale je to divný. Jestli tam pojedem, tak musíme vymyslet plán jak zajistit, aby nás neobklíčili ze všech stran, když by to byla past," řeknu svůj názor, ale nijak dál to nekomentuju. Koukám, jak Reinhard bere colu a ochutnává. Jen zvednu obočí, nic neříkám a doufám, že na hrdle láhve nebyly nějaké priony, co do sebe právě dostal. Co se mohlo stát, že laboratoře, o kterých Babylon nevěděl, jsou najednou tak v hajzlu, když určitě museli mít dobře vymyšlenou ochranu? Jestli se u laboratoří střílí, tak to přiláká nejen DP k nim. Na tuhle vzdálenost ale bude dost obtížné výstřely slyšet. "Mohl bych se podívat na střechu a zkusit, jestli neuslyším náznaky výstřelů nebo čehokoliv, i když je to dost malá šance. Tady dole mezi budovama se ale jejich zvuk mnohem snáz ztratí a jestliže to tam je 15 minut při naší plný rychlosti, tak to je 12,5 km..." navrhnul jsem ještě. | ||
| |||
3698.jpg){kind=icon} | - Ex a komunikace -
| ||
| |||
| Komunikace spolu je klíč "Díky Krásný Anděli." Odpovím do vysílačky a druhým uchem poslouchám zbytek týmu, které našel nebo nenašel vlastně nic. Co by nám v tuhle chvíli pomohlo. Každopádně dáváme dohromady informace a obecně celý obrázek o situaci "Pro mě jsou na vahách prvně naši lidi, ale byla to povinnost. Takže prohledáme ten trezor a vrátíme se zpátky do skladu. Najdeme naše bedny a zmizíme. Myslím, že budeme moci dropnout i ty zmetky tam. Pokud se brání v ta volající skupina, tak bude dělat bordel, že to přiláká široké okolí." Upřímně mě zajímalo co je v tom trezoru. Jako peníze nám jsou asi k ničemu, ale pro ten pocit, to bude zajímavý objev. Zatím dojdu k ledničce a vezmu si jednu colu, kterou dám do vesty. Pak jí ochutnám, přeci jenom je to něco co se nedostává. No vezmu ještě jednu flašku 7Upu. "Díky. To znamená, že byli extrémně dobří v utajování nebo my extrémně debilní v průzkumu. Tak daleko od Babylonu to není. Takže by mě zajímalo kde je problém, že o nich nevíme." Počkám až se tedy otevře trezor a pak půjdeme hledat naše věci. | ||
| |||
| Komunikace je klíč "Rozumím, primární rozkaz je držet se plánu, ale zavolám Alberta, aby se přišel vyjádřit, mezitím hledám informace o Lorentsonovo laboratořích, minutku!" ozvala se Bethany z vysílačky. "A já mám sejf," ozval se Terence, který udělal pár kroků pozadu po té, co přestal prohlížet jednu ze zadních místností. Vrátil se k ostatním, aby spolu mohli komfortně mluvit nepříliš hlasitě. "Chrisi, zkusíme klíčky?" Chris v rámci svého prohledávání složky našel i malý papírek se třemi písmeny OGQ. S popiskem pojistka. Třikrát podtržené. Papírek byl lepící páskou přilepen na vnitřní stranu těchto desek. "Jo, řekl bych, že Naomi má pravdu. Teda v té části, že vysílají na všech frekvencích. Jsou asi zoufalí, když to riskují. Nějaký supy budou určitě okolo a jestli je najdou, pomoct to nebude, co dostanou," souhlasil Terence s pohodlně usazenou Naomi v kancelářském - a zatraceně pohodlném - křesle. Sám se netvářil příliš dojat voláním o pomoc. Klidně mohl mluvit o tom, že si měnil tkaničky u bot. "Tak jo. Lorentsovy laboratoře. Nejspíš se zmiňují o jedné budově z Lynnské univerzity. Jedna z budov měla tenhle název. Tehdy tam dělali výzkum imunologové a z virologové. Je to od vás asi patnáct minut cesty autem po silnici..." ohlásila se Bethany do vysílačky. "Doteď jsme od nich žádný kontakt neměli ani jsme netušili, že tam někdo je." | ||
| |||
| - Klapka! Akce! -
Jen co jsem našla krabici s doutníky, musela jsem se pousmát. Včera sprcha a teplé jídlo a dnes to interiér nového elektromobilu schytá doutníkovým kouřem. Jakmile se obsahy šuplíku potvrdily užitečné, shodila jsem ze zad znovu batoh, postavila ho pod šuplíky a nakupovala jako na černej pátek. "Mám cigára, něco na rozdělání ohně, pár časopisů o tom, že bych měla zainvestovat do sdílených domů na Maledivách a tenhle špičatej nožík." Zvednu do vzduchu alespoň tupý zato špičatý nůž na dopisy. Úmysl podělit se o ten skončil ve chvíli, kdy se na světle zaleskl, otočila jsem ho mezi prsty a udělala jsem si pomocí něj slušivý drdůlek. | ||
| |||
| Klíčky a plány, jinak hovno Procházel jsem kartotéku co nejrychleji, ale zároveň tak, abych nic důležitého nepřehlédnul. Vypadalo to, že to měli všechno uspořádané. Což svědčilo o tom, že to tady nejspíš nikdo nerozhrabošil a zároveň, že jim práce šlapala furt dobře, žádný stresy a nervy s přicházejícím koncem světa. Až pak se nejspíš všichni proměnili najednou. Možná pracovní oběd a dostali to všichni najednou, čert ví. Listoval jsem, četl hlavně nadpisy a popisy a zároveň hledal zajímavé přílohy. Kovové cinknutí mě zavedlo do jedné složky, ve které se asi někdo hrabal a nebo to tam ve spěchu uklízel. Vzal jsem klíčky a více si prohlédl tuto složku. Podle označení a typu klíčků jsem tipoval, že budou od nějakého sejfu. Takže jakákoliv informace, kde by mohl být, případně co by v něm mělo být, by se hodila. Další nález byly plány. Jak by se dalo očekávat, o tom kde bylo jaké zboží se tam nepsalo. Ale měl jsem tak lepší představu o tomhle místě. Koukal jsem na všechny vstupy a výstupy, zákoutí a cokoliv, co by nám pomohlo se schovat, utéct nebo najít ukrytá místa. Jestliže složka s klíčkama obsahovala potenciálně užitečné informace, vzal jsem ji spolu s plány, které by se určitě mohly hodit. To hlášení bylo zvláštní. Na jednu stranu si musíme všichni pomáhat, na druhou stranu tady je spousta lidí, kteří zabijí druhé jen proto, co mají na sobě nebo v kapsách. Navíc jsem to tady nějak neznal, takže nevím, co jsem si měl pod těmi laboratořemi představit. "Našel jsem klíčky nejspíš od sejfu, ale samotnej sejf zatím ne. Pak tu mám plány budovy, komplet, ale samozřejmě bez popisu, kde by se jaký zboží mělo skladovat. Jinak nic, hovno." odpověděl jsem Reinhardovi. Když byla chvíle, tak jsem se zeptal tak nějak Reinharda i Terence zároveň: "Jak daleko jsou ty laboratoře odsud nebo od cesty, kterou jsme jeli? Jsou to nějací lidi od nás nebo nějak jinak spojený s Babylonem? Jen nechápu, jak nás mohli slyšet, když jsme jeli v tom elektroautě relativně pomalu a nepadl žádnej výstřel." Nejradši bych teď šel na střechu s dalekohledem nebo aspoň puškohledem, který jsem nechal v autě, a aspoň zkontroloval nejbližší okolí a zkontroloval, že nám nikdo nevykrádá auto. Ale nejdříve počkám, jestli dostaneme brzo nové instrukce. | ||
| |||
| Hlasy v hlub...vysílačce Byl jsem rád, že se lidi tak zručně a rychle chopili prohledávání prostoru. Podvědomě jsem stále sledoval Terence, protože šel sám k zavřeným dveřím a to není nikdy dobré, ale v tuhle chvíli nebylo co jinak, takže jsem věřil jeho zkušenosti a schopnosti. Zapl jsem vysílačku, ale snížil volume tak, aby se to neneslo do bůh ví jak daleko. Poslechl jsem si co nám říkali a přeladil jsem na čistě naší frekvenci s velením. "Základno tady Nákupčí tým. Vysílačka zachytila SOS z Lorentsovo univerzitních laboratoří. Údajně se jim DPčka dostaly do budovy a hrozí, že je přejedou. Slibují odměnu za pomoc. Já osobně bych raději dodělal tady to co děláme my. Žádám o instrukce." S tím típnu vysílačku a podívám se po svých partnerech. V hlavě mi běží to, že potřebujeme ty zásoby tady odsud. Ti tam v laboratořích jsou sice taky lidi, ale bez těhlech zásob budou umírat naši lidi a naše lidi přeci jenom znám víc než nějaké lidi z laboratoří. "Našli jste něco?" Nikdo mi zatím nic nehlásil, ale určitě jsme něco našli. Tahle kancelář je jak cukrárna a my jsme jí museli vytěžit rychle a hlavně efektivně. | ||