Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zde žijí mrtví 
Družina
Postava Reinhard Klein je offline, naposledy online byla 03. května 2024 7:32Reinhard Klein
Postava Chris Johnson je offline, naposledy online byla 24. dubna 2024 9:16Chris Johnson
Postava DSc. Dee Ludmila Sohrein je offline, naposledy online byla 03. května 2024 0:36DSc. Dee Ludmila Sohrein
| |||
 | Trocha toho adrenalinu Když jsem ležel, nesledoval jsem Naomi ani chlapy, jak si vedou. Oči jsem měl v prostoru - na DPčkách a na všech dalších možných místech, odkud by mohli vyjít noví nemrtví. Slyšel jsem, jak se boxy pomalu vysunují a jsou odnášeny do auta. Zatím vypadalo vše bezproblémově, než se ozval jeden žuch. Ne nic velkýho a očividně ani těžkýho, ale v tom tichu to bylo slyšet. Nicméně nekoukal jsem tam, moje práce byla mít na mušce pochodující mrtvoly. Naši prioňáci vypadali nezaujatě. Trvalo několik vteřin, než jsem si já a asi i my všichni oddechli, že to nepřitáhlo jejich pozornost. "Vypadá to v pohodě, pokračujte," odpověděl jsem Reinhardovi polohlasně. Jak jsem se tak koukal po prostoru, trochu jsem zalitoval, že jsem si nevzal puškohled s sebou. Čekal jsem ten vnitřní prostor víc rozčleněnej, ne jednu obří halu a taky míň světla. No což, aspoň je v bezpečí. Krom skenování DP a okolí, odkud by mohli přijít noví, mi zrak přešel i na regály. A očividně tam byly regály s jídlem. Počkal jsem, až se Reinhard vrátí bez krabice a mávnul jsem na něj, ať jde blíž. Ukázal jsem na regály: "Hele, támhe je něco spojený s jídlem. Moc to nepřečtu, ale nějaký gastro a nějaký chlazený. Pokud bysme měli čas a prostor, můžeme se na to podívat, jestli tam jsou nějaký neporušený balení jídla, co vzít s sebou. Hlavně nešahat na nic otevřenýho, rozbalenýho nebo rozmrzlýho no, klasika. Jinak se nic neděje a víc toho odsud nevidím," podám hlášení. A zahlídnu, jak se vrací Terrence a vidím, jak se mu na jeho čele leskne pot. Takže mi docvaklo, že je mu se nejspš utrhla krabice, která způsobila tu trochu adrenalinu. | ||
| |||
 | Sem se lekl... Krok sum krok. Tak bych asi nazval tu situaci, kdy jsem nesl bednu a skládal jsem jí do auta. Nechtěl jsem zakopnout a ani dělat zbytečný rámus. Takže první cesta byla v pohodě, i když jsem po očku sledoval Chrise a naše kamarády, kteří byli jen co by kamenem dohodil. Další krabice a pak nezaměnitelný zvuk krabiček vypadajících na zem. Ztuhnul jsem a hlavu jsem otočil na DPčka. Byl jsem připravený svojí krabici pustit na zem a začít střílet, ale nic se nestalo. Oni to neslyšeli! Bože díky! Hlavou se otočím na Terence, který vypadá že by se v prdeli viděl a bere další bednu. Ještě, že si zachoval duchapřítomnost a dál se nehýbal, protože tahle situace se mohla hodně rychle posrat sama o sobě. Já jsem se z toho posral skoro sám. "Chrisi všechno ok?" Syknu ještě na našeho hlídače a počkám si na odpověď, než odnesu svojí krabici. Už teď to byl úspěch. Každá z těch beden se platí zlatem. Kdybych byl svině všechno prodám podrukou a budu si žít jako král. Jenže, já svině nejsem a věřím, že Babylon má smysl. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
3698.jpg){kind=icon} | - STATUS QUO -
"Jsem ti v patách, Terry." Mrknu na svého nového nejlepšího kámoše v celém tomhle potemnělém skladišti a pomůžu mu s krabicemi. Snažím se nemyslet na to za jak dlouho se tu začne střílet a ze všech dveří se vyvalí horda DéPéček ve skladnických overalech a kancelářských oblecích. Někde tam, v útrobách téhle noční můry, pravděpodobně tluče čelem o dveře zamčené kabinky DéPéčko s kalhotami u kotníků na záchodcích. Lidi si umírají v těch nejhorších chvílích co si nedokážete ani představit.
Pomohu také s krabicemi do auta. Vyrazím s prázdnýma rukama napřed a otevřu kufr, ať to tam chlapci naskládají. "Co to nějak urychlit? Nemůžeme ty regály aspoň krátce prohledat než půjdeme do kanclů? Buďto budeme mít klidu a ty palety jsou u země, nebo budem muset zkusit použít nějakou techniku jestli ještě funguje a takovej vysokozdvižnej vozík stejně všechny DéPéčka v okolí probudí." Zeptám se než se vrátím dovnitř, kde každý zvuk může probudit loudající se DéPéčka. | ||
| |||
| Hlídám Reinhard souhlasil a já jsem zalehnul, abych měl všechny DP na mušce a zároveň, abych byl co nejvíc krytý jak to šlo a nepoutal na sebe pozornost. Jakmile jsem rozložil dvojnožku a zamířil, odjistil jsem pojistku. Pozoroval jsem všechny DP, abych včas viděl, jestli se na nás nezaměřují jejich pohledy. Jako vždy to byl smutný pohled, když člověk ví, že to jednou byli normální lidi. Pak snědli něco, co obsahovalo ty posraný priony a už bylo pozdě. Když si vzpomenu, jak rád jsem před válkou jedl - hlavně indickou a asijskou kuchyni, tak teď se při každém jídle modlím, aby to jídlo bylo zdravé a bez prionů. Jak se ustálily komunity jako Babylon, tak u nich je to riziko v podstatě nulové, ale člověk nikdy neví. Horší to bylo na začátku a ve chvílích, kdy jsme měli málo jídla. Sbírali jsme, na co jsme přišli. A samozřejmě že jsme jedli jen neotevřená balení jídel. V naprosté většině to byly předválečné výrobky. Ale ten pocit nejistoty byl velký, přeci jen - jak dlouho tady s námi ten prion je? Z myšlenek mě vytrhlo, že ostatní jdou naložit bedny s alespoň nějakým lékarnickým úlovkem do auta. Ukázal jsem Reinhardovi palec nahoru, že to tu pohlídám a doufal jsem, že tam neudělaj nějakej hlučnej bordel. Posunul jsme se o metr od bedny směrem do prostoru, abych měl o něco lepší pozorovací úhly do celého prostoru. A jen jsem čekal, zda se vrátí a DP o nás stále nebudou vědět a nebo nás uslyší či jinak zpozorují a rozeběhnou se směrem k nám. V tom případě nebudu váhat a budu střílet - do oblasti hrudníku pokud by běželi rychle, v případě pomalého pohybu do hlavy, aby snad stačil jeden výstřel na jedno DP. | ||
| |||
|
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| - HUSH HUSH -
Zasekla jsem se už při vystupování z auta a držela klíče v ruce. Něco takového jsem nemusela rozseknout opravdu dlouho. Budeme odsud pelášit jako by nám za patama běžela horda hořících DéPéček a naskočit do odemčeného auta je rychlejší, nebo nás někdo sledoval až sem a do zamčeného auta se nedostane? Apokalypsa není k majitelům aut vůbec laskavá. Ještě jednou pohladím kapotu auta a nechám ho tu stát odemčené, klíče si ovšem vezmu sebou. Podívám se za ostatními a nostalgicky se pousměju. "Zapamatujte si kde parkujeme a každej máte dovolenou maximálně jednu sladkost." Po tom už nezbývalo nic než vejít. | ||
| |||
| Jasně že tu nějací jsou Vlezli jsme dovnitř, já vepředu. Sklady jsou na hovno z několika důvodů, o kterých už jsem se párkrát přesvědčil. Prvním je, že to je oblíbená destinace kohokoli, kdo potřebuje doplnit zásoby a člověk neví, na koho může narazit. Což tenhle případ asi úplně nebyl, vzhledem k tomu, jak to tady vypadá i po takové době. Další věci souvisejí s prostorem samotným - jedna velká místnost znamená velký dozvuk, takže každý menší zvuk se hezky rozlehne a upoutá pozornost. A další je, že se tady špatně schovává - žádné pevné zdi, jen krabice a police, kde se vždy najdou škvíry, kudy zrak projde. Štěstí se postavilo na naši stranu. My viděli je, oni neviděli nás. Vy jste tu měli nějakou firemní žranici a všichni jste se napapali prionů ze stejnýho jídla co, projelo mi hlavou. Jakmile jsem je uviděl, levou rukou jsem signalizoval "stát - nebezpečí". Na Reinhardovu otázku, zda máme tlumič jsem zakroutil hlavou. Mně se moc nelíbila představa, že tu budem dělat kravál, když tady jsou DP. Někteří jsou jak hluchý slepí, ale jiní ne. A ty pak probudí zvědavost i v těch zpomalených DP a už to jede. "Hele já bych tady zalehl a budu vás krýt. Jestli vám něco spadne nebo se tu objeví něco jinýho, bude fajn, když to tu bude mít někdo pod kontrolou. Až se doprojdou tyhle bedny, tak bych se k vám přidal," navrhnu Reinhardovi potichu. Není nic horšího než střílet kolem sebe a nevědět, kde jsou kámoši. Pokud Reinhard nebude mít nic proti, tak zalehnu, pomalu a potichu rozložím dvojnožku, zamířím na DP, ale soustředím se na celý prostor, když by vyšli nějací noví. Pokud by Reinhard chtěl, abych šel prohledávat bedny, tak nebudu nic namítat a jdu na to. | ||
| |||
|
| ||