Stanice Tržiště – pátrání po Dulejahu l‘Zhalovi – Kantýna

Ještěrčí žena se ještě chvíli snaží tvářit jako sluníčko a nejlepší společník pro zlepšení dne, než její maska na chvíli opadne. Změří si tě pohledem a nejspíš trochu zalituje, že si tě vybrala za cíl.
“Nešlapu,“ upozorní tě ihned, načež mí na rudě namalované ještěrčí rty zase naskočí úsměv, nehraný.
“Jmenuju se Kiwi a potřebuju garde, takové malé krytí. Nic víc. Když budete chvíli zakrývat výhled a tvářit se, že tu jste se mnou, zvu vás. Jestli ne.. tak moje smůla,“ v puse se jí zakmital jazyk, jak se natáhla pro závitek a mlsně ho slupla.
“Zatím vám to jde fajn,“ pochválí tě vzápětí.
Nevypadá to, že by vás někdo sledoval – ani ji, ani to nevypadá, že by kolem někdo někoho vůbec hledal.
“Tak co ta výměna sdílnosti? Nejedu ani v dárcovství orgánů, i když znám někoho, kdo asi jo. Hm. Už dlouho jsem ho neviděla," mávne rukou.

V mezičase ti servírka donese objednávku a vůbec se o tebe nezajímá.

Stanice Tržiště – pátrání po Dulejahu l‘Zhalovi

Nepřekvapí tě, že nepoutáš o moc víc pozornosti, než kdokoliv jiný. Chod kantýny tichý a provoněný překvapivě dobře vonící směskou jídel. Na první pohled je zřejmé, že zdejší služby využívají nejen naprosto odpudivé osoby, ale i ty z lepších poměrů – pro ty je vyhrazena samostatná jídelní část oddělená ocelovým zábradlím (VIP). Nic, co by někoho pohoršovalo nebo uráželo.
Kantýna je skoro plná. I přesto se tady dá najít místo k sezení – ovšem, ty hledat nemusíš.
“Haló! Ahoj. Tady je volno i obsluha,“ zamává na tebe tříprstou rukou žena-ještěr a usměje se na tebe rudě namalovanými rty, “Klidně si sedni, na nikoho nečekám,“ všimneš si, jak si tě rychle, ale velmi pozorně prohlédla a dojde ti, že to bude nejspíš nějaká kapsářka a menší zlodějka. Na sobě má ale čisté oblečení, světlou halenku a černé třičtvrteční široké kalhoty, takže vypadá spíš jako finanční poradkyně.
Až s mírným zpožděním ti dojde, že dva úzké stoly za ní sedí čtyři chlápci v černém s modrým nepřehlédnutelným nápisem SEK na hrudi. Vesele se baví u červeně zbarvené polévky a zbraně jištěné biometickými údaji jim visí u pasu. Buď mají pauzu nebo jsou po šichtě, protože klienta, kterého by hlídali nevidíš. Nikdo další v dohledu úplně zmínku nestojí, samé obyčejné typy, různé rasy, různé výrazy.
Jen ještěří žena k tobě nadějeplně upíná pohled.
Servírka, strhaná lidská žena s temnými kruhy pod očima a vráskami kolem úst se kolem tebe mrštně prosmekne a položí před ještěřici řasové závitky s kupkou vařené cibule.
“Moment, prosím! Bude ještě jedna objednávka,“ zastaví servírku ještěřice.

Pokud tě ale přece jen zajímá zbytek prostoru kantýny, je tady několik dělníků a mechaniků z různých sekcí, běžně vypadající lidé, ve VIP zóně pak dvě rodiny s dětmi a dvě kamarádky, možná milenky, přičemž jedné s chůzí pomáhá důmyslně zpracovaný půl-skelet, který jí obepíná od pasu a od půlky stehen zcela nahrazuje nohy. Působí exoticky, ale mile a kdyby se měla hodnotit přitažlivost přítomných, byla by na prvních příčkách. Až na konci sedí shrbený chlápek středních let a krouží příborem po talíři, jako by byl v tranzu.
Vstup do VIP sekce se dá zaplatit, pro většinu je to ale zbytečný výdaj.

Tvrdohlavý droid

V duchu jsem zaúpěl a připomněl si, jak strašně nesnáším droidy právě proto, že se s nimi špatně jedná, manipuluje a něco z nich dostává jinak, než násilným připojením a hacknutím.
Zatvářil jsem se navenek však chápavě a trošku nervózně.
"Chápu diskrétnost je ceněná a na místě. Je příjemné vidět, někoho, kdo se toho ještě dnes drží."
Pochválil jsem droida, i když asi zrovna dvakrát velký účinek to mít nejspíše nebude.
"Děkuji za veškerou pomoc, už budu muset jít.....vlastně je tu ještě něco s čím byste mi nejspíše mohli pomoci.....a nebo ne to
by asi nešlo. Mějte se."
Mávnul jsem na droida s úsměvem. Zamířil jsem ven a až o kus dál mimo záběr kamer jsem nabral opět svou vlastní podobu.
"Zatracení droidi."
Zavrčel jsem sám pro sebe a zkusil se vzdáleným přístupem připíchnout do záznamu registrů nepočítám však, že by se tu ubytoval pod svým jménem, takže hledám spíše pro jistotu, než v naději, že něco najdu.
Nakonec si to zamířím do jedné z místních kantýn, která by vypadala slibně pro shánění informací a jako dobré útočiště pro nekalé živly. Vždy skoro všude pár takových je. To jsou místa, která mám rád. Skýtají vzrušení a jistotu, že z prázdnou neodejdete.

Opravna droidů

“Nejsem osobní asistent, ale mechanizovaný specialista druhé kategorie a odborný asistent mechanika,“ ubezpečí tě droid bez špetky arogance. Tu si za strojovým hlasem ale můžeš lehce domyslet.
“Zároveň mi bezpečnostní protokoly zabraňují zveřejnit data a časy vyzvedávání dokončených zakázek, kromě těch vašich. Nezadal jste u nás žádnou zakázku,“ informuje tě droid o víc věcech, než sám tuší. Nebo ne?
“Mohu vám pomoci ještě nějak?“
Krátce se odmlčí.
"Vaše hledání by mohlo usnadnit hledání ve jmenných rejstřících. Dokování. Ubytování. Bytové i nebytové prostory."

Hon začíná

Rozhlédl jsem se po opravně. Mé neblahé tušení se potvrdilo. Jak se zdá žádný jiný majitel, než sami droidi tu nejsou. Velice zvláštní opravna. Docela překvapivé, že to místní.....vlastně ani to tak divné není.
"Nesnáším droidy."
Odtušil jsem v duchu, ale zachoval jsem přátelský výraz plný naděje, že mi plechounci pomohou.
"Hledám Dulejaha l‘Zha, vypadá nějak takto."
Zapnul jsem na holoprojektoru, který se mi vešel do dlaně obrázek malé siluety mého Dulíka. Přelétl jsem pohledem droida a počkal, až vyhodnotí. Pak jsem přikývl a schoval projektor.
"Jojo on si vždy potrpěl na modifikace a kvalitní opravy."
Přikývl jsem skoro až dychtivě, či nadšeně.
"Potřebuju se s Dulem, co nejdříve sejít. Hodně to spěchá jde o zakázku, kterou si nebude chtít nechat ujít. Můžete mi říci, kdy tady byl naposledy a kam třeba mířil? Nebo jestli se zdržuje ještě někde poblíž?"
Výraz plný naděje by mi mohl závidět, kde jaký herec.
"Za každou dobrou informaci samozřejmě zaplatím dobře."
Ubezpečil jsem droidy, aby si nemysleli, že jsem nějaký šmejd, který z nich chce jen tahat moudra.

Opravna droidů

Mohl by sis oči vykoukat, ale nikdo živý v opravně není a droidovi, který šetřil baterie opodál, za něčím, co připomíná obslužný pult, trvá, než se plně zorientuje. Přitom jiný pracuje opodál na opravě svého vzhledem podobného druha.
Vzz. Vzz.. vz, vzzz.

“Dobrý den. Vítejte. Opravujeme většinu typů běžně dostupných droidů včetně amatérsky upravených, nepřesahuje-li míra úprav více, než čtyřicet procent celkové funkčnosti. Nabízíme rozmanitou škálu novinek, aktualizací, a v našem zástavním centru jsou dostupné i staré díly. Za nadstandardní služby považujeme instalace starších verzí softwaru, obnovu dat, záchranu dat ze zkratovaných či jinak zničených jednotek a mnoho jiného,“ představí droid škálu nabízených služeb.
Vrr, vz.
Namísto obligátní otázky o kterou ze služeb máš zájem však zjistíš, že i je pomalejší, tvůj dotaz zaznamenal.
“Koho hledáte? V posledních dvou týdnech k nám dorazilo kolem pěti set zákazníků, nebude těžké prověřit, zda vám mohu pomoci.“
Vz, vzzz.

Kolik a jaké technologie hlídají toto místo nevíš, dílna je nepřehledná a zaplněná chaoticky různými součástkami, ovšem dá se předpokládat, že jestli tady nejsou externí bezpečnostní systémy, slouží tomuto účelu do jisté míry sami droidi. Jinak by ti těžko mohl nabídnout pomoc.

Jakmile řekneš nebo popíšeš, koho hledáš, stroj se zamyslí.
"Ano. Zpracovávám požadavek," a jedna z drobných kontrolek na jeho krku se přepne z modré na červenou. Opětuje ti dlouhý, droidí pohled.
"Mohu potvrdit, že tato osoba zde opakovaně byla."

Průzkum Tržiště

K štěstí nás obou jsem už neměl čas nic dalšího Raz odpovídat. Možná bych si to ještě rozmyslel a zavřel jí na lodi, no možná někdy přiště. Anonymita na tomhle místě se mi docela líbila. Jelikož jsem si byl vědom toho, že těch pár kreditů navíc mě nezabije, zvolil jsem dokování ve VIP zóně. Zvýší se tak i šance, že nikdo nebude otravovat Raz, pokud na mě bude pak čekat u lodi. Sám jsem ale pro jistotu při odchodu ještě zapnul vnitřní bezpečnostní systém, do kterého jsem, jako výjimku vepsal jen sebe a Raz, pokud vnikne někdo další na loď bez povolení, nebo aniž bych systém vypnul, aktivuje se několik skrytých bezpečnostních věžiček, které každého vetřelce odbouchnou. Nechal jsem si to nainstalovat před pár lety, po zkušenosti, kdy jsem musel přes několik slunečních soustav, veřejnými spoji stopovat svou loď, kterou mi jeden opovážlivec čmajzl. Výlet do vesmíru bez skafáče se mu pak asi moc nelíbil.

Znovu jsem si oblékl svůj charakteristický kabát a nasadil klobouk. Zkontroloval věci a zamknul skřínku. To už byla Raz dávno v trapu.
"Tak snad budeme mít štěstí."
Brouknul jsem pro sebe v duchu a vyšel ven z lodi, zavřel nástupní rampu a uzamknul loď, aktivoval bezpečnostní systém a hurá na Tržiště. Nebyl to tu žádný zázrak technologie, jen další zapadlá díra, kde se nekalé živly chtěli ulít a prodat něco za vyšší cenu na černo. Nu což, díky tomu pak někteří dávají práci mě, takže je to vlastně výhodný.
Po pročtení těch nejzajímavějších věcí na datapadu, které se mi stáhly jsem jen trošku nespokojeně mlasknul.
"Tak bys mohl být trošku více viditelnej ať to máme rychleji za sebou."
Ušklíbl jsem se a zamyšleně pročítal poslední zprávu, než jsem stočil chůzi směrem k oné opravně droidů.
"Yrrch nemám rád droidy, ale ten chlapík, vypadá sám, jako kus šrotu, takže možná se tu zastavil."
Bez nějakých větších okolků vejdu do dílny a jen zběžným pohledem posoudím, jak kvalitní práci tady odváděj, a jestli, někdo jako Dulík by si tu nechal opravovat sám sebe.
"Zdravím. Je tu někdo?"
Otázla jsem se a rozhlédl po prostoru.
"Někoho hledám, možná se tu objevil pomůžete mi? Je to důležité?"
Pravil jsem hlasem někoho, komu se právě ztratil bratr, nebo láska jeho života, ještě před vstupem do opravárny se mé proporce totiž změnily a já svůj vzhled upravil tak, aby více odpovídal někomu, s kým by se Dulík tahal a kdo by po Dulíkovi úplně nešel. Moci upravovat své rysy a využívat toho, co nabídly jiné rasy, je někdy tak užitečné.

Stanice Tržiště



V zákrytu pásu asteroidů poblíž Nebby kotví už nepočítané množství času Tržiště. Shluk desítek přepravních lodí, které jejich majitelé dali dohromady za jediným účelem – vytvořit nový prostor pro obchod, svobodu a život. Těžko za tím ale kdy byly opravdu dobré úmysly. Jejich hnacím motorem byla hamižnost a touha po moci, všechno ostatní k dokonalosti dotvořili naivní snílci, první osadníci, kteří věřili ve spravedlnost.
Na Tržišti má ale spravedlnost mnoho podob…

Komunikace s hlavní řídící věží proběhla bez problému. Oznámili vám, že zdejší systém lodní dopravy není monitorovaný a proto nejsou identifikační kódy potřebné, leda by to bylo předem – s někým – domluveno jinak. Zároveň vás automat upozornil, že zdejší zóny jsou vyloženě nehlídané, může tedy dojít ke ztrátě či zničení věcí, případné újmě na zdraví. K minimalizování veškerých ztrát je možné si najmout některou ze soukromých složek, které zde fungují.



Hangáry jsou přizpůsobené tomuto systému tím, že ke každému místu – jejich přesný plánek obdržíš – je Tržištěm poskytovaný droid. Ten by měl loď ohlídat a odstrašit případné nezvané návštěvníky. To bude fungovat ale jen v případě, že jsi nicka a nikomu nic nedlužíš, a navíc přiletíš v mizerně vypadající bárce. Pochopitelně je tady i VIP sekce se zesílenou ostrahou, to už za poplatek. Kredity ale zvýší bezpečnost lodi o 75%.
Ať už zvolíš jakkoliv, všem je to jedno.
Většině, když se nad tím pořádně zamyslíš, bude jedno i spousta lodí tady, protože na Tržiště se jezdí obchodovat a utužovat styky, ne krást lodě jako na běžícím pásu – vyloučit to ale nikdo nemůže.

Systém ti poskytl veškeré informace, po kterých prahneš. Nejstahovanější jsou statistiky zločinnosti, přehledně rozdělené do jednotlivých sekcí. Podle čeho je vyhodnocují je záhadou. Zřejmě tady bude existovat nějaký skrytý bezpečnostní systém, jenže ten bude sloužit pro zachování stanice a ne proto, aby někoho chránil.
Druhým nejstahovanějším je bulvár. Ten se týká hlavně zachycení nejrůznějších známých existencí všeho druhu, od politiků, přes celebrity, až po grázly, vrahy a násilníky, kteří jsou zrovna v kurzu. Kdybys hledal někoho zajímavějšího, nejspíš by tu o něm byla nějaká zmínka.
Takhle musíš hledat dál.
Dostaneš se k rozpisům různých částí stanice. Některé paluby fungují jako multiprostory a jsou rozděleny na menší sekce, jindy je jedna celá loď určená jedinému účelu. Tebe zajímá nákup a prodej, a pak zbraně, zbraňové sklady a systémy. Jak se dalo předpokládat, je jich tady spousta.

Výraznější událost na Tržišti ovšem proběhla minulý týden, takzvané Technologické expo.
Zpravodajský oběžník o něm informuje jako o akci, na kterou se sjíždějí mimořádně vzácní hosté a prezentují zde své produkty navzdory mínění spousty vládních celků, že je to vhodné. Jasně, že není vhodné jet prezentovat zboží na černý trh, ale nelegální to taky není. Mezi firmami je mimo jiné zmíněný tvůj nynější zaměstnavatel NADtech.
Dál se toho ale už moc nezvíš, jen kde se Technologické expo odehrávalo – není to daleko. Víceúčelové hangáry s přilehlou expoziční halou jsou na to jako dělané. Když se povídáš na plánek Tržiště, je kolem pár podniků, největší bordel na stanici a taky tady sídlí jedna ze soukormých bezpečnostních agentur vedle které je příhodně provozovaná opravna droidů.

Příliš starostlivý

Už chci do páníka dloubnout prstem, ale on svolí. Normálně bych se spokojeně usmála, jenže si chci udržet pózu stále tak trochu uraženého mazla, tudíž jen přikývnu. Dlouho mi to nevydrží, jako vždycky. Místo předání kreditů k volné útratě mě vybaví. Chtěla jsem si říct o jeden z jeho blasterů sama, úplně mi ale to šibalské divadlo vyfoukl.
Teď tu stojí a ačkoliv nechci, protože se mi to nehodí k té roli, usmívám se čím dál víc.
U komunikátoru už to nevydržím.
“Stačí. Seš už moc starrrostlivej, neladí ti to s očima,“ vyseknu mu zubatý úsměv. Asi mám štěstí, že jsme už tak blízko stanice, že se musí odebrat k povinnostem a nemá čas se na mě jakkoliv tvářit nebo spustit zas nějaké řeči.

Moje maličkost se zatím přemístí k hlavním vratům, abych tam lajdácky opřená počkala, až mě vypustí z nory.
Na rozdíl od chvíle, kdy jsme šli spolu, změní se mi postavení těla. Nebude nikdo, kdo by mi případně kryl záda, a rozhodně nepotřebuju vypadat jako chudinka, kterou vykopli, protože moc líná. Taky ale nepotřebuju vypadat jako echt frajerka. Blbý je, že s tím, jak vypadám, k sobě vždycky přitáhnu nechtěnou pozornost.
Zavrtím zadkem, ušklíbnu se koutkem a než bys řekl švec, jsem fuč.