To je pořád něco..

“Huh?“ zamumlám do látky a tak trochu i do kůže pod ní, jak jsem na něj namačkaná, abych ho ukonejšila. Místo spokojenosti ovšem následuje jen další vlna ředěné nespokojenosti a nejspíš i vykolejenosti, už to ani moc nesleduji. Voní tak divně, že se mi těžko skládá nějaký přesnější obrázek o jeho rozpoložení a jak to tak vypadá, ani pořádná aklimatizace tomu nepomůže. Ani tak to ale nevzdávám, jen se teda pokusím zapojit trochu víc lidské empatie. Což.. by mohlo.. vyjít na stejno.

“Prroč tě zajímá?“ nechápu nahlas. Nechci řešit nějakého doktora.
“Vždyť může být dávno po něm. Hmmppff.. Mohl to být Gaguj nebo něco stejně hloupého,“ nespokojeně páníka pustím a zůstanu na něm rozvalená na zádech, pohodička lahodička. Tady se mi fakt líbí. Zavřu oči a ruce si pro jistotu složím na břiše, prsty propletu.
“Znám moc lidí. Nejen lidí. Jsem taková horrká brramborra, kterrou si tihle pošuci mezi sebou přehazujou. Jsi taky taky takový? Prrodáš mě? Můžu si trrochu vybrrat a vymýšlet komu a s jakýma podmínkama? Hezky se ke mně už dlouho nikdo nechoval,“ s tím posledním možná trochu kecám, záleží, ale spíš záleží, jak nízko kdo ty hranice „hezkého chování“ má. A taky, třeba jsem jen naiva a za chvíli mnou opravdu hodí o zeď nebo mě bude za vlasy vláčet po zemi. Je totiž fakt, že zkušenosti jsou různé - někdo je hrubián od začátku a to mi přijde fér, jiný si tě namotá na prst a potom s tebou vymete, že nestačíš zírat.

Nasávání na gauči

Čekám, že to bude veselé jako doteď, s trochou nefalšovaných rozpaků hraničících se zoufalstvím, které nikomu nemám za zlé – někdy si prostě pořídíš zvířátko, co není úplně takové, jaké sis představoval, a o to horší nejspíš je, když takové rovnou dostaneš. Jen tak, dárek z dobroty srdce. Pak už stačí jen nedodržovat návod a otevřít klec, aby byl malér na světě. Ale já se snažím. Jenže i to moje očekávání dostane na frak.
Cítím změnu v jeho hlase, takže bleskově rekapituluju, co jsem řekla, ale nejsem ani ve čtvrtině, když mě přimrazí páníkův pohled. Ztuhnu, připravená na výprask.
“Nevím. Prrodal mě. Je to už dávno,“ odpovím s hrdlem staženým očekáváním nepříjemného.
“Koupíš, prrodáš. Koloběh života,“ dodám na vysvětlenou.
“Můžeme ho najít, až se zbavíš toho šutrru,“ vyseknu ukázkově široký úsměv. To by bylo, aby výprava za lékařskými tajemstvími nebyla zábavnější, než riskovat životy kvůli někomu jako je Mac Caraghan.
“Třeba ti to Mac řekne. Nepřekvapilo by mě, kdyby to věděl. Jsi smutný? Ukaž, lidi mají rrádi objetí,“ rozhodnu se rovnou jednat, natáhnu štíhlé, nicméně i tak silné ruce, a obejmu ho pevně kolem pasu. Mohla bych kolem krku, ale to byhc se připravila o pohodlí jeho nohou.

Společná tříska

Trošku se mi ulevilo, že se nesnažila ne touze po drbání trvat a spokojila se s tím, co jsem se uvolil nabídnout. I tak to bylo prostě divné. Nezvyklé. Jakože zažil jsem si už ledacos ale tohle bylo....jiné.
Raději jsem proto poslouchal, co mi Raz říká a zamyšleně jsem se díval kamsi za křeslo naproti nám. Vracely se mi při jejích slovech vzpomínky. Chvíli jsem mlčel, než jsem slétl očima té malé vyvalené chlupaté a ušaté holce a mírně jsem se ušklíbl.
"Jsem prostě divnej a nikoho, jako já si cítit nikdy nemohla. Nikdo další takový není."
Odvětil jsem smířlivě, možná v té větě byla i kapka smutku a další kapka něčeho skrytého. Byla má minulost temnější, než má současnost? Kdo ví, nemá smysl se nad tím nyní zaobírat.
"Co se stalo s tím doktorem, který z tebe udělal....tebe?"
Otázal jsem se a odpoutal oči od křesla a zaměřil se na ty její. To, že se o mě začala otírat jsem v danou chvíli nějak úplně neřešil, mé myšlenky se začaly stáčet úplně jiným směrem. Asi jsem za svůj život nenarazil na nikoho dalšího, kdo by měl tak podobný životní příběh, jako byl ten můj. A při tom jsme byli oba tak rozdílní.

Neptej se a drbej!

Na všechny ty zbytečné otázky neodpovídám. Řekla jsem jasně, že si potřebuju zvyknout a tohle je dokonalá příležitost. Navíc to nevypadá, že mu to zase až tak vadilo, když mě ze sebe neshodí, jen se dělá důležitý.
Ještě chvíli čekám, až mě těma svýma velkýma rukama začne drbat, a nic. Zklamaně se zašklebím a povzdechnu, což musí cítit, když má můj hrudník na nohách, a protože se k žádnému drbání nemá ani nadále, hbitě se otočím do méně příjemné polohy na záda a zůstanu na něm ležet. Jednu ruku si stáhnu k tělu, druhou nechám nataženou za hlavu.

Pohled vzhůru je impozantní. Z tohohle úhlu na mě dělají Matovy rysy úplně jiný dojem, než dřív, jen zprvu nedokážu určit jaký. Pak mi to ale dojde – není to tím, že na něj koukám zespod a on na mě svrchu, je to dané pocitem, že v téhle pozici jsem víc zranitelná. Měkkou oblast břicha plnou nepostradatelných orgánů má na dosah, stejně jako pohodlný přístup ke krku. Otřesu se nad představou, že by mu přeskočilo a najednou mi chtěl ublížit a zamyslím se nad jeho osobní otázkou.
“Myslím, že jsem původně člověk,“ provedu drobný pohyb, který by kdokoliv jindy působil jako pokrčení ramen, “Ale nějaký takový, jako byl doktorr, si se mnou pohrrál. Kdy nebo jak nevím, spoustu věcí si nepamatuju. Vím jen, že jsem vždycky byla s někým,“ a tím někým teď myslím Mata. Někoho, kdo nade mnou držel ochranou ruku, komu jsem patřila.
“Někteří mi dávali volnost. Jiní vůbec. Ale nevím. Takových, jako já, jsem viděla dřív víc. Později nikoho. Doktorr měl doma spoustu pokusů, některré zrrovna tak ušaté a chlupaté, jiné vůbec,“ odpovídám ochotně a je znát, že když si připadám jakž takž v klidu, lépe se mi mluví a není to snůška nesrozumitelného vrčení.
“Mohla bych se zeptat na to samé. Divně páchneš. Nikoho takového jsem ještě necítila,“ nadhodím, ale neptám se. Automaticky k tomu přistrčím nos k mužově trupu a zabořím ho tak hluboko do látky, až na špičce ucítím pevné tělo pod. To mě donutí se o něj mazlivě otřít.

Drbat, jako vážně?

Pozoroval jsem s klidným výrazem, jak Raz jí a tak trochu přemítal o všem možném. Slétl jsem pohledem k jejímu spokojenému usazení na zemi.
"Mám tady i židle, nebo sedačky."
Poznamenal jsem s naprostým klidem. Pokud chtěla sedět na zemi, bylo to na ní, nutit jí nebudu. Stejně, jako s tím, aby nespala na zemi. Potřeboval jsem jen, aby se vykoupala. Asi jsem se zamyslel trošku více, protože jsem si všiml Raz až ve chvíli, kdy si ke mě sedla a začala se na mě uvelebovat. Mírně jsem sebou překvapeně cuknul.
"Ale...no ták....je tohle vážně nutný?"
Pomalu jsem vydechl a rukou, kterou jsem měl přehozenou na opěradle gauče jsem si promnul oči a pomalu jsem vydechl.
"Fajn, fajn, ať už to máme za sebou."
V některých ohledech to bylo opravdu neodbytné stvoření a dokázalo mne, podivně překvapovat. Zároveň ze mě snad ani neměla strach. Teda i jiní ho neměli, ale pochopili, když dostali zaslouženě přes držku. Tohle ale bylo jiný....vlastně ani nevím proč. Tázavě jsem povytáhl jedno obočí a slétl pohledem na Raz.
"Drbat?.....Proč bych tě měl kruci.....
Dnešek se mi opravdu snad jen zdá. Začínám litovat, že jsem si nevytáhl i skleničku něčeho ostřejšího, protože tenhle dáreček mi fakt byl nějaký démon dlužnej.
"Co jsi vlastně zač? Myslím tím rasu. Odkud jsi nebo tak? Moc tobě podobných jsem nepotkal."
Pokusil jsem se uniknout od drbacího tématu k něčemu jinému.

Péče o domácí mazlíčky

Spokojeně se zhoupnu v bocích, když mě Mat pochválí a vůbec neberu vážně poznámku o breberkách. O něco váhavěji přistupuji k jídlu. Myslí to vážně, nebo je to zkouška? Jelikož mi ale doteď nelhal a snaží se mi dopřát vše, co potřebuji, posadím se na zem – čistě ze zvyku – a spořádaně se pustím do jídla, během kterého se rozhlížím po místnosti. Nejednou mi pohled padne i na Mata, zdráhám se ale si okatě prohlížet každý centimetr jeho osoby.
Teplé jídlo mi zahřeje bříško a s každým dalším soustem se cítím víc a víc spokojená. Teplé jídlo jsem neměla už strašně dlouho a i proto si ho poctivě vychutnávám, jako by mělo být poslední. Není divu, že mi to tím pádem trvá a dojím až několik minut po mém hostiteli. Po jeho vzoru potom odevzdám talíř.

Přesně v tu chvíli rozhodnu, že přišla moje chvíle. Nemůže se tomu bránit. Zvolna dojdu ke gauči a posadím se, plná nervozity, abych se za chvíli neválela zbitá na zemi, když mu to nevysvětlím, jenže někdy je lepší míň mluvit a víc konat.
Během okamžiku si tak přesně podle svých představ lehnu přes jeho stehna, zadek na nohy na gauči. Z jedné nohy mi hlava padá mírně dolů, tak se musím o kousek posunout, ale jinak je to dokonalé. Obličej vytočím směrem k mužově trupu a nos zabořím do látky jeho oblečení. Levou ruku nechám taky nataženou přes něj, do prostoru, druhou jistím opačnou stranu.
“Budeš mě drrrbat?“

Jííííídlo!

Zvuk vzdálené sprchy byl dobrým znamením. Naděje, že se vykoupe byla tedy větší, než jsem očekával. S mírným úšklebkem jsem zavrtěl hlavou a pomalu vydechl.
"Co jsem si to uvázal na krk?"
Představa, že se s touhle chundelatou holkou tahám po pracích byla....divná. Nebyl jsem týmový typ. Nikdy.....je pravda, že její kód byl zvláštní, ale na druhou stranu zatím jsem neměl potřebu si ho vzít. Ne takovou, jako u Mad, takže zbývalo vymyslet, co s ní sakra budu dělat.
Promnul jsem si oči a postavil dvě kouřící porce jídla na tácku na stůl a usadil jsem se na gauč, abych se pustil do té své. Vzhlédl jsem až ve chvíli, kdy se ozvala Raz. Nějak jsem neměl potřebu špicovat uši jestli mě přepadne, i kdyby dopadne to vždy se všemi stejně. Skončí hůř, jak já.
Vzhlédl jsem od jídla. A tak nějak potlačil touhu se zašklebit nad tím, jak to na ní vše plandalo. Nebyla to její chyba, ale to nic neměnilo na tom, že v tom vypadala úsměně.
"Hned je to trochu lepší, když z tebe neleze kdo ví, co za havěť a neděláš otisky kam šáhneš......sedni si teď se najíme."
Oznámil jsem klidně a pokračoval v jídle. Koutkem oka jsem pozoroval, jak se pustí do jídla ona a jak se u toho bude chovat. Sám pak prázdný tácek odnesu zpátky do přihrádky, která si ho scucne a pak umyje.
Následně jsem se znovu rozvalil na gauči a zkoumavě Raz pozoroval. Stále jsem nevymyslel co s ní budu dělat, jak jí zabavím, či cokoli jiného. Byla prostě.....narušením všeho, nač jsem byl tady zvyklý, což bylo.....zneklidňující ale jiným způsobem, než by někdo mohl tvrdit.

Sprcha a opětovné shledání

Zvesela se zazubím, jak to novému páníčkovi myslí a na otázku ohledně ležení si sám odpoví. Všechno dobré ale rázem zmizí, protože trvá na tom, abych se umyla. Úsměv pohasne a zatvářím se skoro ublíženě, protože jsme nestvrdili náš obchod. Kdyby byl jako doktor nebo Mac, dokázala bych si představit, že nic takového podnikat nemusíme a zvyknu si jednoduše časem, jenže Matův pach je jiný. Nezvyklý. Trochu protivný, trochu lákavý. Nepotkala jsem nikoho, jako on.

Šouravě se odloudám do sprchy. Vzhledem k tomu, že mluvil o novém oblečení, to staré ze sebe bez váhání strhnu a začnu se prohlížet, abych oddálila vstup pod proud vody. Bylo by lehčí, kdyby tady byl se mnou a donutil mě, některé bitvy si ale všichni musíme vybojovat sami.
Šumění vody nepřináší kýžený klid.
Její teplota je tak akorát, nevadí mi natáhnout ruce a nechat je hýčkat mokrým teplem, to samé platí o chvíli později pro nohy, jenže úkol je jasný – umýt se celá.
“Mmmhf, nechciiii,“ zaupím tiše a překonám se. Voda lísavě obejme nahé tělo, takže znovu nespokojeně zakňourám. Mokré vlasy se lepí na kůži a chlupy? Ty těžknou.
“Není to nic jiného, než utrpení,“ zamumlám si pro sebe a posadím se na zem, abych se mohla od hlavy až k patám pořádně vydrbat. Jestli si myslel, že někdy během mytí přijde chvíle, kdy si zvyknu a stanu se spokojenější, tak v žádném případě. Trpím do poslední chvíle, kdy si prsty stále dokola pročesávám vlasy i mokrou srst tam, kde ji mám. Vypadané keratinové útvary, delší i kratší, všechny v podobné barvě, rychle zaplní a ucpou odtok. Jednoduchým pohybem a odhozením mokrého chuchvalce stranou ho uvolním, jenže když to dělám potřetí, jsem nahlodaná riskovat vytopení ubikace.
Stejně jako na začátku, i po koupání zůstanu stát a hledět zvrchu sama na sebe. Rozhodně je to lepší. Dokonce se i cítím příjemněji, jen kdybych nebyla mokrá. Několikrát se zvířecky otřepu a v tu chvíli je mokré i to, co nebylo. Ze skříňky vydoluju většinu ručníků a vysuším se do nejvyšší možné míry, než si opatrně, tiše jako myška, dojdu pro nové oblečení.
Přetáhnout si přes hlavu tričko je to nejmenší, i když je mi veliké a působí směšně. Potom se mi do rukou dostanou trenýrky. Podezřívavě přimhouřím jedno oko, zatímco natahuji horní gumu různými směry a s jazykem skousnutým mezi zuby přemýšlím, co mi tím chce naznačit. Není to trochu moc osobní? A.. prostě.. neodolám, abych k látce zvědavě nepřistrčila nos. Je úplně fuk, že jsou čisté, když je jeden šikovnej, vždycky se dá něco vyčenichat.
Štěkavě se zasměju a odhodím trenýrky stranou.
Nikde tady totiž nenechal nůž nebo cokoliv jiného ostrého a zápasit s pružnou látkou spodního prádla nehodlám. Šev na kalhotách to je jiná, tam si pomůžu zuby a za chvilku si spokojeně lebedím v nepadnoucím kompletu.

Než odejdu, aniž bych po sobě uklidila, upravím si vlasy.

Opatrně, mírně přikrčená v zádech, vyrazím na výzvědy. Probíhá to zhruba tak, že se plížím podél stěn a díky zvukům a pachům se ho snažím najít, což se nakonec ukáže jako docela jednoduchý úkol.
“Hotovo,“ zahlásím, ruce bázlivě spojené za zády. Rozhodně jsem prokoukla a oranžové oči mi jen září. Přešlápnu bosýma nohama na studené podlaze a přelétnu Mata pohledem.
“Co teď?“ chce se mi žadonit o chvíli společného klidu, během kterého bych se ho mohla načichat daleko nad míru, která je nutná, ale od začátku k tomu byl skeptický a zkušenost velí, abych na něj netlačila.

Hrůzostrašné obchody?

Mírně jsem si povzdechl, když jsme uslyšel odpověď na svou otázku. Sám pro sebe jsem se zamračil.
"Proč si na mě musí zvykat? Vždyť je to.....humanoid, ne nějaký psogor z Ulfia 6."
Nepřišla mi, jako domácí mazlíček, teda možná se tak trošku chovala a byla na to zvyklá, ale.....pořád mezi ní a něčím, co vypadalo, pes zkřížený z gorilou, který velice rád aportoval kusy droidů byl docela rozdíl.
Poškrábal jsem se na zátylku. Začínal jsem si říkat, co vážně budu s touhle holkou dělat. Má pozornost se však stočila k její zlepšené potměšilé náladě i jisté sdílnosti ohledně dalšího Slizáčka.
"Hmmm chápu. Ale ono na každého jednou dojde. Jednou mi přistane na stole kontrakt i na jeho hlavu vsaď se."
Pokrčil jsem poklidně rameny. Vždy to tak bylo. Velké ryby chtěly odstraňovat malé, nebo svou konkurenci, a když byly moc velké našlo se hejno těch malých, které se postaraly o tu velkou. Jen dravci zůstávali. Já zůstával, protože jsem byl vždy pro někoho užitečnou investicí.
Ze zamyšlení mě vytrhla až Razin překvapivý návrh jakéhosi podivného obchodu. Překvapeně mi vylétla obočí nahoru.
"Když tě nechám na sobě co?....A vůbec proč bys něco takového měla chtít.....achhh nech mě hádat aby sis na mě mohla zvyknout..."
Promnul jsem si oči. Měl jsem tady tu holku sotva půl hodiny a už teď jsem nevěděl, co si s ní počnu. Nejsem zvyklý na společnost.....živou společnost....a ještě takovou, která se mě nesnaží zabít protože jí potřebuji předat klientovi.
"Zapadni do té sprchy."
Vydechl jsem nakonec, abych její nabídku na chvíli odsunul stranou a vydal jsem se ke skřínce se svým náhradním oblečením.
"Bude vypadat, jako solární balón."
Kritičky jsem zhodnotil svou velikost oblečení na mou statnou postavu v poměru k jejímu drobnému tělu. Pak jsem vybral kalhoty a triko, které vypadaly, jako nejvíce odpovídající její velikosti a přidal k tomu i pásek, aby si je mohla stáhnout. Boty nemělo smysl řešit, tak nějak jsem tušil, že je stejně nenosí a i kdyby tak z těch mých by měla gumáky hopsálky. S nespokojeným zamručením jsem shleddal, že žádné dámské prádlo tady vážně nemám. Co by tu taky dělalo že. A tak jsem jí k věcem přihodil ještě jedny ze svých upnutějších trenýrek. Ale kdo ví jestli tahle holka vůbec něco takového nosí. Záměrně jsme vybral také oděv, který jsem už moc nenosil, protože velice realně hrozilo, že mi do něj udělá díru pro svou oháňku.
"Až se vykoupeš máš to před dveřma."
Složil jsem jí hromádku před dveře do sprchy a zamířil zkontrolovat kurz, převést část peněz z jednoho šifrovaného účtu na druhý, pro sichr a pak kouknout čím tu mojí příšerku nakrmím.
"Možná by bylo nejlepší jí na první planetě dát svobodu a vypustit..."
Uvažoval jsem pro sebe, když jsem nechával hydratovat železnou zásobu jídla, abych se mohl najít něčeho pořádného, a ostatně ona taky. Hádám, že steak by jí mohl přijít vhod.