Andor.cz - Dračí doupě online

Dáreček z Batari Niu

V systému zadané koordináty tě dovedly na místo setkání. Cesta s problémovou zásilkou opravdu netrvala déle, než 24 hodin, a protože jsi vzal rozum do hrsti, obešlo se to bez větších výtržností. Dost dobře možné ale je i to, že Mad došla energie a až do posledního okamžiku doufala, že jí pomůžeš se z nepříjemné situace dostat.
Až po přistání na hornaté planetě plné horkých pramenů pochopila, že nejsi žádný dobrák a že i kdyby měla krásné oči, nebude to důvod k tomu, abys svého klienta podrazil. Zásadovost je důležitá vlastnost, i když se vždycky najde někdo, komu se v danou chvíli nelíbí.

K předání došlo k poněkud napjaté atmosféře. Mad se pokusila nejen o útěk, ale vzala to se vším všudy, včetně dalšího pokusu o tvou likvidaci. Nepříjemnou situaci vyřešily dvě přesně mířené šipky s uspávadlem, síla klientových droidů, kteří se s rohatou ženštinou nemazlili, a nově také elektrošokový obojek. To ostatně bylo to poslední, co Mad vyřadilo z marného boje o osvobození. Tobě zůstal volně k dispozici náramek.
Hned potom se klient mohl soustředit na tebe. V jeho výrazu celou dobu visel spokojený úsměv protkaný nadšeným cukáním koutků z adrenalinu, když se zmutovaná Ardorianka pokoušela utéct. Nebylo pochyb o tom, že s ní má muž velké plány a rozhodně pro něj bude vítanou výzvou její krocení.
“Zajímavější, než moje očekávání,“ zhodnotil. Od pasu vytáhl datapad a vyťukal na něm jednoduchý příkaz. Tys mezi tím mohl sledovat, jak rohatá nedobrovolně mizí v hloubi laboratorního komplexu. Muž, kolem padesátky, původem zřejmě člověk. V jeho očích se ale dnes odráží chemická modř a kdo ví, co ukrývá pod umazaným, zapraným bílým pláštěm.
“Poslal jsem zbytek platby, jak jsme byli dohodnutí. Skvělá práce. Líbíte se mi,“ vytušíš mnohoznačnost poklony.
“Vidím, že máte i krystal, hmm. Nebylo pochyb. S ním je taková potíž. Zaplatím vám dvojnásobek druhé splátky, když ho doručíte někomu, pro koho jsem ho měl. Nemůžu opustit svou práci,“ zavrtěl se nedočkavě nad představou, jaká zábava ho čeká.
Nejen z něj, ale z celého místa, ve kterém jednáte, čiší zašlá sterilita. Hranice mezi vědou a bláznovstvím bývá někdy tenká a budova, částečně schovaná v hornatém kopci, byla jako ztělesnění přesně takové hranice.
Prsty vědce přelétly znovu po datapadu a na tvém účtě přistálo dalších deset tisíc, tedy ani ne pětina celkové nabízené částky, ale záloha i tak slušná.
“Souřadnice vám pošlu. Abyste věděl, že si vaší práce vážím, přidám vám dáreček. Bude se líbit!“

Zautomatizovaní droidi vynesli na denní světlo kovovou krychli.
Čtvercová klec z hrubých plochých mříží, jejichž meziprostory jsou vyplněné hustým sítem, je stěží tak velká, aby se v ní postavilo dítě. V přední straně však ční úzký průzor, kterým lze nahlížet dovnitř i ven. Právě v něm jsi zahlédl odraz oranžových očí. Chabý náznak toho, co se v kleci ukrývá.
“Napadlo mě, hmm, že byste pro ni našel využití. Otevřete, až se aklimatizuje a zvykne na váš pach,“ podal ti malé elektronické zařízení, klíč k otevření klece, “Nebo ji prodejte na prvním místě, kde budou mít zájem. Je vaše.“
Tíživé, pozorující ticho v kleci, páchlo strachem a upocenou srstí.
Vyděšené divoké zvíře je to poslední, co po poslední cestě potřebuješ mít na palubě, jenže je vůbec možné, abys od téhle osoby dostal něco obyčejného? Jde o obyčejný kalkul, opravdový dárek, nebo chorobnou touhu rozšířit tvůj genetický kód?
"Nebude potřebovat víc, jak hodinu."