Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Z bláta do louže
Družina
| |||
 | Hubatka Loupl jsem po ní opět očima a v reakci se zdržel jen na nádech vzduchu do plic, protože jsem jí na to neměl co říci a ona stejně vyběhal pro boty. "Matte, co sis to uvázal na krk." Promnul jsem si oči a než jsem se nadál byla Raz zpátky se svým plánem. Přelétl jsem jí kritickým pohledem. Chvíli nad její žádostí přemítal, pak přimhouřil oči a ještě chvíli přemýšlel. "Hmmch, fajn, boty, nějakou zbroj....zbraň....netoulej se a dávej bacha tady tě odtáhnou za ocas do nějaký tmavý chodby a už tě nikdo neuvidí." Instruoval jsem ji, sám jsem řekl, že má být samostatná a dělat svá rozhodnutí. Došel jsem ke skříni a vytáhl z ní malé zařízení podobné blasteru, které jsem jí podal. "Tohle si vezmi, je to sonický omračovač. Je účinný jen do vzdálenosti pár kroků, ale vystřelí zvukovou vlnu, která protivníka na chvíli vypne, nebo mu zpřehází mozek tak, že neví, která je levá a pravá, neúčinný je jen na ty, co neslyší a droidy....droidům se vyhni jsou s nima jen potíže." Dodal jsem a pak jsem jí poda ještě malou jednorázovou kartu, kde bylo jen zlomkové množství kreditů, které jsem vlastnil. Taková ta nákupní, kterou neva, když někdo čajzne. "Oči na stopkách a za dvě hodiny zpátky na lodi, pokud tam ještě nebudu počkáš u ní. Pokud budu nejhůř." Dal jsem jí ještě komunikátor. "Kanál 24. Stačí říct Gwyrmijský závod." S tím, jsem šel navést loď na přistání. | ||
| |||
 | Nový úkol Ještě, že už nás pustí k odletu, jinak bych musela ocasem začít mlátit silněji. Udržím se a neřeknu nic, minimálně dokud se nezačne mluvit o tom kam a proč letíme. Zdánlivě bez většího zájmu vstanu a jdu se podívat jaká prácička Mata čeká. Projdu si dostupné informace, vrátím páníkovi datapad a chci se zdejchnout, jenže je čas na poučování. Trpělivě se Matovi zahledím do očí, aby věděl, že vnímám. “Nemusíš se bát. Co horrršího, než že tady zas budeš mít klid, se může stát?“ ušklíbnu se na vlka samotáře a i kdyby mi chtěl ještě něco říct, jsem bosá a musím se obout. Boty, které mám k dispozici, nejsou nic moc jelikož mi v nich lítá noha, ale zvládnu to podobně, jako před chvílí. Když mám všechno hotové, postavím se k průchodu do kokpitu. “Půjdu napřed. Nakoupím si, co potřebuju, a vrátím se pro tebe,“ řeknu bez zaváhání, bez jediného náznaku zavrčkání, natáhnu ruku pro výslužku kreditů, nejlíp celýho kompaktního balíčku na kartě, protože mám v úmyslu koupit si víc, než boty. | ||
| |||
| Čas na lov "Vážně ti mám připomenout co vše.....no konečně." Zachrání Raz praskot vysílačky, doskládam poslední součásku, dotáhnu blaster, strčím do pouzdra a zamířím usednout do křesla pilota. "Jasně díky." Odbudu je zažehnu motory. Vše naskočí rychle a i odlet je docela bleskový, neseru se s nějakým pomalým klidným vylétáváním. Nejsem špatný pilot a max jim to tu trošku začoudím. Jakmile jsme venku ze stanice ještě trochu přidám. "No podívejme se, jako nová.....Uděláme si menší výlet na stanici Tržiště není to tam úplně v pohodě, ale zabijem dvě mouchy jednou ranou. Seženem věci na tebe, a sbalíme ideálně toho Dulíka. Sice tam být nemusí, ale je to dobrý místo, kde začít a je blízko." Nechal, jsem utopilota, aby nás navedl krátkým nasvětelným skokem k oné stanici. "Až tam budem budeš poslouchat na slovo. Tam nebudou takový bulíci, jako byli na tý poslední stanici, tady půjde vo krk." Upozornil jsem jí vážně a začal zvažovat, jak dobrý nápad bude nechat jí na palubě lodi, zatímco se budu za tím šílencem honit. "Hmm takže blbouna a zavazadlo pokud možno vše jen mírně poškozený, aby z toho káplo víc....Už teď je mi jasný, že to bude vopruz." Poznamenal jsem pro sebe. Jakmile jsme se začali blížit ke stanici vyslal jsem přístupové identifikační kódy a požádal o povolení přistát. "Toliko k možnosti klidné dovolené....hmmm s Ouškem, by to stejně nešlo." Bedlivě jsem sledoval, jestli nevyvstanou nějaké problémy a rovnou jsem is nechal stáhnout aktuální zprávy ze stanice, abych kouknul, co tam je aktuálního a trošku zaměřil svou pozornost konkrétním směrem. | ||
| |||
 | Zašívárna RoXoMo - hangár tři “Jo. Už můžete.“ „Jakože už můžete vodlítnout.“ „Dej to sem.. Povolení k odletu máte. Postupujte podle dokovacích souřadnic, dají se využít i k odletu. Těšíme se na to.. na další návštěvu,“ zazní profesionální hlášení doplněné o nezbytné praskání vysílačky. Konečně můžeš vyrazit po stopách Dulejaha l‘Zha, pokud sis ovšem lov nerozmyslel a nedáš přednost třeba odpočinkovému pobytu na některé z planet nabízející horké prameny, sladké ovoce a nic víc, než zpěv ptáků nad hlavami. Šlo by to realizovat, kdyby Raz zamkl v lodi. Shrnutí nabídky: Zobrazit SPOILER  Co se doplňujících informací týče, zadavatelem je technologická společnost NADtech, dnes fungující už jen na svých vlastních plavidlech – všechny jsou připraveny vyplatit příslušnou odměnu. Co tak rychle najdeš, v doletové době půl dne se nachází tři z jejich lodí. | ||
| |||
| To jako vážně? Popuzeně se posadím. “Usoudil si, že spíš nic neumím?“ obočí se stáhne k sobě, čímž mi na tváři vykouzlí zamračenou grimasu. “Jestli berrreš jako měřřítko sebe, nedivím se, že jsi věčně nafučený,“ svalím se zpátky. Tady nemá smysl se hádat, stejně bude jak hodinový strojek mektat dokola jedno a to samé. “Jako bys mě už musel tahat z něčeho jinýho, než bedny,“ zabručím ještě uraženě, než se mlčky otočím na bok a nechám ocas mlátit v pravidelném, nespokojeném a rozhodně otravném rytmu o cokoliv, na co narazí. | ||
| |||
| Nezručné Ouško Chvíli jsem mlčel a přemýšlel nad tím, co řekla. Dopil jsem kafe a mírně jsem si povzdechl. "Takže spíše ne, než ano. Fajn, pokud to má fungovat, budeš se toho muset spoustu naučit. Nejsem zvyklej mít dalšího člena posádky, ale když už ho mám musí se umět o sebe postarat a zvládnout pár věcí i když mu nebudu stát furt za zadkem." Odtušil jsem a loupl po ní jedním okem. "Ne nic to neznamená, jen si hodlám ubrát práce s tím tahat tě z brndy a spolehnout se na to, že se z ní budeš umět dostat sama." Ubezpečil jsem jí, že se nejedná o náhldy závan sympatií a dobré vůle být jí dobrým učitelem. "Kurva, podělají sráči ze zapadlý stanice, ani otevřít hangár neumí." Zavrčel jsem pro sebe lehce podrážděně a šel vyhodit kelímek od kafe. Trochu jsem záviděl Raz, jak klidně dokázala prostě jen ležet vyvalená na gauči a nic nedělat. Já byl zvyklý být neustále v pohybu a tak jsem si sedl k pracovnímu stolku a začal rozebírat a skládat své dva blástery, abych je překontorloval, vyčistil a dal do pořádku, před dalším používáním. To nejhorší, co může být je zaseknutý blaster v přestřelce, nebo zjištění, že mu došel energetický článek, takže si nevystřelíte. | ||
| |||
| Mluví na mě? Sám od sebe? Hovím si v gauči, trpělivě soustředěná na páníkův příchod, který nikdy nenastane, a chvílemi přitom klimbám. Necítím se už ani trochu opilá, spíš unavená a taková nějaká.. nijaká. Nic se mi nechce a přitom se nudím. “"Umíš střílet? Pilotovat? Mechaničina?" “Já?“ zamrkám. Pomocí palce, ukazováčku a prostředníčku vytvořím nejbezpečnější zbraň na světě a namířím ji Matovým směrem, aniž bych se přitom zvedla z gauče. “Vzdej se, morrrousi. Hmmpfff.. Už jsem střřílela, házela grrranáty, plížila se ventilací prrro přřepad do zad, sem tam někomu něco ukousla nebo utrrrhla. Je to všechno hlavně o sprrrávném načasování a chvíli přřekvapení, na boj z blízka jsem slabá. Navést loď a přřistát taky zvládnu, dokonce i splést nějaké drrrátky dohrrromady, odlomit destičku bezpečnostního panelu a zlikvidovat ji. Je to už dýl. Přřed Macem.“ Otřesu se. | ||
| |||
| Rozpustílé zvířátko "Fajn." Odvětím nevýrazně a usrknu si mimoděk kafe. Její předváděnou nožku zaregistruji jen okrajově. "Dobře, takže nohy má normální." Poznamenám si sám pro sebe k poznatkům o svém novém všudypřítomném doprovodu. Znovu jsem upil a už jsem chtěl odpovědět na Razinu nabídku, ale předběhla mě. Povytáhl jsem obočí a kysele se ušklíbl. "Jsem rád, že to chápeš." Přikývl jsem nakonec a znovu se spokojeně napil. Občas působila fakt praštěně, ale něco na ní bylo docela příjemného. A to se mi svým způsobem líbilo i nelíbilo. Zalétl jsem očima k pultu, kde zatím žádná odpověď od letovky. "Šli na oběd či co?" V duchu jsem si povzdechl, už jsem měl nastavené koordináty, vypočítanou cestu na skok do hyperprostoru, brzdili to jen ti nýmandi ze stanice. "Klidně se prospi, čeká nás delší cesta." Vysvětlil jsem Raz, která se konečně rozvalila na gauči, sice jsem její činnosti nedával ani půl hodiny, než začne zase poletovat kolem a ochomýtat se poblíž, ale pár minut taky není k zahození. "Umíš střílet? Pilotovat? Mechaničina?" Začal jsem se po chvíli ucucávání kafe vyptávat, abych si ukrátil chvíli a zároveň se dozvěděl o Raz více, o tom, co umí a co jí budu muset doučit jestli chce lítat někam se mnou. "Pfch Mate stárneš." Odtušil jsem sám pro sebe kysele. | ||
| |||
| Kafe a klid Vůbec nám to do sebe nezapadá, jelikož já jdu támhle, on tam, to je moc vracení se i na mou rozpustilou osobu. Navíc, pokaždé, když si něco ohledně Mata zakážu, je prakticky stoprocentní jistota, že to do pěti minut poruším. “Obyčejné vysoké boty,“ zastavím se, pata těsně u schodu, a zvednu stejné chodidlo, kterým jsem se ho před chvílí dotkla a zlehka zamávám prsty. Úplně obyčejná noha, nic zvířecího na ni zřejmě není. Pořád se culím. “Dobřře. Budu na gauči.. kdybys třeba po odletu chtěl namasírrrovat záda,“ zaslouží si kafe a klid. Jde o dobrou příležitost jak ukázat, že jsem taky empatické stvoření a umím naslouchat, když na to mám náladu. Otočím se tedy k odchodu. Na reakci nečekám, jelikož si dost dobře umím odpovědět sama, a jak jsem rozjařená, nenapadne mě nic lepšího, než si odkašlat a bez rozpaků si tu odpověď zhrublým hlasem odříkat: “Zapomeň. Nepotřřebuju tě. V životě mám třři cíle: být ten nejhorrrší, zůstat sám a taky jsem kus,“ hned na to mi hrdlo naplní tlumený smích. Oproti původnímu předpokladu si ještě projdu loď, ne, že by tady bylo co zkoumat, a teprve potom se bezcílně dojdu rozplácnout na gauč. | ||
| |||
| Drze vyzývavé Ouško "Jo možná, nějaká zbroj, která tě ochrání před tím, aby tě nezabil první výstřel z blasteru, by mohla být docela na místě." Odtušil jsem docela s klidem a pragmatičností. Bylo mi jasné, že to co má na sobě, by propálila skrz i jiskra z blasteru, a jelikož Raz není, jako já....nejspíše by to přineslo problémy. "Navíc takhle chodit nemůže jen by mě rozptylovala." Dodal jsem si rozhodně a s povytáhnutým obočím se ohlédnu zpátky na Raz, očima slétnu k jejím nohám. "Boty? Hmmm nějaký uzpůsobený, nebo normální?" Nějak sem dosud nestudoval stavbu její nohy, takže nemám tušení, jestli potřebuje třeba něco na způsob sandálů kvůli drápům, nebo tak, ale je pravda, že chodit bos, nemusí být zrovna zdravé. Trošku kriticky se zadívám na nohu, která do mě šťoucha. "Fajn, takže při další zastávce boty." Zabručím spíše, pro sebe, než k ní. Ještě urovnávám poslední věci ve skřínce a když jí zavírám, cítím, jak se to chlupaté stvoření skoro přeplazí po mých zádech kolem dál do lodi. Pomalu vydechnu a napůl se obrátím od skřínky, kterou jsem právě zavřel směrem k Raz. "Já si asi udělám pořádný kafe. A bacha tři kroky za sebou máš schod." Oznámil jsem věcně a zamířil ke svému vymazlenému automatu, který jsem měl naplněný kvalitní kávou, ne těmi sračkami, které všude čepovali a zadal jsem si šálek, jedné pořádně silné. "A ty ať budeš dělat cokoli. Nic nerozbij a nesahej na to, čemu nerozumíš." Upozornil jsem ji, když jsem si bral své vysněné kafe a šel jsem si sednout zpátky do křesla pilota, abych si jej s klidem vypil a počkal, na ohlášení povoleného odletu. | ||