Hodný holky patří k hodným klukům

“Narrrazíme do něj rr-kvůli tobě!“ odseknu, i když po tom pohledu se začínám bát, takže se stáhnu do ještě bezpečnější vzdálenosti.

Už chci mlčet a nechat to být, počkat, až dostanu pelech na stanici než nám opraví loď, akorát, že páník začne vysvětlovat, co se stalo.
“Cože?!“ vyklopím ze sebe tak moc překvapeně, že mi to ani nevrčí.
“Ty magorrre! Rrriskoval jsi prrro nic?!“ stáhnu vzteky uši dozadu, “Krrredity! Však jich-rrr-musíš mít už milion! Rr.. Na co ti jich tolik-rr je?! Na nic!“ a původní ustupování a hodno-holkování je v tahu.
“Moh‘ si nás-rr zabít!“ vyčtu mu znovu a prstem ho ostře dloubnu do pravé spodní paže, kterou mám v tu chvíli nejblíž. Komunikaci se stanicí ignoruju a ocas už dávno nevíří vzduch v kokpitu. Takhle naštvaná jsem nebyla už dlouho.

Zašívárna číslo 1

"No tak vydrž holka, zvládla jsi už horší."
Zatínal jsem zuby, když jsme se klokotali hyperprostorem, alespoň myšlenka, že ti čuráci jsou rozmetaní po půlce oběžné dráhy byla přívětivá. Jakmile jsme opět vyskočili, dost to kodrcalo. Jednou volnou rukou jsem se přidržel pultu a hned zkontroloval očima situaci venku i v kabině.
"Někde, kde opravíme loď a teď přestaň vyvádět, nebo narazíme do nějakého šutráku a bude po nás."
Zamračeně a tvrdě jsem Raz uzemnil přísným pohledem a pak se vrátil pozorností ke všemu ostatnímu. Zapnul jsem podsvětelné motory a začal manévrovat mezi šutry, hezky opatrně. Druhým párem rukou jsem se dal do práce a kontroly jednotlivých funkcí lodi, rozložil zbytek energie štítů opět rovnoměrně a zjišťoval, co vše se posralo a jak velký problém bude se nadokovat.
"Nikomu jsem nepomáhal. Byl to jen riskantní obchod. Mohlo z toho být nemálo kreditů. Nevyšlo to, takže je z toho nemálo škody. I takový posraný dny jsou. Důležité je takové dny přežít a pokud možno za sebou nenechat nic, co by pošramotilo tvou reputaci. Zametli jsme za sebou. Měli bychom být v cajku."
Odvětil jsem k Raz věcně už trochu mírnějším tónem a jejího pobouřeného výrazu jsem si moc nevšímal. Zapnul jsem komunikační kanál....snad jsme cestou nikde neurvali anténu...
"RoXoMo, slyšíte mne? Posílám vám identifikaci, prosím o nasměrování do příslušného hangáru k nadokování. Utrpěli jsme jistá poškození a potřebujeme opravit loď."
Oznámil jsem a poslal kódy ke své lodi, aby si nás mohli zadat do databáze.

Páník je fakt magorrr!

“Kam jsi nás to vzal!“ ozvu se pobouřeně a je v tom úplně všechno: trocha úlevy, že nemusíme bojovat, spousta nespokojenosti se stavem věcí, kapka pohrdání nad nezvládnutou situací a obyčejný strach, protože tohle taky není dobrý. Rychle se zvednu a překotně se nahnu přes Matta, jehož úsudku teď nevěřím a rozhodnu se vzít věci do svých rukou.
“Kdo-rr tě nutil pomáhat-rr-ty namachrrrovaný mačo!“ vyštěknu hystericky.

Sklon lodi se změní, ale i tak zadní částí pobereme několik menší úlomků asteroidů, které si tady tisíce let hoví ve vesmírným prostoru a reálně nikomu nepřekáží. Jen nám. Čtyři pracky mě i po vlně adrenalinu mírně zneklidní a tak i přes doznívající otřesy zařadím zpátečku. Ve tváři se mi přitom zračí hněv boží, hezky i s vyceněnýma zubama.
Nic jsem nezachránila, zvládl by to i sám, jen jsem chtěla mít jistotu. Neměla jsem se tam plést..?

Vítejte v…

Útěkový scénář proběhl víceméně podle plánu. Co a jak přesně se pokazilo nebo ne už nemáte možnost zjistit, skok do hyperprostoru v poničené lodi vás zamáčkne dozadu, mírně do leva, a malou chvíli se zdá, že z vás loď vytřese duši.
Skřípění lodi doplňuje obvyklý hukot, i ten se ale dnes zdá hlasitější a děsivější, než obvykle. Nemáte ovšem moc prostoru na to si ho užít, několikrát vám totiž problikne poškozený řídící panel, tady to sykne, tady zapípá, ještě, že všechny výstražné sirény jsou už dávno odpojené.

Skok vás vyplivne.

Třes i všechno ostatní se na malý moment uklidní. Minimálně, než narazíte do prvního úlomku z hustého pole, na jehož okraj jste se neočekávaně dostali.

Daleko vepředu vás svým studeným světlem vítá Nebba, menší hvězda zastávající zdejší funkci Slunce. To je dobrá zpráva, protože jste zhruba tam, kde jste měli být.
Skrz prstenec úlomků, prachu a nějaké to vesmírné smetí je vidět i jediné obyvatelné místo široko daleko. Starý vesmírný přístav Obchodní federace. Dnes jí sice stále většina patří, nicméně systém kolem Nebby je už pro většinu obchodníků a investorů nezajímavý, takže tady přežívají hlavně starousedlíci a ti, kteří očekávají od života klid. Pro některé je RoXoMo synonymem zašívárny.

Zametání stop

"Nečekaně. Jojo my víme. No hold varováni byli."
Plán klapal, naviják začal přitahovat poškozenou loď, my se úspěšně bránili a pokropili soupeřovu a vše mohlo být rychle vyřízené, když zablikalo varovně světlo a mohutná exploze mě málem vyhodila ze sedačky.
"Kurvadrát!"
Zanadával jsem a přidržel jsem se řídícího pultu.
"Co to....do hajzlu s tím."
Zavrčel jsem podrážděně, když jsem zjistil, že naviák vlaje neškodně za mnou jen s kusem trosek.
"Že já se do toho míchal...."
Rychle jsem prolétl diagnostiku.
"Štíty drží, pohon poškozený ale měl by to zvládnout....hmmm poškození přístrojovky...paráda, pak se na to budu muset kouknout."
Rychle jsem zhodnotil rizika.
"Jojo fajn."
Zavrčel jsem a stiskl opět spínač pro komunikaci.
"Rozumíme neidentifikované plavidlo. Byl to špatný nápad, omlouváme se za potíže odlétáme."
Oznámil jsem hraně omluvným a vystresovaným hlasem a pak ukončil spojení, slétl jsem očima na Raz, jak se drží a v rychlosti začal přepínat několik čudlíků.
"Fajn něčeho se pevně chytni Ouško bude to trošku házet."
Další přepnutý spínač.
"Ták zlato teď mě musíš podržet, tak jako vždycky, uklidíme po sobě a vypadneme. Hezky svižně.............Převádím energii do předních a spodních štítů, zapínám přívod přídavné směsi do pohonového paliva pro zvětšení výkonu a přebírám plně manuální řízení."
Oznamuji spíše pro sebe, i když Raz takhle alespoň bude trošku připravená na to, co přijde.
"Yrrrch..."
Zavrčel jsem, když se mi mezi žebry najednou skrz tričko prodral druhý pár rukou, který obratně chytl řízení zatímco tím prvním jsem začal nastavovat něco dalšího. Zornice se mi protáhly do úzkých svislých štěrbin, nyní byly schopny reagovat mnohem rychleji a precizněji, než bylo obvyklé.
"Některé z získaných dárečků mám fakt rád."
"Fajn drž se padáme."
Prudce jsem přitáhl řídící jednotku a vystřelil více než plnou rychlostí kupředu. Dle naší původní letové schopnosti se parametry lodi dost změnily, dosahovali jsme o více než 50% rychlosti navíc oproti běžnému maximu. V rychlosti jsme opsali rychlý ostrý oblouk, kdy jsem naklonil loď tak, abychom nepříteli ukázali nyní vyštítované břicho a volnou rukou zmáčkl další záhadný čudlík, když jsem je míjel.
"Pozdrav na rozloučenou šmejdi."
Ušklíbl jsem, když se na břiše lodi otevřel malý průduch a z něj vypadl, na první pohled kus šrotu......nečekal jsem jestli nebo až zjistí, že to šrot není. Pokračoval v oblouku a předl do rychlé kličky, kdy už jsem převáděl nepotřebou energii ze štítů z břicha na záď a zahájil sérii úhybných manévrů ale slalom, výkruty a piruety. To nejlepší, co může být po jídle.......kus šrotu na sobě krátce po vypuštění aktivoval silný elektromagnet, aby se přitáhl k nepřítelově lodi.
Naposledy jsem koukl na všechny ukazatele a zkontroloval, že jsem si v mezičase nastavil správné souřadnice, pro krátký hyperprostorový skok.
"A...BUM."
S tím jsem přepnul páčku pro skok dohyperprostoru a někde za námi by v tuhle chvíli měla explodovat ona malá atomovka, kterou jsem jim tam nechal. Nebyla dost velká, aby nějak ohrozila planetu, ale dost na to, aby roztrhala menší lodě na kusy. Proti křižníkům to byla spíše jen nepříjemná hračka, která způsobila lokální škody, ale na tyhle by měla stačit. Hlavně ať už jí sestřelí, nebo ne, tak to bouchne. Sám jsem je používal jen zřídka kdy, když jsem potřeboval za sebou zamést stopy. Byly totiž docela nákladné a museli jste vědět od koho je koupit, aby vám nebouchla v lodi. Nyní nezbývalo, než doufat, že loď krátký skok zvládne a pak bude kde jí v jednom z nedalekých hvězdných systému opravit, a taky že mi Raz nepoblije kokpit.

Komplikovaný odlet z Unryke

Máš sice pravdu v tom, že ruka zákona by sem měla dosáhnout, ale neděje se tak. Nic ani nenaznačuje tomu, že by se bezpečnostní složky měly objevit.

Z nepoškozeného plavidla se ti dostane okamžité odpovědi:
“Negativní. Opusťte tuto zónu. Neučiníte-li tak do deseti vteřin, bude vaše loď považována za potenciální hrozbu,“ oznámí strojový hlas, se kterým nejspíš nemá smysl se hádat.
Další upozornění ze tvé strany situaci rozhodně nezlepší:
“Negativní. Vaše loď byla zařazena na seznam hrozeb v pasivním režimu. Opusťte tuto zónu.“

Raz je překvapivě použitelná. Netápe, i když její výraz působí poněkud vyděšeně, a udělá přesně to, co chceš, na první dobrou. Podle manuální práce se zaměřovačem, kdy si i porovná výpočtová data bys řekl, že v podobných úkonech má praxi.

Útočící loď zatím na svůj cíl znovu vypálí a výstražně zacílí i na vás, ale jen v duchu zastrašující hry. Nemají dostatečnou palebnou sílu, aby zničili dvě lodě naráz, a kdyby měli bojovat s vámi, získá poškozené plavidlo nějaký čas na útěk. Jenže se nehýbe.
Diagnostika tvé lodi odhaluje, že přišli o jeden z motorů, ale závada bude zjevně komplikovanější, jinak nedává smysl, že ze sebe dělají nepohyblivý terč. Komunikace stále nefunguje.

Vaše palebná akce se nesetká s okamžitým protiútokem. Díky zvednutým štítům protivník nedojde ani k úhoně, ale zatřáslo to s nimi hezky.
Po tom, kdy zavelíš ke zmáčknutí tlačítka, se stane zhruba tohle:
Raz splní rozkaz.
Plán funguje.
Agresor znovu vypálí.
Navíjením se změní dispozice bitevního pole, jenže vystřelená dávka zasáhne cíl – a zároveň vypálí i proti vám, ale dle očekávání je to spíš pošimrání.
CHL-CH--
Náhlý výbuch plavidla je mohutný a vychýlí vaši loď z kurzu, přičemž se rozbliká hned několik výstrah: poškození navijáku; poškození pohonu – stabilita klesne o 15%; poškození štítů – stabilita klesne o 21%; porucha řídí desky – nespecifikováno. S vámi uvnitř to slušně hodí.
A zatímco se venku rozptýlí trosky pronásledované lodi, ozve se protivně strojové varování:
“Vaše loď je zařazena na seznam hrozeb. Opusťte tuto zónu.“

Kolik a jaké poškození agresor utrpěl je těžké odhadnout.

Nezvaná návštěva

"Rozmyslel jsem si to. Pokud zpřísní odletové kontroly mohl by to být problém."
Neříkám nahlas ani to, že Raz je z nás dvou ta, která nemá žádné osobní doklady, kterými by se nějak prokázala ať již kdekoli. V duchu si připomenu, že při jedné z dalších zastávek jí nějaké falešné papíry budu muset stejně, jako kdysi sobě opatřit. Naštěstí jsem znal pár spolehlivých osob pro tyto příležitosti.
"Docela jo. Pro případ, že se někdy něco posere a já budu potřebovat vyzvednout. Nebo zrovna nebudu moci pilotovat."
Odtušil jsem a dal jsem tak vyplout na povrch naději, že s Raz počítám i na nějakou dobu do budoucna a ne jen jako s nákladem na příští planetu.
"Pche jasně sleva."
Ušklíbl jsem se na příchozí data a zvedl to pryč. Tahle planeta se tvářila tak sladce a zeleně, že by z toho jednomu vypadaly zuby a stal se veganem. jakmile jsem dosáhl oběžné dráhy přepnul jsem na autopilota a začal procházet, co mi vyhledal datapad.
"Hmmm samé hlouposti.......jasně takže nás pan Hypík je sběratel. To by odpovídalo."
Bručel jsem nad tím, co mi přišlo od Caraghana. Nějak jsem neměl chuť něco takového přijímat. Pak mne však upoutala prolétající loď a druhá, která vypadala, že mele z posledního i když se ježí zbraněmi. Pokusy o komunikaci mne přiměly se zamračit.
"Co tam sakra dělají, dyť ještě nejsme ani z dosahu obranných složek planety."
V rychlosti jsem natočil loď směrem k té poškozené a zapnul širokospektrální sken, abych zjistil více informací o poškozeném plavidlu a našel původce poškození.
Najednou se však aktivovaly štíty.
"Co to kurva!"
Zanadával jsem ale to už se prohnaly kolem dvě střely.
"Na tuhla párty jsem pozvánku nedostal."
Zamračil jsem se, mrknul na skener a ostře obrátil loď do směru ze kterého přišla palba. Pak jsem zapnul otevřený kanál.
"Neznámému plavidlu. Přestaňte mě kurva ohrožovat střelbou, nebo z vás udělám vybuchující rachejtli!"
Oznámil jsem a nahodil zbraňové systémy a odjistil je připraven střílet. Zároveň jsem koutkem oka koukal na info ze skenu. Docela rychle jsem začal uvažovat jestli se nejedná o plavidla, které jsem dneska viděl, když jsem odcházel od Cara.
"Pokud okamžitě nedeaktivujete zbraňové systémy budu střílet."
Dám poslední upozornění a slétnu očima na Raz.
"Připrav se zmáčknout ten oranžový čudlík a zamířit až ti řeknu. Zaměř se dle displeye na tu poškozenou loď. Zaháknem jí harpunou."
Oznámil jsem Raz. Když už se přihlásila k tomu, že umí pilotovat tak ať se snaží. Chvíli jsem vyčkával na reakci druhé lodi, pokud však systémy nevypla, prudce jsem provedl výkrut do strany spustil krycí proti palbu se zaměřením na jejich bojové systémy a zmáčkl pár dalších čudlíků.
"Teď!"
Upozornil jsem Raz a připravil se zapnout navíjení. Tak nějak jsem tušil, že se to bez boje neobejde a když nic tak hezké výkupné by z toho kápnout mohlo.

Odlet z Unryke

Namísto hlasové odpovědi ti přijde vyčkávací oznámení. Chvíli trvá, než se k lodi dostane dron se skenem, jakmile je ale hotovo a umělá inteligence odešle získaná data, dostanete povolení k odletu. Kromě vás se do vzduchu zvedá i pár dalších lodí, ty vidíš na radaru. Navrch ti z kontrolní věže přijde pozvánka na opětovnou návštěvu planety, během které můžeš využít ubytování v některém z městských hotelových komplexů s drobnou slevou.

Na datapadu, který sis předtím prohlížel, se to hemžilo podezřelými zakázkami, kterým se každý rozumný jedinec vyhne. Pašovat zakázané zboží, rozstřílet dopravní letoun konkurenční společnosti a podobně. Většina z toho je nejen, že mizerně placená, něco byly nejspíš podvodné nabídky. Dostat se k něčemu pořádnému není jen tak, pokud si ovšem nechceš vybrat někoho ze Zdi slávy – prachobyčejné vývěsky se jmény lidí, kterých se chce někdo zbavit. I tady je třeba dávat si pozor.
Šifrovaná komunikace po několika minutách letu zahlásí novou zprávu. Nepřekvapí tě, že je od Caraghana a vlastně není ani tak překvapivé, že by rád získal nějakou další věc do své sbírky. Tentokrát je to soubor dokumentů nazvaných Světlosvit, které existují pouze ve fyzické podobě. To je první potíž, protože v téhle kategorii můžou být reálně fyzické věci, stejně jako digitální data, která jsou jen nepřenosná z trvalého uložiště, takže doručuješ nějakou malou datovou schránku. Druhá potíž je, že podle zběžného infa je Světlosvit v držení senátora Nagary. Nabídka spíš pro zlodějíčka, než pro lovce jako ty.

CHL-CHLCHL. Zapraská komunikátor při marném pokusu o spojení. Radar ukazuje dvě lodě v okolí, jedna míří pryč od vás, druhá stojí a podsystémy hlásí nouzový stav, zároveň je ale v bojové pohotovosti.

Co s volným časem? Peněz jsi vydělal dost, jenže zahálka nikomu neprospívá.

CHLCHL-CH-c.. zvuk se roztříští. Ve stejnou chvíli se automaticky spustí štíty tvé lodě, protože kolem vás prosviští dvě střely. Cílem je ona poškozená loď.

To bylo málo!

Ruce na bocích mě donutí zbystřit a popletou mě tak, že se v osudný okamžik zmůžu jen na polohlasné úpění:
“Ne, ne, ne… ještě chvíli… to nebylo dost..!“ vláčné ruce se ještě pokusí zachytit cíl, přemluvit ho vlídným dotekem, aby neodcházel, akorát, že s Matem je to marný.
“Ale no tááák.. Říkal jsi, že nikam nespěcháme,“ s uraženě nafouknutými tvářemi se na páníka mračím. Jak ho mám přesvědčit, když nechce? Nespokojeně mrsknu ocasem, až to zaduní.
A on nic, jde si dál. Vrásky na čele se prohloubí tak, až je to nepříjemné.
Buď rozumná, holka, jinak tě na další planetě vykopne.

“Mhhhe.. umím. To je to, co tě fakt zajímá?“ stane se ze mě zosobněná nespokojenost pomalu se šourající směr kokpit. Už jsem si to tady prohlídla a vím, že v případě nouze bych zvládla čudlíky pomačkat správně, jako mnohem lepší nápad se ale jeví možnost, že si zdejší ovládání nejdřív pořádně omrknu. Zapadnu na volnou sedačku a vyčítavě se na páníka zahledím.

Dostatek kontaktu

"Jo...to se uvidí..."
Zabručel jsem v odpověď, protože sám jsem si tím tak úplně jistý nebyl. Když sevření povolilo a Raz se trochu odtáhla hned se mi lépe dýchalo. Alespoň o žďabec. Tohle bylo zatraceně divný a stále mi hučelo mozkem, proč se toho sakra účastním. Dal jsem tomu ještě pár okamžiků, než jsem se zhluboka nadechl a v poměru na svou mohutnou stavbu těla, jsem docela jemně sevře Raz za boky a jakoby snad nic nevážila.....ne že by ano....jsem jí zvedl z klína a docela šetrně posadil vedle sebe.
"Čas něco dělat. To nejhorší nejspíše pominulo, takže zvednem kotvy."
Oznámil jsem a zvedl se z gauče jasně dávajíc najevo, že podivného chlupatého mazlení bylo pro tuto chvíli více, než dost. Zamířil jsem ke kokpitu.
"A vůbec umíš pilotovat?"
Ohlédl jsem se po ní napůl a střelil pohledem směrem na gauč. Aniž bych čekal na odpověď zamířil jsem dál a usadil se v kokpitu lodi, kde jsem začal s předletovou kontrolou a nahazováním systému.
"Letová kontrolo, posílám kódy a chystám se na odlet. Díky za příjemně strávené chvíle na vaší planetě."
Oznámil jsem a odeslal potřebné kódy načež jsem jen pár okamžiků počkal, abych začal zvedal loď do vzduchu, abychom mohli vystoupat na oběžnou dráhu. Hned jsem se cítil zase více sám sebou a jistější, když se po mě neválela Raz. Nalezl jsem znovu rovnováhu a klid, kterou mi její přítomnost narušovala.