Gauč

Zatetelím se blahem, když mi mezi ušima přistane drsňácká ruka. Mazlení si ale nevychutnávám nijak dlouho, Mat se vrhne na zběžný úklid a tak ťapu za ním. Nějak to asi nevidím, ale s čím má problém? Tak to tady není sterilně uklizené, no, ale vrátit věci na jejich místa jsem se snažila.
Co se Maca týče, neřeknu nic. Vím, že má pravdu, a Mac si díru v hlavě rozhodně zaslouží.

“To se mi nezdá jako dobrrý nápad. Měli bychom vypadnout hned,“ zaprotestuju laxně.
“Berru na vědomí. Skočím k tobě a porrovnám to tam,“ ano, neměla jsem se tam válet, ano mám svůj pokoj, ano, je to přes čáru. Proto se fakt rychle vypařím a dopřeju páníkovi dvě minuty soukromí. Smysl pro uklízení totiž hravě udusá touha po něčí blízkosti – a gauč, na kterém Mat sedí, vydává jemné, ale doslova vábivě vrzavé zvuky, když se na něm sedí. V cuku letu ustelu postel a vyrazím zpátky.

Nad tím co dělám a nedělám moc nepřemýšlím. Tichými krůčky bosých nohou se proplížím ke gauči, abych si taky udělala hezkou chvilku, s hlavou na metamorfových stehnech. Tak je to totiž nejlepší.

Zvědavé ouško

Povytáhl jsem znovu jedno obočí a dobře si Raz prohlédl. Pak jsem si mírně povzdechl a prošel kolem ní. Když jsem jí míjel položil jsem jí ruku na hlavu mezi uši a rozcuchal jí....vlasy? Srst? Kdo ví.
"Hmmm......jo viděl. Kus sráče, jako spousta jinejch. Vlezlej a votravnej. Dříve, nebo později na něj přijde kontrakt a skočí s dírou v hlavě."
Pokrčil jsem rameny a zamířil dál chodbou a cestou sklízel bordel, co jsem potkal.
"Zaplatil slušně, a chtěl si mě koupit, v tom neuspěl. Nikomu nepatřím."
Odtušil jsem a nakonec to zaparkoval na gauči a chvíli přemítal.
"Počkáme až se trošku uklidní situace venku a pak vypadnem."
Oznámil jsem jí plán.
"Pokud jsi nechala bordel ještě někde, ukliď ho. Moje loď není smeťák."
Upozornil jsem jí klidně, ale důrazně a dovolil jsem si na chvíli se opřít a zavřít oči.
"Hmm práce za mnou, tak proč se cítím, jakoby se mělo každou chvílí něco posrat?"
Vzpomněl jsem si na feromony toho parchanta a znovu byl rád za to, že tyhle ptákoviny na mě obvykle neměly ten potřebný vliv.

Nic se nestalo, co by se stalo

Nasupeně vyfouknu nosem vzduch a až se zpožděním se rozhlédnu. Na nynějším stavu lodi neshledávám nic zase tak dramatického, i když támhle z tý vestavěný skříňky něco kouká a rozjezený jídlo ve společence, ze kterého vypadla vidlička a pomatlala omáčkou stůl.
“Nic tu neprroběhlo,“ bojovně zvednu bradu, aby bylo jasný, že si za tím stojím.
“Porrozhlížela jsem se. Kdybys mě vzal s sebou, byla bych klidnější!“ vyčtu mu a rovnou se tím i parádně prozradím, což v plánu nebylo, ale vzít zpátky to nejde.

Během mrknutí oka mě ale rozježenost opustí a zvědavě nakloním hlavu na stranu.
“Viděl si ho?“ cítím jen jemný odér něčeho vzdáleného, ani zdaleka ten pach nevykresluje vzpomínky v té podobě, jak jsem očekávala. Nejspíš jsem si už odvykla. I tak mě to ale zajímá. Neznám nikoho horšího, než je Mac Caraghan, a zároveň mě k němu tolik poutá, že se na něj jednoduše musím zeptat.

Pá Unryke, ahoj Ouško

S úšklebkem jsem opustil pozemek svého klienta. Dobře jsem si prohlédl jeho zabezpečení, pro případ, že by se to ještě někdy hodilo a letmo si prohlédl letouny, prohánějící se na obloze.
"Patrně tak oblíbený zase není, ale jeho nepřátelé nejsou moc dobří v tom, co dělají."
Poznamenal jsem si pro sebe a dál mířil narůstajícími davy pryč. Samozřejmě bočními ulicemi, abych nebyl tolik na ráně a vyhnul se největším zácpám. Patrně to tu způsobilo větší poprask, než se dalo očekávat.
"Pffch tolik rozruchu, pro jednoho šmejda."
Odtušil jsem. Na jednu stranu se mi docela ulevilo, když jsem byl zpátky u svého mazlíka.....myšleno pochopitelně loď. Jakmile jsem však otevřel dveře vstupu a uviděl tu spoušť vylétlo mi tázavě obočí nahoru. Pár okamžiků jsem jen hleděl na chodbu, než jsem vkročil a zavřel. Pak se přiřítila Raz, jen aby mi dala najevo, jak jsem jí buřt. Povytáhl jsem znovu tázavě obočí.
"Co se tu stalo? Proč vypadá interiér lodi, jakoby tu proběhla nelítostná bitva?"
Otázal jsem se lehce vyveden z míry, nad tím bordelem a raději jsem zamířil do útrob lodi, abych zjistil, jak hodně zlé to tu je. Tvářil jsem se......nezdá se, že až tak úplně nasraně, jako spíše nespokojeně nad tím, s čím jsem se tu shledal.

Shledání

Jsem jako na trní. Už nevím, co bych ještě mohla zkusit, jak se přemoct, jak se uklidnit nebo něco takového. Zkoušela chodit, ležet a spát, něco málo sníst, vyzkoušela jsem i aromaterapii ukořistěným tričkem. A nic! Není tedy divu, že jakmile zachytím zvuk otevírajících se dveří vystartuju z okupovaného páníkova pokoje, kde nemám co dělat, a běžím mu naproti. Jakože fakt běžím, div se nepřerazím o roh při rázném zastavení.
Narovnám se.
Sjedu ho pohledem od hlavy až k patám.
“Pfech!“ odfrknu si napruzeně namísto úlevného přivítání nebo alespoň malého potěšeného úsměvu. Pravda ale je, že mi kámen ze srdce spadl a nebyl zrovna malej.

Unryke
Předání krystalu a návrat k lodi

Jules Macahian Caraghan a jeho úsměv, který o něm vypovídá víc, než tisíc slov, se s tebou loučí. Co chlápkovi skutečně běží hlavou zůstává tak trochu záhadou, ale nejspíš není o co stát. Krystal má a co s ním udělá je už jeho věc.

Venku to vypadá o dost klidněji, než jak to znělo uvnitř. V okolí domu se ale odkryly skryté usměrňovače podpůrných štítů a nyní tvoří „deštníčky“ pod velkou štítovou kupolí. Vysoko nad ní se dají zahlédnout dvě plavidla. Jedno s poškozeným levým motorem stoupá v učouzeném úprku a druhé, zřejmě patřící ke Caraghanově sebrance, krouží na hlídce nad domem.
Přední část pozemku náležející domu je poničená, stejně jako část ulice a protějšího domu. Čumilové opodál, strašpytlové schovaní, nějaké to médium v podobě místní nezávislé televize určitě na cestě. Není proč tady ztrácet čas.

Cesta zpátky je všelijaká. Událost přitáhla pozornost a zpomalila provoz ve městě, takže dostat se zpátky do doků je pěkný opruz. A co hůř, podle počtu pořádkových jednotek toulajících se kolem bude zřejmě o kus těžší se jen tak vypařit.

Není to ale nic proti tomu, když se vrátíš na loď.
Všechno, i když je to uklizené, vypadá zároveň prohrabaně. Ošmatlaně a nepochybně taky očuchaně.

Unryke Bum a Bác

Opětoval jsem jeho úšklebek mírným svým následovaným pokrčením ramen.
"Nejsem politik ani nic obdobnýho, takže tohle jde mimo mne."
Jinak řečeno jeho mocenské hrátky mi byly do jisté míry více či méně buřt dokud z toho nekápne něco pro mě, nebo se mi to nepřiplete do cesty. Nad výbuchy jsem jen vzhlédl lehce ke stropu, abych si prohlédl krásný lustr a to, že dům je bytelnější, než se zdá. Nebo spíše má nějaké energetické pole, které jej chrání.
"Slušná ochranná výbava."
Odtušil jsem v duchu, ale nahlas nic neříkal.
"To mne těší, takových je málo."
Odvětil jsem k němu poklidně a jen letmým okem zkontroloval datapad, když se připsaly peníze dokonce i menším bonusem navíc.
"Příjemné, zdá se, že ten šutr fakt moc chce."
"Váš projev dobré vůle přijímám a co se spolupráce týče....věřím, že na sebe ještě narazíme. Vesmír je příliš malý na to, aby ne."
Dovolil jsem se pousmát a schoval jsem zpátky datapad, jen na něm potvrdil odeslání kódu na šifrované frekvenci Caraghanovi.
"Kód máte odeslán. Dešifrování by mělo zabrat do pěti minut přes jakýkoli slušný program, který máte. Nevím, nakolik věříte svým lidem, takže jej nebudu říkat nahlas. Teď máte k obsahu přístup jen vy."
Vysvětlil jsem poklidně a očkem hodil po bodyguardovi. Ne nevěřím, že mu věří šéfík natolik, aby ho nechal pracovat s něčím takhle důležitým.
S lehkým pokrčením ramen jsem se otočil na patě a ještě napůl ohlédl přes rameno na Cara, prstem jsem si stáhl klobouk více do čela.
"Díky za nabídku, ale cestu na loď zvládnu sám. Věřím, že jsem zažil i horší předávky zboží. Netřeba, abyste riskoval."
Odtušil jsem naprosto klidně.
"Co se naší spolupráce týká, s kódem jsem vám poslal i šifrovanou frekvenci, na které mne lze kontaktovat. Když budu mít o nabídnutý kontrakt zájem ozvu se nazpět. Ale i když je Vaše nabídka stálejší práce lákavá, tak jsem raději svým vlastním pánem."
Rozešel jsem se s klidem k bočnímu vchodu, připravený odprásknout ty zkurvené droidy, kdyby se mě pokusili zastavit, nebo se to nějak zvrtlo. U dveří jsem se ještě zastavil a dovolil jsem si poslední drobný úsměv.
"Ptal jste se, co mohu nabídnou a čeho jsem schopen.....věřím, že není práce, kterou bych nezvládl.....Ještě donedávna bylo nemyslitelné, že byste měl v ruce ten krystal a přesto je zde. Myslím si, že to, jako odpověď stačí. Naviděnou pan Carghane."
S tím jsem vyšel ven, abych zjistil, co za brajgl se to tam děje a mohl si najít vlastní cestu, jak odsud vypadnout. Nestojím o to, aby mě někdo spojoval s tímhle mamrdem více, než je třeba, i když slušně platí.

Unryke
Předání krystalu

“A co bych měl? Klepat se strachy?“ zasměje se, “Nejsem dítě, moc dobře vím, že pomočit se do kalhot žádný úspěch nepřinese. Mimo to, mezi námi, že o mě není slyšet je jedině dobře. Zužuje to okruh nepřátel a přitom se dá pořád tahat za ty správné nitky,“ další ze samolibých úsměvů. Neříká to jen tak, aby si něco dokázal před tebou, on se chválí, protože může – protože to, co říká je pravda a on ví, že nějakou moc někde mimo Unryke vládne. Dalo by se polemizovat o tom, jak silný jeho vliv je nebo není, k tomu už ale není prostor.

Nad domem zaduní několik výbuchů. Ani tehdy Caraghan nehne brvou, dál se tváří, že se ho cokoliv venku netýká. Potkal jsi už hodně zmrdů, ale tenhle mezi nima bude nějakou dobu vyčnívat.

“Ani by mě nenapadlo vás chtít okrást. Není to můj styl, cením si spolehlivých lidí,“ další pokyn k bodyguardovi, který jako poslušný chlapec v těle obra přispěchá a díky vlastnímu zařízení provede platbu. Ta se automaticky autorizuje a připíše na tvůj účet.
“Deset navrch, abyste si pamatoval, že jednám tak čestně, jak to situace dovoluje. Berte to jako projev dobré vůle a spokojenosti, není to úplatek. Zároveň nemůžu popřít, že se mi líbí představa naší budoucí spolupráce,“ sice se neptá, ale očekává, že se vyjádříš – je možné, že bys pro něj pracoval?
Bodyguard téměř nehne brvou a na účet ti převede peníze navíc.
“O své lidi jsem se vždycky uměl postarat,“ přihodí Caraghan navrch a zní to jako pozvánka tam, kde se oplácí ve velkém. Široké obzory spoluprací z nichž bys nejspíš mohl získat nějaký zajímavý vzorek DNA do své sbírky. On toho o tobě ví jen málo, nezná tvé touhy a zájmy, nijak se ale netají tím – a to mu čteš v pohledu – že ti v případě spolupráce rád vyhoví. Žádná špína pro něj není dost špinavá, aby od ní dal ruce pryč, protože se dá vždy pracovat v rukavičkách.
"Zařiď eskortovaný odvoz. Venku bude živo. Jako záruku, že vás nemám jen tak, nabízím svůj život - během cesty vám budu dělat společnost. Můžeme si promluvit o tom, co všechno jste schopen zařídit a já nabídnout."

Posraný Unryke

"Potíže mi dělaj většinou jen klienti, kteří se na poslední chvíli rozhodnou nezaplatit, nebo se snažit měnit podmínky obchodu. Věřím, že to nebude tento případ. A co mý stránky týče, jsem dost známej a pověst mám spolehlivou. Jinak byste si mě nenajali."
Pokrčil jsem lhostejně rameny a koutkem oka přelétl přes okolní rozsvícené obrazovky.
"Fuj nemám rád narcistické hovada."
Zachoval jsem klidnou tvář a znovu pokrčil rameny.
"Jo jak se zdá, tady jste velký zvíře, ve zbytku galaxie co já vím. Nijak extra vo vás slyšet není."
Klid a lhostejnost ze mě doslova čišela. Pokud chtěl na někoho dělat dojem, já nebyl ten pravý. Leda by se vytáhl s nějakým zajímavým genetickým potenciálem.
Lehce jsem natočil hlavu tak, abych úkosem viděl zpod klobouk trochu na přesunujícího se bodyguarda. Pak můj pohled padl dozadu k droidům. Mírně jsem se zamračil nad poznámkou toho mamrda.
"To si jako pustil další konkurenci, co jde po krystalu až sem?"
Vrátil jsem se pohledem zpátky na něj.
"Na to, že vám na dveře nejspíše klepou zájemci vo šutrák, za který nebudou chtít platit jste dost klidný."
Podotkl jsem mimoděk a sundal z ramene pomalu tubus a podržel jej v ruce před tím týpkem.
"Tady je zboží je Vaše jakmile mi bude převedena má platba."
Nabídl jsem zamčený tubus v jedné ruce a malý datapad v druhé našemu narciskovi.
"Žádný podrazy a upozornění, tubus neotevřete bez bezpečnostního kódu. Ten vám dám po odeslání platby. Zároveň pro případ násilného otevření je tam nálož, která při otevření bez kódu exploduje a zničí obsah. Stejně tak pokud kód nebude zadán do 24 hodin, exploduje tubus s obsahem taktéž. Pojistka pro případ, že by se mnou někdo chtěl vyjebat."
Přátelsky jsem se usmál a počkal. Byl jsem však ostražitý a připravený se překulit bokem a schovat datapad i tubus zpátky k sobě, kdyby se strhla přestřelka zaviněná kýmkoli a sáhnout po jednom ze svých blasterů.
"Už aby tohle bylo za mnou."
Odtušil jsem pro sebe v duchu lehce znechuceně, protože s lidmi, jako on se jednalo špatně i když z nich šly hezké zisky. Co se týkalo šutru....co je mi po něm. Obchod je obchod. Dělám svou práci a udržuju si svý jméno.

Unryke
Předání krystalu

Jeho postoj se nezměnil, ale vidíš změnu v jeho pohledu – do přátelského má daleko. Caraghanovi se ani trochu nelíbí, jak s ním jednáš, zvládne to ale vyřešit nějakou mentální jógou během jediného výdechu. K první ruce se přidá druhá, obě pak roztáhne do širokého gesta.
“Nejsem potížista a věřím, že ani vy ne. Chci svůj krystal a dohodnutá odměna je samozřejmostí,“ není to tak, že by si tě snažil získat, snaží se to automaticky praktikovat u všech. Takový je, přirozeně nepřirozený. Všímají si toho ale ostatní, ti obyčejní červíci všude v ulicích? Nebo to z něj na hony daleko cítíš jen ty?
Drobný pohyb jeho prstů uvede v pohyb bodyguarda. Ani tomu se nelíbíš, ale je mu to víceméně jedno, stejně je tady jen jako poskok. Vzdálenost mezi ním a Caraghanem se zkrátí na minimum.

“Přemýšlím, jak vám dokázat, kdo jsem,“ uchechtne se klient, “Mě na Unryke všichni znají,“ v tu chvíli, aby to bylo co nejvíc efektivní, bodyguard nařídí domácímu systému zapnutí tří obrazovek. Na každé z nich postupně začne hrát nějaká část z Caraghanova projevu k veřejnosti, starší záznamy jeho výroků v Senátu, poněkud strojenější reklamní spoty. Jeden jeho hlas mluví před druhý, sem tam utichají, jak videozáznamy střídají digitální plakáty.
“Dokonce i jinde v galaxii,“ samolibě se usměje.
“Prokázal jsem se dostatečně? Pokud ano, přejděme k -,“ droidi za tvými zády se aktivují. Podle politikova výrazu ale dochází k neočekávané události, přesto se snaží zachovat klidnou hlavu.

“Zřejmě je zájemců o krystal víc, než dost. Dalo se to předpokládat, připravil jsem se,“ opět ten samolibý, samopochvalný úsměv, “My dva můžeme dokončit, co jsme začali,“ nespouští z tebe oči.

Droidi jsou v pohotovostním režimu, ze svých stanovišť ale nevyšli. K tomu je z venku slyšet přibližující se plavidla nebo drony – dům je částečně odhlučněný a zvuky motorů jsou tak tlumené a mírně zkreslené.
To, že je krystal kýženou trofejí, víš od začátku. Proto se tě ani Taln neštítil zaplatit víc, protože jsi prokázal své schopnosti. Otázkou je kolik se dá vytáhnout z Caraghana a co vlastně s tím krystalem jde.