Andor.cz - Dračí doupě online

Povytáhnu obočí a pohodím vlasy, moc dobře vím, že mě Cin jen provokuje. A tak mu to zcela zlotřile nerozporuji, jen ať si to myslí, protože já nad tímhle přemýšlet rozhodně nebudu a už vůbec ne ho přesvědčovat o nějakém opaku. Tohle je past, do které se nehodlám chytnout. A pak, že víno zatemňuje úsudek! Ten můj tedy rozhodně ne.
"Aha, tak to je potom škoda, že se tady nikde normálně jíst ani cvičit nedá," ušklíbnu se. No, že jsem tohle řekla se nikdy nesmí dozvědět Arsen, ale Cin snad nebude taková sketa, aby mi tu někdy vyžvanill, protože to už by nebylo k smíchu, ale šlo by o život. Můj život. 

V další chvíli bych se nejraději v tom poháru vína utopila, ale takové štěstí nemám. Bohové! Nejraději bych pod ním teď a tady podpálila židli. 
"Nechápu, proč tě to tak zajímá. Je to moje věc. Mě taky nezajímají tvoje týrácký choutky, tak se nestarej ani o ty moje, jestli nějaké mám nebo nemám, tobě to může být jedno," usadím ho - nebo se o to aspoň pokusím. "A jestli se mi tímhle snažíš nenápadne vnutit ty svoje, tak ti rovnou říkám, že to nefunguje," ušklíbnu se. V další chvíli se raději napiju, zatímco musím v duchu sama sebe okřiknout, abych nemyslela... Na nic z toho. Ani si nic nepředstavovala. Prostě nic. 

"Chm," vystrčím bradu, "když nevíš z jakého důležitého principu, pak ani nemá smysl ti to vysvětlovat," zakončím to vítězně.