Andor.cz - Dračí doupě online

Spáleniště - Doupě divolidí
Mahalath

Medvěd tě chytí za ruku a silně s ní zatřese. Být obyčejný člověk, tak by ti nejspíš vytřásl duši z těla, ale to naštěstí není tvůj problém. Na tváři se mu potom objeví široký úsměv, při kterém odhalí svoje zuby. Velmi netradiční ukázka radosti, která v jeho případě hraničí lehce s děsivostí.
"Bezva, jdeme na to." Řekne medvěd. Následně se otočí kamsi za sebe a jeho hlas zaburácí jako hrom.
"Hej Henry! Sežeň krysáky. Potřebujeme průzkum." A jak rozkázal, tak se taky stalo. Na spáleniště se vydala skupinka krys, aby vyčmuchala, kde se nachází Smrťáci které hledáš.

Uběhlo několik hodin, než se průzkumníci vrátili. Během té doby jsi byla hostem bandy divolidí. Docela přátelská sorta, když jí jeden pozná a není na listině nepřátel. Nabídli ti jídlo i pití, na zdejší poměry ne tak strašné jak bys čekala. Našlo se sice pár takových, kteří si tě podezřívavě prohlíželi, ale to už je hold cena za to, že jsi vstoupila do těla elfky.
Medvěd si zavolal pár dalších divolidí a přizval skupinku která se vrátila z výzvěd. Většina byly krysáci ověšení různými krámy. Tak nějak připomínali speciální jednotku, kdyby vyskočili z nějaké komedie. Všichni stáli pohromadě a něco si švitořili mezi sebou. V jejich čele stál hubený muž. Na některých místech mu tělo místo kůže pokrývaly šupiny a z kalhot vykukoval ocas. Ach ano, ještě tu byl ten rozeklaný jazyk, ale jinak vypadal celkem normálně.
"Tohle je Henry a naši průzkumníci." představí Medvěd bandu. Ještěří muž ti pokyne na pozdrav, ale krysáci moc nevnímají. "Tak povídej, co kluci zjistili?" Šupinatý pak začne povídat.

Chvilku to trvalo ale nakonec jsme zjistili co šlo. Ty parchanti se schovávaj v budově starýho divadla, který vyhořelo tehdy při tom velkým požáru. Velkým požárem nepochybně myslí ten ke kterému došlo před lety během lovů na vlkodlaky. Většina spáleniště tehdy lehla popelem a čtvrť tak získala své jméno. "Velká část ale zůstala nedotčená. Odnesla to akorát střecha, která se propadla. Jinak je skoro jako nové. A ti zmetci jsou tam zalezlý jak blechy v kožichu.
Přední vchod hlídá pořád okolo pěti chlapů, ale počty se pořád mění. Cesta ke vchodu je hodně otevřená, takže kdokoliv tam půjde toho si hned všimnou. A i kdyby se tomu dotyčnému i tak podařilo dostat se dovnitř, ocitne se v hlavním sále. Prakticky všechny cesty vedou právě sem, takže když někdo spustí poplach, tak tam všichni hned naběhnou.
Druhý vchod je o něco lepší, i když taky to ne žádná pohádka. Je na druhé straně divadla a má masivní ocelové dveře. Jaká je ostraha nevím, ale hádám že tam minimálně jeden bude. To ale není problém. Problém je dostat se přes ty dveře. I kdyby tam nabehli největší z našich, tak to jen tak nevyrazí. Každopádně jeden z krysáků vyčmuchal co je na druhé straně. Neptejte se mě jak. Ten malej zmetek vy vám ukradl i zlatý zuby přímo z pusy a nevšimli by jste si toho." Jeden z krysáků, asi ten o kterém se zrovna mluví, se podívá vaším směrem a zazubí se, což má být asi úsměv. "Býval tam vstup do zákulisí a do maskérny. Úzké chodby, dobré na boj.
No a poslední je cesta kanálem. Jak se zdá, tak je divadlo napojené na systém stok, které vedou přímo k němu. Tady nikdo nehlídá. Překvapilo by mě, kdyby o těch stokách vůbec věděli. Jsou možná silný, ale jinak toho v hlavě moc nemaj.
Bohužel k téhle cestě vám toho už víc neřeknu. Bylo by příliš riskantní tam někoho posílat a mohli by jsme ztratit moment překvapení. Podle mě tam bude staré skladiště, ale klidně si tam jejich šéf mohl udělat kancl, co já vím."
Tím ještěrák skončí s popisem možných vstupů. Medvěd nad tím vším chvilku přemýšlí a potom se otočí k tobě.
"Můžu poslat pár lidí do stok a do uliček u zadního vchodu, kdyby chtěl někdo utéct. Pokud jich nebude moc, tak je dokážou zlikvidovat aniž by si toho kdokoliv všiml. Problém je přední vchod. Moc cest a velké riziko že si nás někdo všimne a uteče."

"Co ty na to? Jaký máš plán?"

Centrum
Isaac

Doufal jsem v trochu rafinovanější způsob, ale musím říci, že je hlavně efektivní. Správu si jen zrychleně přečtu a více jí nevěnuji pozornosti. Místo toho se zaměřím na prsten v obálce, který slouží jako jakýsi klíč. Je to jen metaforické pojetí, nebot právě díky němu mi budou otevřeny dveře, které jinak zůstávají běžným lidem skryté.

Nyní se opět navrátím k dopisu. Ten zde nemusí nic ukrývat, jelikož zde byl spíše jakožto doplněk pro prsten, ale i tak si jej pro jistotu projdu a podívám se jestli pomocí některé z šifrovacích metod, které nás učili v něm nenajdu něco co by mi povědělo více. Možné je klidně, že i samotný prsten má sloužit jako klíč k dešifrování, ale kvůli jeho stáří bych jej hádal spíše na prsten, který přede mnou nosil jiný vrah, stejně jako bude jednou po mě.

Poté co prostuduji dopis sejdu dolů, aby jsem dal vědět svému Pánovi, že se vydávám ven do obchodu. Sebou si tedy také beru měšec, který obsahuje mou "mzdu" Tedy prostředky, které jsou určené na mou výbavu. Pokud po cestě však narazím na nějaký obchod, kde by se snad dali koupit nějaké sladkosti, tak si jeden malý sáček koupím s tím, že si vezmu pouze jeden na cestu.
Posléze se během cesty dívám do uliček a jakmile spatřím, že se v některé nachází nějaké dítě ulic, tak pozvednu sáček jeho směrem, aby jej vidělo a položím jej ke stěně budovy tak, aby vidělo, kam jej dávám. Poté bez jakéhokoliv zájmu odcházím dál cíl obchod.

Moje gesta jsou prostá, ale připomínám si tím svou lidskost, zatím co na druhé straně mysli je noční můra. Ten stín, který se krade pod postelemi dětí a celé je požírá v celku. Je zvláštní, že jsem u sebe nikdy žádné takové chutě nezpozoroval, ale možná je to tím, že jsem poloviční a také tím, že jsem vyrůstal ve strachu místo toho, aby jsem se jím už od začátku živil.
Navíc rád pomáhám dětem. Tohle není tedy úplně pomoc. Bylo by lepší vzít je někam pod střechu, nebo jim dát nějaké pořádné jídlo, ale co z toho. Ano plné břicha jsou skvělá, to moc dobře vím z období mého mládí, ale sladkost. Sladkost je něco co potěší na duchu a dodá ten malý kousek zázraku, kvůli kterému jeden myslí na další den s trochu větším úsměvem.
Navíc by se mi líbila představa, že se spřátelím s dětmi ulic a vybuduji si zde malou informační síť.

Krysov - Hospoda

„Líbí se mi tvůj smysl pro kšeft. Takže sto dvacet teď a dalších osmdesát, pokud tam něco bude." Věnuji goblinovi další úsměv, přihodím dvacet dolarů, plácnu si s ním a představím nás: „Každopádně, jmenuji se Walter a tady dáma se jmenuje Rizie."

Dám goblinům chvíli na to aby se představili, budou-li chtít, přitom si je změřím pohledem, promnu si ruce a pokračuji: „Jestli s vámi budu spokojen, tak pro vás dva budu mít nabídky podobné spolupráce na takových výletech po podzemí i do budoucna. Ale nepředbíhejme."

Podívám se na Rizie a až bude mít dopito, pronesu: „Vypadá to, že můžeme vyrazit." Pokynu malému krysákovi se zástěrou, že budeme platit, položím na stůl peníze za nápoje pro Rizie a gobliny, vstanu a připravím se k odchodu.

Bertoldův byt

Možná by se mi podařilo Bertoldovu pistoli rozpálit tak že by jí pustil, ale nejsem si jistá a snad se mi podaří Bertolda přesvědčit aby si ode mně vzal tu pitomou věc, potvrdil mi převzetí a šel se tu opevnit.
Vypadá to že Baltazara zná, ale co si přál on? Moc a bohatství? Aby mu pochlebovali ti kteří ho teď nazývají Prasákem?
Možná jsem se nespletla protože Baltazar teď spustí pistoli a vypadá klidně, takže mu opět ukážu tu krabičku a to co mi má potvrdit.
„Jo tady to je, potřebovala bych potvrdit.“pokud se Bertold nevydá ke mně tak se s obojím vydám k němu. Nechci být optimista, ale uleví se mi až budu pryč se Spáleniště a ještě víc až předám potvrzení Baltazarovi a povím mu jak těžké to bylo.
I když možná ne, kdoví co chtěl po ostatních.

Můrov - Ne tak docela opuštěný dům - Pokec s úchy...tedy kultisty

Povzdechnu si. Samozřejmě, že když v tom nejpodezřelejším baráku, za té nejtemnější noci, narazím na děsivou seanci plnou nožů a okultního chóru...tak se z toho vyklube místní banda nadrženejch tucťáků, co si jenom snaží okořenit hrátky, protože Máňa ležící na posteli s nohama do praku je pro ně už nudná holka. Proklínám svoje štěstí, fakt. Začínám si připadat jako ten chlápek odvedle, co se snažil víc jak rok udělat si rezervaci v Soumraku v Centru, aby v ten den zjistil, že tam přitáhla nějaká oslava elfích papalášů a nikdo cizí tam nesmí. Ještě mu pak vyhazovač zmaloval ksicht, když si stěžoval. Jo, myslím, že už se pomalu dostávám na jeho úroveň...

K potěšení 'kultistů' pak skutečně skloním Muryho a můj postoj se uvolní.

"Oukej, budu vám prozatím věřit," pravím potom se snahou o udržení alespoň nějaké dynamiky svého teatrálního vystoupení.

"Jsem Oz Broker, soukromý vočko," představím se vzápětí jako již mnohokrát, "toho času na stopě skutečnýho okultního spolku, kerej tu dělá ve městě bordel. Pro začátek byste mi mohli třeba vysvětlit, jak se parta nadrženců jako vy dostala zrovna do tohohle domu, kde má sídlit spolek 'Posledního soudu prokletého města' nebo jak se ty magoři menujou."

Mám dojem, že tenhle název stál na tom letáku. Nebo něco velmi podobného. Popravdě jak člověk vidí jeden kult fanatiků, tak v podstatě viděl všechny.

"Rozhodně jsem tu čekal...někoho jinýho," dodám po chvilce, napůl na vysvětlenou, napůl abych si postěžoval.

Krysov - Hospoda
Walter

Goblin si pozorně vyslechne tvojí nabídku a zamyslí se. Potom popadne ze stolu mapu a začne si jí prohlížet. Neustále jí otáčí, různě naklání a zevrubně zkoumá, jako kdyby to byla ta největší záhada na světě. No, přinejmenším alespoň tady ve stokách. Celou tu dobu si něco nespokojeně mumlá, ale ty mu nerozumíš. Nebo alespoň to jeho brebenťění nedokážeš identifikovat. Nakonec položí mapu na stůj a oba si vás prohlédne.
"Tak fajn, šéfe. Dej sto dvacet a dovedu tě kam chceš. Ale jestli chceš tahat nějaký věci, bude tě to stát dalších vosumdesát. Dej vosumdesát a s kámošem ti odneseme co zvládneme. Jinak nehneme ani prstem na noze. Plácneme si?" Goblin k tobě pak přes stůl natáhne svojí velkou pazouru. Nehty na prstech jsou žluté a velmi neupravené. Být trochu ostřejší, tak by se určitě daly použít k boji.
Rizie nic neříká. Celou dobu vás s goblinem pozoruje a popíjí tu svojí "kyselinu".

Krysov - Hospoda

„Sto dolarů za cestu tam a když tam něco bude, tak nějaká ta procenta z cenností, když nám je pomůžete odnést nahoru. Nahoře tahle částka zahrnuje cenu cesty po historických památkách v centru a to i s výkladem pro turisty, ale tady moc pamětihodností o kterých byste mohli vyprávět asi nebude a vím, že vás hned napadá, že by pro vás bylo výhodnější shrábnout všechno, co my dva nepobereme. Ano, i to je varianta. Ale mohou tam být i věci, které mají historickou, náboženskou, či okultní hodnotu. Věci, které jsou tady v podzemí bezcenné, ale mám kontakty na několik sběratelů, kteří se budou předhánět v tom, kdo nabídne víc. Snažím se s vámi jednat férově. Jednou jsem potkal i goblina, který měl zabalenou svačinu ve vytržené stránce z prastarého grimoáru a tvářil se docela překvapeně, když zjistil, že takhle přišel o pěkný balík peněz. Jestli tam bude hromada zlata, ze které si každý vezme co pobere, tak se nejspíš naše cesty rozdělí už tam, ale silně pochybuji o tom, že bychom měli takové štěstí," odvětím s úsměvem goblinovi, vyndám na stůl mapu od goblinů a dodám: „Tohle by mohlo pomoci. Máme tušení, že se tam půjde skrze katakomby. S přívěsky, se kterými mohu přivolat sluneční světlo, nemrtví nebudou problém a kdyby tam bylo něco dalšího, tak si s tím poradí můj revolver. Tak co? Plácneme si?" Střídavě se podívám na oba gobliny, položím stodolarovou bankovku na stůl a budu vyčkávat na jejich odpověď.

Bertoldův byt
Eleanor

Bertold stojí na místě. Oči už netěkají sem a tam, ale jsou upřené přímo na tebe. Přesto cosi z té nervozity kterou jsi viděla na chodbě zůstalo. Možná to bude tím, že jsi mu doteď neřekla nic konkrétního a čeká prostě jen nějakou zradu. Zbraň se v jeho rukou lehce kolíbá a nevypadá to, že by byl Bertold nějaký velký ostrostřelec. I tak, na tuhle vzdálenost je nepravděpodobné, že by minul.

Pozorně poslouchá tvoje vyprávění. Chvílemi se zdá, že to co mu říkáš ho vůbec nezajímá ale potom přijde zlom a na jeho tváři se objeví překvapení. Bylo to právě ve chvíli, kdy jsi zmínila Baltazarovo jméno. Zbraň lehce poklesne.
"Baltazar! Tebe posílá Baltazar? Už jsem si myslel, že na mě zapomněl." Pomalu začne spouštět ruku dolů, až míří zbraň k zemi. Na tváři se mu potom objeví malý úsměv. Už se zdá být klidný.
Tvojí zmínce o "lidech" scházejících se venku nevěnuje žádnou pozornost. Popravdě se zdá, že nic z toho ani neslyšel. Jeho výraz zůstává stále stejný. "A co mi posílá?" zeptá se po chvilce. "Co pro mě máš? Ukaž." Vybídne tě a čeká, až mu ukážeš krabičku, nebo její obsah. Není hrubý ani vzteklý jako byl před tím. Možná, že za to může Baltazar a to na čem se spolu domluvili.

V Bertoldově bytě

Čekám že to budeme vyřizovat zde, ale nakonec se přece jenom dostanu dovnitř a Bertold se ukáže být schopnější než jsem čekala. Já vím že nemám podceňovat protivníka ovšem tohle vychází z toho co vidím a co mi říkali ostatní a když dotyčný vypadá jako neschopný neznamená že tomu tak skutečně je.
Nebo aspoň ne tak úplně.
Jeho byt páchne a já se ocitnu ve tmě, když se pak dostanu na světlo celá situace připomíná melodrama. Důvod proč jsem mu neřekla pravdu byla že jsem se bála že když mu řeknu že mně poslal démon praští mi dveřmi a já se jimi budu muset propalovat. Nyní jsem v místě kde je nepořádek a přede mnou stojí zoufalý Bertold, ne já vím že situace je vážná, ale teď zase on předstírá něco co není.
„Pravdu? Chci si v Můrově otevřít obchod, jenomže to není jen tak což mi ten barman řekl. Náš rozhovor vyslechl jistý Baltazar, je to démon a ten mi nabídl vše pro rozjezd mého obchodu když pro něj něco udělám. Vypadalo to jednoduše měla jsem doručit něco Bertoldovi o kterém mi bylo řečeno že je člověk a bydlí tady ve Spáleništi. V hospodě mi řekli že ten koho hledám dluží celému Spáleništi a kde asi bydlí, dole mi to potvrdili a pobavilo je když jsem si myslela že jsou tvoje ochranka. Co chci aby sis vzal tu krabičku a potvrdil převzetí. Nevím co v ní je nedívala jsem se, ale pokud to nedoručím ...“
Nedopovím to, ale jsem teď upřímná a také mám obavy. A obavy z nedodržení dohody s démonem jsou víc než starý pupkáč který na vás míří pistolí.
A i když já mu jsme ukradená musím to zkusit jinak a nejspíš teď na to není vhodná doba, ale snad to vyjde.
Tohle není tak úplně lež, ale dole jsme mluvila o skupině ze které měli všichni obavy aniž bych to tušila, zde vím kam to může eskalovat, ale snad se Bertold rozhodne mi vyhovět abych tu nebyla až sem vrazí ti kterých se obává.
"Doufám že těch zbraní máš víc, protože dole se schází drsná skupina ... osob, ono to nejsou všechno lidé, kteří sbírají výbavu a chtějí buď peníze nebo zmlátit Prasáka. Nebylo to snadné, ale podařilo se mi je přesvědčit ať počkají, že pokud se dohodneme budeš mít na zaplacení toho co jim dlužíš. A ano oni mi uvěřily, ale nevím jak dlouho budou čekat, vypadali odhodlaně."