Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je onlineEleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 04. května 2024 11:33Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je onlineWalter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Spáleniště - "Mezi vlky" (a medvědy) Mahalath "Můj nehynoucí vděk nestačí?" Zeptá se medvěd. V jeho hlasu si všimneš lehkého pobavení a možná pokus o sarkazmus. "Asi ne." dodá po chvilce, tentokrát už zklamaně. "Nezapomínej, že ode mě chceš vědět, kde se Smrťáci ukrývají. Pokud vím, tak jsi mi na oplátku nenabídla nic stejné hodnoty. Malá protislužba je tedy na místě. Nemyslíš? Ty pomůžeš naší malé komunitě a my ti na oplátku pomůžeme najít ty zmetky. Každý si příjde na své a všichni budou spokojení. Jestli je ale pro tebe ta cena moc vysoká, tak si je budeš muset najít sama." Medvěd nevyzvídá víc, než to, co jsi mu už dávno řekla. Zdá se, že informace, které jsi mu podala úplně stačí. Nebo mu je mu vše okolo tvého problému jedno. Víc ale ke své nabídce neříká. Svou cenu si určil, teď je na tobě, jestli jí hodláš přijmout, nebo ne. Trpělivě čeká jak mu odpovíš a společně s ním i zbytek jeho smečky, kteří vás pozorují z povzdálí. | ||
| |||
| Bertoldův byt Eleanor Bertold zabručí něco nesrozumitelného a potom zabouchne dveře. Z druhé strany se začne ozývat chrastění řetězu a cvakání zámků. Nedlouho potom se dveře otevřou. Tentokrát dostatečně natolik, abys mohla vstoupit. "Tak pojď." Vyzve tě Bertold. Sám se drží poblíž dveří, jako by se snad bál, že mu je ukradneš. Vstoupíš tedy dovnitř. Když procházíš kolem majitele, ucítíš stejný zápach jako před tím, ale o poznání silnější. Pravděpodobně nějaká kombinace tělesného potu, jeho dechu, včerejší večeře, večeře z minulého týdnu, minulého měsíce a jeho nohou. Jakmile jsi uvnitř, tak Bertold dveře zabouchne a ty se ocitneš ve tmě. Cosi tvrdého tě vzápětí dloubne do zad. "Pokračuj." zamručí majitel bytu a tlak tvrdého předmětu zesílí. Zmizí teprve až se pohneš. Dostaneš se do pokoje, kde už je světlo. Není však moc o co stát. Všude leží hromady nejrůznějšího bordelu. Někdy je to oblečení, které máš pocit, nepříjemně zapáchá. Jindy jsou to hromady novin a časopisů, rádoby poskládané do komínků, ale jak se zdá, tak s tím vším měla gravitace své vlastní plány. Posledním typem hromádky jsou obaly od potravin. Někdy, v tom lepší případě, prázdné, jindy ještě s nějakým tím zbytkem. Bertold zůstane stát ve dveřích které vedou na chodbičku a k hlavnímu vchodu. Není to zrovna sportovní typ a jeho břicho a silné ruce jsou dostatečným argumentem pro toho, kdo by nesouhlasil. Na sobě má tričko na kterém se rýsuje několik zvláštních skvrn a dole, no díky bohu že má alespoň ty slipy. Není to ale tak podstatné, jako to, co drží v ruce. A to je pistole. Míří s ní na tebe a nezdá se, že by se jednalo o nějaký žert. "Tak seš vevnitř. Teď všechno vyklop a nechci slyšet žádný pohádky jako před tím. Kdo tě posílá a co mi chceš? Mluv!" | ||
| |||
 | Kultistické doupě? "Zajímavý," ucedím skrz sevřené zuby. Jako obvykle nic nejde tak jednoduše jak bych doufal. Namísto toho, aby se na mě ti chlapíci vrhli jako poctiví zfanatizovaní kultisti, a já do nich mohl nasázet trochu olova v heroickém klání dobra a zla, tak si najednou vymýšlí příběhy o nevinnosti. Cítím se zklamaný jak návštěvník bordelu, kde se zrovna všichni dali na víru a celibát. Ale něco na těch jejich překvapených a upřímně vyděšených výrazech je. Dokonce ani ta jejich rádoby oběť, nevypadá, že by se mi měla zrovna s pláčem vrhnout do náruče, zatímco by volala po tom, abych vykonal odplatu na těch zvrhlých zvířatech, které ji málem proměnily na okultní jehelníček. "Poslouchám," pravím potom a zbraň sice neskloním, ale jako gesto dobré vůle přestanu mířit přímo na jejich mluvčího. Cílím tak jen obecně do prostoru jejich směrem. "Rád si poslechnu dobrý argumenty proč je tohle fakticky jen jedno velký nešťastný nedorozumění. Ideálně když mi k tomu něco řekne i tady slečna. Vážně sem zvědavej s čím přijdete. Nacvičujete tu divadelní scénu? Zdejší pobočka skauta zavedla nové vstupní rituály? Nebo ste jen místní banda úchylů a k předehře vám už bičíky přijdou fádní? Sem s tím." Ale jedno se musí tomu démonovi nechat. Jestli budu jednou chtít sepsat svoje paměti, tak pro něj mám práci stínového autora. Patos zvládá na výbornou. Mury mi zatím netrpělivě bublá v ruce a dává najevo, jak se mu ten přechod k vykecávání ale pranic nelíbí. | ||
| |||
 | Před Bertoldovým bytem „A mává vám někdo před nosem bankovkami hodně často? Jistě já zapomněla vy jste mecenáš tohoto smetiště. V těch obálkách tady přede dveřmi nejsou upomínky ve stylu Zaplať ty lumpe a dole před domem čeká vaše ochranka a obdivovatelé.“ Mluvím částečně vážně s nádechem ironie, než zvážním úplně a dodám: „Podívejte se já bych také chtěla trávit svůj čas lépe než dohadováním s vámi. Ale dobrá o bankovky nejde to by jich muselo být opravdu hodně ...“ Odstoupím ode dveří abych byla z Bertoldova dosahu a pak vytáhnu to co mi dal Baltazar a tentokrát se i já nervózně rozhlédnu a podívám se směrem ke schodišti než se nakonec podívám na Bertolda. „A ne neotevřu to aspoň zatím ne i když tento dům na zdejší poměry vypadá překvapivě dobře ...“nedopovím to a opět se nervózně rozhlédnu, podívám se ke schodišti a pak na Bertolda. Pokud tam Bertold ještě stojí tak pokračuji se svým proslovem který má navodit dojem že jsem z Centra, z místa kde se i uklízečky cítí nadřazeně. Jistě proč by někdo takový šel zrovna za ním, ale snad vzbudím Bertoldovu zvědavost povzbuzenou tím že dluží každému na koho se podívá. „Chceme vám umožnit poplatit vaše dluhy a vy nám pomůžete se zde realizovat. Nebojte nepůjde o nic obtížného ani nebezpečného tedy pro vás, to bychom se nedohadovali s vámi, ale s těmi chuligány kteří si to zde rozdělily." Jistě z mého proslovu je znát ignorance a neznalost zdejších poměrů stejně jako pohrdání všemi zde, ale také upřímnost a to že i já bych ráda trávila svůj čas jinde než zde což ani hrát nemusím. Sice to zatím neříkám, ale možná ti co mně sem vyslali potřebují někoho kdo je zde zasvětí do toho jak to tu chodí, někoho koho zde nikdo nebude podezírat protože nikoho nenapadne že by právě s ním někdo uzavřel dohodu. Nechala jsem se inspirovat tím jak mně v hospodě odrazovali od setkání s Bertoldem. | ||
| |||
 | Centrum - Úkryt Issac "Dobrá." No přesně tohle jsem měl v plánu. Jen jsem chtěl vědět, jestli to mohu udělat. Vše deaktivovat a nastražit nové. Nejlépe tak, aby jsem byl jediný, kdo následně dokáže projít. Přeci jen toto bylo dosti neuspokojivé, vzhledem k tomu, že jsem tím dokázal projít téměř bez potíží. Bude to chtít opravdu mnoho úsilí, ale tajný vchod musí být dobře zabezpečený. Přečtu si dopis a opatrně na stůl vysypu obsah obálky. Jsem zvědav co je uvnitř. Hádám, že se podívám na kuchyni a následně na doručení dopisu a průzkum Herbert Shaw, jelikož nyní, když už jsem tedy oficiálně zabijákem bych si rád sehnal lepší výbavu, která mi bude lépe sedět a také se mi s ní bude lépe pracovat. Možná bych se podíval i po nějaké té magické serepetičce, díky které bych se mohl třeba lépe schovávat ve stínech, nebo něco takového. Určitě si musím pořídit sadu na magické pasti a zámky, což není ani trochu levná záležitost, ale v budoucnu se bez ní jistě neobejdu. | ||
| |||
 | Spáleniště - "staří známí"
| ||
| |||
| Před Bertoldovým bytem Eleanor Bertold si tě zvědavě poměřuje pohledem, zatím co jeho oči občas střelí ke schodišti. Nic tam samozřejmě není, ale on jako by čekal, že každým okamžikem, když nebude dávat pozor, tak někdo vyběhne nahoru. "Hezkej pokus. Myslíš si, že jsem tak blbej abych si do bytu pustil každýho, kdo mi před nosem zamává bankovkama?" Na svojí otázku si vzápětí sám i odpoví. "Ne, to nejsem. Jesli mi něco chceš říct, řekni to tady! Potom se rozhodnu, jestli tě dovnitř pustím. " Zdá se, že je rozhodnutý si stát za svým a dál tě pustit nehodlá. Dveře ale pořád zůstávají pootevřené a zavírat je zdá se nehodlá. Alespoň ne prozatím. | ||
| |||
| Kultistické doupě Oz Muž udělá přesně to, co jsi mu řekl a upustí nůž na zem. Ten zazvoní o kamennou podlahu, což se rozléhá celým sklepem. Pak nastane ticho. Kultisté i dívka koukají na tebe, ty zase na ně. Byl to právě ten moment, kdy si začal uvědomovat vážnost celé situace. Na jedné straně kultisti, na té druhé on. Revolver měl připravený ke střelbě, ale uvnitř jenom šest kulek. Zatím co kultistů, těch bylo osm. Pokud by měl štěstí, dokázal by většinu z nich vyřídit, než by mu došly náboje. S tím zbytkem by si pak už nějak poradil. Problém byl, že netušil, co za zbraně se skrývá v záhybech jejich plášťů. Ticho přetrvávalo a napětí bylo tak silné, že se o něj dalo zakopnout. "Hele chlape, tohle je jedno velký nedorozumění." Začne povídat ten který měl před tím nůž. Současně zvedne ruce nad hlavu. "Do nikoho tu nedloubáme. Vím jak to vypadá, ale nikomu jsme nechtěli ublížit." To tvrdí vždycky a potom hups, on se mi napíchl na nůž. Vážně pane strážníku, říkám pravdu. Snažil jsem se tu ránu ucpat, ale nedokázal jsem se tím nožem trefit zpátky do té díry. Nepárej se s tím a nasyp to do něj! Postavy v kápích čekají. Do jednoho tě pozorují, ale nikdo neřekne ani slovo. Zřejmě chtějí nechat svého vůdce, aby celou situaci vyřešil on. Když jsi do sklepa přišel, byli všichni rozestoupeni kolem oltáře. Ale po tom cos je tak překvapil se trochu rozutekli. Většina couvla o metr zpátky a dál od tebe. Dívka na tebe kouká taky. Krčí se za oltářem a vidíš jenom její vystrašenou tvář. Kultisty kolem sebe zdá se nevnímá. Byl to ten její pohled. Dvě modré tečky které vedle temnoty tohohle města zářily jako dva majáky. Dvě jasné hvězdy na noční obloze. Právě ten pohled kvůli kterému je chlap schopný prakticky čehokoliv. Snad i vraždy. "Co odložit tu pistoli a rozumě si o tom popovídat." Navrhne muž a rukama které měl nahoře udělá současně gesto, jako by chtěl silou své vůle pistol sklonit dolů. "Tohle všechno bylo jenom jako. Žádná oběť, žádný tajný kult, nic z toho není pravda." | ||
| |||
| Konečně u Bertolda Jak se ukáže tak obálka s vlčí hlavou je další upomínka proto asi ta dívka venku mluvila o Vlcích, nakonec to však vypadá že se zevnitř začnou ozývat jisté zvuky pak ve dveřích cvakne a začnou se otevírat. Asi jsem získala jeho pozornost a když se nakonec objeví ve dveřích Bertold tak odpovídá přibližně představě kterou jsem si u něj udělala. Jasně vzhledem k tomu že zde dluží vlastně každému a někteří stojí před jeho domem tohle může být klidně past, nebo toho může někdo využít. „To už jsem říkala jsem zmocněná vám učinit nabídku aby jste prozatím mohl poplatit všechny dluhy které máte tady ve Spáleništi. A ano vím že dlužíte každému ve Spáleništi, ale opravdu bych to nerada probírala zde na chodbě. Tento dům sice vypadá lépe než ostatní v tomto smetišti, ale i tak se jedná o citlivou záležitost.“mluvím klidně i když se tak necítím, vypadá to jako bych si nevšímala Bertoldovy nervozity. „Vím že nemáte důvod mi věřit, ale dostalo se mi přesných instrukcí že musí jít o soukromý rozhovor. Je to můj první den a tak mi přidělen tento případ který nikdo nechtěl.“pronesu už otráveným tónem a rozhlednu se kolem zatím co se vrtím na patě a složím ruce na prsou. Tohle snad vysvětlí proč někdo poslal zrovna bosou dívku aby mu nabídla že poplatí všechny dluhy, na druhou stranu těch dluhů je tolik že nejspíš nemůže riskovat že to nebude pravda. Tedy aspoň doufám ... | ||
| |||
| Kultistické doupě - Seance s nožem Helemese, fakticky tu bydlí ujetej kult. No to je hezký. Zastavím se u vchodu. Nechávám si od nich lehký odstup, abych měl čas případně reagovat. Ale pozvolna se posunu stranou ke zdi, tak, abych nestál zády v otevřených dveřích. Tu chybu znovu neudělám, že bych měl nechráněný zadek ve volném prostoru. Krátký moment se na ně mlčky dívám a studuji situaci. Rozhodně to pro tyhle chlapíky nevypadá vůbec dobře. Ne ne, lidské obětiny nejsou nejlepší vizitka náboženského spolku. Ačkoliv bych lhal, kdybych tvrdil, že je to v tomhle městě něco neobvyklého. Když mě osloví kultista s nožem, tak konečně tasím Muryho a namířím ho na něj. "Polož ten nůž, ano?" oslovím ho. Mrknu na ženu na oltáři, jestli je ve stavu, že by se s ní dalo komunikovat. "Ksakru sem chlapík, co našel vaše letáčky a chtěl se mrknout, co je ten váš spolek zač. Ale nemyslel sem, že tu budete zrovna hned dloubat do lidí. Tomu neříkám zrovna náboženství s otevřenou náručí. Co mi k tomu povíte? A ať je to dobrý." "Vidíš toho poznehta, šéfe? Co mu takhle něco ustřelit? Třeba nohu? Jen tak pro srandu!" drnčí mi v ruce Mury neskrývaným nadšením. | ||