Andor.cz - Dračí doupě online

Cesta do hlubin
Walter

“Bezva.“ řekne goblin a vezme si peníze. Potom je ještě zkontroluje, asi jestli mu nedáváš nějaké padělky, nebo jestli je to opravdu dohodnutá částka. Když je spokojený, tak se na tebe usměje svými křivými zuby. “Je radost s tebou obchodovat, šéfe. Já jsem Krizz a kámoš támhle je Ut. Dej nám chviličku a můžeme vyrazit.“ Goblin vzápětí odběhne za svým kumpánem a začnou se o něčem bavit. Mapu, kterou jsi mu ukázal si goblin vzal sebou.
Ty s Rizi mezi tím zaplatíte pití a připravíte se k odchodu. Goblini se s vámi setkají po chvilce u vchodu. Oba dva s malým batohem, ověšeným spoustou věcí, jak jsou provazy, pochodně, nebo nože. Hodně to připomíná to, co si nabalila Rize.

Vymotát se z ulic Krysova dá trochu práce. Pořád se ti někdo plete pod nohama a s prostorem to také není moc dobré. Několikrát musíš i sehnout, aby ses nepraštil do hlavy, ale nakonec jste venku. “Tak jo. Pojďte za mnou.“ řekne Krizz. “Ut půjde vzadu, aby nás náhodou něco nepřekvapilo. V těhle tunelech jeden nikdy neví.“

Dlouho jdete jen tak, stále kupředu aniž by jste narazili na odbočku nebo rozcestí. Potom ale Krizz při jedné příležitosti zamíří do průrvy v jedné ze zdí a pokračuje tudy. Chodby už nejsou typické tunely stok, ale obyčejná jeskyně, kterou nikdo neopracoval ani nevydřevil.
Což znamená, že je tu jisté riziko, že to na vás může spadnout. Ale na druhou stranu, proč by to padalo?
To je ale to poslední čím si teď trápíš hlavu, protože se hned po několika metrech kvůli špatné viditelnosti praštíš do hlavy. Ut, který to viděl, se krátce uchechtne, ale nic jinak neříká. Nic vážného se ti nestalo, ale budeš tam mít nejspíš malý šrám.
Dál už pokračuje docela klidně. Projdete tunely a asi po hodině se vrátíte zpátky do tunelů stok, i když ne na dlouho. Jdete chvilku dál, než se z nich opět odkloníte. Pokud bys sledoval mapu, tak bys mohl vidět, že se Krizz vůbec nedrží toho, co mapa ukazuje. Popravdě to spíš vypadá, že si jde tam, kam sám chce.

Cesta vás vede stále hlouběji pod zem, až se nakonec dostanete do široké chodby. Ta vypadá už mnohem lépe. Strop není tak nízko a je tu daleko víc místa. Na tomhle už asi někdo pracoval. Vydáte se tedy touto chodbou, než se před vámi objeví podezřelá postava. Moc dobře jí nevidíš a nepoznáš, jestli se jedná o člověka nebo monstrum, ale má lidské rysy. Pohybuje se velmi pomalu a nezdá se, že by si vás postava všimla.
"Psst, šéfe. Vypadá to na šouravce." Zašeptá Krizz. "Kde je jeden, jsou i další. Chceš pokračovat dál, nebo zkusíme jinou cestu?"

Centrum – Obchod
Isaac

Pozorně si několikrát pročteš celý dopis, ale nevšineš si ničeho, co by mohlo fungovat jako tajný vzkaz nebo kód. Vyzkoušíš některé z šifer, které tě učili tví mistři, ale ani tentokrát nemáš štěstí. Nic. Žádná z použitých metod nenasvědčuje, že by byla v dopise ukrytá zpráva. Na druhou stranu tu není ani nic, co by tvrdilo opak. Prsten také nic neskrývá. Žádný klíč ani vodítko, které by ti prozradilo jak dopis rozluštit. A nebo možná nad celou věcí jen zbytečně přemýšlíš a jde opravdu jen o věc, která ti má zajistit důvěru. Nakonec ale vyrazíš.

Cesta je klidná a během svého procházení uliček nenarazíš na žádné opuštěné děti. Možná, kdybys zavítal do nějaké chudších čtvrtí, nebo kdybys svým hledáním strávil delší čas, tak přeci, ale takhle na nikoho nenarazíš. V ulicích je celkem rušno a kam se podíváš, tam jsou lidi. Někteří tě ignorují, od jiných cítíš zvědavé pohledy. Dojdeš až na jednu z rušnějších ulic, kde se nachází zmíněný obchod. Na skleněné výloze je velkým písmem napsáno:

Herbert Shaw
Obleky na míru

Skrze sklo zahlédneš i pár vystavených obleků, košile a řadu módních doplňků, které by muž mohl potřebovat. Není pochyb, že je tohle to správné místo. Vstoupíš tedy dovnitř a malý zvoneček ohlásí tvůj příchod. Muž pracující za stolem zvedne hlavu a pohlédne tvým směrem. Chvilku si tě prohlíží a nakonec vstane a přejde k pultu.
“Přeji dobrý den, pane. Jak mohu posloužit? “
Přímo před tebou stojí drobný muž s brýlemi a lesknoucí se pleší. Na sobě má slušivý oblek, který si v ničem nezadá s těmi, které tu prodává. Akorát sako má položené přes židli, na které ještě před chvíli seděl. Tváří se přátelsky, ale jde spíše o takový ten úsměv obchodníka, kdy se jen kamarádsky tváří, doufající v nějaký ten obchod.

Sklep kultistů
Oz

"Nadrženci? Nevím, kdo mě tu očumuje už od první chvíle, co sem přišel."
Začne dívka hnedka z ostra. Je z toho cos řekl viditelně naštvaná a nebýt nahá, tak by ti k tomu určitě řekla něco víc.
Takhle má ale plno práce se sbíráním svých svršků, s čímž jí pomáhá dvojice kultistů. Jakmile má svě věci, tak se začne převlékat. Samozřejmě stále ukrytá za oltářem.

Tobě se zatím věnuje jejich vůdce, který se představil jako Jiří. Vzteklé reakce dívky si pokouší nevšímat a dělá, jako by vůbec nic z toho neřekla.
“Hmmm, nevím, jak přesně si říkají, ale asi vím, o kom mluvíte. Otec Nikolas. Takový rozohněný typ, který vám pořád vyhrožuje věčným zatracením a utrpěním přesahující lidské chápání. Tvrdí, že jenom jejich víra je ta správná a že vás spasí. Jeho skupina se tady schází vždycky ve čtvrtek. Obvykle okolo šesté, ale neberte to jako samozřejmost. Moc se spolu nebavíme protože se to vždycky zvrhne v náboženskou debatu a pokus o konvertování všech přítomných. A naše … ehm záliby, nejsou zrovna shodné.“

Takže takovej typickej fanatik. A jsme doma.

“Nejlepší bude, pokud se tu zastavíte, až bude mít kázání. Rádi vás pustí dovnitř a promluví si s vámi. Ale nečekejte žádnou rozumnou debatu. Budou se vás snažit přetáhnout k nim a pokud je necháte vymluví vám díru do hlavy. “

Bertoldův byt
Eleanor

Když Bertoldův pohled padne na skřínku, tak se jeho oči rozzáří jako malému dítěti o vánocích. Jako kdyby poprvé krabičku ani neviděl, ale teď, teď jako bys mu před obličejem mávala obrovským valounem zlata. Tvojí přítomnost touhle dobou už také víceméně ignoruje. Všechno je soustředěné jenom na krabičku.
"Konečně. Konečně!“ začne si povídat sám pro sebe. “Po takové době. Po všem tom ponižování a urážkách co jsem musel trpět. Teď jim konečně všem ukážu. Uvidí, že nejsem jenom tlusté a špinavé prase které ze mě udělali. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy."
Potom nakonec zvedne oči od krabičky a podívá se na tebe. "Ukaž." řekne téměř jako prosbu. "Musím to vidět. Potom ti podepíšu co budeš chtít." Potom Bertold přistoupí až k tobě a pokud ho necháš, tak krabičku sám otevře, aby se podíval dovnitř.

Spáleniště - Doupě divolidí
Mahalath

Medvěd tě chytí za ruku a silně s ní zatřese. Být obyčejný člověk, tak by ti nejspíš vytřásl duši z těla, ale to naštěstí není tvůj problém. Na tváři se mu potom objeví široký úsměv, při kterém odhalí svoje zuby. Velmi netradiční ukázka radosti, která v jeho případě hraničí lehce s děsivostí.
"Bezva, jdeme na to." Řekne medvěd. Následně se otočí kamsi za sebe a jeho hlas zaburácí jako hrom.
"Hej Henry! Sežeň krysáky. Potřebujeme průzkum." A jak rozkázal, tak se taky stalo. Na spáleniště se vydala skupinka krys, aby vyčmuchala, kde se nachází Smrťáci které hledáš.

Uběhlo několik hodin, než se průzkumníci vrátili. Během té doby jsi byla hostem bandy divolidí. Docela přátelská sorta, když jí jeden pozná a není na listině nepřátel. Nabídli ti jídlo i pití, na zdejší poměry ne tak strašné jak bys čekala. Našlo se sice pár takových, kteří si tě podezřívavě prohlíželi, ale to už je hold cena za to, že jsi vstoupila do těla elfky.
Medvěd si zavolal pár dalších divolidí a přizval skupinku která se vrátila z výzvěd. Většina byly krysáci ověšení různými krámy. Tak nějak připomínali speciální jednotku, kdyby vyskočili z nějaké komedie. Všichni stáli pohromadě a něco si švitořili mezi sebou. V jejich čele stál hubený muž. Na některých místech mu tělo místo kůže pokrývaly šupiny a z kalhot vykukoval ocas. Ach ano, ještě tu byl ten rozeklaný jazyk, ale jinak vypadal celkem normálně.
"Tohle je Henry a naši průzkumníci." představí Medvěd bandu. Ještěří muž ti pokyne na pozdrav, ale krysáci moc nevnímají. "Tak povídej, co kluci zjistili?" Šupinatý pak začne povídat.

Chvilku to trvalo ale nakonec jsme zjistili co šlo. Ty parchanti se schovávaj v budově starýho divadla, který vyhořelo tehdy při tom velkým požáru. Velkým požárem nepochybně myslí ten ke kterému došlo před lety během lovů na vlkodlaky. Většina spáleniště tehdy lehla popelem a čtvrť tak získala své jméno. "Velká část ale zůstala nedotčená. Odnesla to akorát střecha, která se propadla. Jinak je skoro jako nové. A ti zmetci jsou tam zalezlý jak blechy v kožichu.
Přední vchod hlídá pořád okolo pěti chlapů, ale počty se pořád mění. Cesta ke vchodu je hodně otevřená, takže kdokoliv tam půjde toho si hned všimnou. A i kdyby se tomu dotyčnému i tak podařilo dostat se dovnitř, ocitne se v hlavním sále. Prakticky všechny cesty vedou právě sem, takže když někdo spustí poplach, tak tam všichni hned naběhnou.
Druhý vchod je o něco lepší, i když taky to ne žádná pohádka. Je na druhé straně divadla a má masivní ocelové dveře. Jaká je ostraha nevím, ale hádám že tam minimálně jeden bude. To ale není problém. Problém je dostat se přes ty dveře. I kdyby tam nabehli největší z našich, tak to jen tak nevyrazí. Každopádně jeden z krysáků vyčmuchal co je na druhé straně. Neptejte se mě jak. Ten malej zmetek vy vám ukradl i zlatý zuby přímo z pusy a nevšimli by jste si toho." Jeden z krysáků, asi ten o kterém se zrovna mluví, se podívá vaším směrem a zazubí se, což má být asi úsměv. "Býval tam vstup do zákulisí a do maskérny. Úzké chodby, dobré na boj.
No a poslední je cesta kanálem. Jak se zdá, tak je divadlo napojené na systém stok, které vedou přímo k němu. Tady nikdo nehlídá. Překvapilo by mě, kdyby o těch stokách vůbec věděli. Jsou možná silný, ale jinak toho v hlavě moc nemaj.
Bohužel k téhle cestě vám toho už víc neřeknu. Bylo by příliš riskantní tam někoho posílat a mohli by jsme ztratit moment překvapení. Podle mě tam bude staré skladiště, ale klidně si tam jejich šéf mohl udělat kancl, co já vím."
Tím ještěrák skončí s popisem možných vstupů. Medvěd nad tím vším chvilku přemýšlí a potom se otočí k tobě.
"Můžu poslat pár lidí do stok a do uliček u zadního vchodu, kdyby chtěl někdo utéct. Pokud jich nebude moc, tak je dokážou zlikvidovat aniž by si toho kdokoliv všiml. Problém je přední vchod. Moc cest a velké riziko že si nás někdo všimne a uteče."

"Co ty na to? Jaký máš plán?"

Centrum
Isaac

Doufal jsem v trochu rafinovanější způsob, ale musím říci, že je hlavně efektivní. Správu si jen zrychleně přečtu a více jí nevěnuji pozornosti. Místo toho se zaměřím na prsten v obálce, který slouží jako jakýsi klíč. Je to jen metaforické pojetí, nebot právě díky němu mi budou otevřeny dveře, které jinak zůstávají běžným lidem skryté.

Nyní se opět navrátím k dopisu. Ten zde nemusí nic ukrývat, jelikož zde byl spíše jakožto doplněk pro prsten, ale i tak si jej pro jistotu projdu a podívám se jestli pomocí některé z šifrovacích metod, které nás učili v něm nenajdu něco co by mi povědělo více. Možné je klidně, že i samotný prsten má sloužit jako klíč k dešifrování, ale kvůli jeho stáří bych jej hádal spíše na prsten, který přede mnou nosil jiný vrah, stejně jako bude jednou po mě.

Poté co prostuduji dopis sejdu dolů, aby jsem dal vědět svému Pánovi, že se vydávám ven do obchodu. Sebou si tedy také beru měšec, který obsahuje mou "mzdu" Tedy prostředky, které jsou určené na mou výbavu. Pokud po cestě však narazím na nějaký obchod, kde by se snad dali koupit nějaké sladkosti, tak si jeden malý sáček koupím s tím, že si vezmu pouze jeden na cestu.
Posléze se během cesty dívám do uliček a jakmile spatřím, že se v některé nachází nějaké dítě ulic, tak pozvednu sáček jeho směrem, aby jej vidělo a položím jej ke stěně budovy tak, aby vidělo, kam jej dávám. Poté bez jakéhokoliv zájmu odcházím dál cíl obchod.

Moje gesta jsou prostá, ale připomínám si tím svou lidskost, zatím co na druhé straně mysli je noční můra. Ten stín, který se krade pod postelemi dětí a celé je požírá v celku. Je zvláštní, že jsem u sebe nikdy žádné takové chutě nezpozoroval, ale možná je to tím, že jsem poloviční a také tím, že jsem vyrůstal ve strachu místo toho, aby jsem se jím už od začátku živil.
Navíc rád pomáhám dětem. Tohle není tedy úplně pomoc. Bylo by lepší vzít je někam pod střechu, nebo jim dát nějaké pořádné jídlo, ale co z toho. Ano plné břicha jsou skvělá, to moc dobře vím z období mého mládí, ale sladkost. Sladkost je něco co potěší na duchu a dodá ten malý kousek zázraku, kvůli kterému jeden myslí na další den s trochu větším úsměvem.
Navíc by se mi líbila představa, že se spřátelím s dětmi ulic a vybuduji si zde malou informační síť.

Krysov - Hospoda

„Líbí se mi tvůj smysl pro kšeft. Takže sto dvacet teď a dalších osmdesát, pokud tam něco bude." Věnuji goblinovi další úsměv, přihodím dvacet dolarů, plácnu si s ním a představím nás: „Každopádně, jmenuji se Walter a tady dáma se jmenuje Rizie."

Dám goblinům chvíli na to aby se představili, budou-li chtít, přitom si je změřím pohledem, promnu si ruce a pokračuji: „Jestli s vámi budu spokojen, tak pro vás dva budu mít nabídky podobné spolupráce na takových výletech po podzemí i do budoucna. Ale nepředbíhejme."

Podívám se na Rizie a až bude mít dopito, pronesu: „Vypadá to, že můžeme vyrazit." Pokynu malému krysákovi se zástěrou, že budeme platit, položím na stůl peníze za nápoje pro Rizie a gobliny, vstanu a připravím se k odchodu.

Bertoldův byt

Možná by se mi podařilo Bertoldovu pistoli rozpálit tak že by jí pustil, ale nejsem si jistá a snad se mi podaří Bertolda přesvědčit aby si ode mně vzal tu pitomou věc, potvrdil mi převzetí a šel se tu opevnit.
Vypadá to že Baltazara zná, ale co si přál on? Moc a bohatství? Aby mu pochlebovali ti kteří ho teď nazývají Prasákem?
Možná jsem se nespletla protože Baltazar teď spustí pistoli a vypadá klidně, takže mu opět ukážu tu krabičku a to co mi má potvrdit.
„Jo tady to je, potřebovala bych potvrdit.“pokud se Bertold nevydá ke mně tak se s obojím vydám k němu. Nechci být optimista, ale uleví se mi až budu pryč se Spáleniště a ještě víc až předám potvrzení Baltazarovi a povím mu jak těžké to bylo.
I když možná ne, kdoví co chtěl po ostatních.

Můrov - Ne tak docela opuštěný dům - Pokec s úchy...tedy kultisty

Povzdechnu si. Samozřejmě, že když v tom nejpodezřelejším baráku, za té nejtemnější noci, narazím na děsivou seanci plnou nožů a okultního chóru...tak se z toho vyklube místní banda nadrženejch tucťáků, co si jenom snaží okořenit hrátky, protože Máňa ležící na posteli s nohama do praku je pro ně už nudná holka. Proklínám svoje štěstí, fakt. Začínám si připadat jako ten chlápek odvedle, co se snažil víc jak rok udělat si rezervaci v Soumraku v Centru, aby v ten den zjistil, že tam přitáhla nějaká oslava elfích papalášů a nikdo cizí tam nesmí. Ještě mu pak vyhazovač zmaloval ksicht, když si stěžoval. Jo, myslím, že už se pomalu dostávám na jeho úroveň...

K potěšení 'kultistů' pak skutečně skloním Muryho a můj postoj se uvolní.

"Oukej, budu vám prozatím věřit," pravím potom se snahou o udržení alespoň nějaké dynamiky svého teatrálního vystoupení.

"Jsem Oz Broker, soukromý vočko," představím se vzápětí jako již mnohokrát, "toho času na stopě skutečnýho okultního spolku, kerej tu dělá ve městě bordel. Pro začátek byste mi mohli třeba vysvětlit, jak se parta nadrženců jako vy dostala zrovna do tohohle domu, kde má sídlit spolek 'Posledního soudu prokletého města' nebo jak se ty magoři menujou."

Mám dojem, že tenhle název stál na tom letáku. Nebo něco velmi podobného. Popravdě jak člověk vidí jeden kult fanatiků, tak v podstatě viděl všechny.

"Rozhodně jsem tu čekal...někoho jinýho," dodám po chvilce, napůl na vysvětlenou, napůl abych si postěžoval.