Andor.cz - Dračí doupě online

Kultistické doupě - Seance s nožem

Helemese, fakticky tu bydlí ujetej kult. No to je hezký.

Zastavím se u vchodu. Nechávám si od nich lehký odstup, abych měl čas případně reagovat. Ale pozvolna se posunu stranou ke zdi, tak, abych nestál zády v otevřených dveřích. Tu chybu znovu neudělám, že bych měl nechráněný zadek ve volném prostoru.

Krátký moment se na ně mlčky dívám a studuji situaci. Rozhodně to pro tyhle chlapíky nevypadá vůbec dobře. Ne ne, lidské obětiny nejsou nejlepší vizitka náboženského spolku. Ačkoliv bych lhal, kdybych tvrdil, že je to v tomhle městě něco neobvyklého.

Když mě osloví kultista s nožem, tak konečně tasím Muryho a namířím ho na něj.
"Polož ten nůž, ano?" oslovím ho.

Mrknu na ženu na oltáři, jestli je ve stavu, že by se s ní dalo komunikovat.

"Ksakru sem chlapík, co našel vaše letáčky a chtěl se mrknout, co je ten váš spolek zač. Ale nemyslel sem, že tu budete zrovna hned dloubat do lidí. Tomu neříkám zrovna náboženství s otevřenou náručí. Co mi k tomu povíte? A ať je to dobrý."

"Vidíš toho poznehta, šéfe? Co mu takhle něco ustřelit? Třeba nohu? Jen tak pro srandu!" drnčí mi v ruce Mury neskrývaným nadšením.

Spáleniště - "Konečně se někam dostáváme"
Mahalath

Tvoje naštvané komentáře ho nechávají zcela chladným a nezdá se, že by ho to moc zajímalo. Dost možná by i v dalších okamžiku odešel pryč a už bys o něm nikdy neslyšela, kdyby ses ovšem nezmínila o tom, co je pod "obalem". Těžko říct, jestli někdy dřív démona potkal. Ale na pekelném ohni je zajímavé to, že lidi prostě ví. Můžeš mít jakoukoliv podobu, můžou tě mít za naprostého lháře, ale když jim ukážeš peklo, tak cosi v jejich nitru ví, že je to skutečné.
Chlupatec je tím hodně překvapený, což je na něm i vidět. "Démon?" řekne překvapeně. Chvilku zvažuje jak s tím naložit, protože je to přeci jen něco jiného, než jednat jen s elfkou, nebo někým kdo čmuchá kolem.
"Tak pojď se mnou." A tím bylo vše vyřešeno a vy na cestě za Medvědem.

O několik minut později už jste společně kráčeli bludištěm uliček. Hromada odpadků a špíny je všude kam pohlédneš. Není prakticky možné o něco nezavadit, nebo do něčeho nešlápnout. Cestou zahlédneš všechny možné druhy divolidí a hybridů. Vlci, kočky, psi, většina těch s chlupy jsou až na pár drobných rozdílů stejní. Tedy kromě krysáků, ale to je kapitola sama o sobě. Pak jsou tu ale i ti podivnější. Netopíři, ještěři, krečci a podobně. Všichni si si tě prohlížejí stejně zvědavě, jako ty je.

Vzhůru do brlohu bestie.

V doupěti samotném je hodně živo. Všimneš si minimálně dvacítky divoce vypadajících jedinců, pravděpodobně stráže. A potom je tu Medvěd. Sedí na malém prostranství u ohniště a pozoruje plameny. Chlupatec ti řekne ať chvilku počkáš a jde si s ním promluvit. Rozhovor trvá pár minut, ale po jeho skončení tě k němu nakonec pustí. Ostatní se drží zpátky.

Medvěd si tě prohlíží se zvláštní zvědavostí v očích. Jako kdyby jste se viděli poprvé v životě, ačkoliv to není vůbec pravda. "No vida. Koho nám to sem čerti nesou?" řekne se smíchem. "Napadlo mě, že se ještě setkáme, ale nečekal sem, že to bude tak brzy. Nebo s takovým překvapením jaké se z tebe vyklubalo. Doufám, že se tím nic nemění a náš rozhovor bude stejně přátelský jako posledně."
S tím ti pokyne, aby ses posadila. Kolem ohniště je rozházeno pár trámů a špalků, které by k tomu účelu mohly posloužit docela dobře.
"Mark už mě s podrobnostmi seznámil. Hledáš Smrťáky. A hádám, že to má co dělat s tím autem po kterém ses před tím ptala." Spíše konstatování, než otázka. Hned potom pokračuje. "Dejme tomu, že je najdeš. Co potom? Jak asi sama víš, tak to není zrovna přátelská banda. Co asi budou dělat, když se začneš vyptávat na auto, které se tady někde ztratilo? Auto, které možná dokonce ukradli. Asi moc nadšení nebudou." Nastane krátká pauza a Medvěd se zcela vážně zeptá.
"Byla bys ochotná je zlikvidovat?"

Tím chce říct zabít. Chce, aby jsme za něj dělali špinavou práci.

Krysov - hospoda
Walter

"Nic jiného mě nenapadá. " Řekne Rizie a pokrčí rameny. "Goblini budou asi naše nejlepší možnost. Navíc tu původní mapu stejně dělal goblin. Tu jsi náhodou sebou nevzal, co?"
Zatím co přemýšlíte o svých možnostech, tak se vrátí krysí číšník. Na podnose nese malý plecháček, který postaví před Rizie. Je plný čiré, lehce nažloutlé kapaliny. Čaj, možná šťáva? Ty objednáš pití dvojici goblinů, kteří sedí u jednoho ze vzdálených stolů. Na souhlas krysák akorát řekne jenom to svoje: "Písk!"

Rizi zkoumá hrnek a pití v něm. Nebezpečně to nevypadá a necítíš ani žádný silný zápach. Něco cítíš, ale těžko se určuje, co to je. Nakonec si dodá odvahy a napije se. Následuje úšklebek, který je všechno, jenom ne spokojený.
"To nebudou rozžvejkaný plody." řekne a skoro lapá po dechu. "Spíš to chutná jako kyselina z autobaterie." Potom se napije znovu a další zašklebení, po kterém následuje smích.

Krysák goblinům přinese pití, přesně jak jsi objednal. Oba goblini se pochopitelně začnou hned vyptávat. O čem se ale konkrétně baví, to můžeš jenom hádat, protože nic neslyšíš. Nakonec krysák odejde, a goblini pokračují ve svém rozhovoru, popíjející nové pití. Trvá celkem dlouho, než se u vás jeden z nich zastaví. Skoro se už mohlo zdát, že se na vás vykašlou, ale máte štěstí. Tou dobou měla už Rizie dopito a kyselina to zdá se nebyla, protože byla pořád naživu.
"Čau šéfe. Tak vo co jde." Zeptá se goblin a posadí se na volnou židli. Oblečením připomíná vandráka. Boty žádné a zuby má křivé. " Na turisty nevypadáte. Spíš to tipuju na hledače pokladů nebo dobrodruhy. Hmmm?" Rizie tedy goblinovi řekne (velmi nekonkrétně) co hledáte a ukáže mu vaší mapu, společně s vaším problémem. O původní mapě ani odkud jí máte se nezmiňuje. Případné detaily a otázky nechává na tobě.
Goblin mapu zkoukne a začne se smát s širokým úsměvem.
"Vy horňáci jste někdy tak blbý. Lezete pod zem a nic vo tom tady nevíte. Neslyšeli ste, že se město pořád mění? Tenhle papír vám k ničemu není, pokud se tu nevorientujete."
Nastane krátká pauza a goblin ti pak věnuje usměvavý pohled, který díky jeho zubům hraničí se strašidelným. "Takže chcete semhle, jo? Kolik platíte?"

Centrum - Úkryt
Issac

Když se zeptáš na plán podzemí, tak se George krátce zamyslí. Nakonec jenom zklamaně pokrčí rameny. "Bohužel. Už je to dlouho, co v tomto domě pracoval někdo tvého talentu. Naposledy snad za předchozího majitele. Ale ten nedopadl zrovna nejlépe. Žádné záznamy tu po něm nezůstaly a pokud ano, někdo z řádu je už odnesl. A možná je to tak i dobře. Lepší se po tom nepátrat a nechat minulost spát.
Ale chápu, kam svou otázkou míříš. Většina těch pastí je už velmi stará a mohlo by se stát, že některá z nich spustí ve špatný okamžik." Další krátký moment zamyšlení.
"Obávám se, že ti nezbude nic jiného, než je všechny najít a osobně deaktivovat. Zkus se na to dívat ale pozitivně. Bude to pro tebe dobrý trénink."

Poté se George odebere do své pracovny. Kdyby ses ho náhodou rozhodl navštívit, tak ho najdeš u stolu nad hromadou listin. Na něčem pracuje, i když pouhým okem nepoznáš, o co se jedná.
Obálka kterou jsi dostal je celkem obyčejná a není na ní nic neobvyklého. Na jedné straně je jméno a adresa.

Herbert Shaw. Obleky na míru. Hlavní ulice. Centrum.

Uvnitř je zcela určitě dopis a ještě něco jiného. Něco malého a tvrdého, ale bez toho aniž bys obálku otevřel to nepoznáš. Možná prsten nebo mince? Co dál je teď už na tobě.
Máš dopis, který je třeba doručit, stejně tak se můžeš zkusit podívat na pasti ve sklepení. Za zastávku bude určitě taky stát kuchyně, jejíž stav jsi zcela ještě nezkontroloval. Nějaké zásoby zde jsou, ale nikdy nevíš, kdy bude třeba koupit něco dalšího.

Centrum - Úkryt
Isaac


Přikývnu pouze hlavou. Tyhle emoce jsou doopravdy nebezpečné. Je tenká hranice mezi profesionálním vrahem a vražedným maniakem, který má ze své práce potěšení. Pamatuji si dobře na slova Mistra: Práce a Potěšení se nesmí nikdy kloubit dohromady.
"Ano Pano." Přikývnu ještě jednou. Je mi jasné, že to myslí dobře a má pravdu. Tohle byla moje první vražda tohoto typu. Už dříve jsem zabil, také už i mučil, na což mám myslím opravdu talent, ale tento druh vraždy pro mě byl nový. Bude lepší více dbát na sebekontrolu, aby se takovéto situace již neopakovali.

"Rozumím Pane." Odvětím klidně. Do města jsem doopravdy měl v plánu zajít a koupit něco lehce lepšího, aby jsem si lehce oslavil mojí první úspěšnou vraždu a mé celkové přijetí jakožto zabijáka, i když oficiální je prý až po deseti zabitých.
Převezmu tedy obálku a vydám se k sobě do pokoje, aby jsem se převlékl a také si přečet obálku.
Ještě se však zarazím.
"Pane? Existuje nějaký záznam o uskupení pastí v tunelu? Pokud by jste dovolil, rád bych si vzal mezi své starosti i práci na jejich údržbě." Povím opět klidně s pohledem na svého Pána očekávající odpověd.

Posléze se vydávám opět k sobě do pokoje.

Krysov

Taková díra, pomyslím si poté, co se rozhlédnu po takzvané hospodě.

„Zatím nic." odvětím malému krysákovi ohledně objednávky a až malý krysák odejde, prohodím k Rizie: „V minulosti jsem na svých cestách poznal několik domorodých kmenů. Přežvýkané luštěniny, nebo kukuřici, domorodci naplivali do nádoby, jejíž obsah po týdnu kvašení scedili a domorodé pivo bylo na světě. Vsadil bych boty, že to jejich pivo bude něco podobnýho."

Odtrhnu svůj zrak z mapy a podívám se na Rizie „Pro cestování po podměstí Sognaru naslepo nám chybí svitky návratu, ale nechci to vzdávat předčasně. Zeptáme se na cestu, nebo si seženeme nějakýho goblina, kterej by nám ukázal cestu." Načež se rozhlédnu po hospodě, jestli neuvidím nějakého goblina, či skupinku goblinů, kteří by zrovna neměli co na práci.

Jestli mi padne nějaký goblin, či skupinka goblinů do oka, objednám jim přes malého krysáka pivo. Na chudáka nevypadám a když nabydou dojmu, že umím i rozhazovat peníze, mohlo by to vzbudit jejich zájem a přimět je přijít za námi. A hlavně mě nebudou mít jenom za hloupého turistu, co se ptá na cestu.

Rozhovor s chlupatcem pokračuje
Mahalath

Chlupatec se netváří zrovna nadšeně. Tvá odpověď ho zdá se moc nepobavila a nevypadá to ani, že by ti chtěl říct, kde se smrťáci ukrývají. Stále si ale udržuje svůj klid, což je na poměry divolidí trochu nezvyklé.
"Tak to velký kulový, milá zlatá. Seš na našem území, tak je nám do toho hodně. Co já vím, třeba chceš některýho z těch zmetků oddělat, protože ti zabil psa, nebo znásilnil babičku.
Upřímně mě to nezajímá. Ať je to cokoliv, tak si to určitě zaslouží. Problém je, že jestli Smrťáky nasereš, tak to budeme žehlit my. A o to nestojíme.
Klidně se vyptávej. Uvidíme, kolik lidí bude chtít o Smrťácích mluvit. Většina je z nich tak vystrašená, že rozhovor skončí hned jakmile vyslovíš jejich jméno."
Muž nemluví zrovna tiše. A pokaždé, když zazní slovo Smrťák, tak se lidé začnou dívat vaším směrem, jako kdyby jste vyřvávali nějaké obscénosti. Hned potom přidají do kroku, aby byli od vás co nejdál.

Zřejmě na tom co říká něco bude.

"Existuje jistá věc, které se říká důvěra. Seš tu cizí, nikdo z místních tě nezná a něco po nás chceš. Pro úplnost k tomu všemu přihoď i to, že seš elfka. Setkal jsem se se spoustou z těhle sviní abych věděl, že se jim nedá věřit. Jak moc asi budem důvěřovat někomu takovému?
Chceš pomoc najít Smrťáky? Tak nám dej dobrej důvod. Jinak táhni do háje."

Vida, čokl umí i štěkat. Něco mi říká, že na toho tvůj šarm nezabere.

Krysov
Walter

"Proč ne, já bych si celkem něco dala." odpoví Rizie a namíří si to k té takzvané hospodě.
Není zrovna velká, stejně jako všechno tady. Prkna jsou křivá nebo úplně nesedí a hřebíky nejsou vždy úplně zatlučené. Pokud v daném místě vůbec nějaké hřebíky jsou. Na některých místech dřevo drží jenom provaz a i ten vypadá, že má už za sebou pár let služby. Celkově stavba působí dojmem, že byla zbudovaná ve spěchu. Uvnitř to vypadá překvapivě útulně. Je zde dokonce i elektřina, byť se jedná jen o jedinou žárovku.
Nábytek vypadá jako by byl pro děti a ve vaší velikosti tu nic není. Ale to Rizie nezabrání, aby si k jednomu volnému stolu posadila.

Ani se nenadějete a objeví se u vás malý krysák se zástěrou a kusem papíru, který vám hned podá.
Jsou na něm naškrábané nějaké divné značky, které připomínají runy. Ale není to nic co bys znal.
"Písk?" ozve se krysák. Zní skoro jako nějaká plyšová hračka. Být čistší, tak by tak možná i vypadal. Rizie hnedka sáhne po lístku a začne si ho prohlížet.
"Hmm těmhle značkám zrovna moc nerozumím." Zamumlá si pro sebe, jak zkoumá papír. Na to se ozve znovu krysák. "Písk!" A ukazuje na druhou stranu listu. Rizie ho tedy obrátí, kde jsou úplně jiné klikiháky. "Trpasličí písmo, to je o něco lepší. Dám si tohle." Krysák vytáhne z kapsy zástěry malý notes a zapíše si objednávku. Potom se podívá na tebe. "Písk?"
"Vážně si nic nedáš?" zeptá se Rizie. "Mají tu i pivo. Nebo něco čemu tak říkají."
Když skončíte objednávku, tak krysák odcupitá pryč.

Mapa leží před vámi na stole. Po Krysově, nebo něčem co by se mu alespoň vzdáleně podobalo není ani památky. Chodby navíc také moc neodpovídají. Těžko říct, jestli na některých z plánů bylo alespoň něco přibližně jako jsou chodby teď.
"To je ten problém Sognaru. Nic není nikdy tam, kde by to mělo být? Co teď? Zeptáme se na cestu, nebo se vrátíme na povrch?"
Zatím co spolu mluvíte, vrátí se krysák a postaví před Rizie plechový hrnek s pitím. To má téměř čirou barvu, s lehkým nádechem žluté. Kromě toho cítíš jemnou šťiplavou vůni.

Krysov

Mlčky pokynu na pozdrav skupince krysáků vedené goblinem a dál budu s Rizie pokračovat podle mapy.

Krysov? Tohle místo na mapě vůbec není, pozastavím se nad nápisem se jménem osady krysáků, na chvíli se zadívám do mapy a poté budu pokračovat dál.

Je to tu pěkně rozkopaný, nebo spíš rozhrabaný. Na tohle místo nejspíš Tetikirën zatím nepřišel, jinak by odsud ty krysáky vyhnali... Hlavně že mám svou peněženku ve vnitřní kapse od kabátu, pomyslím si při prodírání se mezi davy krysáků a pro jistotu si svůj kabát raději zapnu.

Zatímco se cestou budu snažit z mapy zjistit kudy dál, nakloním se k Rizie a zašeptám: „Nesedneme si na chvíli támhle?" načež ukáži palcem přes rameno k místu, co by měla být nejspíš hospoda. „Ne, že bych měl žízeň, nebo chuť na něco z toho, co tam nabízej, ale rád bych si sednul a podíval se na mapu a když tak se poptal některýho z těch goblinů na cestu. Tohle místo je dost rozkopaný a nerad bych se tu zamotal," načež podám Rizie mapu očekávajíc nějaké návrhy, či námitky.
Myšlenku na to, že by se u krysích trhovců mohlo nacházet něco cenného, aniž by o tom věděli, si zatím nechám pro sebe.