Andor.cz - Dračí doupě online

Před Bertoldovým bytem
Eleanor

Obálka vlčí hlavy je velmi prostá a kromě samotné značky na ní není nic jiného. Žádné jméno, adresa, zkrátka nic. Když obálku otevřeš, najdeš uvnitř list papíru, na kterém je napsaná krátká zpráva.

Ahoj Bertolde. Ještě jsme na tebe nezapomněli. Ani na peníze, které sis od nás půjčil. Nechceme tě strašit, ale tvůj úrok pomalu roste, stejně jako naše netrpělivost. A ta není nekonečná. Ber to jako naše poslední varování. Příště už nemusíme být tak chápaví.

Tím dopis končí. Žádný podpis ani jméno odesilatele. Obrázek na obálce zdá se říká vše, co adresát potřeboval vědět. Sáhneš po další obálce a v ten moment se z druhé strany začnou ozývat nějaké zvuky. Nakonec cvakne zámek na dveřích a ty se otevřou. Skrze malou mezeru na tebe kouká muž, a ne zrovna přátelsky. Nevypadá nejmladší a na hlavě už mu toho moc nezůstalo. To málo co vidíš je rozcuchané, jako kdyby se právě probudil. Tvář má neoholenou a když promluví, tak ucítíš nepříjemný zápach.
"Kdo ksakru seš?" spustí na tebe ostře. "Kdo tě poslal?" Dveře zůstávají otevřené. Muž se neustále dívá ven, střídavě na tebe a také na chodbu. Nervózně se rozhlíží, jako kdyby tam někoho hledal, jednu ruku stále na dveřích. "Tak co chceš?"

Kultistické doupě
Oz

V klidu si to nakráčíš do sklepa. Schody pod každým tvým krokem zavržou, jako kdyby chtěly ohlásit tvůj příchod, což se docela určitě taky stalo. Cestou dolů slyšíš hlasy. Zazní cosi jako:
"Bratři, pamatujte si, že vás náš pán sleduje. Je nezbytné, aby ..." V ten moment jsi už dole a pohledy všech přítomných jsou upřené na tebe.

Celý sklep je osvícený světlem svíček. Přímo uprostřed stojí malý oltář, na kterém leží nahá žena a nad ní se sklání černá postava v kápi. Nad hlavou drží zdobený nůž. Celý oltář je pokrytý nějakou rudou, asi barvou, kterou je kolem oltáře nakreslený pentagram a pár dalších symbolů. Kromě ženy a postavy s dýkou je tu ještě asi sedm dalších postav v kápích. Celkový dojem z celé scény kazí akorát sekačka, která stojí v jednom vzdáleném koutu sklepa.

No tak tomu teda říkám učebnicová ukázka správného rituálu. Akorát těch holek tu mohli mít víc. Třeba v řetězech u zdí. Takhle tomu dávám tak sedm bodů z deseti. Snaha je vidět, ale ještě by na tom mohli trochu zapracovat.

Kultisti jsou tvým příchodem lehce vyvedeni z míry, ale nakonec se jeden z nich přeci jen vzpmatuje.
Je to zrovna ten s nožem. "Kdo ksakru jste!" Zařve muž, až se jeho hlas rozléhá celým sklepem. "A co tu chcete?" Pokračuje muž o něco tišeji, stále však viditelně naštvaný. Ostatní postavy vše jenom mlčky sledují. Nezdá se, že by chtěl někdo zaútočit, nebo utéci.

Víš co mi to připomíná? Naší první schůzku. Ty, celý rudý, chrchlající mi do ouška ta láskyplná slova. A já, čerstvě znovuzrozená entita v barvě stydlivě růžové, vznášející se nad tebou. Hned bych si to zopakoval.

Kultistická základna U rozvrzaného domu - Uvnitř

Zatracený dveře!

Ať se snažím dělat sebemenší hluk, stejně ten ďábelský nástroj dělá při sebemenším pohybu kravál jak epileptický slon v prodejně hudebnin. Tolik k momentu překvapení. Ale co se dá nadělat. Zvykl jsem si, že vyložený tichošlápek ze mě asi nebude. Ačkoliv se opravdu nezdá, že by můj koncertní pochod domem vzbudil moc pozornosti. Možná, že ten zpropadený barák vydává podobné zvuky sám o sobě, a tak to nikoho už nezajímá. A možná, že už na mě jen někdo čeká na druhé straně dveří.

Koukám na sklep. Nemůžu říct, že bych měl velkou radost z opětovného vydávání se do neznáma. Ale minule jsem se také snažil nenápadně plížit kolem, a nakonec jsem to byl já, koho zastihli v nedbalkách. Možná, že je na čase zkusit přímější přístup.

Zhluboka se nadechnu. Nasadím svůj nejvyrovnanější výraz. A rázným, nijak neskrývaným, krokem vyrazím dolů konfrontovat domnělé kultisty. Nebo bezďáky. Kdoví, co se tu stahuje za společnost. Ale jednu ruku mám rozhodně bezpečně pod kabátem na Muryho rukojeti.

"Brejvečír," ohlásím se při vstupu, ať už na mě čeká kdokoliv.

Před Bertoldovým bytem

Hromada která leží před Bertoldovými dveřmi není zrovna malá a vzhledem k chaosu v jakém zde byla naskládaná je možné že se občas někdo přišel aby se podíval co vlastně přibylo aniž by nějakou obálku otevřel. Asi největším archívním kusem jsou staré noviny který jsou datované rok zpátky, ale potom mně však zarazí jméno Katarina Boruská.
Počkat neříkala ta dívka venku že tohle je jejich dům?
Bertold nic z toho neotevřel možná proto že asi tušil o čem se v těch obálkách píše, takže začínám zvažovat možnosti buď se pokusit vyrazit dveře, ty však vypadají docela bytelně. Nebo můžu pod dveře foukat kouř a u toho křičet pomoc hoří a donutit ho vyběhnout ven. Je tu dost papíru co by se dal zapálit, pálení či propalovaní dveří bych nechala až nakonec. Nebo můžu opět zkusit lhát. předtím to vyšlo snad to vyjde i teď, takže zaklepu ještě jednou tentokrát silněji a hlasitě zvolám.
„Prosím otevřete Bertolde nejdu si pro peníze, nějaké vám nabízím. Jsem zmocněná vám učinit nabídku aby jste prozatím mohl poplatit všechny dluhy které máte tady ve Spáleništi. Pokud se však chcete radši schovávat zde tak je to vaše věc, ale měl by jste vědět že nebyl problém vás najít. Každý koho jsem se zeptala mně ochotně navedl, pokud jsem se sem dostala já dokáže to i někdo jiný a ten už může mít méně příznivou nabídku.“
Zatím co čekám až nebo jestli se Bertold vyjádří podívám se pozorněji na některý z těch dopisů, zatím jsem to nechtěla moc hnát do krajností abych ho nevyděsila. Jako první se rozhodnu otevřít tu obálku s vlčí hlavou ta dívka mluvila něco o Vlcích má to nějakou souvislost? Pokud zde nenajdu nic zajímavého tak se podívám na tu poslední obálku paní Boruské, tu s tím velkým nepřehlédnutelným vykřičníkem.

Spáleniště - Rozhovor s chlupatcem
Mahalath

V ulici kolem je docela normální ruch. I přes to si ale všimneš, že tu panuje trochu zvláštní atmosféra. Lidé kolem tě sledují a všichni se vám vyhýbají obloukem. Možná to je kvůli tobě a možná za to může chlupatý muž. Ten se nechová nijak zvláštně a působí celkem klidným dojmem. Jistě, dívá se na tebe očima dravce, ale jeho tělo je uvolněné a nezdá se, že by se chystal zaútočit.
"Nevím, jestli o téhle bandě něco víš, ale nepatří zrovna k přátelské sortě. O to víc je asi nepotěší, když někdo čmuchá kolem. Znamená to problémy a ty šéf rád nemá. Aby ti pomohl, to by musel mít hodně dobrej důvod. Máš nějakej? "

A teď po nás ještě bude chtít peníze. Hamižná sebranka.

Muž trpělivě očekává tvou odpověď. Cítíš na sobě jeho pohled, ale taky ostatních lidí z ulice. V některých je vidět strach, v jiných nenávist. Chlupatec se zdá být jedním z mála, který očích nemá ani jednu z těch emocí.

Spáleniště - Před Bertoldovým bytem
Eleanor

Hromada přede dveřmi není nejmenší. Podle množství tu už nějaký ten pátek leží a nezdá se, že by se v ní někdo přehraboval. I když na druhou stranu nemůžeš vyloučit ani opak, s tím jak chaotické všechno je. Najdeš tu staré noviny, které jsou datovány asi rok zpátky. Pár letáků, jako třeba Svědci nové víry, pozvánka na nedávnou vernisáž v galerii v centru, nebo třeba výprodej u jednoho z místních prodejců.
Jako další jsou na řadě dopisy. Ty nejnovější nesou jméno Katarina Boruská, správce objektu. Vše je zdá se napsané na stroji. Kromě toho je na obálce velký rudý vykřičník, je těžké si ho nevšimnout. S tím jak pokračuješ v dopisech dál, nebo v případě data dopisů paní Boruské zpátky, tak se vykřičník zmenšuje, až nakonec na těch posledních které najdeš, žádný není.
Je zde obálka, která nenese žádné jméno, ani adresu. Místo toho je na jedné straně velmi jednoduchá podobizna vlčí hlavy. A v neposlední řadě je tu několik obálek týkající se elektriky, vody a plynu.
Všechny obálky jsou neotevřené.

Tvé pozornosti neujdou ani samotné dveře. Vypadají velmi jako všechny ostatní tady, vlastně i jsou, ale ty vedoucí do Bertoldova bytu jsou trošičku jiné. Jde především o stav, v jakém dveře jsou. Všimneš si drobných děr, které nejsou skrz. Díry jsou způsobené nožem, nebo něčím ostrým. Potom, zhruba do výšky pasu se tu nachází prasklinky a prohlubně. Dveře toho mají za sebou opravdu hodně ale i tak drží stále pohromadě. Prolomit je by vyžadovalo značné úsilí.

Spáleniště - Rozhovor s chlupatcem
Mahalath

„Méďa? To je jako …“ než ale stihne muž větu doříct, tak mu to celé dojde. Netváří se zrovna moc nadšeně, ale na celou tu věc řekne jen pouhé: „Aha.“ I přes to, že nesdílí tvůj názor je s ním celkem v pořádku a působí celkem klidně.
„Na tvém místě bych o šéfovi tak nemluvil. Nikdy nevíš, co mu vlítne do kožichu nebo jak se vyspí. Už jsem ho kvůli podobným blbostem viděl roztrhat chlapa holýma rukama.“ Když se svým varováním skončí, tak si znovu povzdechne. Jako kdyby se snažil říct Proč zrovna já? nebo něco podobného.
„Co mu chceš? Nemyslím, že by s tebou chtěl po vašem posledním setkání mluvit. Pravděpodobně by to nedopadlo dobře. A to ani pro jednoho z nás, pokud chápeš, co tím chci říct. Takže? Proč potřebuješ vidět šéfa? Jestli je to nějaká blbost, tak jsme skončili.“

Centrum - Úkryt
Isaac

George poslouchá tvůj komentář ke tvé první akci. Nezdá se, že by s něčím nesouhlasil, nebo mu cokoliv vadilo. Pouze souhlasně přikyvuje a poslouchá a nepřerušuje. Když skončíš, tak se ti podívá vážně do očí.
„Soucit. Extáze.“ Pronese klidně, ale s důrazem na každé ze slov. „Nebezpečné emoce. Obzvláště pro nástroj smrti, jakým jsi ty. Z počátku si člověk může myslet, že má nad vším kontrolu, ale pak se to začne kousek po kousku vkrádat do mysli. Nejdříve pouhé vzrušení z dobře odvedené práce, nic nebezpečného. Ale potom pocity rostou, až se z toho může stát závislost.“
Způsob, jakým to říká, není hrozba, ale spíše varování. Velmi vážné varování. Nakonec ale naruší svou vážnou tvář letmým úsměvem.
„Jsem rád, že jsi mi to řekl. Věřím, že se budeš mít před podobnými pocity na pozoru, ale ani tak nezapomínej na hrozbu, kterou emoce představují.“

Jakmile je celé tohle za vámi, tak George složí dopis úhledně, jako přišel a následně ho vrátí zpátky do obálky, kterou položí na stůl vedle svého šálku. „Nuže, to bychom měli. Na dnešek pro tebe žádnou práci nemám. Odpočiň si a věnuj se svým ostatním povinnostem. Pokud bys měl cestu do města, tak můžeš navštívit jednoho našeho známého.“ S tím na stůl položí jinou obálku, kterou přisune blíže k tobě. „Malý obchod s obleky v centru. Zboží je kvalitní a jejich služby zahrnují i speciální služby pro zákazníky jako ty.“

Centrum – Zpátky v úkrytu
Isaac

Poznámka do budoucna. Musím požádat zaměstnavatele o seznam pastí. Nejen, že pak nebude hrozit, že nějakou spustím, ale také musím znovu opravit tu, kterou jsem spustil a nerad bych během toho zpustil ještě nějakou další. Bylo by to dosti nemilé a pro mě více než bolestivé.

Dorazil jsem zpět a s východem slunce se setkal Georgem, kterému jsem sdělil shrnutí své mise a také jisté obavy, které jsem nabral kvůli žene.
George tomu nedávál zrovna moc velkou pozornost, z čehož jsem usoudil, že žena namístě byla naschvál, aby mě zkontrolovala. Dobré vědět. Minimálně mě to trochu uklidnilo.
Následně George otevřel obálku, kde je hádám sepsaná výpověď ženy ohledně mé práce.

Takže to dopadlo dobře. To se mi ulevilo. Jed byl dost silný a smrt tímto způsobem vybudí v okolí nějakou tu vlnu strachu. To mi pomůže při mé budoucí práci, ale kdo by se nebál vrahů. Jedině ti, kteří mají za to, že jejich životy jsou příliš bezcenné, než aby si na ně někdo někoho najímal. Až budu mít práce, kdy budu muset být viděn, tak strach ještě zesílí. Zatím jsem spokojen se svou prací.
"Úkol proběhem bez komplikací, z čehož jsem měl velkou radost. Zabití ženy pro mě nepředstavovalo problém. Zpozoroval jsem u sebe náznak soucitu, když jsem zpozoroval, že žena měla dítě. Můj úkol se jej však nijak netýkal a proto jsem jej ignoroval a soustředil se na svou práci. Aktuálně jsem spokojený a svým způsobem vnímám lehkou euforii ze strachu, který vznikl smrtí ženy, je to však jen můj pocit, nežli jasný fakt."