Andor.cz - Dračí doupě online

Centrum - u Conrada
Mahalath

Conrad se netváří zrovna nadšeně. Možná, že dotyčného elfa zná a možná je jen nemá rád.
„Pokud nestojíš o problémy, tak bych ti radil na toho elfa zapomenout. Nevím sice kdo to je, ale Elvara nemají rádi, když někdo strká nos do jejich záležitostí. To bys ostatně jako jedna z nich mohla vědět.“ Ano, i když to není úplně tak, jak by si Conrad myslel.
Je sice pravda, že máš díky Melittě řadu informací týkající se Elvarských praktik, ale nevíš vše. Nejsnazší by bylo najít nějakého elfa, nebo si o tom až bude čas promluvit s Melittou.

„Nicméně s tím druhým problémem ti možná pomůžu.“ Potom Conrad na chvilku odejde kamsi dozadu a přinese trochu čaje. Nalije si šálek a tobě nabídne také jeden.
„Rozpůlená lebka a pařáty po stranách. Ve skutečnosti to nejsou pařáty, ale kostěné sekery. Chápu, že se to někomu mohlo tak zdát jako pařáty, vypadá to vážně zvláštně. No ale zpět ke tvé otázce. Ta bunda patří Smrťákům. “ Jméno ti nic moc neříká, i když jsi možná něco podobného zaslechla, když jsi pracovala pro trpaslíky. Gangů je ve městě celá spousta a neustále vznikají další, zatím co jiné zanikají.
„Parchanti s velkým P. A to si nedělám srandu. Ostatní gangy mají alespoň nějakou čest, ale Smrťáci ne. Krádeže, vraždy, znásilnění, drogy a tak. Jdou do všeho, když z toho koukají prachy a na škody se neohlíží.
Jediný důvod, proč se tolik neroztahují, jsou mafie a organizace podobné té naší. Bojí se, že by je někdo zničil a mají pravdu. Nikdo se k tomu ale moc nemá, protože si to vyžádá dost lidí a spoustu peněz, což dotyčného na čas oslabí. A víš jaké je to s politikou.“
Na okamžik se odmlčí a zkontroluje vchod a komusi pokyne hlavou. Když se ohlédneš tak nikoho nezahlédneš. Ale můžeš si všimnout, že se dveře zavírají, jako kdyby jimi někdo před chvilkou prošel. Potom pokračuje.
„Na Smrťáky narazíš hlavně v Můrově a na Spáleništi. Do Centra si netroufnou a Mastnou ovládaj trpaslíci. A když ty něco nasere…“

Vzhůru do nitra kultu (a tentokrát snad bezpečněji)
Oz

Vezmeš za kliku a nic ti nebrání v tom jí otočit. Dveře jdou normálně otevřít. Potom se ale ozve strašné zaskřípění. Panty skučí, jako kdyby je nikdo nenamazal nejméně sto let a podle toho jak zrezlé jsou možná ještě déle. Bohužel abys dveře vysadil, tak je musíš ještě trochu pootevřít, což způsobí další hluk. Samotné vysazení je pak také něco. Rez držela lépe než nejsilnější lepidlo a vyžádalo si to od tebe značné úsilí, než se ti to podaří. Nic ti už ale nebrání tiše vstoupit.

Teď už chápu, proč se vždycky scházej v opuštěnejch barácích. K čemu vyhazovat prachy za poplašnej systém když ta barabizna skučí při každém menším zachvění.

Vstoupíš dovnitř. Dům zvenku vypadal opuštěně, ale teď když se rozhlížíš kolem, tak to vypadá, že tu přeci jen někdo bydlí. Je tu nábytek, obrazy, nějaké boty u předních dveří a pár stále živých kytek. Mírně sešlé, ale jinak normální dům. Nic co by ti říkalo, že jde o úkryt kultu. Těžko říct kolik ale více než dva obyvatele to mít asi nebude. Pokračuješ chodbou dál a pod nohama se ti začnou ozývat stará prkna. Nezáleží, jak rychle jdeš, vržou tak jako tak. Navíc je těžké odhadnout, která vržou a která ne.

Tak jestli si nás doteď nevšimli, tak po tomhle už o nás musí vědět. Doufej, že jsou ty holky už svlečený a oni mají na starosti jiný věci.

I přes hluk, který jsi způsobil, se nezdá, že by si toho někdo všiml. Neslyšíš žádné přibližující se kroky, a že by sis jich s touhle podlahou všimnul, ani jiné podezřelé zvuky. Pokud jsi tedy nezměnil názor, tak pokračuješ dál. Dům nemá moc místností a najít cestu do sklepa ti netrvá moc dlouho. Hlasy jsou mnohem zřetelnější a světlo určitě přichází odsud. Od kultistů tě dělí už jenom pár schodů.

Tak co? Vlítneme tam?

Dobrodružství v temnotách
Walter

Jdete kanály a držíte se mapy. Ta vás vede a až na pár zmatených odboček i docela přesně. V tunelech toho moc není, takže jdete pomalu kupředu. Po asi hodině se ve tmě před vámi objeví malé světlo. Přibližuje se. Pokračujete tedy dál a zanedlouho se střetnete s malou skupinkou. Vpředu jde goblin, na hlavě cosi co připomíná důlní helmu se světlem a s revolverem za pasem. Do toho ještě kouří doutník a vykračuje si jako na víletě. Za ním jde několik krys zhruba stejné velikosti. Na sobě oblečení, batohy a nějaké ty zbraně.
Už dříve jsi v Můrově něco takového zahlédl, byť jen na chvíli. Jedná se o jeden ze zdejších druhů, který se stejně jako Rizie řadí mezi křížence. Možné to opravdu je, ale při pohledu na ně se nezdá, že by měli spolu něco společného. Zatím co Rizie má především lidský vzhled s drobnými zvířecími rysy, tak na nich nevidíš nic moc lidského.

Skupinka se s vámi mine, někteří vás pozdraví nebo vám pokynou na pozdrav a pokračují dál opačným směrem. Pokračujete dál a mapa přestává být spolehlivá jako v počátcích. Některé části jsou úplně špatně a neodpovídají skutečnosti, jindy to vypadá, že byly v mapě vynechané. Potom v dálce zahlédnete další světlo. A ještě jedno. Jak se pomalu blížíte, tak světla přibývá. Nakonec se dostanete na místo, které vypadá jako jakási malá vesnice, nebo trh. Vpředu visí dřevěná cedule, na které je barvou cosi napsáno. Mimo jiné i řečí, které oba rozumíte Krysov.

Po obou stranách jsou přístřešky vytvořené ze dřeva, železa a občas i kamene. Jejich vzhled není zrovna upravený, což je díky použitému materiálu a možnostem docela pochopitelné. Tunel je tu také mnohem rozšířenější. Někdo si dal tu práci, aby se prokopal do stran a vytvořil větší prostor. I tak je tu místa tak akorát, aby jste prošli, případně se protáhli kolem, když jde někdo naproti vám. A že je tu docela dost velký provoz.
Všude vidíš krysy, gobliny a pár chlupatých cosi, co nejsou krysy. Pravděpodobně další divolidé.
Ze všech stran k vám doléhá podivné švitoření, jak mezi sebou krysáci komunikují. Někdo sedí u stolu a popíjí, pravděpodobně hospoda, nebo se dohadují s obchodníkem. Pravděpodobně kvůli ceně kopí které svírají v tlapkách. Jediní, kdo mluví běžnou řečí jsou goblini a pár krysákům kteří s gobliny mluví.

Můrov - kultistický dům

Opatrně se rozhlížím kolem a neúspěšně se snažím rozeznat něco konkrétního v hlasech u okénka. Nicméně teď už alespoň vím, že dům rozhodně není opuštěný.

Chvíli zvažuji svoje možnosti. Jistě, jít zaklepat na přední dveře a doufat, že mi někdo otevře a ještě se nechá vyzpovídat, by bylo asi nejrozumnější. Zvlášť, když uvážíme, že nemám žádný solidní důkaz, že by se tu mělo dít něco nekalého. Ale můj život bohužel není výsledkem vždy jen rozumných rozhodnutí. A v tomhle případě bych se připravil o element překvapení. Navíc který podivný kultista mi mezi dveřmi poví, že je šílenec unášející lidi, které chce obětovat na oltáři svých ujetých bohů, že?

Takže ač z toho nemám úplně radost, že zase polezu do neznámého domu obývaného potenciálními cvoky, tak se rozhodnu dostat dovnitř.

Zkusím otevřít dveře zadního vchodu. Nevypadají snad ani zamčené, ale člověk to neví, dokud to nezkusí. S trochou snahy by možná šly i lehce povysadit. Můj cíl je hlavně udělat to pokud možno tiše. Což, přiznejme si, není úplně jisté. Zvláště u takové barabizny plné rozvrzaných podlah a pantů, které pravděpodobně neviděly olej déle, než průměrná pouliční pracovnice doktora. V případě, že by se mi ale ten vchod bránil víc jak kočka koupeli, tak jsem připraven toho nechat a zkusit to zpátky z uliční strany.

Výprava začíná

„Tak zejtra." prohodím na rozloučenou k Rizie a dojdu si připravit munici s fragmenty denního světla, pak skontoluji talismany přivolávající sluneční světlo a připravím si je na zítra spolu s několika kusy sušeného masa. Taky si kromě mapy od goblinů připravím nejpovedenější pokus o její překreslení podle mapy stok z městského archivu, kompas, sadu šperháků, několik železných klínů, kladivo a delší lano, pro případ, že bychom se museli někam spustit, nebo sešplhat. Teprve poté si půjdu lehnout.

Kde ta holka zase vězí? Řekli jsme si po osmé a už je půl deváté. Nádobí mám umyté, všechno mám připravené a ona nikde.

„Pozdě, ale přece. Můžeme vyrazit." usměji se na Rizie, naposledy letmo zkontroluji, zda mám všechno, přehodím přes sebe jeden z obnošenějších kabátů, přitom nezapomenu na klobouk, umístím na dveře ceduli s nápisem "zavřeno", zamknu a vydám se s Rizie podle mapy. Cestou ještě Rizie nabídnu jeden z talismanů pro přivolání slunečního světla.

„Teď jsme tady, takže bychom měli jít tudy." pronesu poté, co odpočítám odbočky do jiných stok podle svého plánku vytvořeném podle plánu stok z městského archivu, podívám se na kompas a ukáži směrem, kterým bychom se podle mého plánku vydat.

Stoky nebudou problém, horší to bude, až se dostaneme mimo systém stok a jejich udržovací tunely. Do tý doby se můžu před Rizie tvářit sebejistě.

Zastrašování bandy
Eleanor

Hod 57%, částečný úspěch

Banda poslouchá, co jim říkáš. V momentě když se zmíníš o možné přítomnosti “bomby“, tak všichni zpozorní. Nebo alespoň ti bystřejší.
Na tváři se jim objeví znepokojený výraz, někdo dokonce odstoupí o krok od tebe. Dívka, se kterou mluvíš, zůstane stát kde je. I na ní je vidět, že jí informace o tvém balíčku přinejmenším zaskočila.
„Kdo tě poslal.“ řekne výhružně. Prsty na jedné ruce má široce roztažené a vypadá to, že je připravena k máchnutí svými drápy.
„Pro koho pracuješ? Vlci? Smrťáci? Nebo … Suva?“
Po tom co zmíní ta jména je i zbytek bandy v pohotovosti. Někteří vypadají, že stále váhají, možná by i vzali nohy na ramena, ale zbytek očividně hodlá následovat svojí velitelku.

Můrov - okolí "kultistického doupětě"
Oz

Jóóó, jdeme na to můj šestirannej kamaráde! Odpráskneme si pár kultistů, zachráníme pár holek co chtěj obětovat a pak se půjdeme pořádně vožrat. Dneska večer poteče krev!!! Teda doufám.

Zamíříš do uličky. Ta tě dovede na malý dvorek za domem. Malý travnatý plácek s kůlnou a nějakým tím harampádím poházeným kolem. Ze dvou stran je to tu ohraničené plotem a z té třetí je jiný dům.
Pokud jde o ono “kultictické sídlo“, tak to zezadu působí téměř stejně, jako z ulice. Tahle strana domu se zdá být v o něco lepším stavu a taky tu nejsou žádná rozbitá okna. Je tu i další vchod. Stejně jako ten přední nevypadá střežený ani nijak zvlášť zajištěný.

Hele kámo slyšíš to taky?

A opravdu, něco slyšíš. Není to moc hlasité, ale teď když tě na to upozornil, to začneš vnímat o něco víc. To na co démon poukazuje, jsou slabé hlasy přicházející odkudsi z domu. Chvilku pátráš a nakonec narazíš na malé sklepní okénko dole u země. Není skrz něj moc vidět, ale vychází z něj světlo. Světlo a hlasy. Bohužel nerozeznáš žádná slova a zní to jenom jako nějaké mumlání.

Vypadá to, že je někdo doma. Co kdyby jsme je šli pozdravit?

Centrum - Opět Conrad
Mahalath


Bezdomovec se s tebou rozloučí a potom se odpotácí kamsi pryč. Ty zamíříš zpátky do centra za Conradem. V jeho bistru se stále svítí, uvnitř je však úplně prázdno. Někdo by si mohl myslet, že je zavřeno, ale Conrad tam pořád je.
Tvůj příchod ho lehce překvapí. Ne však tolik, jako když se ho zeptáš na auto bez poznávací značky.
„No nevím kolik z nich má Rollse, ale jinak bych řekl, že asi každej druhej? Obzvláště ty bohatý zmetci. Hodíš kamenem a určitě dopadne poblíž nějakýho z těch elfích hajzlů. Ehm .. nic proti.
Proč se vlastně ptáš? Máš nějakou stopu ohledně našeho … problému?“ Conrad se v ten moment zamyslí a je skoro vidět, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka. „Někdo z Elvara?“ řekne nakonec překvapeně. „Jestli je to pravda, tak je to pořádnej průser. Cos zjistila?“

Centrum – Zpátky v úkrytu
Isaac

Po krátkém uvážení jsi nakonec zvolil delší, ale o to bezpečnější cestu zpátky. Podzemí se ukázalo jako jistota, i když nakonec to nebylo tak bezpečné, než se z počátku mohlo zdát. Tajný vstup byl dobře zabezpečen, což znamenalo i velkou spoustu pastí. Jednu z nich se ti nějakým nedopatřením podařilo spustit (ve skutečnosti se spustila sama, ale v ten moment jsi to nepoznal) a málem tě zasáhla. Díky tvým reflexům se to ale nestalo. Zbytek cesty už k žádné podobné události nedošlo.

Ráno ses stejně jako před tím setkal s Georgem u snídaně. Pokud měl nějaké informace o tvé noční akci, tak to na sobě nedal nijak znát. Tiše popíjel čaj a užíval si svá vejce natvrdo, jako kterýkoliv normální člověk. Na stole před ním ležela obálka, podobná té, ve které přišlo zadání tvého prvního úkolu. George si jí vůbec nevšímal a jak sis mohl všimnout, tak jí ještě ani neotevřel. Zabere to celou snídani a několik šálků čaje, než obálku nakonec zvedne a otevře. Chvilku si dopis mlčky pročítá a netváří se nijak potěšeně, ale ani naštvaně. Jeho výraz byl i pro někoho jako ty nečitelný. Když dopis nakonec dočte, tak ho odloží a věnuje ti drobný úsměv.

„Velmi dobře.“ pronese George. „Vidím, že jsi svůj úkol úspěšně splnil a provedl jsi to jako správný profesionál. Ne vždy bude třeba postupovat tak jako dnes. Některé tvé úkoly budou vyžadovat specifický přístup a odlišné metody. Možná i dokonce to aby jsi BYL viděn. Ale tím se teď nemusíš zabývat.
Jak se cítíš po svém prvním úkolu? Je vše v pořádku? “