Andor.cz - Dračí doupě online

Podzemní ruiny

Se zručností restaurátora starožitností si načrtnu schéma oltáře a překreslím v přesném uspořádání značky ze všech jeho stran.

Jakmile s tím budu hotov, tak se s předchozí opatrností přesunu k výklenku s velkou kamennou deskou, která upoutala mou pozornost. Nejprve pro jistotu přiložím ke kamenné desce svůj amulet, abych zjistil, jestli bude nějak reagovat a poté, co se ujistím, že nevykazuje žádnou reakci na přítomnost světla, magie, nebo mě samotného, přes ní rozložím velký papír a za pomoci uhlíku získám přesné obtažení toho, co je na ní vyryto.

Při obtahování uhlíkem si krátkým pohledem změřím oba gobliny, jestli by byli schopní tuhle kamennou desku dovláčet do mého vetešnictví, což nakonec zavrhnu, protože si nedovedu představit, jak by s tou deskou zdolávali tu metr širokou prasklinu v podlaze, i kdybych jim s Rizie pomáhal.

Až budu mít obtažený celý obsah desky, sbalím si veškeré papíry s náčrty a obtahováním do desek, opatrně prozkoumám všechny výklenky a za lehkého poťukání kladívkem na jejich zadní stěnu se pokusím podle zvuku zjistit, jestli se za některým z výklenků nenachází volný prostor, tajné dveře, či zazděná místnost.

Nehledě na můj úspěch s hledání případné tajné místnosti nakonec prohodím k Rizie: „Tak co, našla jsi něco zajímavého?"

Domov/Kancelář

Zdálo se mi to, nebo jsem u Brocka na chvíli zahlédl něco, co by se dalo brát jako náznak respektu vůči démonovi? Ten hoch nepřestane překvapovat, doteď jsem u něj viděl jen strach a odpor. Asi bych neměl podceňovat jeho zkušenosti s pekelníky. Není sice čarosprávce, ale rozhodně už si taky něco zažil.

Když dojde k myšlenkám ohledně fyzickým změn těla, tak mi to ale nedá.
"Hmm, a jak bys nazval tohle?" prstem obkroužím kruh kolem planoucí díry ve svém hrudníku, "já tohle považuju jako docela slušnej zásah do svýho těla. O očích ani nemluvě. Ačkoliv přiznávám, ocas ani rohy to nejsou. Aspoň něco. Ještě bych si je musel pilovat, aby mi seděl klobouk."

No dobře, dobře, samozřejmě mě hrozně těší, že nejsem jen brána do světa lidí. Přitom se ale naskýtá myšlenka, co vlastně tedy pro tebe jsem. A vím, že mě slyšíš.

Nahlas pak povím: "No tak alespoň moje příčetnost není o nic horší než před tím. Ne že by to byla taková výhra. Něco mi ale říká, že takovej démon se nevydrápe na vyššího jen tim, že má lepší charakter."

"Víš co si ale myslím?" podívám se na moment z okna, než se můj zrak stočí zpět k Brockovi, "v tomhle podělanym městě má každej nějakej problém. Půlka obyvatel jsou příšery fyzicky nebo duševně. A ta druhá půlka jim dělá oběti. Možná, že tahat se s démonem v těle není žádný terno, ale upřímně, nebude to o moc horší než se nechat rozthat vlkoušem v parku nebo posloužit jako lovná zvěř partě elfích spratků na tahu."

Divadlo - Masivní dveře
Mahalath

Přejdeš ke stolu a prohlédneš si zbraně, který zde má gang vyskládaný. Není to nic převratného, ale na běžné poměry je to slušný arzenál. Nic moc speciálního, ani žádná automatika. Je tu několik brokovnic, stejné jako ta, kterou jsi před okamžikem připravila o munici, jedna puška a pár pistolí. Převážně se jedná o policejní revolvery. Najdeš tu i ale dva kousky, které, oproti revolverům nepoužívají bubínek, ale mají zásobníky.
Munice, tu nikde nevidíš. Chvilku trvá, než místnost prohledáš a nakonec jí najdeš v jedné z beden. Je zde vše ke zbraním na stole a v dostatečném množství, aby ses mohla vyřádit podle svého gusta.

Jakmile jsi ozbrojená, přesuneš se ke dveřím. Na druhé straně je ticho. Nezdá se, že by za nimi bylo něco nebezpečného. Popravdě se nezdá, že by za nimi vůbec něco bylo. Otevřeš tedy průzor a nahlédneš na druhou stranu. To co tam vidíš, je cihlová zeď vedlejšího domu a nějaká ulička.

Výborně, našla jsi zadní vchod. Vážně se nechceš stáhnout?
… … …
Klidně mě dál ignoruj, ale sama dobře víš, že jsou šance proti nám. Jsi možná silnější, a lepší než oni, ale jich je víc. Můžeš jich zabít deset, nebo patnáct, ale stačí jeden blbec s trochou štěstí a je to konečná. Teda hlavně pro mě …

Hele jestli kvůli tobě zemřu, tak tě budu v dalším životě chodit strašit. Nevím ještě jak, ale nějak to zařídím.

Cesta domů
Eleanor

„Znamenitě. V tom případě se asi rozloučíme, čeká mě ještě nějaká práce. A víte, co se říká, čas jsou peníze. “ Baltazar pak vstane od stolu ale než odejde, položí před tebe menší štos papírů. Všechny jsou stejné a nahoře vidíš, že jsou nadepsané jako: Smlouva o poskytování služeb. Pokud je prolistuješ, všimneš si řady prázdných políček, do kterých můžeš volně psát.
„Abych nezapomněl. Tady máte něco do začátku. Nepředpokládám, že okamžitě začnete hledat klienty, ale pro případ, že někoho narazíte, by se to mohlo hodit. Stačí jenom vyplnit patřičné údaje a podepsat klientem. A pamatujte si, že to co je ve smlouvě, to platí.“

A s těmito slovy se s tebou démon rozloučí a odejde pryč. Nedlouho po něm zamíříš domů i ty. Mohla by ses ještě zdržet, nebo vyrazit do města hledat potenciální klienty, ale byl to přeci jen dlouhý den.
Doma tě uvítá ticho. Tvůj byt má všechno nezbytné vybavení, ale kromě toho, je pořád jaksi nezařízený. Podle toho co říkal Baltazar, máš před sebou ještě několik dní, než bude tvá odměna připravena. To ti dává dostatek času, aby sis zařídila vše, co potřebuješ.

Podzemní ruiny
Walter

V místě kde se nacházíte, máš pod nohami ještě studený kámen. Abys mohl prozkoumat dlaždice, je třeba nejdříve překročit propast. Uvážeš si tedy kolem pasu provaz a přeskočíš na druhou stranu. To zvládneš bez větších obtíží. Teď už ti nic nebrání v tom, abys prozkoumal ruiny.

"A co máme teda dělat?" zeptá se jeden z goblinů. "Stát na místě a škrábat se na prdeli?"

V prachu si nevšimneš ničeho, co by naznačovalo, že zde v poslední době někdo byl. Pokud ano, muselo to být před řadou let.
Dlaždice, kterými je země pokrytá, jsou celkem obyčejné. Povrch je hrubě opracovaný kámen a tvar nepravidelný. Dvě stejné bys zde hledal jen těžko. Je to dobrá kamenická práce, ale jemná rozhodně není. Žádná z dlaždic nenese žádné kresby ani symboly.
Tvůj test na magii a světlo se ukáže jako neúspěšný. Dlaždice nijak nereagují. Procházíš dál ruinami, zkoumající každý kout. Nenalezneš však nic ani vzdáleně nebezpečného. Žádná léčka ani nástraha, nic.

"Seš si tím jistej?" zeptá se Rizie, když se začneš procházet po ruinách. Zastavit se tě ale nesnaží. Místo toho přeskočí propast s ladností kočky a vydá se za tebou. Oba goblini následují, ale drží se víc zpátky. Prozkoumávají každou skulinu a hromadu kamenní na kterou narazí.

Vydáš se tedy pomalu k oltáři. Cestou míjíš masivní kamenné sloupy. Výšku bys odhadoval na takových deset metrů. Šířka také není nejmenší a ani ve dvou lidech byste ho neobjali. Každý sloup je složený z menších kamenů, cca půl metru vysokých. Jsou opracované, ale nejsou na nich žádné symboly ani značky.
Co dohlédneš, všimneš si všeho všudy asi osmi takových sloupů. Přesněji osm kompletních. Prostory naznačují, že jich kdysi mohlo být daleko víc, ale teď buď chybí, nebo jsou zničeny. Narazíš na několik základen, kde sloupy nejspíše stály a jeden, který se z nějakého důvodu zřítil.
Ani sloupy nepůsobí jako hrozba. Projdeš bezpečně kolem nich a nezaregistruješ nic nebezpečného.

Konečně stojíš před samotným oltářem. Ten je ve stejném stylu jako vše, s čím ses doposud setkal. Prostý styl využívající jako materiál kámen a jednoduché tvary. Ale na rozdíl od sloupů nebo dlaždic narazíš u oltáře na něco dalšího. Značky. Odkryješ část prachu, ale nic na nich ti nepřijde povědomého. Pozoruješ tam určitou pravidelnost, ale nepodobá se to žádnému písmu, které bys znal, ani žádnému o kterém jsi slyšel.
Značky jsou vyryté do oltáře po jeho obvodu. Horní část je hladká, jak je jenom při této hrubé práci možné.

Celou dobu co zkoumáš oltář, se rozhlížíš kolem a pozoruješ výklenky. Nedojde ale k žádnému útoku, ani nespustíš žádnou past. Vše vypadá … bezpečně. Výklenky samotné neskrývají žádné útočníky, ani neposkytují místo, kde by se takový případný útočník mohl ukrývat.
Jsou veliké. Výška asi tak pět metrů. Podobně jako oltář jsou zdobené nejrůznějšími symboly a značkami. Některé připomínají obličeje, jiné postavy. Ale možná je to jenom tvá představivost. Celkově z nich nevyčteš nic užitečného.
Jeden z výklenků ale zdobení postrádá. Místo toho je uprostřed opatřen velkou kamennou deskou. V té je něco vyryto. Možná písmo, vlastně to asi bude písmo, ale jazyk nepoznáváš.

Podzemí - Záhadné rituální místo

Potlačím svou dychtivost a neodolatelnou touhu rozběhnout se rovnou k oltáři a začít ho prozkoumávat. Místo toho se zprvu zaměřím na podlahu místnosti ve snaze zjistit podle vrstvy prachu, jestli tu za poslední desetiletí někdo nebyl.
„Hlavně nikdo na nic nesahejte a nechoďte k tomu oltáři dřív, než si to řádně zdokumentuji," upozorním gobliny, zatímco si budu dělat poznámky.
Pro jistotu aktivuji svůj amulet světla a přiložím k jedné z dlaždic poté, co z ní hadříkem setru prach, abych se ujistil, jestli nějak nereaguje na magii, nebo sluneční světlo vytvořené mým amuletem. Výsledek téhle zkoušky si zapíší, stejně jako symboly na dlaždici, pokud tam nějaké budou. Ještě jednou se pohledem rozhlédnu pohledem po místnosti a udělám si náčrt, do kterého si průběžně začnu kreslit plánek místnosti s co možná nejpřesnějším rozmístěním sloupů, oltáře a výklenků a vydám se na druhou stranu trhliny tak, že jí opatrně překročím v nejužším místě poté, co podám Rizie a goblinům druhý konec lana, které jsem si uvázal kolem pasu, aby mě mohli vytáhnout, kdyby se pode mnou propadla rozpadající se podlaha.

Kdyby se se mnou utrhla podlaha, tak se zkusím dostat na druhou stranu skokem poté, co mě Rizie s gobliny vytáhne, přitom se pokusím doskočit dál od okraje trhliny.

Jakmile budu na druhé straně, opatrnými kroky, se přiblížím k oltáři, přitom si budu dávat dobrý pozor na nášlapné pasti a pro jistotu předtím, než šlápnu na některou z dlaždic poblíž oltáře, provedu stejnou zkoušku, jako jsem udělal s první dlaždicí, kterou jsem prozkoumal. Kdyby některé z dlaždic vykazovala známky reakce na magii, světlo, nebo se při dotyku při očišťování od prachu nějak pohnula, zaměřím se na vedlejší dlaždici. Čas od času se ohlédnu směrem k výklenkům ve stěně a pokud bych zaznamenal pohyb, sáhnu po revolveru očekávajíc příchod nemrtvých strážců tohoto místa a v případě, že by výkleny byly rozmístěné po stěně v několika řadách nad sebou, tak se občas rozhlédnu i směrem ke stropu, a ve snaze předejít útoku mumifikované harpie, nemrtvého ptakočlověka, či jiného nemrtvého, který by uměl létat.

Kdyby se některý z těch sloupů okolo oltáře rozzářil ve chvíli, co se jej budu míjet, pokusím se urychleně stáhnout zpět, očekávajíc nějaký magický výboj, nebo nějaké smrtonosné kouzlo.

Pokud se mi ve zdraví povede dostat až k oltáři, opatrně očistím jeho boční stěny od prachu a usazenin, ve snaze najít nějaké runy, písmo, nebo vytesané obrazce a teprve poté si podrobně prohlédnu to co je na onom oltáři (pokud tam něco je), aniž bych se toho dotýkal.

Tak a je to

Baltazar je spokojený a já no uvidím co přinese budoucnost, ale teď už nevypadá tak nejistá. Nakonec se dozvím dvě věci, tedy že to je na mně protože i když tohle nenabízí všem pokud by se měl starat o všechny své ovečky bylo by to asi náročné.
„To byla jenom úvaha nevím proč mně to napadlo, ono bude lepší držet se od elfů obecně stranou.“
Slyšela jsem různá tvrzení o tom že spíš než s elfy je lepší se dohodnout s démony a pak další přirovnání které by zde tak nevyzněly. Ale dozvěděla jsem se co jsme chtěla, Baltazar mně nepošle někam kde by hrozilo velké nebezpečí protože je to i v jeho zájmu a mrtvá mu už asi k ničemu nebudu.
Možná existují způsoby jak podvést smrt, ale ty jsou asi náročné i když nejde o možnost si zajistit věčný život.
Ale překvapí mně jedná věc, říkal lidi takže to jsou skutečně lidi? Dobrá možná ... bylo by možné získat dostatečnou moc abych se jim mohla postavit. Vím že Baltazar mi na to neodpoví protože nejspíš ani tu otázku nezná a i když se mně zdá opravdu mocný jsem nyní v pozici pasáčka který se dívá na rytíře v nablýskané zbroji a přijde mu neporazitelný. Baltazar počítá že v budoucnosti nejspíš někomu šlápnu na kuří oko a bude nezbytná ochrana, ale k tomu musím zesílit.
Teprve začínám ...
Převezmu si i tuhle kopii své smlouvy a přiložím ji k té první zašoupu nohama pak řeknu:
„Dobrá no zatím mně další otázky nenapadají ....“
Opět zašoupu nervózně nohama a čekám jestli mi Baltazar nebude chtít něco říct jinak se asi rozloučíme a já bych se ráda před spaním vykoupala a pokusila se ze šatů vyvětrat zápach Spáleniště pokud to je možné.

Druhá smlouva uzavřena
Eleanor

Jakmile smlouvu podepíšeš, tak si jí od tebe Baltazar převezme a zkontroluje tvůj podpis. Široký úsměv na jeho tváři nasvědčuje, že je vše jak má být a je s tvým rozhodnutím spokojený. Následně provede stejný trik jako u první smlouvu, kdy jí “roztrhne“ na dvě identické kopie. Jednu ti vrátí a druhou si zastrčí do vnitřní kapsy svého kabátu.

Následně položíš Baltazarovi svou otázku, na kterou dostaneš odpověď, kterou jsi možná nečekala.
„To není můj problém.“ řekne Baltazar lhostejně a bez dlouhého přemýšlení. „To co vám nabízím je pouze obchod, nic jiného. Sbírání duší a veškeré problémy s tím spojené jsou vaše vlastní starost. Naděláte si nepřátele? Musíte se svými rozhodnutími žít. Je mi líto ale tak to zkrátka je. Naše smlouva nic takového nezahrnuje.“ Na okamžik se odmlčí. „Tedy ta současná.“

„Pokud jde však o elfího prince, tak vám doporučuji se s ním nezaplétat. A to za žádných okolností. Jak jste sama dobře řekla, má lidi, kteří se zabývají řešením jeho problémů. Lidi, s kterými bych si ani já nezahrával. Pokud vás bude chtít zabít, udělá to. “