Andor.cz - Dračí doupě online

Hledání pokračuje
Eleanor

Vylezeš z hospody a vydáš se hledat místo, o kterém se ti krysáci zmínili. Ne že by tu kolem byla zrovna velká spousta ukazatelů. Vlastně pokud bys něco takového našla, tak by ses mohla považovat za hodně šťastnou. Těžko říct, jak se zde orientují místní, když všechny ulice vypadají skoro stejně.
Vyžádá si to trochu bloudění, časté vyptávání a spoustu trpělivosti. Nakonec ale najdeš dům se zlatými dveřmi, přesně jak ho tvé krysí kontakty popsali. Teda víceméně. Podstatné je, že je to on.
Odsud je to už jen trochu pátrání, než nakonec najdeš Bertoldův dům.

Jako většina věcí tady je to stará barabizna s rozpadající se střechou. Dveře vyvalené a ať se stalo cokoliv, tak to sebou vzalo i panty které dveře držely na místě. U vstupu si všimneš červeného symbolu. Připomíná to klubko hadů, kteří z něj na několika místech vykukují.
Kromě symbolu si všimneš ještě bandy asi o pěti členech, která posedává/postává právě u vstupu. Tři chlapi dvě ženy. Směsice lidí a divolidí. Ale nic exotického jako hlodavci v hospodě.
Parta se spolu baví a občas se někdo z nich zasměje.

Bronzový talisman - Práce na mapě
Walter

„Poctivej goblin? To jako fakt?“ Zvolá Rizie překvapeně. „Dej mi vědět až nějakýho potkáš. Protože to chci vidět.“ S gobliny ses už ve městě setkal, to ano, ale za celou dobu jsi nenarazil na žádného, o kterém by se dalo říct, že je to poctivec. Ale třeba jsou jen hodně vzácní.
K tématu stereotypů se potom Rizie už nevrací a ani nekomentuje ani tvojí zmínku o orcích a lamiích. Když pak začneš povídat o Ralishe, tak ti věnuje jen krátký pohled. To jak vážně? „Já to nepotřebuju vědět.“ utne tě a začne si sušit vlasy.

„Dík ale použiju svůj pásek.“ okomentuje Rizie nápad se špagátem. S ručníkem stále na hlavě se vyhoupne na stůl a začne popíjet čaj. Ty se mezi tím pustíš do překreslování gobliní mapy.
Není to zrovna jednoduchá práce. Obzvláště proto, že ne všechno je popsané. Těžko tak identifikuješ, co je ulice, tunel, nebo stoka. Vznikne ti tak směsice čar, která místy působí stejně zmateně jako gobliní náčrtek. Podaří se ti identifikovat tak polovinu z původní mapy.
Názvy jsou asi stejně nápomocné. Čas od času narazíš na povědomý název ulice, ale pak se to začne napojovat na něco, o čem jsi nikdy neslyšel a ani nevíš, že by se to v té oblasti vyskytovalo.

Konečně snad za Bertoldem

Krysák si peníze očichá a pak přepočítá než je schová do jedné z mnoha kapes a nadšený z právě proběhlého obchodu si promne tlapky. Natěšeně vyrazí následovaný dalším krysákem který nakonec najde cestu ven, zbylí tři sedí a nic nedělají a to i když jsem si zaplatila že půjdou všichni.
Začínám tu cítit spálené krysí chlupy ...
Přejedu si rozmrzele po krku a slova těch tří krysáků kteří tu zbyly mně moc neuklidní což je poznat už z mého výrazu i když ten černý krysák se hned mně snaží uklidnit že jsem peníze investovala správně. Ťukám prsty po zemi, sleduji je a natáčím si vlasy na prst, ale potom se posadím a čekám. A nakonec se krysáci přece jen objeví je slyšet agresivní pištění a také je tu spousta máchání rukama i ocasem. Ovšem na rozdíl od ostatních se nebavím a čekám až s čím přijdou. Takže vstanu jdu za nimi a doufám že jsem peníze nevyhodila protože pokud ano tak ... no nepředbíhejme. Ale nakonec se přece jenom něco dozvím, takže potom co si je vyslechnu se na ně usměju řeknu díky a rychle vyrazím z hospody. Snažím se najít ten velký bílý dům s dveřmi natřenými zlatou barvou i když to bude asi nějakou dobu trvat než k němu dojdu a pak odpočítat čtyři domy (nebo tři) kde bude dům kde dveře leží na zemi s červeným symbolem na zdi a tam snad bude Bertold.
Doufám že bude, já mu vrazím tu krabičku do ruky a pohrozím kastrací pokud mi nepotvrdí převzetí. Tedy pokud to bude potřeba, ehm ...

Můrov - Bronzový talisman

Rum nemám, takže se Rizie bude muset spokojit jen s obyčejným horkým čajem. Pomyslím si, zatímco budu připravovat nápoje.

„Vím, že si o mě myslíš, že jsem pro tohle moc zapálenej, ale něco mi říká, že bychom mohli konečně najít něco velkýho." odvětím Rizie a ve snaze najít nějaké vodítko se zadívám se do mapy, aniž bych přestal mluvit: „Krom toho se určitě mezi gobliny najdou i poctivci. Třeba o orcích se říká, že jsou horkokrevný a hloupý, ale osobně se znám s jedním, který působí tady v Sognaru, jako advokát. Nebo jak se říká o lamiích, že unášejí mladé muže, stráví s nimi noc a pak je chladnokrevně zabijí. Je to jen hloupej vejmysl. Třeba ta hezká mladá lamie, co vypomáhá naproti přes ulici v apotéce. Jmenuje se Ralisha, moc toho nenamluví, ale to nevadí. Zpočátku byla trochu plachá, ale už jsem měl možnost prohodit s ní pár slov a jsem naprosto přesvědčený o tom, že ona by nikomu neublížila." zvednu hlavu, podívám se s úsměvem na Rizie a v ten okamžik nastane z mé strany delší chvíle ticha, jako bych si uvědomil, že jsem odbočil od tématu a pověděl jsem Rizie víc, než jsem měl v úmyslu.

Ať už Rizie na má slova zareaguje vítězoslavným výkřikem, že to tušila, kousavou poznámkou, výbuchem smíchu, nějakým sarkasmem, začne se mě na Ralishu vyptávat, nebo na mě zůstane jen překvapeně koukat, protože jsem se jí o Ralishe nikdy předtím nezmínil, ale měla možnost vidět, jak se dívám Ralishiným směrem, nebo jak se s Ralishou pokouším navázat konverzaci, zhluboka se nadechnu a spustím: „Ano, Ralisha se mi líbí a moc rád bych jí někam pozval a..." změřím si Rizie pohledem a po krátké odmlce dodám: „A ty asi budeš nejspíš potřebovat opasek, nebo kus provázku, aby ti nepadaly kalhoty." Načež vstanu od stolu a vydám se dolů do dílny ustřihnout kus špagátu, protože opasky, které mám ve své šatní skříni, budou pro Rizie nejspíš moc dlouhé.

V dílně poté zamířím k pracovnímu stolu, kde z jedné ze zásuvek odmotám z klubka kus špagátu a ustřihnu jej. Z další zásuvky následně vyndám pravítko a pár tužek, z krabice postavené na regálu vezmu odhadem čtyři až pět papírů a vrátím se do prvního patra, kde podám Rizie ustřižený kus špagátu, usednu ke stolu a pustím se do překreslování mapy, aby zhruba odpovídala rozměrům, které tam budou uvedeny, a to v nějakém měřítku. Dál už se budu jen soustředit na překreslování mapy. Pro podrobnější identifikaci se zaměřím na situování stok, nebo na to, co by stoky mohlo připomínat, protože goblini žijí převážně v podzemí, takže mapa nejspíš nebude začínat na povrchu a ještě s názvem ulice, ve které by se mělo začínat. Tak trochu počítám i s tím, že by se jenom mohlo jednat o nějakou nástěnnou malbu, kterou ti goblini našli v podzemí a překreslili jí dle svých schopností.

Uvnitř bytu
Isaac

Vylezeš ze svého úkrytu a zkontroluješ své okolí. Všechno se zdá být v pořádku. Nic ti nebrání pokračovat ve tvém úkolu. Nejdříve se dostaneš přes vchodové dveře. Zámek je o trochu složitější než ten, co byl na střeše, ale i tak ti nedělá žádné potíže.
Uvnitř bytu panuje klid a ticho. Nenapadl tě žádný hlídač ani jsi nespustil žádný skrytý poplašný systém. U dveří si všimneš bot a oblečení, vše ženské. Také tu na malém stolku leží svazek klíčů

Z chodbičky u vstupních dveří se nabízí několik cest.
První je vstup do kuchyně. Hezká a moderně zařízená. Ale panující tma ti naznačuje, že zde nikdo není. Další jsou koupelna a záchod. Dveře dovnitř jsou otevřené a ani tam nikoho nevidíš. Prostor je příliš malý na to, aby se tam někdo schoval a ty sis toho nevšiml. Zbývají pouze dvoje dveře. Jedny jsou přivřené, takže dovnitř moc nevidíš. Všimneš si kreseb na zdi, které vypadají jako koně a pravděpodobně sluníčka nebo usměvavé tváře. Vše budou nejspíš jasné barvy.
Poslední dveře jsou ty správné. Opatrně je otevřeš a vstoupíš do ložnice.
Není příliš velká, takže svůj cíl nemusíš hledat. Leží přímo před tebou na velké posteli a klidně spí. Vlasy jí zakrývají část obličeje, zatím co deka je z větší části na zemi. Kromě jejího dechu nic jiného neslyšíš. Je to na tobě.

Můrov - Bar
Oz


„Cože! Někdo byl u ní? Proč?“ Zjištění, že se Léthii něco stalo, dívku znepokojilo. Chvilku jen tak stojí s pohledem upřeným na bar, než se trochu vzpamatuje. „Ehmm Lucy.“ představí se na oplátku dívka. „Nevím, co tím myslela. Asi tohle všechno?“ Pokusí se pro to najít nějaké vysvětlení. Je ale vidět, že si jím sama není jistá.
„Čas od času jsme si o tom spolu povídaly, ale na detaily jsem se jí nevyptávala. Asi si myslela, že máte nějakou dobrou stopu. Jinak by to přeci neříkala, ne? Ale proč jí unesli? Co má s tím vším společného?“

To je docela dobrá otázka. Jeden by čekal, že oddělají otravného detektiva, co čmuchá kolem a bude po všem. Nic proti. Místo toho se ale navíc ztratí samotná klientka. Proč jí prostě neoddělali? Hodně divný.

„Další rundu!“ zavolá jeden z hostů a zamává nad hlavou prázdným půllitrem. Barman, který stojí opodál, na muže zareaguje. Místo toho aby tam poslal Lucy, jde ale muže obsloužit sám.
„Nenapadá mě, kde by mohla být. Párkrát jsme spolu zašly na skleničku a jednou i k ní, ale to je všechno.“

Já myslím, že děvenka kecá. Něco ví, ale nechce nám to říct. Nasadil bych jí želízka, roubík a důkladně jí prošacoval.

Můrov - Bronzový talisman
Walter

Rizie jde pomalu za tebou. Cestou uslyšíš dvě slabé rány, jak si zuje a odhodí boty. Potom tě sleduje jen tiché našlapování a mokré stopy, vytvářející na podlaze malou cestičku. „Nejsem si jistá. Můrov, možná Spáleniště? Všechno by mělo být popsané na té mapě.“ Pokud jde o otázky ohledně podúrovně nebo pokladu, který hledáte, tak na to se ti odpovědí nedostane.

„Čaj stačí, děkuji.“ rozhodne Rizie, když se jí znovu zeptáš na pití. „Pokud by se tam náhodou zatoulalo trochu rumu, tak by to vůbec nevadilo.“ prohodí jen tak mimoděk a bez jakéhokoliv dalšího komentování se začne svlékat.
Rizie nepatřila ke slečinkám, které by si dělaly hlavu s maličkostmi. To jsi už za tu krátkou dobu, co se znáte, zjistil. A tohle podle všeho patřilo k nim. Jediné s čím měla problémy, byli podvodníci a zloději. A potom taky možná i průtrž mračen. Když jsi jí poprvé spatřil, tak se zrovna vzpamatovávala v Elysiu po potyčce s jednou bandou lovců pokladů. Jeden v bezvědomí, další s natrženým rtem a bez ucha. Vše ukončil až vyhazovač když jednou ranou složil třetího. To všechno kvůli tomu, že se jí pokoušeli okrást. Od té doby jste se příležitostně vídali a občas si navzájem vypomohli. Teprve nedávno jste však spolu začali pracovat mnohem pravidelněji.

„ Ale na tvém místě bych z toho nadšení radši trochu ubrala.“ řekne Rizie během převlékání.
„Jsou to goblini o čem tu mluvíme. Čekám, že tu mapu prodali dalším pěti hledačům a několika dalším rok před tím.“ Chce to pár úprav, aby nějak vykompenzovala o něco větší velikost oblečení, ale není to nic, co by nespravil pásek, ohrnutí nebo uvázání.

"Bouřlivý den" - Vetešnictví "Bronzový talisman"

„Promiň, říkala jsi čaj, nebo kafe?“ podívám se na Rizie, potom co se mi po necelé minutě konečně povede odtrhnout zrak z načmárané mapy, načež sbalím mapu a aniž bych čekal na její odpověď, jí rukou pokynu, aby mě následovala.

Projdu s Rizie skrze sklad s dílnu a vystoupáme po příkrém rozvrzaném schodišti o patro výš, přičemž se jí cestou nedokážu přestat vyptávat: „Neříkali ti goblini pod kterou čtvrtí to je? Nezmínili náhodou i konkrétní podúroveň? Jakému pokladu jsme na stopě tentokrát?“

Jakmile dorazíme nahoru, kde se nachází jedna místnost čítající obývák, kuchyň a jídelnu v jednom, zapnu plynový sporák a postavím na něj konvici s vodou. Se slovy: „Hned jsem zpátky." potom sám vyběhnu ještě o jedno patro výš, kde se nachází má ložnice, prokličkuji mezi kyblíky, mísami a džbánky různě rozmístěnými po podlaze podle toho, v kterých místech mi do místnosti kape ze stropu voda a ze skříně vyndám jednu košili, kalhoty a ručník. Míjejíc orchestr kapající vody se vrátím zpět za Rizie, podám jí ručník a oblečení, připravím na pultě dva hrnky, přičemž do jednoho dám lžičku kávy a kostku cukru a podívám se na Rizie: „Takže čaj, nebo kafe? S mlékem, nebo bez?"

Připravím Rizie co si řekne, dokončím oba nápoje zalitím horké vody z konvice, vypnu sporák a podám Rizie její nápoj. Sám se poté posadím s hrnkem kávy naproti ní a rozložím mapu na stůl s očekáváním, zda mi k té mapě Rizie nepoví něco víc.

Pokud ještě Rizie se svlékáním promočeného oblečení ještě nezačala, zeptám se: „Mám ti nechat soukromí?", načež budu připravený odejít o patro níž a pokračovat v opravě předmětu, na který mám zakázku.

Centrum – Akce
Isaac


Dobrá. Minimálně u výtahu si zatím mohu být jist, že mě tam nic nepřekvapí. Tahle věc není zrovna tichá a určitě bych si všiml, když by byla v pohybu. Možná by neuškodilo jej posléze využít a odpustit si tak schody, ale co bych to byl zase za vraha, když by jsem dal takovou šanci, aby mě někdo viděl.
Úklidová komora není úplně nejlepší skrýš, ale dostačující. Kdo by také hledal v kumbále v téhle době. Jediné co mi vadí je, že zde není zrovna moc velký dostatek pohodlí, ale kdo by jej potřeboval. Být vrah není pohodlná práce.

Hlídač. Pomyslím si, když si uvědomím, jaká je v tom celém pravidelnost. Navíc tomu odpovídá i jeho pohyb, který je pouze chůze na konec chodby a zpět. Trochu mě vyděsí, když prochází kolem, ale stačí jen strnout a nevydat ani hlásku a muž tak v klidu prochází dál. Pak už jen následuje cesta zpět a cesta o patro výš, z kterého jsem do tohoto sešel.
Muž pak vychází zcela nahoru, odkud jede výtahem dolů. Dobrá. To by mohlo být dostačující.

Pomalu pootevřu dveře své skrýše a vykouknu ven, aby jsem zkontroloval, že je čistý vzduch.
Pokud je vše v pořádku, tak vylézám ven a jdu ke dveřím, kde se nachází můj cíl. Z malé taštičky, kterou mám pod pláštěm u boku si vezmu svou sadu paklíčů. Malou chvíli si prohlížím zámek, aby jsem vybral správné paklíče.
Poté na chvíli přitisknu ucho ke klíčové dírce a pokusím se soustředit na zvuk, z druhé strany. Nejlepší by bylo slyšet jemné oddechování. Ticho je také dobré, ale znamená to, že musím být více obezřetný.
Pokud mi přijde, že je vše v pořádku, tak se pomalu a opatrně dávám do otevření zámku dveří.
Poté co je otevřu je pomalu pootevřu, tak aby nevznikl žádný zvuk a jen do mezery promávnu rychle rukou pro případ že by tam byl nějaký hlídač a ten se prozradil provedením útoku, kvůli mé ruce, nebo nějakému dalšímu pohybu.
Teprve poté, když se zdá být vše v pořádku se opatrně vydávám dovnitř, kde se rozhlížím a kontroluji nejen můj cíl, ale také to, že zde není nikdo další. Naštěstí tenhle jed je trochu více netradiční. Oběť umírá po chvíli, ale ještě předtím se probere a začne zvracet. Ve chvíli, kdy však zvrací už jed pronikl do těla tak hluboko, že zvracením se nedostane ven a díky dalším složkám jedu to nebude ani trochu pěkný pohled. Obrovské křeče, pocit, že se srdce svírá a do toho všeho ještě zvracení nejen obsahu žaludku, ale také krve.

V případě, že je vše v pořádku se přiblížím ke své oběti, aby jsem si vyndal i zbytek své výbavy v podobě dlouhého malinkého lanka a lahvičky s jedem. Postup je prostý. Spustit provázek nad ústa a nanést na něj kapku jedu, která následně po provázku steče dolů, kde následně spadne do hrdla. Cíl by to nemělo probudit a pouze jí to donutí polknout, což lidé dělají ve spánku zcela nevědomky.