Andor.cz - Dračí doupě online

"Bouřlivý den"
Walter

Jako obvykle jsi seděl ve své dílně a pracoval na jedné z tvých zakázek. Další levná cetka, kterou ti zákazník div nevychválil do nebe a nemluvil při tom o rodinném dědictví. Většinou měla tvá práce k restaurování hodně daleko, ale byly z toho alespoň nějaké peníze. Venku to mezi tím vypadalo, že se božstva rozhodla pro poslední bitvu. Vítr mlátil do oken, div že držely pohromadě a díry ve střeše, které jsi posledně zadělal už zase tekly. V den jako tenhle zákazníci nechodily. A přesto ve své dílně zaslechneš to slabé *cink*, přicházející od hlavních dveří.

Chvilku ti trvá, než se tam dostaneš. Co spatříš na svém prahu, je postava v tmavé bundě a s kapucí. Pomalu rozepíná bundu a mezi tím z ní okapává voda. Když si pak sundá kapuci, rychle poznáš Rizie. Je celá promočená až na kost a tváří se jako kočka, kterou někdo hodil do sudu s vodou.
„To bylo naposledy, co jsem někam šla v dešti." Lehce podrážděná pak hodí mokrou bundu na pult, kde jí tak nechá. Z malé brašny u pasu vzápětí vytáhne zažloutlý kus papíru a položí ho na pult vedle bundy. Je to mapa. Velmi neohrabaně nakreslená mapa. Ten kdo jí dělal, rozhodně neuměl kreslit. Buď to, nebo k tomu použil nohy. Ne že by v tom byl nějaký velký rozdíl.
S trochou snahy dokážeš rozpoznat cesty a … chodby? Jsou to chodby? Je tu samozřejmě i pár názvů, a popisek, s jejichž identifikací budeš zřejmě muset strávit trochu víc času. Ale mapa to rozhodně je. Ještě přijít na to k čemu.
„A ne, goblini žádné kartografy nemají. To na co právě koukáš, je vrcholem jejich uměleckého snažení.“ Těžko říct, jestli to měl být vtip, obzvláště když to o goblinech je ve skutečnosti pravda.
Rizie pak začne zkoumat promáčené oblečení. To dostalo slušně zabrat a dalo by se ždímat.
„A teď bych si dala čaj nebo kafe. Horkou čokoládu asi nemáš, co? A taky by bodnul nějakej ručník, nebo náhradní oblečení.“

Můrov - Bar

"Milá slečno," zasměju se, "bejt k tomuhle případu ještě trochu blíž, tak mě Teti zabásnou za to, že ho obtěžuju. Proto taky ty voči."

Legrace stranou, musím si přiznat, jsem rád, že se konečně někam dostáváme. Tahle holka evidentně není jen výpomocná síla v baru, ale někdo, kdo Léthii důvěrně zná. A tenhle bar viditelně dobře zná ji.

"Oz Broker, soukromý očko," představím se jí, zatímco nedůvěřivého barmana nekomentuji.

Opřu se pohodlněji o barový pult a pokračuji

"Popravdě to nevypadá dobře. Byl sem u ní doma a vypadá to, že měla nedávno návštěvu, kerá byla asi tak zdvořilá jako parta vlkoušů o úplňku. Takže teď na místo jedný holky hledám rovnou dvě. Kdybyste mi mohla říct cokoliv zajímavýho, tak by to mohla bejt stopa kam dál. Co to bylo s tím, že bude brzo po všem? Zmiňovala se po čem konkrétně?"

"Rozhovor" pokračuje
Mahalath

… zač? … Zač … Co.. zač … ZAČ! … Bytost opakuje tvůj hlas. S každou další verzí je tvůj hlas pokroucenější a odlišnější než před tím. Když domluví, tak chvilku čeká na nějakou reakci, ale ty zůstáváš stát na místě. Proto se bytost rozhodne převzít iniciativu.
Skloní hlavu téměř až k zemi a protáhne se dveřmi k tobě do místnosti. Jakmile je uvnitř, tak jí spatříš v celé její kráse. Je mnohem větší, než se zpočátku zdálo. Možná tak tři metry, ale hodně se hrbí, aby vůbec mohla být v místnosti. Končetiny jsou všechny nepřirozeně dlouhé, nejenom ruce. Pohybuje se především po čtyřech.

„Co to je?“ ozve se opět bytost, ale tentokrát to nejsou žádné útržky, ale celá věta. Hlas patří nějakému muži. To co následue pak, je podobné, ale směsice dalších hlasů.
„Mám strach.“ „Utíkej a nedívej se za sebe.“
„Zrůdo!“ „Pomoc ...“ „Tohle neznám.“ „Nikdo tu nežije.“
Všechno je to různá směs pocitů. Z některých hlasů cítíš vztek, z jiných strach nebo dokonce hrůzu. A z některých vůbec nic.
Hned po tom se k tobě začne bytost pomalu přibližovat. Cítíš nepříjemný pocit, který se ti vkrádá do tvé mysli. Takový ten chlad, jako když ti přeběhne mráz po zádech, ale přesto to není totéž.
„ …tíkej … tady. Musíš … pryč. … … … nebezpečná … Začne se ozývat další, ženský hlas. Tentokrát ale jeden, který znáš. Patří Mellitě.

"Krysáci jdou do akce"
Eleanor

Krysák peníze nejdříve očichá a teprve potom je vezme do tlapek a přepočítá si, že jde o částku, na které jste se domluvili. Když je spokojen, zastrčí peníze do jedné ze svých mnoha kapes a radostně si promne tlapky.
„Tak hoši, máme džob. Hurá na lov!“
A s tím vyběhne z hospody ven, následován slepým krysákem, který i když se trochu motá, překvapivě trefí ven bez pomoci. Zbylí tři sedí dál u stolu a bez jediného slova je pozorují, dokud nejsou pryč.

K4: „Ehm, nepůjde pro ně někdo?

K5: „Kašli na ně. Bude od nich tak na dvě hodiny klid.“

K4: „Na tři jestli se ztratí.“

K5: „Tak ať.“

Potom se i ostatní krysáci začnou zvedat od stolu a černý přicupitá k tobě.
„Dej nám tak hodinu. Zjistíme, co půjde a sejdem se zas tady.“

O necelou hodinu později jsou krysáci zase zpátky v hospodě. Jsou zase všichni pohromadě. Poznáš to snadno podle agresivního pištění, které vydávají při rozhovoru mezi sebou. Kromě toho je v tom ještě hodně rozhazování rukama a máchání ocasem. Ostatní hosté jsou touhle podívanou patřičně pobaveni.
Jediný kdo ve skupince chybí je starý. Toho sis už ale mohla všimnout v hospodě ještě před tím, než ostatní přišli. Popravdě se ani nezdá, že by nálevnu s ostatními opustil. Jakmile zaslechne povyk ostatních, tak se k nim připojí. Po chvilce hluk utichne a krysáci se sesednou kolem svého stolu.
Jakmile se k nim připojíš, tak se slova jako obvykle ujme černý.
„Tady seš. Máme to tvý prase.“

K5: „Prasáka.“

K4: „To je buřt, smrdí stejně.“

K3: „Co? Kdo objednal buřty? Dám si taky.“

K4: „Ale houby, žádný buřty.“

K3: „Houby nejím.“

Starý si povzdechnou a k tématu s jídlem už se černý nevrací.
„No jak jsem říkal. Našli sme toho člověka. Bydlí poblíž “Zlatých dveří.“.Ohromnej bílej barák kus odsaď. No, on vlastně už není bílej. Spíš šedej. “

K5: „Spíš černej.“

K2: „A trochu hnědej.“

K4: „No jo. Vepředu jsou velký kovový dveře jako ze zlata.“

K2: „Zlato to není, to poznám.“

K4: „Ten dům to ale není. Asi tři čtyři domy dál je jinej dům. Dveře zničený a leží na zemi. Na zdi je červenej symbol. Tam ten člověk bydlí.“

V baru
Oz


Povíš barmanovi svojí historku o Léthii. Netváří se moc, že bys ho něčím z toho přesvědčil.
„A vy jste?“ Dodá po chvilce. V tu chvíli se do rozhovoru zapojí ta holka. Bouchne dlaněmi do baru, až barman nadskočí a několik lidí v podniku tasí bouchačky. Když ale zjistí, že je to jenom dívka, tak je vrátí zpátky do pouzdra a už se nestarají o to, proč to udělala.
„Počkat! Já vím, kdo to je.. Ty budeš ten fešák, o kterým se Letý zmiňovala. Říkala, že nejsi špatnej, ale ty oči jsou něco novýho.“ Potom se otočí na barmana, který byl její reakcí lehce překvapený.
„Tenhle?“ Znovu si tě přeměří pohledem, jako by se v tobě snažil najít něco, co nevidí.
„Seš si jistá?“ Nic víc k tomu neřekne, ale jsou zde cítit jisté pochybnosti.

„Jasně že jo.“ Souhlasí dívka a jako by to chtěla zdůraznit, tak tě chytí za paži. Barman pak už nic neříká a vrátí se zpátky ke svojí práci.

Kámo, jdi do ní! Tahle tě chce!

„Abych pravdu řekla, tak nevím kde Letý je. Už několik dní jsem jí tu neviděla. “ Začne povídat dívka. „Naposledy se mi zmiňovala, že je ten detektiv, asi ty, dost blízko. A že bude už brzy po všem. Ale moc klidná nevypadala.“

Dohoda s krysami

Ano jsem z vesnice odskočila jsem si sem od dojení krav a kleštění býků.
Navíc jsem čekala že cenu navrhnou sami, ale nechtěla jsem je k tomu přímo vybízet, to by také nebylo dobré. No snad se mi je podaří přesvědčit že jim dám část teď a zbytek potom pokud by si řekli moc. Předám tu pitomou krabičku Bertoldovi a Baltazar mi dá peníze abych mohla zaplatit krysákům.
Už to vidím, držím Bertolda pod krkem a říkám že mi to buď podepíše nebo dožije jako kleštěnec, potom mu to předám a ať je tam cokoliv tak ho to zabije ...
Vrátím se z představ z nepříliš radostné budoucnosti do ne příliš příjemné současnosti, krysáci se dohadují a já jenom trnu kolik si za to řeknou. Jazyk krysáků se je podobný švitoření a pískání kterému rozumí jen oni, nebo pokud by mně někdo ten jazyk naučil.
Je možné že tomu rozumí někdo kdo není krysák?
Potom se slova ujme ten krysák s náušnicemi v uších a já tuším že jde do tuhého. vypadám snad že bych kolem sebe mohla rozhazovat peníze? Ale dobrá nechce se mi pobíhat po Spáleništi a hledat někoho kdo nechce být nalezený, mohlo by to skončit tak že bych mu pak podpálila kalhoty.
„Tak dobrá, věřím odvedete práci úměrnou tomu co vám zaplatím.“pronesu konverzačním tónem a pak se každému krysákovi podívám do očí než se na stole objeví peníze.
Moc mi nezbude takže pokud mně povedou budou tu cítit, spálené krysí chlupy.

Můrov - Bar

Přivoním si k panáku pálenky a se zadostiučinením cítím, jak se mi ježí vlasy na zátylku. Kopnu ho do sebe. V zápětí si vzpomenu na kamenného golema, co hlídá jedno ze skladišť v přístavní čtvrti. Jeho rána do břicha byla takřka jedna ku jedné totožná s tímhle tekutým potěšením. Skutečná kvalitka. Sem musím chodit častěji.

Barmanova reakce mě přesvědčí o tom, že bába asi skutečně nekecala a Léthie je dobře známou stálicí v místních nálevnách. Stejně tak jako poznávám tu klasickou opatrnost, když místní jednají s někým, koho neznají.
"Ta slečna někoho taky hledá," zasípu s hrdlem stále ještě podrážděným pálenkou, načež si odkašlu a pokračuji, "a já mam pro ni informace, co by ji mohly pomoct. Problém je ji teď najít."
Neříkám tak úplně pravdu, žádné zásadní nové objevy v případu její sestry samozřejmě nemám. Kromě toho, že je do věci nejspíše zapletený ten kult, který dost možná může za její zmizení. Ale je v tom dostatek pravdy, aby to jasně určilo povahu naší známosti. Nemá totiž smysl tady předstírat, že jsem její kamarád. Tihle lidé o ní pravděpodobně ví mnohem víc než já. A podezřelé kecaly nemá nikdo rád.

Po očku při tom pozoruji i reakce servírky vedle. Její nečekaný zájem o naši konverzaci bude patrně víc než jen profesionální zvědavost. Úsměv jí oplatím pokynutím hlavy.

Centrum – Vyčkávání
Isaac

Zkontroluješ výtah, ale vše se zdá být v naprostém pořádku. Je sice v provozu, ale v současné chvíli nikam nejede. A kdyby náhodou došlo k situaci, že by se dal do pohybu, tak by jsi ho pravděpodobně slyšel. Rozhodneš se tedy dočasně ukrýt, než přikročíš k další části svého plánu.
K tomuto účelu dobře poslouží úklidová komora, která se nachází na stejném patře. Není největší a věci uvnitř ti brání zaujmout nějakou pohodlnější pozici, ale je malé riziko, že by tě zde někdo hledal.

Netrvá to dlouho, zvuk dveří, který jsi před tím slyšel, se ozve znovu. A stejně jako před tím ho po nějaké době následuje další a potom klid. Sedíš ve svém úkrytu a čekáš. Zvuk dveří se ozve znovu. Těžko říct, jestli je v tom nějaký systém, ale podle tvého odhadu jsou pauzy zhruba stejně dlouhé. Čekáš dál a tentokrát se dveře otevřou na tvém patře.
Někdo vstoupí a pomalu se začne procházet po chodbě. Slyšíš, jak se kroky přibližují tvým směrem, ale nijak nespěchají. Čekáš, co se bude dít, ale nic se nestane. Kroky dojdou ke tvé skrýši a pokračují bez zastavení dál, až na konec chodby, kde se konečně zastaví. Chvilku panuje ticho a potom se kroky vydají zase zpátky. Vše končí bouchnutím dveřím u schodiště, což značí, že daná osoba už opustila patro.
Zvuky se samozřejmě po chvilce opakují. Tentokrát se ale zdá, že se otevřely dveře u jednoho z pater nad tebou. Celé se to zopakuje ještě jednou (poslední patro) a nastane na delší dobu klid. Potom celou pravidelnost naruší zvuk výtahu. Podle zvuků přijíždí zespoda a míří někam nahoru, kde se zastaví. Netrvá to ale dlouho a zase se po chvilce rozjede. Tentokrát míří až někam dolů.

Ve své skrýši přečkáš zhruba hodinu. Je něco po jedenácté a celý dům se zdá být naprosto v klidu. Nezaslechneš už žádné další podivné zvuky a obyvatelé jednotlivých bytů už nejspíš spí.

Centrum – Uvnitř domu
Isaac[/b]

Chodba je naplněna stíny večera. Nádhera pro někoho jako já. Velmi opatrně se plížím stíny, aby jsem se dostal do správného podlaží, neb má oběť se nachází o něco níže, nežli já.
Díky panující tmě se bez problému dostávám, až ke dveřím, které za sebou ukrývají můj drahocenný první cíl, který zítra s východem slunce nesmí být již mezi živými. Ano tragické, ale potřebné. Jsem nájemný vrah. Nemohu si vybírat své cíle a tak je možné, že se mezi mými cíli ocitne i nějaká nevinná dušička.

Bouchnutí dveří mě trochu znejistí, jelikož by mohlo mojí oběť probudit, což by pro mě mohlo představovat jisté komplikace.
Zatím co se ozve další rána, tak se zamyslím, přičemž mi padne pohled i na výtah, který je v provozu. Rozhodnu se k němu zajít a zjistit do kterého patra jede, aby jsem měl jistou, že se z ničeho nic někdo neobjeví a nevyruší mě pro práci.
Hádám, že nejlepší bude pro mě se na chvíli schovat a nechat okolí, aby se trochu více uklidnilo, než se vydám do pokoje mé oběti.
Podívám se tedy po nějakém pěkném temném místě, nějakým závěsem a podobně, kde bych se mohl na chvíli ukrýt a počkat pár minut, než se vše uklidní.

Zajímalo by mne co se níže odehrává. Možná nějaký opilec, nebo třeba zlodějíček. Každopádně hodlám dát chvíli pozor. Noc je ještě mladá a mám tedy ještě spoustu času, než se vydá za svou obětí. Pro případ nouze mám sebou i foukačku, aby jsem svou oběť zasáhl otrávenou šipkou, když by vylézala ven k ránu, s tím, že umře dříve, než se dostane dolů. To je pouze krajní řešení, ke kterému doufám nedojde.