Andor.cz - Dračí doupě online

Centrum – Uvnitř domu
Isaac[/b]

Chodba je naplněna stíny večera. Nádhera pro někoho jako já. Velmi opatrně se plížím stíny, aby jsem se dostal do správného podlaží, neb má oběť se nachází o něco níže, nežli já.
Díky panující tmě se bez problému dostávám, až ke dveřím, které za sebou ukrývají můj drahocenný první cíl, který zítra s východem slunce nesmí být již mezi živými. Ano tragické, ale potřebné. Jsem nájemný vrah. Nemohu si vybírat své cíle a tak je možné, že se mezi mými cíli ocitne i nějaká nevinná dušička.

Bouchnutí dveří mě trochu znejistí, jelikož by mohlo mojí oběť probudit, což by pro mě mohlo představovat jisté komplikace.
Zatím co se ozve další rána, tak se zamyslím, přičemž mi padne pohled i na výtah, který je v provozu. Rozhodnu se k němu zajít a zjistit do kterého patra jede, aby jsem měl jistou, že se z ničeho nic někdo neobjeví a nevyruší mě pro práci.
Hádám, že nejlepší bude pro mě se na chvíli schovat a nechat okolí, aby se trochu více uklidnilo, než se vydám do pokoje mé oběti.
Podívám se tedy po nějakém pěkném temném místě, nějakým závěsem a podobně, kde bych se mohl na chvíli ukrýt a počkat pár minut, než se vše uklidní.

Zajímalo by mne co se níže odehrává. Možná nějaký opilec, nebo třeba zlodějíček. Každopádně hodlám dát chvíli pozor. Noc je ještě mladá a mám tedy ještě spoustu času, než se vydá za svou obětí. Pro případ nouze mám sebou i foukačku, aby jsem svou oběť zasáhl otrávenou šipkou, když by vylézala ven k ránu, s tím, že umře dříve, než se dostane dolů. To je pouze krajní řešení, ke kterému doufám nedojde.

Dohoda s krysami
Eleanor

Krysáci pozorně poslouchají tvému vyprávění a popisu hledaného. Potom když zmíníš částku, tak se ozve mrzutý krysák.
„Ztrátu z karet? Ty si z vesnice, co? Tak levný to určitě nebude.“
Ostatní se mezi tím spolu o něčem radí. Pochopitelně v tom svém nesrozumitelném dialektu. Dokonce, i když stojíš přímo u jejich stolu a slyšíš, co říkají, tak to mu ani trochu nerozumíš. Všechno to je jak směsice podivného švitoření a pískání. Potom se černý obrátí na krysáka s náušnicemi a ten si vezme slovo.

„Hm, hledání dvojnožce. Málo informací. Velká plocha hledání. Pět krys. Vedlejší výdaje. To máme tři tisíce. A na dřevo. Zadarmo ani potkat nehrabe.

Krysi se potom všechny podívají přímo na tebe. Čekají na tvou odpověď a případně jestli na stole nepřistanou požadované peníze. To není pro někoho jako ty zrovna malá částka. S tím vším cos musela vynaložit na cestu, bydlení a vše kolem, toho ti moc na rozhazování nezbývá.

Můrov - Bar
Oz

„Jak je libo.“ Řekne barman lhostejně, jako kdyby tím chtěl říct něco ve stylu: Jak chceš, je to tvůj pohřeb Potom shrábne mince ze stolu a nalije ti panáka čiré tekutiny. Na první pohled nic neobvyklého, ale podivná kořeněná vůně, kterou cítíš, prozrazuje, že to nebude obyčejná pálenka.

Uuu to bude síla. To bude ten typ chlastu, po kterým ti narostou chlupy i na jazyku.

Při zmínce o Léthii barman zpozorní. „Ano?“ zeptá se se zájmem. „A pročpak tu slečnu hledáte, pokud se můžu zeptat. Něco provedla?“ Barman si tě prohlíží, jako by chtěl identifikovat, kam tě zařadit. Lovec odměn, policajt, ganster, nebo jen opilec?
„Chodí sem spousta lidí i nelidí. Někdy jeden divnější než ten druhý.“
Jak si tak povídáte, tak se odnikud nachomýtne ta černovlasá servírka. Nevšiml sis, že by kolem tebe vůbec prošla. Je opřená o bar hned vedle tebe a pozoruje vás. Když se na ní podíváš, tak se na tebe mile usměje.

Kousek, ještě kousek. Hele buď dobrej kámoš a nakloň hlavu trochu víc doleva, ano?

Můrov - Bar

Zamžourám očima v potemnělém světle baru. Vstoupit do nové nálevny v člověku vždycky vyvolá ten pocit jako by se ponořil do vody. Smradlavé, špinavé vody s příměsí krve a dalších nepěkných věcí. Jsem ve svm živlu. Vím, že v podobných místech nemají rádi strážce zákona. Což mi zase nevadí, protože nejsem zákon, jen chlapík, co potřebuje informace. A to tu hledá spousta lidí, i když si to třeba nechtějí přiznat.

Opřu se o bar, který již rozhodně zažil i lepší chvíle. Kousek vedle mě je dřevo promáčklé ve tvaru podezřele připomínajícím něčí hlavu. Neblýská se támhle ve škvíře po suku zapomenutý zub? Prostě všechny známky kvalitního podniku, kde se štamgasti umí bavit.

"Něco hodně ostrýho, už to bude třeba," odpovím barmanovi a z kabátu vytáhnu několik mincí, které mám vždy přichystané pro podobné přiležitosti.

Když přede mě postaví objednaný drink, tak dodám, "hledám jednu holku, myslel jsem, že tu bude. Nejde moc přehlídnout, ženská jak se patří s vlasama jak chobotnice."

Pro doplnění svých slov se krátce rozhlédnu po lokálu, jako bych ji snad hledal. Krátce se přitom usměju na holku s tácem. Pěkná. Přesně ten typ, co tě svlíkne do spodek, pak ti vybere šrajtofli a je fuč než se stačíš rozkoukat.

U krysího stolu

Doufala jsem že pokud mi to zde někdo najde tak to budou právě krysáci kteří budou rádi když si přivydělají. zvláště ten krysák se spoustou náušnic mi nabízel obchod než byl umlčený tou teniskou. Krysáci se začnou dohadovat jeden z nich je natěšený možným blížícím se obchodem, ten starý krysák se nezapojuje a pak ten černý krysák položí otázku kterou jsem čekala.
Já vím že to nebude levné, ale pokud by mi nestačili peníze řeknu že jím zaplatím zbytek až později. Nebudu říkat že potom co dodržím svou část smlouvy a dostanu od Baltazara potřebné peníze na rozjezd obchodu.
„Obávám se že vám toho moc neřeknu, potřebuji aby jste mi našli někoho kdo se jmenuje Bertold. Je to muž okolo čtyřicítky a bydlí tady na Spáleništi kde je známý pod přezdívkou prasák, asi se schovává protože dluží asi skoro každému tady na Spáleništi. Co se týká ceny byla bych vám ochotná zaplatit to o co jste přišli v této hře.“
Nechci zatím jít moc vysoko nebo říkat že jsem ochotná zaplatit víc protože znám chamtivost krysáků a tak potřebuju nějaký manévrovací prostor až budu smlouvat o ceně.

"Rozhovor" s bytostí
Mahalath

Podivná bytost si tě zvědavě prohlíží, jako kdyby přemýšlela nad významem tvých vlastních slov.
„ A ty jsi?“ zopakuje tvým vlastním hlasem, stále si tě prohlížející, jako nějakého podivuhodného brouka co našlo na ulici. … kdo … on … tohle … monstrum … pokračuje dál směsicí cizích hlasů, z nichž poslední stejně jako před tím patří tobě.
Potom zvedne hlavu a natáhne jí až k hornímu okraji dveřního rámu, takže není skoro vidět. Bytost jí ale nakloní ještě víc na stranu, aby jí nic nepřekáželo. Nespouští tě z očí. Po chvilce k tobě natáhne svou ruku. Je dlouhá, mnohem delší, než by obyčejná ruka měla být. Celá tmavá a nepřirozeně hubená, jako kdyby patřila obrovskému pavoukovi. Prsty na konci jsou rovněž dlouhé a hubené.
Natahuje se směrem k tobě, ale i přes značnou délku svých končetin kus chybí. Tak jenom hrábne do prázdna a potom jí začne pomalu stahovat zpátky.
… co … ono … on … to … všechno … tam … tohle … místo … leží …

U krysího stolu
Eleanor

Černý krysák se podrbe za chlupatým uchem a povídá.
„Estli to dobře chápu, chceš po nás někoho najít a zaplatíš nám za to. Okaj?“

K2: „Já to říkal, kšeft. Bude kšeft! Cítím to v ocasu. “

K5: „To nebudou prachy, co cítíš.“

K2: „Že by vyrážka? Infarkt?“

K5: „Asi.“

K3: „Nebo to bude ta ryba ze včera.“

K4: „Mlčte shakra! Já mluvím!“

K2: „Zeptej se, kolik zaplatí.“

K4: „ Jasně, zrovna sem se chystal.“

Po této krátké výměně si krysáci vymění pohledy a zmlknou. Starý celou situaci mlčky pozoruje se založenýma rukama a nijak se do rozhovoru nezapojuje. Pouze na černého kývne, aby pokračoval. Černý se následně obrátí směrem k tobě. Ještě jednou pohlédne na své kamarády, zda nehodlá někdo z nich vyrušovat a promluví. „Fajn, fajn. Takže chceš někoho najít a potřebuješ naší bandu. Co nám o něm povíš a kolik zaplatíš?“

U krysího stolu

Posadím se k nedalekému stolu a čekám až ti krysáci dohrají, ti se opět vrátí k přerušené hře a svému dialektu kterému nerozumím. Krysáci se často smějí občas se na mně někdo podívá jestli tam pořád sedím. No a tak tam sedím a šoupu nohama a čekám a brzy se mé podezření o tom že ten krysák byl mrzutý protože jsme přišla právě když měl dobré karty potvrdí. Ale nakonec vyhraje ten starý krysák což znechutí všechny a nejvíc toho mrzutého krysáka. Ale pak přijde řada na mně potom co toho černého krysáka umlčí teniska mně ten starý krysák vyzve abych jim přednesla svůj problém. Ale nikdo z nich nic neví, dobrá počítala jsem že to budou vědět tedy aspoň trochu, ale spíš mi šlo o něco jiného.
Ano vím že jim přijdou všichni lidé stejní, ale přišla jsem sem z trochu jiného důvodu. Pro ně by to snad nemusel být takový problém.
„Dobrá, ale to nebyl ten obchod který jsem měla původně na mysli. Mohli by jste mi ho najít? Vím že se vám asi nebude chtít hledat nějakého člověka, ale mohlo by se vám to vyplatit.“poškrábu se ve vlasech a přešlápnu z jedné bosá nohy na druhou. vím že to rozhodně nebude levné, ale je to lepší než pobíhat po Spáleništi a hledat někoho kdo nechce být nalezený. Mohlo by to vyjít, ostatní krysáci zvláště ten mrzutý budou jistě chtít nahradit to o co přišli po výhře toho starého krysáka.

Můrov - bar
Oz

Hurá! Chlastu vstříc!

A tak jsi tedy šel. Bylo těžké odhadnout, která z okolních náleven mohla být ta správná, tak jsi zkrátka hledal tu nejbližší. A nebylo ani třeba chodit moc daleko. V Můrově je pochybná pomalu každá pátá budova a lidé uvnitř jsou často ještě pochybnější. Ulice, ve které bar najdeš se zdá klidná. Všude je ticho a celkem i čisto. Bar už zažil očividně lepší časy, ale pořád stojí. Nebýt toho bílého obrysu postavy před vchodem, a děr po kulkách ve zdi, byla by to úplná paráda. I přes to ale vstoupíš dovnitř.

V momentě kdy se otevřou dveře, prakticky celá nálevna zpozorní. Někteří tě pozorují s nedůvěrou v očích, jiní se téměř vrhají pod stůl a zahlédneš i jednoho nebo dva, kteří už mají ruku na pistoli. Nastane trapná chvilka ticha, z které nakonec nic není. Hosté si tě přeměří pohledem a situace se nakonec vrátí zpátky do normálu.
„Co si račte přát?“ zeptá se barman, když nakonec dojdeš k baru. Je to muž se zlatými vlasy staženými do culíku. Tvář má zarostlou, ale celkem upravenou. Jeho oči mají lehký fialový odstín, který ještě zvýrazňují tmavé kruhy pod očima. „Jo a platí se předem. Žádná sekera.“ dodá po chvilce.
Zatím co s tebou barman mluví, projde kolem tebe mladá holka s tácem, na kterém má pití. Dlouhé tmavé vlasy, rozpustilý úsměv a sukně příliš krátká, než aby s tím mohli její rodiče souhlasit. Zamíří k nejbližšímu stolu, kde nechá pití a pak se vesele vrací zpátky s pro další.

Kámo tady se mi začíná líbit. Sem sme měli jít hnedka, ne se zdržovat s nějakou seschlou bábou.