Andor.cz - Dračí doupě online

Můrov - před zabouchnutými dveřmi

Babizna jedna. Jsou dny jako je tenhle, kdy by si jeden nejraději přetáhnul deku přes hlavu a nevylézal ven. Ale čas není můj přítel. Málokdo je. Což mi připomíná...

"Hele Mury?"

"Copak, šéfe?"

"Myslíš, že by si někdo všim, kdybys tu ženskou zastřelil?"

"S radostí!" zašvitoří revolver a cítím, jak je vzrušením připravený vyskočit z pouzdra.

"To byl jenom vtip..."

"Achjo, ty mě taky nenecháš nikoho zastřelit!"

"Neboj, jak znám tohle město, tak se určitě brzo dočkáš."

Vím, že nás sousedka slyší, a nejspíše i vidí. A proto směrem ke dveřím naznačím smeknutí klobouku a odcházím.

Démon má pravdu. Místní bary jsou naší nejlepší šancí na získání další stopy. Přeci jen ta bába říkala, že tam Léthie trávila hodně času. I když půlka toho je nejspíš jen obyčejná závist, tak něco pravdy tam bude. A když ne, tak si dám alespoň skleničku.

Zkusím se rozpomenout, kde je nejbližší bar dostatečně pochybné pověsti, aby se tam dalo zjistit něco zajímavého a vyrazím tím směrem.

Centrum – Uvnitř domu
Isaac

Tvůj skok se ti vydařil a bez jakýchkoliv potíží jsi přistál na druhé straně, přesně jak jsi plánoval. Další věc, kterou bylo třeba překonat, byly dveře ze střechy. Ty však pro tebe nepředstavovaly žádnou překážku a tak ti už nic nebránilo v tom vstoupit do budovy.

Sestoupíš dolů po schodech a ocitneš se na chodbě. Panuje tu tma a ticho, které občas naruší tlumené hlasy lidí za některými z dveří. Tvůj cíl se tu ale nenachází. Čísla bytů jsou moc vysoká, tak sestoupíš ještě o dvě poschodí níž, kde najdeš, co hledáš. Byt s označením, které bylo ve tvém zadání. Vedle něj jmenovka, na které stojí Katryn Anders.
Takže teď už víš, kde přesně se nachází byt tvého cíle. Zámek na dveřích se nezdá být o moc složitější než ten, který byl na střeše. Pokud by ses rozhodl spustit z patra nad tebou, tak však nastává jeden problém. Byty, které jsi tu viděl, se zdají všechny obsazeny. U dveří jsou jmenovky, zda jsou jejich majitelé doma nebo někde venku můžeš pouze hádat. Samozřejmě je tu ještě možnost spustit se přímo ze střechy ale musel bys přejít přes dvě patra.

Z dalších úvah tě náhle vyruší bouchnutí dveří. Není to nikde na tvém patře. Zvuk přichází směrem ze schodiště. Než ale zjistíš, co se stalo, ozve se další bouchnutí. Potom je ticho. Schodiště je prázdné a nikde nikoho nevidíš ani nic neslyšíš.

Opuštěný dům
Mahalath

S prohledaným místem činu obrátíš svou pozornost směrem k budově, do které auto narazilo.
Uvnitř toho moc není. Žádný nábytek, dveře ani lidé. Zdá se, že to tu bylo opuštěno už hodně dávno. To málo co najdeš, jsou nějaké krabice (prázdné nebo zničené) a odpadky poházené po zemi. Najdeš i nějakou tu přikrývku a stopy, že tudy prošlo nějaké zvíře. Nezdá se však, že by se tu někdo zdržoval delší dobu.

Chvilku bloumáš prázdnými místnostmi a hledáš cokoliv užitečného, ale nic moc tu není. A potom to spatříš. Kousek dál asi dvě místnosti od tebe si všimneš tmavé siluety, která vykukuje zpoza dveří. Není toho moc co popisovat. Postava, jako by byla tmavší než okolí kolem. Její rysy jsou nejasné. Rozpoznáš ale hlavu, která se mírně nakloněná dívá tvým směrem. Její oči září ve tmě jako dvě baterky, ale nevydávají žádné světlo. Potom se zčista jasna objeví ústa. Široký úsměv, od ucha k uchu a možná ještě dál. Postava tě sleduje s tímto podivným úsměvem, ale nezdá se, že by se za ním skrývalo pobavení nebo radost. Popravdě se nedá říct, že by v tom byla vůbec nějaká emoce.
Postava tě chvilku pozoruje a potom cosi zaslechneš.
„ ….. co …… děje ….. ty …….. tady ……. chceš …… mrcho …… ona …. …..zlato ……“
Celé je to zmatené. Máš pocit, jako že slyšíš desítky různých hlasů, ale žádný z nich není dostatečně srozumitelný. Jako šum v rádiu. Některá ze slov se ale zdají dostatečně srozumitelná, abys jim rozuměla. I přes to nepoznáš, zda je říká mužský, nebo ženský hlas.

Krysí partička
Eleanor

Posadíš se k nedalekému stolu, zatím co krysáci se vrátí zpátky ke své hře.
„Kdo je na řadě?“ zeptá se jeden z nich. Ostatní si prohlížejí karty a koukají na sebe, ale v tom do toho skočí mrzout. „Ty!“ Krysák pak zvedne karty a hodí jednu z nich na stůl.
Ostatní následují a hra pokračuje, jako před tím než jsi přišla. Jejich rozhovor dál pokračuje v podivném dialektu, ze kterého dokážeš identifikovat možná tak smích. A toho slyšíš hodně. Občas ti někdo z party věnuje krátký pohled, ale nic neříkají.
Partie nakonec začne směřovat ke svému konci. Mrzutý krysák má očividně navrch a jak to tak vypadá, tak vyhraje. Potom ale na stůl vyloží karty starý, který nakonec shrábne celou odměnu.

K5: „Sakra!“

K3: „Vyhrál jsem?“

K4: „Jen ve svých snech, heh.“

K2: „Dáme další kolo?“

K4: „Nezapomínáš na něco?“

K2: „Zubař?“

Černý krysák kývne hlavou tvým směrem. Ozdobený krysák se ohlédne a náhle si vzpomene.

K2: „Jasně, ten kšeft. Tak co krásko. Nakupuješ, prodáváš? Šperky, krámy, informace, kartáč na kožich.“

Náhle ho ale umlčí teniska, která přiletí neznámo odkud. Těžko říct kde jí krysáci vzali, když nenosí boty.

„Povídej.“ vyzve tě nakonec starý. Sdělíš jim tedy, co potřebuješ. Krysáci se po sobě tedy podívají, hledající odpověď. Ozdobený si drbe bolavou hlavu, ale nevypadá to, že by někdo z nich něco věděl. Dokonce i když zmíníš přezdívku, pod kterou je tu Bertold znám. Potom starý věnuje pohled černému krysákovi, který se k tobě otočí.
„Je nám líto, děvče. Neznáme nikoho takovýho. Pro nás je věšina lidí jeden jako druhej. Zkus spíš, ostatní. Oni budou vědět spíš.“

Centrum – Průzkum terénu
Isaac

Tři vchody. Opravdu nádhera mít na výběr z tolika možností. Přitom jsou zde dvě dosti uspokojivé. První mise a hned takové štěstí. Co bych si mohl vrah jako já více přát. Možná si pak časem seženu nějaký ten magický předmět a pak se mi bude zabíjet ještě snáze. Kdo ví, kam mě čas zavleče, ale nyní jsem zde, aby jsem připravil svou oběť o život.

Vybírám si sousední budovu. Vylézt na ní není nikterak složité díky požárnímu schodišti, které vše neskutečně usnadňuje, až je to celé, jako jeden velký vtip, který by si mohli vrazi vyprávět mezi sebou.
Nahoře se rozhlédnu po okolí a vychutnám si krásného rozhledu, který se tento večer nabízí. Připravím si lano, ke kterému přidělám jeden hák na lezení. Přehodím jej na druhý dům, kde zkontroluji, že je zaháknutý.
Usměji se, když tam drží. Případně to zkusím znovu.
Poté nasaji do plic večerní vzduch a chvíli se soustředím na temný rubáš noci, který mě objímá a který mi dodává sílu. Rozbíhám se a jak vyskakuji, tak ještě zatáhnu prudce silou za lano, aby jsem se přitáhl a tím nabral ještě větší letovou rychlost, než kterou bych měl pouhým skokem.
Zároveň lano poslouží, když by se něco pokazilo a já měl padat ze střechy. Díky němu se snadno dostanu nahoru, tak, či onak.

Posléze lano vytáhnu a prohlédnu si střechu, kde za chůze ukládám své vybavení, zatím co vyndávám sadu na zámky, kterým si hodlám otevřít zdejší střešní vchod. Ten jsem si vybral, jelikož můj cíl se nachází ve vrchní části budovy. Nejdříve zjistím, kde je pokoj a poté to lépe rozplánuji. Budu moci použít její dveře, ale také se třeba spustit přes okno. Nejlepší by bylo z patra nad ní, ale to by muselo být prázdné.
Nyní je hlavní se nepozorovaně dostat dovnitř a tam nebýt odhalen. Pak už tedy zbývá najít správný pokoj. Naštěstí bývá v těchto hotelech spoustu věcí, kde se mohu ukrýt, případně si troch dopomoci iluzí.

U krysího stolu

Všichni hrajou karty jak jsem už viděla možná si budu muset zahrát i když tomu bych se radši vyhnul, krysáci se baví se zvláštní dialektem a tak jim nerozumím. Když jsem u jejich stolu tak krysák s šedou bradkou který si mně všimne jako první mně pak sleduje, ale na mou otázku mi neodpoví. Ale druhého krysáka to zaujalo, jasně já to tušila otázkou bude co za to budou chtít. A zatím co ostatní se baví ohledně toho krysáka který špatně vidí a považuje mně za lišku, také jeden krysák se nebaví, ten poslední chce hrát a chce aby se tahle hra dohrála.
Jistě musím přijít zrovna když má dobré karty.
Ale i ostatní chtějí počkat až dohrajou a dobrá tak já počkám. ten krysák pak vyhraje a nebude tak podrážděný. A ostatní si budou chtít vydělat, možný by mi mohli pomoct já najdu toho pitomého Bertolda, dám mu tu pitomou krabičku on mi to potvrdí a bude to.
„Dobrá tak já počkám až dohrajete.“přikývnu a najdu si nějaký volný stůl, ne moc daleko. ale také ne přímo u nich. Pokud nebude nic volné opřu se o zeď, jistě tohle může trvat, ale pokud se vrátím tak až dohrají mohli by než k ním dojdu začít dělat něco jiného.

Můrov
Oz

„Ona a bohatství? To sotva.“pokračuje si žena stále v tom svém. Nezdá se, že by tvůj pokus o sousedskou solidaritu zabral. Pokud něco, tak to akorát ukázalo, že Léthii nemá ráda. Na druhou stranu se už nezdá, že by jí ovládal strach jako z počátku vašeho rozhovoru.
„Jestli má nějaké peníze, tak je to z toho jak furt spí s cizími chlapy. Ne pane. Jestli se jí něco stalo, tak si to do posledního drobku zaslouží.“

Nakonec jí poděkuješ za pomoc a “rozloučíš“ se s ní, v domnění, že by snad ještě mohla něco říct. Bohužel tvá taktika moc nezabere. „Není za co.“ řekne žena a zabouchne před tebou dveře. Z druhé strany zaslechneš ještě chrastění zámku a řetězů a nakonec je ticho. Kroky jsi ale neslyšel.

Tos nečekal, co?

A proč nezkusíme nějaký bar? Třeba ta babka tak úplně nekecala. Někdo by jí tam mohl znát.
A když nic, tak si tam alespoň najdeš nějakou jinou holku. Hezkej pevnej zadek, pořádný … akorát do ruky.

Hele nechceš dohodit nějakou démonku? Znám holky, co dokážou divy. Pěkný křivky, spoustu předností ... i zadností. Sem tam růžky nebo kopýtko.

Bezejmenná hospoda - u krysího stolu
Eleanor

Po rozhovoru s dívkou se rozhodneš obrátit pozornost na skupinku krys v rohu hospody. Celá parta (pět krys) sedí okolo jednoho stolu a hrají karty. Skupinka si spolu živě povídá a když se přiblížíš, tak zaslechneš nějaký zvláštní dialekt. Nikdy dřív jsi nic takového neslyšela, takže nemáš ani představu, o čem se baví.
Jakmile jsi u jejich stolu, tak krysáci zpozorní. První kdo si tě všimne je prošedivělý krysák s bradkou, který sedí přímo naproti tobě na druhé straně stolu. Čumák má samou jizvu a chybí mu kus ucha. Na tvou otázku nic neříká, jenom tě močky pozoruje.
Hned po něm zvednou čenichy od karet i ostatní. „Informace? Obchod? Povídej, povídej.“ začne druhý krysák, který sedí po levici šedivého. Ten je celý hnědý a v uších má řadu ozdob. Od kostěných náušnic až po kovové.
Jako další se ozve krysák po šedivákově pravici. „Co chce ta liška?“ zaskřípá svým hláskem a zamžourá na tebe skrze silné brýle na nose. Na to pak reaguje čtvrtý krysák sedící vedle něj. Hlasitě se zasměje a poplácá ho po zádech. „To není liška. Lidská holka.“ Čtyřka je celý černý a oproti ostatním se zdá mnohem statnější.

K3: „Vidím rezavou srst.“ pokračuje krysák a stále mžourá tvým směrem.

K4: „Jo, ale není liška. Vyčisti si skla.“ následuje další smích, ke kterému se připojí i ostatní.

Poslední krysák je zamračený a nezdá se, že by ho tvé vyrušování moc těšilo. „Nepočká to? Hrajeme.“

K4: „Tak ať hraje taky.“

K5: „Ještě jsme nedohráli!“ zamručí krysák ještě víc podrážděněji.

K2: „Co ten kšeft?“

K5: „Teď ne.“

K4: „Jo kšeft až po kartách.“

Můrov - Dům naproti

Jestli já něco čichám, tak je to především závist. Zdá se, že paní sousedka není s Léthií spokojená. Ale je to jen starosvětství nebo by možná ráda také trávila čas po barech jako zamlada, kdyby měla s kým a za co? Rozhodnu se vsadit na tu druhou kartu.

"Máte pravdu," začnu s jemným pokýváním, "její životní styl rozhodně není...eh...příkladný. Ale věřím, že tahle zkušenost by ji mohla otevřít oči k nápravě. Ostatně jen ve chvílích krize si člověk uvědomí, na koho je spoleh. Ať už jde o kamarády nebo dobré sousedy, kteří pomohou. K čemu je jí to bohatství, když nemá oporu ve správných lidech, že?"

Zpracovávám ženu tak, aby si spojila, že taková dobrá sousedská výpomoc by se jí vlastně mohla do budoucna velice vyplatit.

"Je škoda, že k tomu nic víc nevíte, žádnou indicii, která by mi pomohla s hledáním. Ale co se dá dělat, asi ten její velký byt zůstane prázdný, pokud se tam brzy nenastěhuje někdo nový, snad ne horší," pokrčím zvolna rameny, podobně jako před chvílí ona.

"Ale děkuji Vám za pomoc," dodám a tvářím se jako, že jsem tedy na odchodu. Někdy není od věci namísto nátlaku předstírat spíše nezájem.