Andor.cz - Dračí doupě online

Centrum – Průzkum terénu
Isaac

Svůj průzkum začneš hledáním dalších možných vstupů dovnitř a tedy cestou kolem celé budovy.
Tvé předešlé tušení se ukázalo jako správné. Kromě hlavního vchodu je zde opravdu ještě nouzový východ. Velké dvoukřídlé dveře se značením ukazujícím cestu z budovy, v případě požáru. Je tu nicméně drobný problém. Dveře z tvé strany nemají žádnou kliku ani zámek a zdají se zamčené. Pokud se tudy budeš chtít dostat dovnitř, budeš muset použít hrubou sílu.
Není to ale jediná možnost, protože je tu ještě jedna cesta. Tou je údržbářský (zaměstnanecký) vstup. I je jak se dalo čekat zamčený, ale na rozdíl od nouzového východu je zde zámek, který bys mohl odemknout.
To jsou všechny vstupy, které budova má. Během svého průzkumu jsi hledal i nějakou cestu na střechu, ale bohužel tu nic takového není. Tedy alespoň ne ze země. Pokud by ses o to pokoušel z některé ze sousedních budov, tak tu jedna možnost je. Jedna ze sousedních staveb je dostatečně blízko a na přibližně stejné úrovni jako budova s tvým cílem. Bude to sice vyžadovat skok, ale tvůj výcvik ti říká, že by to mělo být proveditelné. Na střechu tu dokonce vede požární schodiště, takže by ses měl vyhnout nechtěné pozornosti.

Tím jsi prověřil všechny možnosti, které tě napadly. Máš tu tři vchody a jednu možnost pro cestu přes střechu. Co se ukrývá uvnitř, můžeš už jenom hádat. Stojíš zpátky před hlavním vchodem. Strážný je pořád na svém místě. Potom v jednu chvíli zkontroluje své hodinky, jako už několikrát před tím, ale tentokrát místo toho aby pokračoval ve své rutině, udělá něco jiného. Vyjde ven na ulici, kde si zapálí cigaretu a chvilku tam stojí. Hodiny ukazují, že je minuta po desáté. Jakmile dokouří, tak se vrátí dovnitř, zamkne za sebou a zmizí někde v budově.

Spáleniště - Místo činu
Mahalath


Gimbul není zrovna nadšený tvým zadržováním peněz. I přes to ale na tvou otázku odpoví.
„Pár bych jich měl. Většinou vetešnící a sběrači. Jako náš krysí přítel. Ale jestli budou něco vědět nevím. O ostatní se moc nestarají a i kdyby viděli, jak někoho zamordují, tak si budou hlavně pamatovat, jaké měl hodinky nebo velikost jeho bot.“ Goblin si pak vezme bankovku a po krátkém prohlédnutí jí strčí do kapsy. Potom se pomalým krokem vydá pryč, a pokud už na něj nemáš žádné otázky tak odejde.

Zůstala jsi na místě “činu“ sama. Nikde poblíž nevidíš žádnou živou duši a vlastně ani mrtvou.
Pokud se dá věřit Gimbulovým slovům, přijel vůz stejnou cestou, kudy jste sem přišli. Je to tu pro dodávku dostatečně široké, ale v případě, že by se setkala auta dvě, tak by to měli hodně natěsno.
Jak se zdá, tak auto zahnulo do ulice, ve které stojíš a po několika metrech jízdy nakonec narazilo do domu. Při tom urazilo kus rohu. Část budovy je popraskaná a pobořená. Ne však skrz. Rozbitá suť je stále na místě, ale některé větší kusy chybí. Kromě stop po nárazu tu nic jiného není. Žádné plechy ani kusy auta, které se mohly zaseknout ve zdi.
Na místě nenajdeš žádnou brzdnou dráhu, ani známky toho, že by měl před nárazem vůz kontakt s něčím jiným. Ulice se zdá být docela čistá, tedy pokud pomineme odpadky a všudypřítomnou směs humusu. Co také nenajdeš je krev, palivo ani jiné kapaliny nacházející se ve voze. Při nárazu dojde občas k takovým škodám, že něco zkrátka vyteče ven. Ale tady není nic.

Můrov - Dům naproti
Oz

Tvůj klidný a přátelský přístup zdá se ženu trochu uklidnil, ale ne moc. Rozhodně nevypadá, že by měla každou chvíli dostat infarkt, ale pořád se rozhlíží všude po ulici a sleduje každý tvůj pohyb. „Pche, ta a potřebovat pomoc? To určitě.“ Žena si div neodplivne, když to řekne. Podle tónu jakým to řekla, se nezdá, že byla o Léthii měla nějaké vysoké mínění. „Celé noci tráví někde po barech, tak se nemůže divit, když se jí něco takového stane.“

Hmmm, co to čichám? Že by příběh? Buď to, a nebo zase čistí kanály.

Žena jenom pokrčí rameny. „Nevím, jak vypadali. Viděla jsem jenom jednoho a byl celý zahalený. Dlouhý kabát, vysoký límec a klobouk.“ Velmi prostý popis, ale nic víc se zdá pokud jde o vzhled ze ženy nedostaneš. „Pořád se vyptávali, stejně jako vy. Ale já nic nevím! Párkrát jsem jí viděla, ale neznám ji."

Klobouk a kabát, koho mi to jenom připomíná?

„Hele jestli je to všechno, tak zas můžete jít. Jo? Víc opravdu nevím a ... nemám čas se s vámi bavit.“ Potom začne pomalu zavírat dveře, ale nezavře je úplně. Jako kdyby se chtěla ujistit, že opravdu odejdeš.

Centrum - První úkol
Isaac

Vybavení je přichystáno. Nyní zbývá pouze počkat na správný čas a vydat se na cestu. Bylo by lepší více omrknout svůj cíl a více se připravit, ale nemohu zanedbat své povinnosti jakožto sluha svého Pána.
Co je pro mě však trochu mrzící je, že můj Pán po mě vlastně vůbec nic nechce. A to naprosto nic. Přijdu si zde, až zbytečně, i když je fakt, že mi bylo řečeno, že je raději samostatný, než aby se nechával obskakovat. Je to trochu nezvyk, jelikož nás původně připravovali na něco zcela jiného, ale pokud půjde čas, tak muž zestárne a bude pomoc potřebovat. Chce to tedy do té doby dobře odvádět svou práci, jakožto vrah.

Minimálně jsem dostal možnost prohlédnout si řádně dům a zjistit vše možné, co bych mohl jakožto sluha potřebovat. Prohlédl jsem si sklad a hádám, že Pánovi upeči nějaké sušenky, nebo něco takového. Prosté, jednoduché a především křupavé, což pak většinou vede k tomu dát si čaj.

Nyní stojím naproti domu, kde se nachází můj cíl. Dům je opravdu velký a pokud bych neměl číslo pokoje, tak by bylo těžké zde můj cíl najít, ale ono číslo jsem získal a proto jsem připraven, jak to jen jde.
Jelikož jde o tak velkou budovu, tak je pravděpodobné, že bude mít druhý východ, který bude sloužit především pro zaměstnance. Teoreticky by zde měl být i třetí, když by v budově došlo k požáru. To je právě vchod, který hodlám využít, aby jsem se dostal dovnitř. Normálně by mně totiž spatřili, když bych lezl po budově, jelikož zde to není moc nenápadné.
Hádám, že jsem si to měl více promyslet, jelikož nejlepší by nyní byla Vražda Tajný milenec, což je poslání otráveného dárku, který cíl následně zabije a je tak velmi neosobní a dovede se dostat i velmi daleko do nepřítelova území.

Zkontroluji ještě vedlejší budovu, zda by bylo možné se z ní dostat na střechu budovy, kde je můj cíl. Případně pak se podívám i na strany budovy, kde je můj cíl, aby jsem zjistil, zda tam není umístěný nějaký žebřík, nebo něco takového.

Jelikož nechci vzbuzovat pozornost, tak jsem nyní oblečen v nuzném oděvu a vypadám spíše jakožto obyvatel ulic, který si sebou tahá jen nevelký batoh. Právě v něm se nachází i mé oblečení na vraždu a zbytek věcí na vraždu, která mě čeká.

Můrov - Dům naproti

Cítím strach a nejistotu v jejím hlase. Co mě ale znepokojuje daleko více je, že cítím, jak se ten pocit démonovi líbí. Naopak velmi zajímavá je informace, že tu byli další lidé, co něco hledali. Hmm.

"Jste velmi laskava, samozřejmě chápu, že tu není vždy úplně bezpečno a člověk se musí mít dnes stále na pozoru a nenechat se do ničeho zatáhnout," začnu velmi zvolna a, navzdory pekelníkově citlivému doporučení, volím spíše jemný přístup. Ta žena je vyděšená až až i beze mě. Když zatlačím jen trochu víc, tak se sice jistě zlomí, ale rozhodně špatným směrem. Fakt, že okamžitě nezabouchla dveře naznačuje, že chce mluvit, ale bojí se důsledků.

"Přesto bych byl velmi vděčný, pokud byste mi řekla alespoň jak vypadali ti lidé, kteří se po ní sháněli? Specifické oblečení, vzhled nebo řeč? Případně cokoliv co by mě mohlo navést na stopu té ženy. Jistě stejně jako já tušíte, že je v nebezpečné situaci a potřebuje pomoc."

Celou dobu se prakticky nehýbám a dokonce se i nakloním trochu dále ode dveří, jen abych navodil dojem, že nehodlám vpadnout dovnitř. Vyslýchání svědků je vždycky trochu hra na kočku a na myš.

Centrum - První úkol
Isaac

Pečlivě připravíš jed, přesně podle svých představ, společně i se zbytkem výbavy, kterou budeš při svém následujícím úkolu potřebovat. Je tu všechno. Paklíče, páčidla, lana, skoby, dokonce i podivné rukavice s drápy, které jak předpokládáš, slouží k lezení. Všechno to naskládáš do nenápadně vyhlížející tašky a vrátíš se nahoru, ke svým ostatním povinnostem.

Zbytek dne je celkem nudný a nic moc zajímavého se nestane. George většinu času tráví v knihovně, kde si tiše čte. Ani jediná žádost o čaj, abys mu došel koupit noviny, nic. Tvé přítomnosti si je samozřejmě vědom, ale kdykoliv ho v knihovně navštívíš, tak jen krátce zvedne hlavu od knihy, usměje se a zase se vrátí ke čtení.
Máš tedy dostatek času seznámit se s domem a rozložením jednotlivých místností.
Kromě již zmíněné knihovny se zde nacházejí dva pokoje. Tvůj v přízemí a Georgův v patře. Tvůj pokoj sousedí hned přes chodbu s kuchyní a nemáš to ani moc daleko hlavnímu vchodu a spíži.
Podobně jako u pokojů, tak i koupelny tu jsou zde dvě. Ta větší je spojena s Georgovým pokojem a má zde vše, co by člověk jako on mohl potřebovat, včetně velké vany. Ta druhá se nachází v přízemí, ale tvůj pokoj s ní spojený není. Aby ses do ní dostal, musíš projít chodbou skoro až na konec domu a tam je. V přízemí se dále nachází knihovna a ještě jedna místnost. Nahoře stojí za zmínku snad už jen pracovna.
Když konečně nastane večer, vezmeš si své věci a vyrazíš na místo. George si je tvého odchodu vědom, ale nijak ho nekomentuje.

Netrvá to dlouho a stojíš před budovou, kde se nachází tvůj cíl. Jsi hned přes ulici a máš dobrý výhled na celé okolí. Budova má asi třicet pater. Modernější vzhled, materiál především sklo, beton a kov. Podle popisu, který jsi dostal, to vypadá, že se tvůj cíl nachází někde nahoře. Máš číslo pokoje, takže by mělo být snadné jí nalézt.
Dovnitř vede hlavní vchod, u kterého stojí vrátný. Nebo hlídač to se těžko identifikuje. Nemá žádnou specifickou uniformu, která by ho k nějaké z těchto funkcí řadila, ale všimneš si, že má u pasu pouzdro s pistolí. Muž toho moc nedělá, jenom stojí na místě, a dívá se kolem sebe. Vždy, když kolem něj někdo projde, tak ho pozdraví. Také si můžeš všimnout, že čas od času zkontroluje hodinky.
Ulice samotná je docela klidná. Čas od času zahlédneš nějaké lidi, ale nezdá se, že by to tu bylo tak rušné, jako dál v centru. Pokud jde o další cesty dovnitř, tak by se tu měl pravděpodobně nacházet i zadní vchod, ale jinak moc informací nemáš. Je na tobě, jak se rozhodneš pokračovat.

Doma - přípravy
Isaac


V podzemní části panuje až překvapivě velký klid, ale to je dobře. Účelem toho je, aby nikdo nemohl být překvapen, když se někdo nevítaný rozhodl vydat se dovnitř. Navíc mi to dosti připomíná místo, kde jsem vyrůstal, neboť bylo trestáno, když se někdo pohyboval hlasitě. Jsme vrazi. Temné stíny a jako takové se máme i pohybovat a na odpověď, že stíny se nepohybují dostal jeden rákoskou.

Dole jsou opravdu spíše běžnější věci, mezi což patří i mé ingredienci, které jsem se rozhodl použít na svůj jed. Vše si připravím a vyměním si své rukavice sluhy za pracovní. Nasadím si ochranou zástěru a následně se dám do přípravy.
Ze semen Skočce získám olejovou látku, které se říká Ricin a sama o sobě funguje jako dobrý jed. Působí až po nějaké době, ale zanechává stopy, díky kterém jí lze snadno odhalit, pokud ten, kdo prohlíží mrtvolu není úplně neschopný. Z květů náprsníku je nejdříve potřeba udělat pasta. Normálně by se použilo trochu vody, ale já použiji trochu hadího jedu. Poté scedím skrze látku a výslednou směs smísím za rychlého míchání s Ricinem. Výsledný jed je prostý a smrtící a pokud se na tělo nebude dívat expert, tak se ani nezjistí co přesně za jed bylo použito a jak byl aplikován.
Jak jsem si přeci jen rozhodl, tak moje první vražda musí být nenápadná a pokud vše půjde dobře, tak to dokonce svedou na nemoc, nebo prokletí.

Připravím si tedy jed a vše poklidím. Následně si jdu prohlédnout vybavení. Potřebuji věci na lezní, na vypáčení oken a zámků. Pro jistotu si sebou beru čtyři dýky. Jinak tedy provaz a můj oblíbený vlasec. Následně tenkou nit, která je potřeba voskem, aby jsem po ní mohl spustit jed do úst své oběti.

Vše ponechat připravené a následně se vydat opět nahoru, aby jsem mohl posloužit svému Pánovi čekající, až se začne stmívat.

Zpátky na Spáleniště
Mahalath

Gimbul se pobaveně ušklíbne, když stáhneš ruku s bankovkou zpátky. Zdá se, že ho tvá reakce moc nepřekvapila a je s ní úplně v pořádku. „Jasně, plácneme si.“ Potom schová předchozí bankovku do jedné z mnoha ze svých kapes. „Jdeme?“ Společně se potom vydáte na místo o kterém se goblin zmínil. Malý krysák si s ním vymění pár slov a někde po cestě se od vás oddělí.

„Takže, co to je?“ začne se během cesty Gimbul vyptávat. „Drogy, zbraně, lidské orgány? Měl bych možná i pár kontaktů na magický artefakty, ale nerad s nima jednám.“
Cesta vás vede zpátky na Spáleniště, odkud jsi odešla ani ne před hodinou. Teď to vypadá, že by se tam přeci jen mohly nějaké stopy nacházet. Několik lidí vám věnuje zvědavé pohledy, ale po chvilce se vrátí zpátky ke své práci. „Ahhh, Spálniště, jsme tady. “ pronese goblin a rozpřáhne rukama. Nacházíte se na jiném místě, než si byla před tím.
Šli jste jednou z hlavních cest, ale po chvilce jste na jedné z odboček zahnuli. Pak se Gimbul zastaví.
„Jsme na místě.“ prohlásí a ukáže na roh jedné z budov. Je viditelně poškozený, pravděpodobně po nárazu. Není to nic moc velkého, ale je to zase dost patrné, aby si toho člověk všiml.
„Ta tvoje kára stála přímo tady.“ Goblin ukáže na poškozený roh a místo před ním. „Podle toho jak stálo, tak přijelo nejspíš stejnou cestou, kudu jsme přišli my.“ Směr by seděl. Určitě by ses tudy dokázala dostat do Můrova a pak zpátky do přístavu.
„Pravděpodobně řidič nezvládl řízení, strhl volant a pak to napálil tady do toho domu. Zbytek, zbytek si už dokážeš domyslet sama. Co nebylo přivařený, místní ukradli a řidiče … no toho nejspíš snědli.“
Místo kde goblin náklaďák údajně našel, je docela opuštěné. Žádní lidé a i budovy vypadají, že v nich nikdo nebydlí. Nebo alespoň ne tím klasickým způsobem.

Spáleniště - bezejmenná hospoda
Eleanor

„Jasně, hned to bude.“ houkne dívka a odběhne pryč, než se stihneš na cokoliv zeptat. Za pár minut se konečně vrátí a postaví na stůl před tebe půllitr piva. Míra se zdá dobrá a i barva odpovídá tomu, co bys od piva mohla čekat. Vedle piva položí malý lístek a na něj ti udělá jednu čárku. Už to vypadá, že se zase rozběhne někam pryč, ale tentokrát jsi dost rychlá, aby se ti podařilo otázku položit.
„ Hmm Bertold?“ dívka se zamyslí. Nezdá se, že by jí to jméno něco říkalo, ale zatím to neřekla nahlas. Místo odpovědi se potom otočí a zavolá na kohosi v lokálu.
„Hej Wille, znáš nějakýho Bertolda?“

U vzdáleného stolu zpozorní jeden z mužů a ohlédne se. Je hubený, vysoký a podle všeho člověk. Vlasy krátké a upravené. Oblečený je na místní poměry trochu nezvykle. Bílá košile vyhrnutá po lokty, tmavé kalhoty s kšandami a na nose brýle. Ne že by ho to dělalo imunním vůči špíně. Košile už dávno není čistě bílá a přes veškeré snahy je i na ní nějaká ta špína. V obličeji má přísný, až lehce povýšený výraz.
Muž pohlédne směrem k servírce. „Myslíš hnusáka? Ten už se tu pár dní neukázal.“
V momentě kdy zmíní muž přezdívku, tak jako by se dívce rozsvítilo. „Jasně, už si vzpomínám. Díky.“ Muž jí pokyne hlavou a vrátí se zase k tomu, co dělal před tím.

„Plešatý a nevychovaný prase.“ řekne dívka se známkou odporu. Tentokrát už mluví směrem k tobě. „Jo znám ho, ale už jsem ho nějakou dobu neviděla. Nejspíš zas nemá prachy, takže pokud ti něco dluží, tak máš asi smůlu.“ Potom se k tobě nakloní kousek blíž. „Jenom mezi náma. Nevím jakej máte vztah, ale být tebou tak bych se na něj vykašlala. “

„Hej zlato, mohla bys nám sem hodit tři kousky?“ zavolá na dívku starší štamgast, který má na sobě víc srsti než běžný pes. „Už letím.“ odpoví s úsměvem na muže. „Kdybys něco potřebovala, tak stačí jen houknout.“ potom odběhne zpátky k baru, aby mohla vyřídit objednávku chlupatého muže.