| |||
Mastná čtvrť
|
| |||
Hledání stop Oz Průzkum bytu ti moc nového neodhalil. I když něco přeci. Veškerý ten chaos a nepořádek v sobě má určitý systém, který na první pohled není vidět. V první řadě se nejedná o prostou destrukci. Zničené jsou hlavně věci, které byly nějak zavřené. Dále, ačkoliv by některé věci mohly nasvědčovat, že se jedná o obyčejné vloupání, tak překvapivě málo věcí chybí. Šperky, draze vypadající věci a samozřejmě elektronika. Všechno tohle v bytě stále je. Já? Nemáš být náhodou detektiv? Hmmm asi nijak zvlášť dobrý. Poslední větu démon řekne tak nějak, jako by si to mumlal pro sebe. Což ale nemění nic na tom, že ho můžeš slyšet. Když ségra nepřipadá v úvahu, tak co ten doktor? Tam jsi určitě nebyl. Nebo jo? Třeba by mohl něco vědět a dát nám nějaký směr, kterým pokračovat. A nebo … můžeš zkusit sousedy. Při té spoušti tady musel někdo něco slyšet. Okolní domy stojí těsně u sebe, často tak blízko, že mají společné zdi. Takže tahle možnost určitě není vyloučena. Tedy za předpokladu, že v nich někdo bydlí. Cestou sem jsi nedával moc pozor, kdo jsou sousedi, nebo jestli tu vůbec nějací jsou. Taky můžeme zůstat tady a trošku se prohrabat v tom bordelu. Možná ten kdo to udělal, něco zapomněl. |
| |||
Cesta na Spáleniště Eleanor „Samozřejmě.“ odpoví Baltazar. „Vyjdete z klubu ven, dáte se doleva a půjdete asi tři ulice. Potom se už stačí jen držet čuchu. Jakmile ucítíte zmoklého psa, jste na místě. “ Když skončí, tak si típne doutník o dlaň a strčí si ho do vnitřní kapsy svého kabátu. „Pokud už nemáte žádné otázky, tak bych šel. Čeká mě ještě několik neodkladných schůzek a nerad bych je propásl.“ Při tom se škodolibě usměje. Pokud tedy nemáš žádné další otázky, tak Baltazar vstane od stolu a zmizí kdesi v hlubinách klubu. Ta zůstaneš u stolu sama, společně se smlouvou a malou krabičkou. Nakonec se rozhodneš odejít i ty. Následuješ Baltazarovy pokyny a jdeš cestou, kterou ti popsal. Ono tedy na tom není nic složitého. Jediné cos musela dělat, bylo držet směr a měla by ses dostat tam, kam potřebuješ. Chvilku to vypadalo, že ses ztratila. Ulice se na některých místech divně klikatily a kroutily, ale nakonec se na spáleniště přeci jen dostaneš. Napoví ti onen zápach zmoklého psa, o kterém se Baltazar zmínil. Co ti ale neřekl, bylo, že se to bude zhoršovat. Čím víc totiž postupuješ, tím horší zápach je. I stáje vedle toho voní po fialkách. A pak ještě ty odpadky. Ve zdejší čtvrti zdá se nikdo moc neřeší čistotu, protože se na ulici jen tak povaluje smetí. Kromě toho narazíš i na podivnou mazlavou hmotu, kterou objevíš tak, že do ní doslova šlápneš. Je studené na dotyk a nevoní zrovna nejlépe. |
| |||
Zadání úkolu Baltazar mně poslouchá a mlčí a kouří aspoň do doby než se náš rozhovor stočí k tomu co pro něj mám vlastně udělat. Nakonec se ukáže že jde jenom o doručení balíčku i když to nebude znít tak snadně, rozhodně ne zde kde se mění ulice nemluvě o dalších věcech které se můžou pokazit takže budu běhat po celém městě abych ho vůbec našla a modlit se abych ho našla a některá z nepředvídatelných události nenastala. Baltazar potom vytáhne krabičku a položí ji na stůl, není moc velká a když jí vezmu tak zjistím že moc neváží. Krabička má na jedné straně západku, ale nevím jestli bych jí měla otevírat, to co tam je by mohlo uniknout nebo to nemá být vystavené světlu. Moje obavy podporuje to v jaké tajnosti má všechno tohle předání, odevzdání nebo doručení probíhat, ale dobře nechci aby mně nahánělo spousta osob které se obávám že se o tom stejně nějakým způsobem dozví. Ale třeba to vidím zbytečně černě ... Přikývnu když mi pak Baltazar položí na stůl potvrzení o převzetí tak položím tu krabičku na stůl a poklepám na něj prsty. „Ano je to dostatečné srozumitelné. ale mohl by jste mi říct aspoň směr kde je Spáleniště?“ Abych nepobíhala po celém městě a omezila to jenom na jedno místo. |
| |||
Můrov - Dům klientky Návštěva Léthiiny adresy není zdaleka tak veselá, jak jsem čekal. Namísto sklenky dobré whiskey popíjené v okouzlující společnosti, která mě zasype důležitými vodítky k dalšímu postupu (naivní představa, vím, ale člověk může někdy snít), narazím na očividně vybrakovaný byt. Tasím Muryho a místnost po místnosti zkoumám, zda již nezvaní návštěvníci skutečně odešli, zatímco můj revolver nadšeně komentuje situaci výkřiky jako "Hola hej, nechce někdo zastřelit?" Jako obvykle si připadám jako slovníková definice diskrétnosti a nenápadnosti... Když se dostatečně ujistím, že je vzduch čistý, tak Muryho, k jeho velkému zklamání, zase schovám a teprve teď začnu zkoumat situaci. Svinčík naznačuje, že se sem někdo evidentně vloupal. Ale kdo? Stejná parta kultistů, kterým jsem byl na stopě? Nebo jiná, třetí parta? Zastihli ji tu a unesli nebo prohledávali prázdný byt? Podle stop to vypadá, že spíše druhá varianta bude správná, ale vyloučit se to nedá. Celá situace je bohužel jen další překážka ve vyšetřování. "Adresa Béthie by byla zajímavá alternativní možnost," rozhodnu se odpovědět démonovi na jeho otázku, alespoň tu slušnější část, "kdybych tam už dávno nebyl na začátku tohodle případu. Její byt byl prázdnej, čerstvě opuštěnej, ale právě tam sem narazil na stopy, co mě dovedly až na adresu kde...jsme se setkali my dva. Takže pochybuju, že tam bude něco novýho. Ale dobrej pokus. Hm, ještě můžu vždycky proklepnout svoje další zdroje, ale jestli ty máš ňákej lepší nápad, tak si ho poslechnu." Během našeho rozhovoru se dál procházím obydlím, které připomíná noční můru bytového návrháře, a snažím se pečlivě dívat po případných dalších stopách, které by poskytly jakékoliv vodítko pro to, co se tu stalo a kdo tu byl. Tak nějak ale nepředpokládám přílišný úspěch. |
| |||
Mastná čtvrť - malý čmuchal Mahalath Krysák je malého vzrůstu a sahá ti někam do pasu. Což je tak nějak běžná velikost jejich druhu. Jeho srst je tmavě hnědá a na špičce čenichu a kolem uší se chlupy barví lehce do šediva. Podobně jako ostatní divolidi i zástupci krysího klanu nosí oblečení. Je sice možná trochu špinavé a roztrhanější než obvykle lidi nosí, ale oblečení to je. Jedinou výjimkou jsou boty. Ty bys u krysáků hledala jenom těžko. Místo nich mají přední i zadní tlapky ovázané látkou a jsou prakticky bosí. „Jasně náklaďák.“ souhlasí malý hlodavec nadšeně. „Fuso viděl. Hodně náklaďák. Všechny jezdí z přístavu. Vozí krabice fousáčům. Těžké krabice plné cinkátek a cvakátek. A taky smradlavou vodu. “ Při zmínce o smradlavé vodě krysák zatřepe hlavou, jako kdyby zápach zrovna ucítil a chtěl se ho zbavit. „Ty chceš náklaďák? Fuso neprodává, ale sežene. Kamarád má. Velký náklaďák. “ S tím roztáhne tlapky, co mu stačí, aby ti ukázal, jak velký náklaďák je. Samozřejmě, že mu nestačí, ale hlodavec je se svou ukázkou spokojen. Opravdu si myslíš, že tahle zablešená věc bude něco vědět? S tím jeho mozečkem mě překvapuje, že vůbec ví, co to náklaďák je. Krysák mezi tebe mezi tím netrpělivě pozoruje. „Tak co, chceš? Dám slevu.“ |
| |||
Zadání úkolu Eleanor Baltazar mlčky naslouchá tvým úvahám o duších, ale sám se do toho nijak nezapojuje. Nepochybně by měl k tomuto tématu co říct, ale neudělal to. Místo toho si užívá svůj doutník a celou dobu se vesele usmívá. Jeho mlčení skončí až tehdy, když přijde řeč na tvůj úkol. „Není to nic složitého.“ začne. „Potřebuji něco doručit, balíček. Ale nenechte se zmást tím, jak jednoduše to zní. “ Baltazar vytáhne z kapsy krabičku a položí jí na stůl. Není moc velká. Vejde se tak akorát do dlaně. Je dřevěná, ale sotva něco váží. Krabička je pevně zavřená, ale má na jedné straně malou západku, která vypadá, že by měla jít snadno otevřít. „Obsah této krabičky musí být doručen pouze osobě pro kterou je určen. Za žádných okolností si ho nesmí přivlastnit nikdo jiný. Tedy s malou výjimkou doručovatele. Stejně tak by bylo dobré, kdyby o předání moc lidí nevědělo. Vlastně čím méně, tím lépe.“ Hned po krabičce položí Baltazar na stůl ještě list papíru. Ne, tentokrát už to není žádná další smlouva, jak by se mohlo zdát. Je to jen obyčejné potvrzení o převzetí. „Osoba které to předáte, se jmenuje Bertold. Je to muž okolo čtyřicítky a bydlí na Spáleništi. Musíte ho najít, předat mu balíček a on musí potvrdit předání.“ Při tom poklepe na papír na stole. „Jakmile bude tohle vše hotovo, je vaše část splněna. Je to dostatečně srozumitelné?“ |
| |||
Můrov - Dům klientky Oz Adresa na vizitce tě dovede až do Můrova. Je to tu o něco lepší než v přístavu, ale žádná velká výhra to také není. Špína i temná atmosféra jsou cítit i tady, i když ne tak silně. Místo kam tě tvá stopa dovede je malý domek na okraji čtvrti. Už v momentě kdy se přibližuješ ke dveřím je poznat, že není něco v pořádku. Dveře jsou pootevřené a při bližším prozkoumání zjišťuješ, že jich kousek chybí. Tohle moc dobře nevypadá. Uvnitř domu je tma. Chvilku hledáš vypínače a když je konečně najdeš, tak se ti naskytne pohled na neskutečný nepořádek. Skříně i šuplíky jsou pootvírané a všechny věci, které v nich byly, jsou vyházené na zem. Oblečení, boty a pár dalších věcí. Není to ale to jediné. Řádění se nevyhnul ani zbytek. Obrazy jsou strhané ze zdí a kuchyně vypadá jak po zápasu dvou zápasníků těžké váhy. Ve vší téhle spoušti ale jedna věc chybí, Léthie. Není po ní ani stopy. Nevidíš žádné tělo, krev, nebo vzkaz. Při tom je očividné, že byl byt do nedávna určitě někým obývaný. Otázkou ale je, se stalo s jeho obyvatelem. Buď je ta tvá holka neskutečné prase, nebo nás někdo předběhl. Jinou stopu asi nemáš co? Třeba adresu její setry nebo gynekologa. |
| |||
Mastná čtvrť
|
| |||
Smlouva s démonem Baltazar mluví a přitom kouří, ostatně to jsem čekala jenom jsem si chtěla být jistá a i když jsem se toho moc nedozvěděla ani jsem to nečekala. Nečekala jsem že se vůbec začne debata na tohle téma, ale dobrá opět zašoupu nohama a začnu. „No já to tak nějak čekala. ale chtěla jsem si být jistá. Co se týká duše tak na to se vedou dlouhé debaty, ani se všichni neshodnou na tom že jí mají všechny živé bytosti protože bychom neměli zaměňovat duši za životní energii která prochází stromem. Znamená to však že by strom měl duši?“ Opět zašoupu nohama protože otázka toho co je to duše by se také dala popsat různě, někteří říkají že to je to co vám během meditace umožní vidět vzdálené věci jako by jste tam byli. jiní si myslí že to je to to co z vás vystoupí když opustíte své tělo a pohybujete se bez jeho omezení. „Někteří ani nevěří že zvířata mají duší, jeden poněkud omezený předpoklad je že kdyby zvířata měla duši nešla by jejich vůle tak snadno zlomit ... I když na tohle téma by se daly vést dlouhé diskuze tak není důležité čemu věřím ...“ Znovu zašoupu nohama, tahle debata je uvolněnější a tak se rozhodnu bavit o věcech o kterých bych se jinak nebavila. „Ale o tom můžeme mluvit později, přejděme rovnou k věci pokud vám to nevadí. Co vlastně ode mně chcete?“ Opřu si lokty o stůl a opřu si bradu a řekám s čím vlastně Baltazar přijde, pokud je to to co si myslím tak to klidně udělám i když pochybuji že by to bylo tak snadné. |
doba vygenerování stránky: 0.11168503761292 sekund