Andor.cz - Dračí doupě online

Smlouva s démonem - Otázky
Eleanor

Baltazar se usměje. „To je pochopitelné. Nechápete princip duše tak jako já. Pro vás je to něco neuchopitelného, co nemůžete zvážit ani změřit. Nikdy jste jí neviděla a víte jen, že jí mají všechny živé bytosti. Pro mě je cenná, nemá cenu skrývat. Ale pro vás? Řekněte mi cenu své duše.“
Udělá krátkou pauzu, kdybys náhodou chtěla odpovědět. Při tom se věnuje svému doutníku, který si labužnicky vychutnává. Vyfukuje spousty kouře a nad hlavou se mu tvoří malé obláčky.
„Každý člověk si jí cení jinak. Pro někoho má cenu hromady zlata, pro jiného o něco větší hromady zlata. Někteří jsou ochotní svou duši vyměnit jen za trochu času. A pak jsou tu tací, kteří se vám budou snažit vymluvit díru do hlavy, tím, jak neuvěřitelně fascinující a cenná věc to je. Ale ve výsledku vám nedokáží říct proč.“
Obláčky kouře se stále vznášejí nad jeho hlavou. Některé se pomalu začnou transformovat do podoby malých rybek, které jakmile získají svou podobu, začnou plout vzduchem kolem jeho hlavy.
„Co je to vlastně duše, hmmm? Životní esence, vaše pravé vědomí, hnací motor pro tělo?“
Odpovědi se od něj ale nakonec žádné nedočkáš.

„Pokud jde o vaší otázku, tak je odpověď je stejná jako ú té předchozí. Smrt cíle nebo vaší osoby, znamená neschopnost splnit smlouvu. Tím pádem si beru svou část.“ Tedy tvou duši, jak už zmínil před tím. „Tato smlouva není jen tak nějaká dohoda. Překračuje běžné hranice reality. Jinými slovy platí stále, i když zemřete.“

Smlouva s démonem – a jsem v pr ...

No možná pro něj a možná i pro mně, navíc pokud bych to neudělala tak bych si pak snad později vyčítala až bych vše složitě sháněla že jsem to nepodepsala, to si nevybereš. Potom Baltazar smlouvu zduplikuje tím že za ní zatáhne a pak jí roztrhne. následně má v rukách dvě smlouvy a jednu podá mně.
Žádné rozděl a spoj se ... na druhou stranu ...
Zavrtím hlavou když se mi vybaví jak můj mistr potom co mi dorostly vlasy do původní délky mávl jedním starým hadrem a udělal z něj sukni. Následně mi Baltazar odpoví a je to celkem logické, je to jako by si někdo zaplatil za něčí vraždu, dotyčný spadne ze schodů a vy ho najdete dole se zlomeným vazem, přesto se vydáte nechat si zaplatit protože mrtvý je, to že jste ho nezabily vy je jen detail.
Až na to že tehdy by vám to prošlo pokud by dotyčný neměl jak zjistit.že jste ho zrovna vy nezabili a oni si přece nezaplatili aby pak spadl ze schodů.
„Ztrácet čas nebudu to by protiřečilo důvodu proč jsem tuhle smlouvu uzavřela.“odpovím pokrčím prsty pravé nohy a poklepu s nimi o zem zatím co si povytáhnu lemy blůzy abych ho zase stáhla. Nakonec se rozhodnu zeptat a teď k tomu můžu jít řekněme z druhé strany. Zašoupu nohama, ohnu lem sukně a potom položím otázku která možná bude znít hloupě.
„Dobrá a co když někdo uzavře smlouvu a pak zemře? Existuje nějaké místo zatracených duší nebo myslí neúspěšných žadatelů? Vím že to asi zní hloupě, ale nějak si neumím představit jak by mohla být duše běžný obchodní artikl ...“

Hřbitov
Baltazar

Postava před vámi se zastaví, když uslyší cizí hlas. Chviličku tam jen tak stojí a potom se zase pohne. Dojde až k vám a posvítí si na vás svou lucernou. Tím také dostanete možnost si postavu před vámi dobře prohlédnout.
Je to starý, velmi sešlý muž. Šedé, rozcuchané vlasy s vousy, na sobě roztrhané hadry a kolem krku oprátku jako nějakou morbidní kravatu. Nevzpomínáš si, že bys ho při své předchozí návštěvě viděl. Na to je až příliš zvláštní.
„Co? Ale jo jděte si.“ zamumlá stařík a jenom mávne volnou rukou. Nezdá se, že by se moc staral o to, co říkáš. Potom přijde řada na Noru, což jí trochu zaskočí.

„Cože? Vtip?“ vyhrkne ze sebe překvapeně a začne rychle o nějakém přemýšlet. „No, vejde takhle kostra do baru a zavolá: Jedno pivo a hadr na podlahu.“ Nic ticho. Stařík na vás jenom kouká a nezdá se, že by na něj měl vtip nějaký vliv. „Špatnej?“ zeptá se tě Nora a ve tváři má výraz, jako kdyby chtěla říct: “Zkazila jsem to?“ V další chvilce se ale stařík probere.

„To sou mi věci. Vezme holku na rande a nemá ani sirky, aby si zapálil lucernu. “ Potom otevře svou lucernu, strčí dovnitř prst a hořící ti ho nabídne, aby sis zapálil tu svojí. Jakmile tak uděláš, tak plamínek sfoukne a strčí si ho do pusy.

„No nic.“ řekne, když prst nakonec vyndá. „Mějte se děcka. A moc dlouho se tu necourejte.“ Aniž by čekal na vaší reakci, lucernu zavře a pokračuje dál po cestě a nakonec zmizí ve tmě.
„Divnej stařík.“ okomentuje vaše setkání Nora.
To mi povídej. přidá se Shaku.



Dál pokračujete už bez jakýchkoliv zastávek. Dovnitř mauzolea se dostanete bez potíží. Uvnitř je prázdno, žádné stráže, ani nic neobvyklého. Na zdech visí rozsvícené lucerny, které vše osvětlují celý interiér. Podle tvého odhadu bys řekl, že bude mauzoleum staré určitě pár století
Uprostřed místnosti se nachází jednoduchý výtah, vytvořený z kostí. Jediná normální věc bude nejspíš jenom lano.
Součástí výtahu je i kostlivec, kterému chybí spodní část. Jako kdyby někdo vzal kostru, rozřízl jí v pase a horní díl přilepil k výtahu. Kostlivec na vás už od vstupu mává.
„Nazdár! Tak kam to bude.“ řekne hlasem někoho, kdo zní jako by si vyřval hlasivky.

Smlouva s démonem - není cesty zpět
Eleanor

„Znamenitě.“ prohlásí Baltazar, když smlouvu podepíšeš. Vše ještě důkladně zkontroluje a potom smlouvu zduplikuje. Na první pohled to vypadalo spíš, jako kdyby jí roztrhl, ale obě dvě smlouvy jsou zcela nepoškozené. Prostě jen zatáhl za protilehlé konce a najednou měl dvě úplně stejné kopie.
„Tahle je pro vás. “ S těmito slovy ti předá jednu smlouvu, zatím co druhou smotá do ruličky a strčí si jí do vnitřní kapsy kabátu. „Pokud jde o vaší otázku, tak je to zcela jednoduché. Za Neschopnost splnit protislužbu se považuje situace, kdy je z nějakého důvodu nemožné úkol splnit. Uvedu malý příklad.“

„Dejme tomu, že bude váš úkol zabít nějakou osobu. Prosté a jednoduché. Ale z nějakého důvodu zemře tato osoba jinak než vaším přičiněním. Tím pádem je pro vás tento úkol nesplnitelný. Můžete namítat, že je úkol splněn, ale tak to bohužel nefunguje. Smlouva je vázána pouze na vás, takže jakýkoliv zásah z třetí strany, ať už úmyslný nebo ne, se nepočítá.
Stejně tak můžete tvrdit, že do smlouvy zasáhl někdo cizí, kdo vám vše překazil. Máte samozřejmě pravdu, ale v době podepsání smlouvy byla dotyčná osoba stále ještě naživu. “
Baltazar pak udělá krátkou pauzu, během které si vytáhne doutník a zapálí ho o jeden ze svých prstů.
„Všechny zadávané úkoly jsou vybírány tak, aby bylo možné je splnit. Takže nemějte strach.
Bylo by ale dobré nezahálet. Čas sice není omezen, ale nikdy nevíte, co se stane.“
Poslední větu doprovází lehce škodolibý úsměv, kterým, jako by ti dával najevo, že pokud chceš tuhle smlouvu brát vážně, tak čas ztrácet nesmíš.
„Samozřejmě se jedná pouze o příklad. Možností jak se celá věc může zkomplikovat je mnoho. Podstatné je ale to, že v tento moment kdy spolu mluvíme je pro vás úkol splnitelný. Ještě nějaké dotazy? Klidně se ptejte. Rád vám na vše odpovím.“

Mastná čtvrť - Pátrání pokračuje
Mahalath

Opouštíš spáleniště. Celou cestu ze čtvrti tě někdo sleduje a nesnaží se to ani moc skrývat. Není těžké si domyslet, o koho se asi tak jedná. Jakmile překročíš onu pomyslnou hranici oddělující Spáleniště od Mastné, tvůj doprovod tě opustí. Další zastávkou, Mastná čtvrť.

Možná, že jsi unikla zápachu moči a zvířecí srsti, ale neznamená to, že by to tu bylo o moc lepší. Ovzduší je tu na tom dost podobně, i když už to není cítit jako psí útulek. Místo toho se tu mísí zápach kouře, zpracovávané kůže a dalších podivných výparů. To odpovídá i čistotě ulice. Nenajdeš zde žádné rozházené odpadky, které by blokovaly polovinu cesty, ale není neobvyklé zahlédnout kaluž oleje, dehtu, nebo dům pocákaný podivnou tekutinou.
Změnilo se i obyvatelstvo. Většina se skládá z trpaslíků a goblinů, doplněné ještě trochou lidí. Kromě toho se tu pohybuje i pár kříženců. Vše jsou to ale členové krysího klanu. Tyhle cca metr velké krysy se pohybují jak po zadních tak po čtyřech. Často ověšení nejrůznějším haraburdím, což je obvyklá známka vetešníků a sběračů. Vyskytují se ve skupinách okolo tří až pěti jedinců. Na samotné narazíš málokdy. I tak se ale nejedná o žádné velké bojovníky a pravděpodobně bys nějakou takovou skupinku bez problémů zvládla.

Informace o průjezdu náklaďáku Conrad žádné neměl, takže vycházíš jenom ze svých odhadů.
Jako nejlepší možnost se nabízí hlavní silnice. Představuje nejkratší cestu k cíli a náklaďáky tudy normálně jezdí.
Potom je tu řada vedlejších cest. I ty jsou průjezdné pro náklaďák, díky řadě řemeslných dílen, které tu jsou, navíc nejsou tolik na očích. Vybrat si ale jen jednu z nich není tak snadné a projít je všechny zabere čas.

„Hej! Hej! Hej ty!“ Ozve se ti od nohou během tvého pátrání. Malý hlodavec se pokouší upoutat tvou pozornost. Mává ve vzduchu svou malou tlapičkou a hopká na místě, jak mu to jen jeho velký batoh dovoluje. „Kupuješ, prodáváš, hledáš? Fuso sešene. Hodinky, čepice, ohřívač ocasu, mám šechno. “

Přístavní čtvrť
Oz

Brock se netváří, že by byl s tvou odpovědí moc spokojený. Popravdě je to spíš úplně naopak.
„To nemyslíš vážně, ne? Nejen, že se na ten případ nevykašleš, ale ještě tu chceš po městě pobíhat s démonem v těle? Vážně začínám pochybovat o tvojí příčetnosti. Chápeš vůbec, v jak hluboké prdeli to seš?“

To přehání. Zase tak strašné to není.

I přes všechny jeho pochybnosti nakonec Brock sáhne po želízkách, které mu podáváš. Tak nějak ví, že nemá cenu ti cokoliv vymlouvat, ale i tak mu to nebrání se o to pokoušet.
„Tohle skončí blbě. To ti říkám rovnou.“ Želízka pak strčí do kapsy a dá se pomalu na odchod. „Buď si jistej, že jestli ztratíš kontrolu, tak tě předám Čarosprávcům. A je mi jedno, že seš kámoš.“ Potom už se dlouho nezdržuje a odejde.

Jak Brock mizí v mlze, přihlásí se opět tvůj démonický spolubydlící.

Tak co, kam se vydáme teď, šéfe?

Hřbitov
Baltazar

Pamatuji si to dobře. Jsou živý. Jejich význam je chránit hřbitov, ale před čím vlastně přesně si už nejsem vůbec vědom. Je to už doba co jsem zde byl a doufal jsem, že sem nezamířím ještě nějakou dobu, ale hádám, že podmínky jsou dosti přijatelné, aby jsme se vydali do jednoho z nejvíce nebezpečných míst pro živé.
Usměji se na Noru, která se lekla a s klidem se vydávám dál.

Sám si talisman ještě nenasazuji. Předtím tu je totiž jedna záležitost, kterou je třeba vyřídit pro vstup.
"Neboj. Já s Shaku to poznáme. Nejde zase o nic moc nebezpečného, ale měj se na pozoru. Ať uvidíš, nebo uslyšíš cokoliv, tak se od nás nevzdaluj. I kdyby jsi viděla někoho tobě drahého, slyšela je volat o pomoc. Nesmíš jít od nás."
Varuji ji. Tohle místo je opravdu velmi nebezpečná a mnoho mrtvých touží po živých a špinavé triky jim nejsou cizí. Jiní by se na nás hnedka vrhli, ale tomu snad zabrání on.

Po chvíli chůze mezi hřbitovními kameny se dostáváme až ke vstupu do Nekropole. Dále už čeká jen ono nebezpečí, které je příslibem mnoha tajemství. Mrtví toho vědí mnoho, ale málo kdo s nimi může mluvit aniž by se pak vrátil. Jsou i hodní nemrtví co si budeme, ale já jsem skeptický a myslím hlavně na ty zlé.

"A je to tady."
Povím, když se přiblížíme k mauzoelu a on přijde. Ano on. Nevím co je přesně zač, ale vím, že je to dost silný nemrtvý.
"Pozdraven budiž. Poutníci žádají o umožnění cesty tam a zpět. Mezi mrtvé a zpět mezi živé. Jako platbu nabízí dech živých." Vytáhnu skleněnou lahvičku. Pokud se od minule nic nezměnilo, tak by jí měl v klidu přijmout.

Normálně je to vše, ale dostalo se mi jednoho typu, který bych rád ozkoušel.
"Živý také žádá zapůjčení tvého plamene. Oplátkou za to budiž úsměv na duchu."
Spolu s tím se otočím k Noře.
"Mohla by si povědět prosím nějaký vtip." Hádám, že tohle jí dosti zaskočí vzhledem k situaci, ale kdo ví. Nora není normální.
"Jsem zvědavý s čím přijde."

Pokud se vtip bude líbit, tak by nám měl snad poskytnout svůj plamen a má lucerna by mněla sama vzplát. Pokud ne, tak máme smůlu a bude dole více nebezpečno. Plamen jeho lucerny by mněl odradit většinu nemrtvých.

Smlouva s démonem

Baltazar je nadšený a vytahuje další papíry které se zřejmě týkají mého plnění smlouvy protislužbou, Jsem překvapená že to je netradiční možnost na druhou stranu nevím kdo všechno jsou ve skutečnosti Baltazarovi zákazníci a čemu dávají přednost, jak jim to přijde nebo o co obvykle žádají. Přikývnu a zatím si pročítám to co se týká základní smlouvy jenom s důrazem na to že se jedná o platbu protislužbou, stojí tam že po mně nemůže chtít prakticky cokoliv. ale jen cokoliv co bych mohla být schopná splnit.
Nezáleží zde kdy to dělám, ale dokud to neudělám tak nic nebude ...
„Nemusíte se bát nikdy jsem neodstoupila od dané dohody i když to nejdřív vypadalo ... nevhodně.“
Opět se mi vybaví jak chtěl můj mistr nejdřív zjistit můj zájem ohledně magie a jak nepříjemně jsem se nejdřív a pak i později (když to používal z jiného důvodu) cítila i když jsem neměla důvod k obavám.
„Jenom bych se chtěla zeptat co je myšleno tou neschopností splnit protislužbu,myslím pro jistotu.“
Dojde mi že mám prsty pravé nohy pořád zatnuté tak je uvolním a položí nohu zem, ale vypadá to že Baltazar se mnou jedná na rovinu což poznám i potom co si pročtu smlouvu kde je jen to o čem mluvil. Když mi pak podá zdobené plnící pero tak se podepíšu dole jak chce, tak teď jsem zvědavá co po mně vlastně bude chtít.
No něco mně už napadlo ... uh ... doufala jsem že se tomu vyhnu, ale pokud to bude nutné ...

Před skladištěm - Démoni a policajti

Bedlivě naslouchám tomu, co mi démon povídá. Musím v duchu uznat, že mu to se slovy docela jde. Kdyby nesmrděl sírou, nepotřeboval k životu hostitele a nechtěl pravděpodobně ovládnout svět nebo tak něco, tak by mohl ve Městě nejspíše udělat slušnou kariéru jako manažer pro špičatouchy. Jeho výřečnost a morálka by k tomu byly skvělé předpoklady. Rozhodně má ale nějaké pádné argumenty. Nemám mnoho dalších stop v rámci případu, a jakkoliv se mi to úplně nelíbí, tak jeho pomoc může být jedním z mála způsobů, jak s tím vším pohnout.

"Dobrá odpověď," zamumlám.

Najednou si ale uvědomím, že tu stojím uprostřed cesty jako trubka, zatímco Tet vedle mě začíná být čím dál znepokojenější. Opustím své myšlenky a konečně na něj zaostřím pohled.

"S ohledem k současný situaci je všechno tak v pohodě, jak to jen jde," pokývu hlavou, načež zvednu ruku a podávám Brockovi prokletá želízka.

"Ten pekelník má minimálně v jednom recht. Ten případ je stejně prokletej jako tyhle pouta, a abych s ním pohnul, tak chtě nechtě bude třeba využít jeho přítomnosti. Takže zatím si tu věc nasazovat nebudu. Nekoukej tak na mě. Ale lepší nakonec bude, když si to k sobě vezmeš ty. Nekecal sem, když sem říkal, že dávám přednost lidem, kterym věřím. Kdyby se něco zvrtlo a já ztratil kontrolu, tak mi to narvi na ruku i kdybych se s tebou pral. Když si je nechám u sebe, tak se jich může zbavit než si je nasadím. Takhle je to pojistka."

S povzdechem se opřu o nejbližší lampu a sleduju Brockovu reakci.