Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je onlineEleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 04. května 2024 11:33Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je offline, naposledy online byla 04. května 2024 12:21Isaac
Postava Walter Wilde je onlineWalter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Nové město, nový svět Eleanor Přijít do nového města není nikdy úplně snadné. Tím spíš, pokud je takovým městem Sognar. Sognar totiž není jenom jiné město, je to úplně jiný svět. Elfové, goblini, zvířecí hybridi, málokdy uvidí člověk tolik zvláštních bytostí na jediném místě. Podobně je to s magií. Ta je cítit i ve věcech, kde se normálně nevyskytuje. Je to normální? Tady ano. Pokud to byla výzva, co jsi hledala, tak jsi byla rozhodně na správném místě. Prvních pár dní bylo trochu složitých. Cizí město, cizí lidé a plno neznámých věcí, na které si musí člověk zvyknout. A pak tu byly ještě další problémy. Musela jsi sehnat bydlení, zajistit jídlo a v poslední řadě se poohlédnout také po nějaké práci. Měla jsi stále ještě nějaké úspory, ale bylo jenom otázkou času, než dojdou. Nakonec většinu z těchto problémů za tebe vyřešil jeden přátelský trpaslík. Setkali jste se náhodou a kvůli nepozornosti jste do sebe vrazili, až tě porazil na zem. „Čum na cestu holka pitomá.“ byla první věc co řekl, než ti pomohl na nohy. Někdo by to mohl možná považovat za hrubé a nevychované, ale pravdou je, že pokud jde o trpaslíky, tak je to ještě vřelé oslovení. Navíc ti v Můrově našel ubytování. Nebylo to sice zrovna přátelské místo, pouliční osvětlení na řadě míst nefungovala a po nocích se ulicemi potulovaly podivné existence, ale lepší než Přístavní čtvrť.
„Ták slečinko.“ řekl trpaslík, když ti přinesl nějaké věci do tvého bytu. „Tohle by mělo být všecko. Zbytek si musíš opatřit sama. “ Jmenoval se Berean. A i přes to jak nepříjemný občas dokázal být, to byl celkem fajn chlapík. Navíc ti pomohl. „Teďkon k tomu hlavnímu.“ Současně se posadí na jednu z židliček a vytáhne ze záhybů kabátu zdobenou fajfku. Pečlivě jí napěchuje, zapálí a teprve když se ujistí, že dobře táhne, tak teprve pokračuje. „Trochu jsem se kolem poptal a zjistil jsem pár věcí. V první řadě žádné čáry máry. Čarosprávci nemají zrovna rádi, když jim po ulicích pobíhají neregistrovaní. Nejdřív si sežeň povolení a potom si čáruj, jak chceš.“ Trpaslík dal zvláštní důraz na písmenko Á, ve slově čaruj, ale těžko říct, jestli tím něco myslel. „Druhá věc. S čarodějníky se moc nestýkám, ale je tu jedno místo. Je to podnik nedaleko odsud a seženeš tam snad i stepujícího křečka. Tam by ti snad někdo pomohl najít to, co hledáš. Nebo můžeš jít rovnou za Čarosprávci, tam je to samý magič.“ | ||
| |||
 | Centrum - Bistro
| ||
| |||
 | Klub Elysium Při slově 'složitější' automaticky zbystřím. S mým štěstím to bude určitě nějaký tajný kanibal nebo manidepresivní psychopat co po večerech pitvá zvědavé detektivy. Na druhou stranu už jsem měl i horší kontakty. A i když je Brock sám někdy docela náročný, tak je to asi jediný člověk ve městě, kterému můžu věřit. Snad to nebude žádná past. Ne, určitě ne. Zařínám být víc paranoidní než kněz u zpovědi. Zatímco Brock telefonuje, tak vezmu od obsluhy dalšího objednaného panáka a pracuji na své hladince. Alespoň že hudba a pití jsou tu dobré. Trumpetista je vskutku talentovaný, je vidět, že hudbou opravdu žije. Je to pořád lepší večer než se válet v louži s dírou v břichu jako posledně. "No dobře," zabručím nakonec s lehkou neochotou v hlase, aby si náhodou Brock nemyslel, že se na to setkání příliš těším, "hádám je to férovej chlap. Když nic jinýho, tak se určitě aspoň nasmějeme. Nebo tak něco." Pozvednu svou poslední sklenku na znamení přípitku. A když už je pomalu čas vyrážet, tak vyhrabu drobné na útratu, přičemž trvám na tom, abych zaplatil i Brockovo zvětralé pivo. Venku nás obejme známý pach ulice. Vlhko, plíseň rozpadajících se staveb, staré dřevo, čpavek ze zákoutí vedle Elysia, a možná lehký náznak trpaslíka. Sognaru se nic nevyrovná. Vydáme se na cestu. | ||
| |||
| Přístavní čtvrť –> Doma Baltazar Jenom proto? To bych potom nedělal nic jiného. Utrousí Shaku malou poznámku na svou funkci rádoby svědomí. Potom čeká na zápraží, dokud si neuvědomíš celou situaci okolo Nory. Vyběhneš ven z bytu směrem dolů, Shaku v těsném závěsu. Tedy po tom co nějakým tobě neznámým způsobem zavřel vílin byt. Noru zastihnete až na chodbě v přízemí. Překvapeně se ohlédne, když tě uslyší přiběhnout. Shaku se během tvého vysvětlování tváří nezaujatě, jako by se ho celá situace ani netýkala a jenom si čistí tlapky. „Aww, to jste nemuseli.“řekne Nora dojatě. Potom se sehne ke Shakuovi aby ho podrbala. „Jsi to ale hodná kočička.“ Jo to jsem. „Ale ten sendvič mi pořád dlužíš.“A sakra. Následně se Nora obrátí k tobě. „Děkuji, ale nemusel jsi. Teda chápu, že to byl kocourův nápad, ale zvládla bych to. Ale děkuji. “ No a tak jste šli. Shaku nasoukaný ve tvém batohu, hlavu pořád venku z batohu a na obličeji přitroublý kočičí výraz. Doprovodíš Noru z přístavu a potom ještě kousek dál po společné cestě, než se konečně rozejdete. Milá holka. řekne kocour, když už je Nora z dohledu. Pak zamíříte zpátky domů i vy. Netrvá to dlouho a jste zpátky doma a hlavně v teple, jak poznamená vždy Shaku, který se po návratu uvelebí na svém obvyklém místě, aby si dopřál svůj zasloužený odpočinek. | ||
| |||
| Klub Elysium Oz „Dělá specialistu u Čarosprávců.“ vysvětlí Brock. „Hádám, že bude někde na jejich stanici, i když si tím nejsem moc jistý. Je to s ním trochu … složitější. Ale zase je to asi jediný člověk, o kterém vím, že se tě nebude při první příležitosti snažit zatknout, zabít nebo vypreparovat.“ S démony ve městě to bylo vždy trochu složitější a samotná zmínka o nich dokázala v některých kruzích udělat pozdvižení. „Dej mi chvilku, zkusím mu zavolat.“ Potom se Brock zvedne ao dejde k baru, kde se dá do řeči s barmanem. Zatím co čekáš, začne po krátké pauze zase hrát hudba. Místní kapela hraje převážně Jazz, Blues a možná ještě něčeho mezi tím, co nedokážeš přesně identifikovat. Co je ale možná ještě zajímavější, než výběr hudby je jeden z muzikantů. Ten připomíná na první pohled člověk s ptačí hlavou. Zobák mu však nekončí špičkou, jako je tomu normálně ale naopak se rozšiřuje. Muzikant pak tuhle svojí část využívá místo trumpety a zní to překvapivě dost jako normální trumpeta. Odehrají asi tři skladby a to už se vrací Brock. „Dobrý, tak jsem ho našel.“ řekne, když si sedne. „Je zrovna v práci, ale když jsem mu o tobě řekl, tak souhlasil, že se s námi setká. Dal mi bezpečnou adresu, na které se s námi setká. Žádný Tet ani Čarosprávci v dohledu. Tak můžeš být klidný. Vezme prý sebou všechno potřebné a počká na nás na místě. “ Když Brock domluví, tak si několikrát lokne svého doposud netknutého piva. | ||
| |||
| Centrum - Bistro Mahalath Conrad přikývne a pustí se do přípravy jídla. Zelenina, maso, nudle, vývar, koření … práce mu jde od ruky a působí dojmem, že ví, co dělá. Žádný pytlíkový “čaroděj“, na které můžeš občas ve městě narazit. „Auto vyjíždělo z přístavu. Skladníci, kteří měli ten večer směnu, potvrdili, že všechno proběhlo v pořádku. Naložili náklad a řidič následně odjel směrem k Můrovu. Tam se dostáváme i do jednoho slepého místa. Večer se nikdo moc v ulicích nepohybuje, takže nikdo neví, kudy jel. Až jeden svědek v nějaké večerce potvrdil, že naše auto nejspíš viděl, když opouštělo čtvrť.“ Práce na tvém jídle pomalu pokračuje. Všechno už dostává svojí podobu a vypadá to, že zanedlouho bude vše hotové. Mezi tím se Conrad vrátí k povídání. „Pak to byl už jenom kousek do centra, ale tam auto nikdy nedorazilo. Poslední kus cesty projíždělo přes Mastnou čtvrť. Nikdo tam auto ale neviděl, takže vůbec nevíme, jestli tamtudy opravdu jelo. Je dost možné, že to z nějakého důvodu vzal řidič přes Spáleniště, které bylo kousek vedle. To jsou podle mě také hlavní podezřelí. Buď to udělal nějaký gang divolidí a nebo někdo z Mastné.“ Ramen je hotov. Conrad před tebe postaví horkou misku a vedle ní hůlky. Ty doprovází ještě ubrousek, ve kterém je zabalená lžíce. „Pátrání po autu začalo asi hodinu po tom, co mělo dorazit. Tou dobou už bylo ale pozdě. Nikdo nic neviděl, ani nezůstala žádná stopa. Jako kdyby se to auto vypařilo.“ Conrad si pak dojde pro nedaleko stojící konvičku a nalije si její obsah do malého šálku, ze kterého trochu upije. „Mastnou čtvrť ovládá mafie, zatím co Spáleniště nejrůznější gangy. Obě strany můžou mít důvod, proč to udělali. S nikým se nechceme pouštět do otevřeného střetu, pokud to nebude nevyhnutelné. Proto jsi tu ty. Musíš zjistit, co se stalo a kdo to má na svědomí.“ | ||
| |||
 | Přístavní čtvrť – Byt Baltazar "Přesně tak." Potvrdím jí její vlastní slova. Samotnému se mi tady na tom toho mnoho nezdá, ale jak můj líná kocour podotkne. Možná si to vše jen já sám představuji a ve skutečnosti zde není více, než jen to co je. Skutečnost je taková jak to vypadá a já jen straším, jako bych si skoro přál, aby víle něco bylo, i když tomu tak není. "A právě proto tu mám přeci tebe. Mého úžasného démonického kocoura, který mě vždy upozorní, když se moje mysl zaměří na zbytečné hlouposti." Usměji se jeho směrem. "Samozřejmě." Odvětím a zamávám jí na rozloučenou. Během toho co odchází mám ještě v hlavě trochu zmatek, ale naštěstí je zde můj úžasný kocour, kvůli kterému vystartuju dolů. "Já blb. Úplně mi to vypadlo z hlavy, že tady není ani trochu bezpečno. To kuře si opravdu zasloužíš!" Dohoním Noru, která se na mě pravděpodobně zvědavě otočí. "Tady Shakua napadlo, že noc je nebezpečná a plná hrůz. Možná větších, než i on." Mrknu na kocoura. "Takže by bylo zdvořilé, aby jsme tě doprovodili minimálně mimo tuto čtvrť." Taky už se mi dneska chce vzdát hledání. Možná pak doma vyzkouším kouzlo s vlasem, což by mnělo být dost přesné. Stejně jich je málo a na ochranné kouzlo to nestačí. Samozřejmě by byla lepší žíně jednorožce, ale kde něco takového shánět. | ||
| |||
| Elysium Byl to jeden z těch večerů, kdy sedíte v nálevně a přejete si, aby vaši rodiče před lety radši fakt hráli tu kanastu a vy jste měli pokoj. Bohužel, bolest v mírně doutnající hrudi mi neustále dokazovala, že skutečně pořád žiju. Kopnul jsem do sebe pálenku v marné snaze ten pocit otupit. "Poslyš, jsem v pořádku," začnu s námitkou, kterou Brock nepochybně celou dobu čekal, "nějakej všivej rohatec mi nezabrání dotáhnout ten prokletej případ do konce." Všudypřítomný tlak v hlavě po těch slovech trochu zesílil. Gru'hlovi se evidentně tohle označení nelíbilo. K čertu s ním. Doslova. Na druhou stranu, i když nerad, tak musím uznat, že bez něj bych ten večer možná nerozdýchal. To nemám rád, být odkazaný na ostatní. Nejsem žádná dámička, aby mě někdo musel zachraňovat. Zatraceně. S povzdechem položím prázdnou sklenku na podtácek se značkou Elysia, který se mi právě snažil na malých nožkách nenápadně odejít ze stolu. Ozve se tiché zapištění jak ho váha skla připlácne zpět ke stolu. "Dobře, uznávám, že máš možná recht," přiznávám neochotně, "možná ten tvůj kámoš bude vědět něco co já ne. Ale štourat a řezat do sebe nenechám! Víme, jaký jsou to pošuci." "Bezva, to byste si mohli rozumět!" ozve se mi najednou od pasu, kde sídlí pravděpodobně nejukecanější revolver v Sognaru. Raději dělám, že ho neslyším. "Kde toho tvýho kamoše najdu?" zeptám se nakonec. Třeba by skrz démona mohl zjistit něco více o tom kultu. Nové vodítko v případu by se mi hodilo jak ghůlovi deodorant. Ta nepříjemnost s posednutím mi poněkud rozhodila vyšetřování. "A probůh nekoukej se tak na mě, fakt tě nehodlám svést a pozřít tvoji duši nebo tak něco." | ||
| |||
| Centrum - Asijské bistro
| ||
| |||
| "V zdravém těle špatný duch" Oz Sognar je zvláštní místo. V jeden moment si pohodlně sedíte v křesle a popíjíte skleničku skotské, jenom abyste se v další chvíli ocitli v tratolišti vlastní krve a ohromnou dírou uprostřed břicha. Ne, že by zrovna tohle byl tvůj případ … tedy … možná až na tu díru v břiše. Stačil jeden malý okamžik nepozornosti a všechno šlo do háje. Celý případ ti proklouzl mezi prsty a byl jsi tak prakticky zase na začátku. Navíc si teď ve tvém těle hověl nový nájemník, který nehodlal odejít. Slušně řečeno, byl jsi v prdeli. Jediná pozitivní věc na tom byla to, že jsi byl stále ještě naživu. Zrovna ses nacházel v Elysiu. Asi jediné místo, kde ses mohl volně pohybovat a nevzbuzovat zvědavé pohledy kolemjdoucích. Lokál byl obvykle plný roztodivných individuí, jako byli trolové, divolidé, nebo dokonce samotní démoni. Takže jeden posedlý detektiv se tu snadno ztratil. U stolu s tebou seděl Brock a už několik minut mlčel. Toho večera kdy se to všechno posralo, na tebe narazil na ulici. Někdo ohlásil, že se v sousedství dělo něco podezřelého, tak to tam pročesával Tetikirën. Chvilku na to dorazila jednotka Čarosprávců a uzavřela celou oblast kolem opuštěného domu, kde si našel ty kultisty. Brock ti pomohl vyhnout se hlídkám a pravděpodobně i pobytu v cele Čarosprávců. „Tohle se mi vůbec nelíbí.“ promluvil po chvilce. Původně jste se tu setkali, abys zjistil, jestli místní zákonodárci něco zjistili, ale nakonec se rozhovor stočil k tobě a tvému “malému“ problému. „Měl bys s tím za někým zajít, dřív než se ten parchant osvobodí a začne tě ovládat.“ Piva před sebou se za celou dobu ani nedotkl. Místo toho tě pozorně sledoval, jako kdyby ti měly každou chvíli narůst rohy nebo tak něco. „Mám u Čarosprávců kámoše. Možná by ti pomohl. “ | ||