Andor.cz - Dračí doupě online

Procházela jsem po bytě, sbírala své věci a snášela je do ložnice. Nebo spíše pokoje, který jsem jako ložnici čas od času používala. Nebylo toho moc, ne tolik, abych s tím potřebovala pomoci.
"Sledovala jsi celou schůzku?" zeptám se místo odpovědi, zatímco pokračuji ve snášení věcí. Až když mám vše hotové, zastavím se v kuchyni, opřena o opěradlo židle, zahleděná z okna ven. "Ty jsi mě taky neznala, když jsi se mnou uzavřela smlouvu," pronesu tiše a vyvaruji se jakéhokoliv uštěpačného, popichujícího nebo jinak provokujícího tónu. Pronesu to vyloženě věcně.

"Máš pravdu, neznám ho. Ale taky si ho nebudu brát. Budu pro něj pracovat. Navíc, peníze potřebujeme a spoléhat se jen na zakázky od Baltazara je... na hovno. Kdyby mi valil jednu za druhou, budiž. Ale sama moc dobře vím, jak je to s tímhle typem dohod. Objevují se jednou za čas, bez ohledu v jak lidnatém a prohnilém městě žiješ. Vem si mě, sídlila jsem na celkem frekventovaný křižovatce a i tak jsem byla ráda, že jsem uzavřela jednu smlouvu za měsíc," vysvětlím jí své rozhodnutí.

Nabídne mi ruku, kterou přijmu a lehce přikývnu. Poté se zavěsím Rolandovi za záda, který mne provede opět celým podnikem skoro až ven. Cestou poslouchám jeho slova, ale nijak extra na ně nereaguji. V první řadě, nevím o ničem, o co bych se musela postarat. Možná jen podpálit tu díru, ve které jsem do dnešních dnů přežívala. A nebo ne, co kdybych se někdy musela vrátit?

Převezmu si od Rolanda papírek, pozorně si prohlédnu adresu, která je na něm napsaná. "To nebude potřeba, moc toho nemám," zdvořile odmítnu nabídku pomoci se stěhováním. V první řadě toho fakt moc nemám a v řadě druhé, nepotřebuji, aby se mi někdo hrabal ve věcech. Když konečně vyjdeme z VIP zóny, otočím papírek, kde zahlédnu další adresu. Conrad Morin, zopakuji si. Pak dostanu smlouvu, kterou s díky přijmu a složenou ji schován do záňadří.

Vyjdu z paláce, ujdu od něj pár kroků a pak se zastavím a ohlédnu. "No co, bez peněz toho v tomhle městě moc nezmůžu," povzdechnu si tiše, pak se otočím a zamířím si to do svého starého bytu. Ráda bych si pobalila svých pět švestek a připravila si je na rychlý přenos do nového bytu.

Věděla jsem to, ale ujištění se vždy hodí. Sledovala jsem Edwarda, když mluvil, pozorně jsem poslouchala každé slovo, které opustilo jeho ústa a uvědomovala si, jak moc vážně je tahle nabídka myšlena. A až když použije to slovo, trochu se otřesu. Slouží. Nemám to slovo ráda, ale chápu jej. Je to služba a dobře odměňována. A to pro mne teď bylo podstatné.

Přizvedla jsem hlavu, abych mu stále viděla do očí, i když stál už u mne. Jednou, dvakrát jsem mrkla, občas lehce přikývla. Pak jsem oči sklopila, vzala do rukou připravené pero a s lehkým, sotva znatelným zaváháním podepsala. S Baltazarem jsem žádnou smlouvu neměla. Ani ústní, ani písemnou. Nic, co by mne zavazovalo plnit to, co mi zadá. Závazek vznikal až ve chvíli, kdy jsem jeho smlouvu předala jeho klientovi a ten ji podepsal. V tu chvíli jsem byla vázána splnit mou část, ať je jakákoliv. Taková byla pravidla křižovatkových démonů, těmi pravidly jsem byla vázána a ty jsem nikdy nesměla porušit. A taky jsem je nikdy neporušila. Ať jsem uzavřela jakoukoliv smlouvu, svou část jsem vždy splnila. A nyní jsem uzavřela smlouvu. Byla jiná, než ty předešlé, ale nic se neměnilo na tom, že svou část smlouvy budu plnit jak nejlépe umím.

Dokument jsem podepsala svým pravým jménem a pero odložila vedle ní. Pak jsem vzala lahev rumu, naplnila skleničku a tu přizvedla na znamení přípitku. Nečekala jsem ale na Edwarda, jestli udělá to samé. Místo toho jsem se prostě a jednoduše napila.

Líbí se mi, jak mě nechává dojíst, ničím neotravuje, žádné všetečné dotazy, nebo další slova, které by vyplnily ticho a přehlušily tlumené žvýkání. Stejně tak se mi i líbí, jak na jeho povel přijde komorník, který přede mne položí smlouvu a poté poodejde, abych si ji mohla v klidu pročíst. A že si ji pročítám poctivě, slovo po slovu, větu po větě. Smlouva je bez viditelných kliček, obyčejná a prostá a to se mi taky líbí. Takovéto smlouvy jsem uzavírala i já sama. Prosté, kde obě strany věděli na čem si stojí. A jestli mne někdo osočí z toho, že jsem někdy někoho podvedla, ten by si zasloužil vidlemi do zadku a vařit v oleji, dokud mu kůže nesleze sama z masa a maso neodpadne samo od kostí. Dobře, vidle nepoužíváme, ale ten zbytek jo. Viděla jsem to. A ten co se pekl/vařil/smažil (vyberte vhodnější) byl celou dobu živ a při vědomí. Nevím, co bylo mučivější, jestli to, co se mu dělo, nebo vědomí toho, že z toho brzy vyleze, jen aby se dal do kupy a vlezl zpět. Ale je pravda, že čeho je moc, to se brzy omrzí a zevšední. Takže to je vcelku zdravé to jednou za století proložit něčím... příjemnějším.

Ale dost vzpomínek na domovinu, teď a tady je důležitější než tehdy a tam. Procházím si smlouvu a nad třemi částmi se pozastavím. Ne, že bych jim nerozuměla. Spíše proto, že mne překvapili. První část chápu a beru plně na vědomí. Ovšem málokdo to dá do smlouvy. Ale bod pro Edwarda, jedná se všemi narovinu, jak se zdá. Druhá část je už zajímavější. Závazek mlčenlivosti. Není úplně zvykem tohle vyžadovat, ale dle tohohle si mohu domyslet jaký typ práce mne nejspíše bude čekat a to mne začne zajímat ještě více. Tak tohle vypadá hodně zajímavě, napadne mne a pokračuji ve čtení.
Poslední pasáž mne trochu zarazí. Tedy ne, že bych jí nerozuměla, ale spíše kvůli tomu, že s ní budu nejspíše v rozporu. Tohle totiž začíná smrdět vodítkem a to já nemám ráda. Jedno jsem už zažila a zažívala jsem jej stovky let. Nerada bych se opět stala nástrojem někoho, koho jen tupě poslouchám. Zároveň si vzpomenu na ujednání s Baltazarem. Jistě, žádnou smlouvu jsem s ním nepodepsala, ani jsme žádnou neuzavřeli. Ale to neznamená, že by to nemohlo být v kolizi s tímto.

"Jasné je mi vše, jen mám dotaz," pousměji se na Rolanda a pak se podívám na Edwarda. "Řekněme, že mám jistého... přítele, který mi občas dohodí nějakou prácičku. Řekněme, třeba dostat někoho z bodu A do bodu B bez úhony. Případně vyplnit jinou službičku pro onoho klienta, který ji pak zaplatí mému... hm... příteli a ten pak vyplatí mě. Jakým způsobem byste na to nahlížel?" podívám se na Edwarda upřímně zvědavým pohledem. Je mi totiž jasné, že se čas od času stane, že se prácička Baltazarovi dostane do kolize práce pro Edwarda. A upřímně, nechtěla bych proti sobě poštvat ani jednoho z nich. Už jen proto, že Edward má prostředky, které by mi zatopili a poměrně dosti znepříjemnili pobyt zde a Baltazar má jistě způsoby, jak mě poslat zpátky k Lucce a to ještě v dárkovém balení. A to bych taky nerada. Lucifer se sice o řadový démony nestará, ale najde se tam nějaký moc snaživý démon, který by mi vysvětlil, že to, co jsem udělala byla velká chyba. A třeba i v kádi s rozpáleným olejem.