Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je offline, naposledy online byla 04. května 2024 9:14Eleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 04. května 2024 7:08Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je offline, naposledy online byla 04. května 2024 10:23Isaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 03. května 2024 19:30Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Doma, ráno Oz Kdo já? No … ne tak docela. Může to být … eee ... značka, nebo nějaká kotva poutající astrální bytosti na místě. To je ono, kotva. Nebo by mohlo jít třeba o ochranný symbol? Víš, to máš jako s čaroději. Jeden kouzly pálí své nepřátele na popel, druhy si s nimi vaří vajíčka. Jedna věc ale tři stovky použití. Brock tě pozoruje s obavami v očích. Démonům vliv rozhodně není věc, která by se mu líbila. Pravou ruku má sevřenou v pěst, kdesi na půli cesty k jeho služební pistoli. „Co říkal? Slyší nás?“ procedí skrze zuby. I z téhle krátké věty je znát, že se Brock kontroluje, aby neudělal něco … co nechce. Celou dobu tě pozoruje a všímá si sebemenšího pohybu, který uděláš. No jo, slyším a dělám si poznámky. Cokoliv co řeknete, bude zaznamenáno a později použito proti vám. Hmmm nejspíš v nějaké fanfikci. Jo to bude prdel. Stále s podezřelým výrazem ve tváři se Brock nakonec zeptá. „Ví něco o tom symbolu?“ Možná … možná ne. Co když vím? Řekneš to svýmu boyfriendovi? Co když to někomu řekne a nám pak na dveře bude bušit komando Čarosprávců? Zkus jim vysvětlit, že existuje i něco jako posednutí hodným démonem. Ne ne, to pak bude pápá a rovnou do cely. Seš si jistej, že mu můžeme v tomhle věřit? Chápu, že je to kámoš, ale tenhle člověk by tě nejradši zavřel do jedný z těch jejich cel a držel tě tam dokud mě nedostanou ven. Chce ti pomoc, ale na ostatních věcech mu nezáleží. | ||
| |||
| Divadlo - zákulisí Mahalath „Cože? Ale to …“ větu už muž nestihne doříct, protože ho vzápětí zabiješ. Hlava mu bezvládně klesne, ale tělo podporované ledem stále stojí na místě. Vypadá to, jako by spal. Dost možná tak zůstane ještě pár hodin, než se led rozpustí, nebo než ho někdo najde. A ty se divíš? S tím jaký lidi potkáváš a jaká místa chodíš, je vždycky určitá šance, že se tě někdo rozhodne zabít. Už jednou jsi přecenila svoje schopnosti. Pokud budeš dál takhle riskovat, tak se to stane znovu. Z garáže nevede žádný další východ, než ten který jsi už našla. Venku panuje ticho a stále nikdo nepřiběhl zkontrolovat, co se tady dole stalo. Rozhodneš se tedy vrátit zpátky chodbou pod divadlo a poté pokračuješ po schodišti nahoru, čímž se dostaneš do přízemí. Vylezeš kdesi v malé místnosti se spoustou beden a několika stoly. Podle popisu průzkumníků bys to odhadovala na zákulisí. U jednoho stolu sedí muž, zády k tobě a jí sendvič. Na sobě má stejnou bundu jako jsi spatřila u jednoho z mužů v garáži. Asi metr od muže si všimneš těžkých kovových dveří. Mají otevíratelný průzor ve výšce očí a několik západek, které zajišťují, že zůstanou zavřené a nikdo se nedostane dovnitř. U zdi přímo naproti tobě se nachází stůl, na kterém jsou rozložené zbraně. Převážně brokovnice a pistole. Z místnosti vedou dvě cesty. Jedna napravo, druhá nalevo. Jsou dostatečně úzké aby jimi člověk prošel, ale plížit se jimi moc nedá. Pokud by ses v nich s někým střetla, tak si tě určitě všimne. V chodbě napravo zaregistruješ na vzdáleném konci pohyb, ale nikdo nepřichází. Z dálky k tobě doléhají cizí hlasy. Tři, možná čtyři osoby, které spolu vedou rozhovor a občas zaslechneš smích. Přesně to určit ale nedokážeš. Muž před tebou se plně věnuje svému jídlu a doteď si tvé přítomnosti nevšimnul. Pravděpodobně bys ho dokázala i zlikvidovat aniž by stihnul zareagovat. Vedle muže stojí opřená dvojhlavňová brokovnice. Dostatečně blízko aby na ní dosáhl. Jedna přesná rána z té věci a můžeš se chystat na cestu domů. Nemůžu říct, že by mě ta možnost nelákala, ale ráda bych svoje tělo zpátky. | ||
| |||
| Centrum – Obchod, zadní místnost Isaac Muž je tvou náhlou změnou v chování zaskočen. Cítíš, jak se v jeho nitru objeví strach a on ustoupí o krok zpátky. Po čele mu stékají krůpěje potu a srdce najednou začne bít zběsilým tempem. Je to stejné jako u ostatních lidí, když se v jejich blízkosti objeví predátor. Něco, co mají lidi uložené hluboko ve svém nitru a co v případě nebezpečí převezme kontrolu. Po chvilce se ale majitel vzpamatuje. Strach, který jsi cítil, okamžitě vystřídá vztek. Velmi kontrolovaný vztek. Navenek není kromě zamračení nic vidět, ale zcela zřetelně to cítíš. Muž udělá zpátky kupředu. „Dávej si pozor, chlapče. Kráčíš po velmi tenkém ledě. Jsi možná silnější než já, ale pro organizaci jsem daleko cennější než ty.“ Muž od tebe převezme recept na slitinu a strčí si ho do kapsy. „Předám to našemu kováři a dám vědět, až bude vše připraveno. Do té doby se doufám naučíš způsobům. Podobné chování už příště tolerovat nebudu. Je to jasné?“ Ať už souhlasíš nebo ne, tak pak pokračuje. „Svému pánovi viřiď, že vše co chtěl opatřím a dám mu vědět až to bude připravené. Je to vše, nebo bys ode mě potřeboval ještě něco?" | ||
| |||
 | Rozhodnutí „Dobrá a ráda bych se zeptala ještě na jednu věc, kde na mně čeká to co jsme zatím získala?“ uznávám že tuhle otázku jsem předtím moc neřešila protože jsem měla pocit že až k tomu dojde tak Baltazar na mně působil dojmem že to vytáhne z kapsy i když tak to asi tak nebude. Když mi to potom Baltazar jak to vlastně bude probíhat vysvětlí tak to začíná dávat smysl, nyní už chápu proč mi to asi nabízí. Vzhledem k tomu jak jsem postavila k tomu abych splnila svou předchozí smlouvu a i když mně ještě pořád děsí tak to jak to bude vypadat už tak moc ne. Tedy zatím já to nepodceňuji,ale je to poněkud méně děsivější než moje představy. Baltazar mi pak ukáže co by pro mně mohl zajistit ovšem mně napadne jedna věc, co když někomu šlápnu na kuří oko? Doufám ... ne tohle se bude řešit až k tomu dojde a doufám že k tomu nedojde i když ... Mám takový pocit že k tomu dojde, ale také doufám že to že pracuju pro démona zabere protože musíte být šílenec pokud uzavřete smlouvu s démonem. Což mně přivádí k další věci kterou Baltazar zmíní a tvrzení že démonům se nedá věřit. „Dobrá tak souhlasím, ale byla bych radši kdyby to co mám udělat a co za to dostanu bylo určeno ve smlouvě.“mohla bych říct že to je čistě pro pořádek, ale Baltazar by pozna že je to také proto že mu zase tak moc nevěřím. Na druhou stranu jsem v tomto směru poněkud přístupnější než jiní ... | ||
| |||
 | Ráno v mém bytě/kanceláři Vždycky byl takový. Vše hrozně prožíval. Věrný kámoš s palicí tvrdou jako býk a zhruba i stejnou trpělivostí. Uznávám, bylo fajn mít se na koho spolehnout. I když to byla někdy těžká domluva. "Dobře víš," zavrčím na oko rozmrzele, "že když jsem v terénu, tak telefony neberu. Bohužel, jak si sám poznamenal, moje obvyklá vejplatní páska mi fakt neumožňuje najmout si sekretářku na plnej úvazek." "A včera to byl vážně dlouhej večer," dodám už smířlivěji, "ale stačil jsem překazit jenom jedny sexuální orgie, takže bych řek, že se extra nepřepínám." Vezmu si od Brocka dokument a pohroužím se do něj. "Zajímavý," ucedím, zatímco studuji přiložené fotky. "A moje játra nech jak sou," ujede mi v reakci na démona, čehož ihned lituji a doufám, že se na tom Brock nebude zase stavět. Odkašlu si a pokračuji jakoby nic. "Ehm, no mám vytipovaný jedno místo, kde se schází podobná kultistická pakáž, ale prej tam budou až ve čtvrtek," pokrčím rameny. Když mi padne pohled na symbol, o kterém Brock mluví, tak zpozorním. Ano, pamatuji si, že byl na stejném místě, kde mě ty parchanti zaskočili. Na první pohled typická klikyháková značka, ale na téhle bylo něco znepokojivého. Možná to bylo mými zkušenostmi s tímhle symbolem, možná měl v sobě opravdu něco víc, ale nedívalo se mi na něj dobře. Bohužel sám o sobě jsem o něm nic víc nevěděl. "Ok, víš něco o tomhle symbolu?" začnu mluvit nahlas, "předpokládám, že vy pekelníci si takhle značkujete rohy smrtelnýho světa, ne?" Legrační, nejdřív Thio řekne, že mu nemám dávat moc prostoru, a pak chce, abych démona zpovídal o informace. Jak flexibilní bývají někdy naše zásady, když se to hodí. | ||
| |||
 | Centrum – Obchod, zadní místnost Isaac Očima se usměji na muže, který vypadá, že je mojí objednávkou přeci jen trochu zaskočený. Navíc, neví, jak si ji zcela přeložit pro sebe. "To opravdu ne. Pouze základní výbavu, kterou dostávají učni. Tolik, aby jsem si mohl dovolit výbavu, která by byla v úkrytu a ve stříbře, tolik bych si opravdu dovolit nemohl." Podívám se na muže, který na obchodníka, který dělá v našem oboru, je trochu moc zvídavý. Zamračím se tedy a probodnu jej pohledem. Nyní jsem já ten, kdo zde přebírá kontrolu, ano mohl jsem jej nechat u pultu, kde byli svědci, ale zde. Zde není třeba skrývat skutečnost. "Žádné zbytečné dotazy prosím. Zde je recept na slitinu. Byl bych rád, když by se recept používal výhradně na vybavení pro mne a pokud možno se přesné poměry nedostali dále, než od vás a vašich nejvěrnějších." Jak k muži pomalu přibližuji a udělám věc, kterou vrah nikdy nesmí udělat. Přestanu skrývat svůj vražedný úmysl. "Rozumíme si." Zastavím se. Podávám mu malý kousek papíru ovázaný fialovou stuhou, která má na vrchu malou voskovou pečeť. Pečeť patří mému Mistrovi, který mě vytrénoval a který mi pomohl odhalit mojí alergii na kov. Tlusté rukavice tomu dovedou v celkem dobré míře bránit, ale tlusté rukavice nejsou dobrá věc pro naší jemnou práci. Především se pak nehodí k roli sluhy. Když muži podávám, a on k papírku shlédne, může lehce vnímat, že v místnosti je jaksi o trochu více šero, i když tomu tak nejspíše není, nebo snad ano? Byl to jen malý okamžik. Malý a krátký, který snad muži, jako je on dá jasně vědět, že by si mněl raději držet více profesionální roli. | ||
| |||
 | Divadlo - garáž
| ||
| |||
| Divadlo - rozhovor v garáži Mahalath Zmrzlý muž má při pohledu na tebe hrůzu v očích. Když si pak ještě vezmeš vzorek jeho krve, tak je už viditelně na hraně. „Já … já nevím kdo. Vážně!“ Začne zmateně povídat. „Jednoho dne přišel šéf s tím, že pro nás má fajnovou práci. Žádný prostředník, ani klient. Všechno co ukradneme, bude naše. Ne … nevím odkud to info měl, nikdo se na nic neptal. A proč taky? Tolik prachů a žádnej háček. “ Zatím se nezdá, že by si muž vymýšlel. Máš však pouze jenom jeho slovo a žádný způsob jak si to ověřit. „Normálně auta rozebíráme na díly, ale z nějakého důvodu nás šéf nenechal tohle rozebrat, tak jako obvykle. Místo toho ho odvezli pryč a řekli nám, ať se na nic neptáme. Byl to starý náklaďák, a moc by za něj stejně nebylo. Tak jsme udělali, co říkal. “ Víc z něj už asi nedostaneme. Zbav se ho a mizíme pryč. Mám z toho tady špatný pocit. „Řekl jsem ti cos chtěla, pustíš mě?“ Začne pak prosit muž. „Nikoho jsem nezabil. Jenom tu rozebírám auta co ukradnou. " | ||
| |||
| Doma, druhý den ráno Oz Brock nečeká ani na vyzvání a rovnou popadne jednu ze skleniček a kopne jí celou do sebe. Potom si sedne na volnou židli naproti tobě, obvykle vyhrazenou pro klienty, kteří za tebou přišli s nějakou prací. „Jestli se něco stalo? Kámoše posedne démon kdoví odkud. Celý den nikdo nebere telefony a když příjdu k němu domů, tak ani nikdo nereaguje na klepání. A pak si jen tak otevřeš dveře a ptáš se, jestli se něco stalo!“ Počáteční stres rychle vystřídá vztek a jeho cílem jsi bohužel ty. „Už toho začínám mít vážně po krk. Byl bys tak skvělej vyšetřovatel, ale místo toho se potuluješ po barech, řešíš případy, za který někdy ani nedostaneš zaplaceno a celkově se ničíš. Měl bych zavolat Čarosprávce než se s tím démonem úplně odděláš.“ Páni, to vypadá na manželskou hádku. Neměl bych se třeba vzdálit než si to vy dva vyříkáte? Neříkám, že to dokážu, ale třeba bych mohl dělat, že neposlouchám, nebo tak něco. Tím ze sebe Brock dostal asi všechno, protože se potom viditelně zklidní. Položí na stůl před tebe dokument s připnutými fotkami. Vypadá úředně, ale Brock nebyl typ, který by v práci něco sebral a dal to někomu zvenku, i když to byl kámoš. „Tohle ti posílá Thio. Měl nějaké dobré zprávy, ale i špatné. V první řadě potvrdil, že “nejsi“ posednutý. Teda ještě ne. Takže tě prý prozatím nechá volně pobíhat. Ale nemění to nic na tom, že máš v těle zasranýho démona, kterej tě dřív nebo později ovládne. Říkal, že čím víc prostoru mu dáš, tím rychleji to bude postupovat.“ Okej, přiznávám se vaše ctihodnosti. Můžu za to já. Ale řekni mi, co pro tebe udělali oni, když tě zapíchli jak prase na porážce? Hmmm? Nic, nada. Já tě vyléčil a zesílil jsem ti tělo. Kdybys chtěl, tak pro tebe můžu udělat daleko víc. Né proto, že bych tě chtěl posednout, ale protože chci, abys přežil. Oni jen pořád melou o tom, jak jsem nebezpečnej a jak máš jít na léčení, jako nějakej alkoholik. Mimochodem s tím bys něco dělat měl. Víš v jakým stavu jsi měl játra když jsem se nastěhoval? „Pokud jde o ty kultisty.“ pokračuje Brock. „Tak po těch pořád ještě pátráme. Vypadá to, že se po tom debaklu s tebou stáhli pod zem a moc se neukazují. Čarosprávci chystají pár akcí ale Thio mi k tomu moc neřekl. Dal mi ale pár fotek. Koukni na ně.“ s tím poklepe na fotky připnuté k dokumentu. Některé poznáváš, jako to místo, kam jsi vystopoval kult, když tě tehdy napadli. Na všech figuruje jeden specifický symbol. No bezva. Proč se do toho pletou i oni? „Tahle věc se tam objevuje hodně často. Thio si myslí, že to bude něco důležitého a doufá, že třeba tvůj démon bude něco vědět.“ | ||
| |||
| Divadlo - podzemní garáž
| ||