Andor.cz - Dračí doupě online

Salón
Baltazar


Nora se tváří zklamaně, ale to jen do chvíli, než zjistí, že mám kočku. Říkat jí, že ve skutečnosti je to démon, který nemá problém se zabíjením lidí by jistě nebyl dobrý nápad a tak jí chvíli nechám v marném hledání.
"Před chvílí vylezl na střechu se vyhřát na sluníčku." O tom, jak by se tam měl dostat nic neříkám. Je to přeci jen kočka, tak snad má bujnou představivost.
"Toulavus ulicus." Povím s co nejvážnějším a nejprofesionálnějším tónem, než se uchcechtnu.

Shaku se už vrátil a nezdá se, že by si to zrovna užíval.
"Vlastně si to umím živě představit. Občas mám s jednou kočkou problémy. Třeba jí sendviče mých kolegů"
Pokusím se k němu vyslat nějakou té ty pozitivní emoce a vděčnost. "Tak pověz na co jsi přišel a můžeš si jít zase schrupnout, jen pozor. Zdá se, že nora je Kočkoholička."

"Tak to jsou... dobré zprávy." Pokusím se promluvit pobaveně a pomalu jdu za otcem, ke kterému se nakloním a zašeptám.
"Tati. Nezavolal bys naší speciální zákaznici? Dal jsem prohledat okolí a nikde jí vůbec nezahlédnuli. Nejsem jediný, kdo by mohl stát o kousek víly. Ještě pak o vílu celou. Nemáš tady někde něco, co by podepsala?" K vyhledávacímu kouzli je potřeba mapa, něco dotyčného, třeba jen podpis. Pak krystal na provázku a slina lovce, takže stačí i kočičí sliny. No hádám, že Shaku nebude moc nadšený. Musím to stačit na pokrytí kamene. Budu kroužit nad mapkou a tam, kde se kámen ustálí a dopadne slina z kamene, tak tam v okolí by mněl být cíl. Naneštěstí nic lepšího nesvedu. Je to dost nepřesné, ale lepší než nic.

Spáleniště
Mavourneen

Žena se na okamžik zamyslí. "Myslím, že to bylo naposledy v pondělí." potom se ale hned zarazí a opět se zamyslí. "Nebo to byl pátek? Už si vážně nevzpomínám. Ty dny jsou občas jeden jako druhý a moje paměť už není jako dřív. Vzpomínám si ale, že jsem jí potkala, když jsem zrovna šla na nákup. Bylo to tady na schodech, vracela se domů. Tvář měla samou modřinu a krvavý šrám, chudinka. Nepochopím surovce, kteří bijí ženy. Ptala jsem se jí, jestli nepotřebuje pomoc, ale jenom mávla rukou a zmizela ve svém bytě. Od té doby jsem jí vůbec neviděla. Doufám, že je vpořádku."
Z toho jak ženu pozoruješ tak nic nenasvědčuje tomu, že by ti lhala. Dokonce i tvé smysly to potvrzují.

Ulice Sognaru
Mahalath

Touláš se bezcílně městem, flašku alkoholu v jedné ruce, druhou si občas pomáháš abys udržela rovnováhu a nesvalila se na chodník. O cestu samotnou se moc nestaráš. Tvoje nohy jdou samy a jejich cíl je neznámo kde.
Ulice kolem tebe se mění, stejně jako obyvatelé města. V jednu chvíli procházíš spáleništěm, kde tě do nosu hned udeří zápach divolidí, vzápětí si to pak šlapeš kolem tiché Nekropole se zlověstnou září nad zdmi. A potom tě napadne zkusit, jestli je Melitta vzhůru.

"Co je ti po tom? Chceš se mi vysmívat, jak se mě ten tvůj kámoš evektivně zbavil? Jak už nemám nic zkoušet, protože nemám šanci vyhrát? Posluž si. Jen do toho, sem s tím."

Melitta samozřejmě vzhůru je a je také plná energie. Přesto, i když na tebe chrlí ten svůj proud slov, tak necítíš žádný velký hněv. Naštvaná je, o tom není pochyb, ale není to stejné jako když ti před těmi spoustu let nadávala do zmetků, nevěstek a všech možných elfích urážek.

Spáleniště - Ostatní byty

Místní nálevna chvíli počká, nyní se pouštím do obtěžování místních nájemníků. Je to pěkně k vzteku, lidi ani jiné existence tady vážně nejsou zrovna sdílní nebo nápomocní. Cítím akorát vzrůstající pocit frustrace, zlosti a zároveň nejistoty, co mě tlačí v žaludku. Je to zatraceně nepříjemný pocit... Je to... Je to strach. Nesnáším to. Přesto si nedokážu pomoci, Keavy je pryč... A já nevím, kde je. Nemám ani páru, kde by vůbec měla být! Zatraceně...

Málem poskočím, když mi přeci jen někdo otevře. Jen chvíli si ženu zkoumavě prohlížím, ne, ne, tuhle šanci musím chytit za pačesy dokud to jde. Vysvětlím jí stejně jako tomu muži, co se stalo a napjatě čekám na odpověď. Jo! Anebo... Nebo spíše ne. Přenesu váhu z nohy na nohu, dělá mi trochu problém zůstat v klidu.
"Ah... A pamatujete si, kdy jste ji viděla naposledy? Nebo cokoliv, na co si ještě vzpomenete..." vyhrknu naléhavě.

Salón
Baltazar

„Byl kuřecí.“ řekne Nora zklamaně, oči sklopené směrem k zemi. Ne však na moc dlouho. Jakmile totiž zaslechne zmínku o kocourovi, tak se jí oči rozzáří.
„Ty máš kočku?“ Okamžitě se začne kolem sebe rozhlížet, koukat na skřínky a pod stůl. „Čiči.“ Zkouší Nora volat Shakua. Ten ale nikde poblíž není, tím si seš docela jistý. Z toho, co dokážeš díky vašemu spojení vyčíst, se právě teď nachází nejspíš někde na střeše.
„Co je to za rasu?“ začne se Nora vyptávat, když ho nikde nezahlédne. Její pozornost je teď upřená přímo na tebe.
Mezí tím se situace v salónu moc nezměnila. Žádní zákazníci teď nechodí a ten jediný co tu byl před chvilkou, přišel jenom proto, aby se mohl objednat. Jinak to žádná velká sláva není. A potom se konečně ozve Shaku.

„Věřil bys, že kočky tady v okolí jsou pěkní zabedněnci? Většina neumí ani pořádně mňouknout. A z těch já mám tahat nějaký informace. Už jsi to někdy zkoušel?“ Shaku se pomalu přibližuje stále blíž, až ho nakonec ucítíš venku na ulici.
„A navíc jsem ještě rozespalej.“ Potom v hlavě zaslechneš cosi, co bude nejspíš zívnutí.
„Ale mám cos chtěl. Nebo spíš nemám. Tu holku nikdo v okolí dneska nezahlídl. I když pochybuji, že ti zablešenci vůbec ví, co to víla je. Pořád jen leží, myjou se a nic nedělají … má to ale někdo hezký život.
Mám taky ale nějaký dobrý zprávy. Jedna banda toulavých koček prej viděla tu děsnou ženskou, co sem za tebou chodí a pořádně jí prohnala. Prej utíkala jak o život. “

Spáleniště - Ostatní byty
Mavourneen

Muž se na okamžik zamyslí a potom tě odkáže na nějaký pajzl o pár ulic dál. To místo nemá podle všeho žádné jméno, ale ujišťoval tě, že tady v okolí žádná jiná hospoda není, takže by neměl být těžké jí najít. Tím tvé pátrání ale ještě nekončí. Rozhodneš se pokračovat v obcházení bytů na tomhle patře, v naději, že snad někdo z obyvatel tvojí sestru alespoň zahlédl. Moc dobře to ale nejde. Obcházíš byty jeden po druhém, nikdo však neotvírá. V jednom z nich, ten který jsi zkoušela naposledy, bylo sice něco slyšet, když jsi ale opakovaně bušila na dveře, tak se nikdo neukázal.
Nakonec ale přeci jen jeden z nájemníků otevře.
Ve dveřích spatříš šedovlasou ženu, s tmavými kruhy kolem očí a prázdným pohledem. „Ano? Mohu vám nějak pomoci drahá?“ zeptá se žena, když si tě ve dveřích prohlíží. Skrz mezeru ve dveřích zahlédneš část jejího bytu. Nic moc extra to není a má tam trochu nepořádek, jinak nic neobvyklého. Sdělíš tedy ženě svůj příběh o sestře, stejně jako jsi ho řekla muži před tím. Žena se zájmem poslouchá.
„Ano, nějaká dívka tam bydlí, vzpomínám si na ní. “ zvolá po chvilce. „Milé děvče. Ale moc se nevídáme. Pořád chodí někam ven a domů se obvykle vrací pozdě večer.“

Spáleniště - stále před bytem

Málo. Pořád je toho málo. Zoufale potřebuji další informace, ale zdá se, že tenhle človíček mi opravdu už k ničemu nebude. I tak bych z něj nejraději vytřásla duši - už jen za tu opovážlivost, že jsem ho tu našla namísto sestry. Za to, že zabral JEJÍ místo. Nikomu by nechyběl, byl to jen páchnoucí parazit. Ale neudělám to. Jen lehce zaskřípu zuby, když do jeho tónu hlasu pronikne otrávenost z toho, že ho stále obtěžuji.

"Jo. Nebo ne. Ještě jedna věc. V jaký hospodě?" zeptám se poté, co se ještě přinutím k hlubokému nádechu a výdechu. Klid. Zasraný podělaný klid. Tak. Tohle je sice parádní výstřel naslepo, ale nic lepšího mě nenapadne. Pak už toho chlápka skutečně nechám na pokoji. Z domu ovšem ještě jen tak vypadnout nehodlám.
Netuším, jestli Keavy nějak vycházela se svými sousedy nebo je vlastně jakkoliv znala, ale za zkoušku nic nedám. Snad. Asi? Každopádně o chvíli později už odhodlaně klepu na další a další dveře na patře, abych zjistila, zda někdo další náhodou Keavy neznal. Někdo přeci musel, ne? Protože něčemu ve mně se ježí všechny chlupy a stahuje žaludek při představě, že bych tu mezi všemi žila... Tak sama. V odloučení čtyř stěn.

Salón - Shaku Holmes
Baltazar

Probodnu jej pohledem. Válí se 90 procent dne, když zrovna něco neřeším. Když už, tak se válí zase uvnitř mého stínu. Ano, najít správnou polohu na spaní je složitý úkol, ale vzhledem k tomu v jakých polohách jsem jej viděl už spát, tak mu tak musí přijít snad skoro všechny.
Nakonec to vzdává a souhlasí, že půjde. Ještě, aby ne.

Já se dám do přerovnávání věcí, jelikož se tady toho přímo moc neděje a není co dělat. Mou pozornost upoutá až Nora.
"Ehm. Čím jsi jej měla?" Ihned si vzpomenu na Shakuova slova ještě předtím, než odtud odešel. Jestli byl ten sendvič s tím, čím myslím, tak to byl určitě on a i kdyby ne, tak i tak jej klidně sní. Je to sice kočka, ale také stále démon. Nějaké jídlo má radši, ale to neznamená, že jiné jíst nebude. Přeci jen má rád zázvorové sušenky, stejně jako já, zatím co pro normální kočky je zázvor něco co nesnáší.
"Víš, to jsem ti zapomenul říci, že jídlo je třeba si někam zavírat. Můj kocour je hodně vynalézavý, když ho honí mlsná. Promiň. Vem si moje jídlo, jestli chceš. Je v té zelení skříni s dvěma západkami." Shaku se dovede stát stínem, takže se může dostat téměř kamkoliv a a proklouznout kudykoliv. I jako kočka je hodně tvárný, když na to přijde. Proto se i v té skříni svítí, aby tam díky svojí schopnosti nemohl vlézt, i když je zamčená.

Spáleniště - Před bytem
Mavourneen

Muž tě chvilku pozoruje a potom nejistě přikývne. „Jasně, ptej se. Když to budu vědět.“
Z toho co ti muž doposud řekl, nic nenasvědčovalo tomu, že by lhal. Je pravda, že z něj cítíš trochu strach, ale může to být klidně jenom tím, v jaké čtvrti se právě nacházíte. Za těchto okolností by jeho chování bylo naprosto v pořádku. Kromě toho se ke tvému nosu donesou i další pachy. Například pot, kterým je jeho oblečení doslova nasáklé. Potom je tu nějaká mastnota a také zápach tabáku.

„Co já vím.“ odpoví muž na tvou otázku a jen pokrčí rameny. „Mohlo to být den, nebo klidně týden po tom co zmizela. Ale popravdě vůbec netuším. O takové věci se moc nestarám. A pokud jde o to odkud to mám, tak jsem to někde zaslechl. Nejspíš v hospodě nebo tak. Ale hádám, že se to dostalo ven přes ty co to tu vybrali, nebo někoho kdo je vidět. Je to všechno?“ zeptá se muž, tentokrát už s trochu otráveným tónem v hlase.