Andor.cz - Dračí doupě online

Nábor k Dobrodruhům

Už na základě zmíněného léčitelství se domnívám, že mám nábor v kapse. Ale chladný pohled jež mi muž věnuje mne vyvede z omylu, tváří se, jakoby měl takových tvorů víc než dost. Odbude mne dost rychle a mávne rukou ať se klidím k dalším odmítnutým. Docela mne zarazil, takovou reakci jsem přeci jen nečekala, ale vzpamatuji se a místo abych odešla tak se mu pokusím vyvrátit jeho pohled na akademiky a s nimi i na mou osobu. „Cíl? Jestli se nemýlím hledáte skryté poklady pod městem i v Parku, což je vpodstatě to samé o co usiluji já – jen mým pokladem jsou zbytky zdí a mechu jež uplývá na nálezech, který mohu samozřejmě odebrat až po jejich nalezení, ne uprostřed boje, jak si asi myslíte, že mám v plánu.. A nechci vám do toho kecat, ale každý druid je vlastně učencem, což však neznamená, že je jejich Rozjímající nějaká třasořitka.“ Poslední větu mu syknu již téměř do obličeje a nechám své oči na chvíli proměnit v hadí, kočičí a žabí a následně s mrknutím zpět na temně černé vraní. „Ale jestli mne nechcete, tak já tedy jdu.“ dodám a zamířím směrem ke skupince odmítnutých. A až teď si uvědomuji, že možná onen titul, co jsem vytáhla jako třešničku na dortu vůbec nezná..

Klub Elysium
Mahalath

„Ono na tom až tolik nezáleží.“ řekne Baltazar s naprostým klidem. Potom si také si objedná skleničku a k tomu si ještě zapálí doutník.
„Pokud nastoupil na loď, dobře. Pokud zpanikařil a utekl pryč, tak tím porušil podmínky smlouvy. Odměna je tak jako tak naše. Dávám mu tak týden, než nám přijde “platba“. Do té doby počkáme.“
Na tváři má Baltazar spokojený výraz plný sebevědomí. Zcela určitě to nebyl jeho první ani sto-první klient. Ten výraz ale po chvilce zmizí a on se na tebe podívá zcela vážně.
„Teď přejděme zpátky k tomu tvému problému. Každý démon ví, že zanechat v těle jeho předchozího majitele je hloupost. Koleduje si tím o pořádné trable. A to bez ohledu na to o koho se jedná. Ty ho navíc sdílíš s elfkou, to jsou nebezpečné bytosti. Mysli si o nich co chceš, ale jejich mentální odolnost je velká. A to není to nejhorší.“
Celou dobu co Baltazar povídá, tak tě propichuje svým ledovým pohledem. Podobně jako když učitel nebo rodič kárá neposlušné dítě. Být to někdo z vyšších démonů od tvého bývalého zaměstnavatele, tak bys byla zcela určitě v prdeli. Otázkou je, jak se k celé věci postaví Baltazar. Když skončí s povídáním, tak do sebe natáhne kouř z doutníku a potom ho dlouze vydechne.
„Co se stalo, stalo se. Nehodlám to tu celé rozmazávat. Jestli si chceš svého mazlíčka nechat, tak ti v tom bránit nebudu. Ale buď připravena na to, že dříve nebo později k tomu dojde zase. A potom už možná nebudu poblíž.“

Salón
Baltazar

Vše co říkáš, ti Nora odkývá. Moc se na nic neptá a zdá se, že vše chápe, i když u poznámky s balením vlasů do jednotlivých pytlů se na tebe dívala trochu překvapeně. Ostatně tvůj otec se tvářil docela podobně, když jsi mu tenhle svůj požadavek předložil.
Potom si Nora ve vašem zázemí odloží svůj batoh a vezme si na sebe jednu z vašich pracovních zástěr.
(Říká se tomu u kadeřníků taky zástěra?)

„To je dobrý. Takhle je to fajn.“ řekne Nora s milým úsměvem na tvou nabídku s ostříháním. Hned potom si vlasy sváže stuhou do culíku a tím zkrotí většinu svým neposedných vlasů.

Den potom pokračuje stejně jako jindy. Lidé začnou chodit až o něco později ale o práci i tak nemáte nouzi. S otcem se staráte o všechny zákazníky, zatím co Nora pomáhá, jak jenom může. Zametá vlasy a třídí je do pytlů, přesně tak jak jsi jí řekl, nosí vám, co potřebujete a dělá vlastně všechno co je třeba. Je to znát, že máte pomoc. Máte víc času si odpočinout a můžete se soustředit na zákazníky.
Shaku se jako obvykle začne po nějaké době nudit, takže se při první příležitosti někam ztratí. Stále zůstává nablízku, ale kromě zmínce o kuřecím sendviči o něm vůbec neslyšíš.

Někdy po poledni se objeví paní Robinsonová. Na sobě má jako obvykle šaty zdobené květinami a na hlavě klobouk. V ten okamžik jako by ti přeběhl mráz po zádech, nebo přesněji Shakuovi, který se s tebou ochotně o ten pocit podělí.
„Ahoj, Baltazare, drahoušku. Jsem ráda, že tu jsi, potřebovala bych ostříhat. “ Začne už hned ve dveřích. Potom svůj pohled přesune na tvého otce, který zrovna stříhá jednu slečnu, která před chvilkou přišla. „Dobrý den pane Maximove, jak se máte.“ pozdraví ho. Tvůj otec se na ní usměje. „Ujde to.“ Potom aniž by čekala na vyzvání tak se usadí do volného křesla.
Vypadá to, že ani dnes se této ženské nevyhneš. Ta, na kterou ale čekáš, se zatím ještě neukázala. Není to nic neobvyklého, už mnohokrát přišla v pozdější hodinu, i když to nebývá pravidlem.

Salón
Baltazar

Otec je. Smířený. Tak bych to nazval. Trochu mě mrzí, že to nechápe, ale na druhou stranu jsem rád, že mě nechá a více to neřeší. Vlastně je moc dobře, že o tom co jinak provádím nemá tušení. Kdyby věděl, že se toulám na nebezpečných místech a navíc v noci, tak by z toho byl leda naštvaný a to ani neví co vše Shaku dovede. Má jej jenom za můj stín, který jsem očaroval, aby se měnil v kočku.

Vše je připravené a můžeme otvírat. Jako většinou, tak hned po otevření nikdo nechodí a nějakou chvíli poté ještě také ne. Až po hodině se někdo ukáže. Je to mladá zrzka, která opravdu potřebuje ostříhat, jelikož její vlasy sice vypadají zdravě, ale nedostatečně upravené.

Takže tohle je ta výpomoc? S těmihle vlasy? Hrůza. Pomyslím si.
"Těší mě. Takže tě tu tedy provedu." Potřesu jí rukou.
Postupně jí tedy ukážu, kde se co nachází, jak co tu funguje. Prostě takové běžné věci.
"Jinak. Po každém zákazníkovy zametáme hned vlasy a dáváme je zvlášť do pytlů. Jeden známí z nich dělá posléze tupé pro plešatá, takže využije jak krátké, tak dlouhé vlasy. Důležité však je, aby se nijak nepomíchali." Upozorním jí a dbám na to, že mě opravdu poslouchá.

"No to bude vše. Když už, tak nechtěla bys rovnou i ostříhat?" Zeptám se jí slušně s neutrálním tonem, aby jsem nedal znát, že mi vadí její vlasy.

Klub Elysium
Mahalath

Melitta neposlouchá. Určitě tě slyší, ale nedává to nijak znát. Nereaguje na nic z toho, co říkáš. Vaše konverzace je v tomhle směru velmi jednostranná. Těžko říct, jestli to na ní nějak zapůsobilo, protože je až příliš zaujatá Baltazarovým povídáním. Zda jeho nabídku hodlá přijmout, ale můžeš jenom hádat.

„Vidím, že se ti toho honí spoustu hlavou. Mohu zaručit, že to co se ti stalo, se už nikdy nebude opakovat. Po zbytek tvého života nebude tvé tělo obývat žádný démon, kterému to sama nedovolíš. “ Elfce se na tváři objeví překvapený výraz Než ale stačí položit otázku, tak promluví Baltazar. „Neber to jako laskavost. Pouze bych chránil svou investici od možné konkurence. Ale to je veškerá ochrana, kterou ode mě můžeš čekat. Nemoci nebo zabití jsou už tvůj problém. I tak se podle mě jedná o skvělou nabídku. Budeš mít zpět kontrolu nad svým životem a až do své smrti o mě znovu neuslyšíš. Co na to říkáš?“
Melitta neříká nic. V době když jsi jí poznala, by po podobné nabídce bez váhání hned skočila. Teď však se svým rozhodnutím váhá. Nepochybně by se tě ráda zbavila, zda však kvůli tomu uzavře další smlouvu s jiným démonem, je otázka na kterou odpověď neznáš.

„Není nutné odpovídat hned. "Pokračuje Baltazar. "Dobře si to promysli. Rozhodneš se, až budeš chtít. Já mám času dost. Což mi připomíná, že ten tvůj se pomalu krátí. “ Potom se na Melittu usměje a foukne jí do obličeje nějaký prášek, který ukrýval v dlani.
„Moc mě těšilo. Naschledanou příště.“
Melittě se potom začne motat hlava. Jenom díky Baltazarově zásahu nespadne na zem, když nakonec ztratí vědomí. To je ale příležitost, na kterou jsi celou dobu čekala. Její vědomí je slabé a nedokáže se ti nijak bránit. Nadvládu získáš prakticky okamžitě. „Á vítej zpátky. Chyběla jsi mi.“ řekne Baltazar, když otevřeš oči. Není pochyb o tom, že ví, kdo je teď u moci.
Cítíš se slabá a tvoje rovnováha není úplně nejlepší. „Opatrně. Účinky prášku ještě úplně nevyprchaly.“ varuje tě démon.