Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Klub Elysium "S tebou se nebaví," odseknu Melittě, když odpoví na Baltazarovu nabídku na pomoc. A pak se dají do rozhovoru. Nevím, jestli to na ní Baltazar jen hraje, nebo to myslí vážně, ale opravdu se mi to nelíbí. Přestanu je tedy vnímat a spíše se začnu soustředit na to, abych nabrala co možná nejvíce sil. Nebo teda soustředila bych se, kdyby jí ten prohnaný zmetek nenabídl to, co nabídl. Zcepeněla jsem... nebo zcepeněla bych, kdybych mohla, skrze Melittiny oči se pozorně zadívala na Baltazara a snažila se přijít na to, jestli to myslí opravdu vážně. Začínala jsem se bát, že myslí. A ano, opravdu jsem se toho začínala bát. Věděla jsem, co obnáší vyhnání démona z těla hostitele. Většinou to obnášelo trochu kouře, nějaké ty svíčky, melodické hučení v řeči, které hostitel nerozuměl a pak těžké kopnutí do nehmotnýho zadku, které vás zaneslo přímo dolu do pekla. A tomu jsem se chtěla vyhnout, protože co si budeme povídat, pořád jsem démon, co utekl z područí vyšších a mocnějších démonů. Leda pokud Baltazar nezná jinej způsob... napadlo mne. Ne! Nic takovýho. Tohle tělo je po právu moje. Uzavřela jsem s ní smlouvu a svou část jsem splnila! | ||
| |||
 | Sídlo dobrodruhů Uvnitř je až překvapivě živo, chybějící bedny jakoby byly nahrazeny lidským materiálem – a to po zuby ozbrojeným. Hned si všimnu dvou front lidí u cedule Nábor, zdá se, že se k nim budu muset přidat. Zařadím se na konec a sleduji celý proces. Zdá se, že to mají docela dobře zařízené. I samotní zájemci o podíl na výpravě jsou velmi rozmanití, kříženci už mne nepřekvapují, ale hlodavec na zadních přeci jen trochu vyčnívá. V řadě stojím skoro dvě hodiny, z tohoto tréninku trpělivosti mne vysvobodí až hlas muže, který to tu má zjevně na starosti. Vypadá, že sám toho má za sebou už víc než dost, jak vypovídají jizvy na jeho tváři. Osloví mne sice poněkud neomaleně, ale rozhodnu se to ignorovat a slušně odpovím. „Zdravím, jsem Karra, mám zájem o studium zdejší originální fauny a flóry, především té Parkové.. Mohu nabídnout své léčitelské schopnosti,“ kývnu hlavou směrem, kde tuším lazaret, „domnívám se, že mé služby neodmítnete. Nejsem tak křehká jak vypadám a umím se bránit, mimo to znám i pár základních kouzel,“ dodám na závěr. Pár věcí jsem si nechala pro sebe, ovšem ani zpěváček nemusí hned všem všechno vyzvonit, pomyslím si s jistou dávkou jízlivosti, ale na muže se pouze mile usměji. | ||
| |||
 | Salón Baltazar Tvůj otec si jenom povzdechne. Nic ale k tvé žádosti neřekne, což znamená, že souhlasí. Moc dobře ví, že zakazování by nikam nevedlo. A dokud neděláš nic příliš nebezpečného, je schopen přimhouřit obě oči. Sice neochotně, ale přeci. Úklid a další přípravy už vám moc času nezaberou. Ve dvou jste hotoví během chviličky, částečně také díky tomu, že byla podstatná část hotová, už když jsi přišel. Otevřete tedy jako vždy přesně na čas. Potom už je to jenom o čekání. První hodinu se neukáže ani noha, což není nic neobvyklého. Z počátku se zdá, že ani tu další se nebude nic dít, ale najednou se otevřou dveře a zazvoní zvoneček nade dveřmi. „Dobrý den.“ pozdraví dívka s pohledem upřeným na tvého otce. Potom se podívá i na tebe a také tě pozdraví. Není moc vysoká, možná o půl hlavy menší než ty. Má krátké zrzavé vlasy, které jí končí lehce nad rameny. Nevypadá jako pravidelný návštěvník kadeřnictví. Vlasy má hezké, ale trochu neupravené a na několika místech jí neposedné pramínky padají do obličeje. „Ach dobré ráno. Jsem rád, že jsi dorazila. Tohle je Baltazar, můj syn.“ představí tě dívce. Potom představí dívku. „A tohle je Nora. Ta pomoc, o které jsem se zmiňoval.“ Dívka se usměje a podá ti ruku. V tu chvíli se znovu ozve zvoneček a do salónu vstoupí další žena. „Hned jsem u vás.“ zavolá otec a pohlédne na tebe. „Hochu, byl bys tak laskav a ukázal Noře kde co máme? Já se zatím postarám o naší zákaznici.“ S tím se vzdálí a ty zůstaneš s dívkou sám. | ||
| |||
| Klub Elysium Mahalath „Ne díky.“ řekne Mellita nepřátelsky. „Pomoc nepotřebuji. Určitě ne od někoho jako jsi ty.“ Baltazar se jen nevinně ušklíbne. Nezdá se, že by ho svým přístupem nějak urazila nebo naštvala. „Ale no tak, čímpak jsem si to vysloužil.“ „Já vím, co jsi zač!“ řekne okamžitě Mellita. „I to, co po mě chceš. Na to znovu už neskočím. Takže táhni zpátky do díry, ze které jsi vylezl.“ Baltazar se pobaveně zasměje. A nezdá se, že by to hrál. „Neskrývám, co jsem. Ani to, co požaduji za své služby. Nevím co ostatní, ale já se svými klienty jednám vždy hezky narovinu. Nikdy nepodvádím, vždy dostanou přesně to, co chtějí. To jestli si to později rozmyslí už je další věc. Obchod je obchod.“ Elfka se odvrátí od Baltazara. „Nemám zájem.“ Potom si ho už nevšímá. Tedy alespoň do chvíle, než Baltazar znovu promluví. „Ne?“ řekne jakoby překvapeně. „Jak potom plánuješ zbavit se démona, s kterým sdílíš tělo, hmm?“ Kdo jiný než právě jiný démon by měl vědět jak to provést. “ Mellita mlčí. Cítíš, že se její tep výrazně zrychlil. „Ostatně co bys mohla ztratit? O vše jsi už přeci dávno přišla. Jistě, nebudu tvrdit, že ti vše vrátím, tomu by nikdo nevěřil, ale mohu ti poskytnout čas. Čas svobodná a nekontrolovaná nikým jiným. Zbytek tvého života by proběhl v klidu.“ | ||
| |||
| Základna dobrodruhů Karra Uvnitř budovy je stejně živo, tak jako před ní. Akorát ty krabice bys tu hledala jen těžko. Zato lidí je tu požehnaně. Všichni pochopitelně ozbrojení, tak jak by se dalo od podobné skupiny očekávat. Napočítáš možná přes šedesát lidí. Je ale těžké to říct jistě, s tím jak se neustále přicházejí a odcházejí. Tebe samozřejmě nejvíce zaujme část označená cedulí “Nábor“. Zájemci zde stojí ve dvou řadách a jeden po druhém přistupují k muži vpředu. Ten si uchazeče vždy prohlédne, krátce s ním promluví a potom ho buď pošle ke skupině písařů sedících za ním, nebo pokud se mu něco nezdá, pryč. Před tebou čeká spousta dalších lidí a nezdá se, že by byl nějaký rychlejší způsob jak se dostat dopředu. Takže ti nezbývá, než postavit se nakonec jedné z řad. Čekání je zdlouhavé. Občas se zdá, že se řada nehne i několik minut. Zájemci nervózně přešlapují a několik čekání rovnou vzdá. Podobně jako v Elysiu i zde nijak zvlášť nevyčníváš. Vidíš několik kříženců různých druhů a potom něco, co ani nevypadá jako kříženec, ale jako přerostlá krysa. Zatraceně velká krysa. Navíc chodí po zadních. Svým vzrůstem ti sahá někam do pasu a nezdá se, že by ostatním nějak překážela. Když se na tebe konečně dostane řada, máš za sebou už skoro dvě hodiny. „Další!“ ozve se vpředu a ty předstoupíš před muže, který to tu organizuje. Hned v první okamžik padne tvůj pohled na jeho tvář, přes kterou se mu táhnou čtyři dlouhé jizvy. Je to něco, co nelze přehlédnout. Jsou obrovské a podle rozložení je nejspíše způsobilo nějaké hodně velké zvíře. Tak velké, že je s podivem, že to muž přežil. Nebýt toho, tak by působil celkem nudným a obyčejným dojmem. „Copak to tu máme? Opeřenec? Ti se tu tak často nevidí. Tak povídej zpěváčku, co dovedeš. “ | ||
| |||
| Sídlo dobrodruhů Po lehce nedobrovolném probuzení za zvuků stále čilého města jsem se nakonec dostala na místo. Je tu poměrně rušno, neustále někdo něco přenáší, jejich spěch možná souvisí i s blížícím se deštěm.. Procházím hlouběji do tábora a na první pohled si všimnu jakéhosi improvizovaného lazaretu, krev, těla i prázdná nosítka. Chvíli přemýšlím zda půjdu pomoci, ale to už si mne všimne jedna z žen. Je vyzbrojená a zdá se, že se v ní mísí plazí prvky, ale hlavně je informovaná a hned mne poučí o tom, kde koho hledat. Nechám ji tedy mluvit a zrakem vyhledávám jmenované osoby. Muž mne blízkého vzrůstu s plnovousem mne sice upoutá, ale dnes tu nejsem kvůli normální práci. Musím se dostat do Parku. „Děkuji, myslím, že to zkusím rovnou vevnitř.“ Odpovím a musím trochu popoběhnout, abych dohnala svou informantku. Ta mezitím zapluje do budovy a já ji následuji. | ||