Andor.cz - Dračí doupě online

Trochu si oddechnu, když mi Melitta prozradí, že se Thomas odtamtud dostal. Doufám jen, že měl dost rozumu na to, aby zmizel z města. Snad stihl tu loď. Že se o mě dál nezajímal mu vlastně ani nemohu mít za zlé. Já být na jeho místě, udělala bych to samé.
"Peníze? Cennosti? Sakra holka, ty nevíš s kým sdílíš tělo?" zasměju se a mít tělo, asi bych se za břicho popadla. Jistě, nějaké peníze mám a vím přesně, kde jsou, ale proč bych jí to říkala?

To, co elfka udělá následovně mě trochu rozhodí. Prostě se sebere a odejde z domu. "Co to děláš, sakra," vyjeknu, ale ona nereaguje. Vypadne z baráku a dělá, že neexistuje. "Vrať se zpátky, slyšíš? Sakra, Melitto, otoč se a vrať se. To město tě zabije." naléhám, nadávám ale nic. Ona mě prostě nevnímá. Ať jí říkám cokoliv, prostě nevnímá. Ovšem já se nevzdávám, když už nic, aspoň jí vymluvím díru do hlavy. Nakonec se dostane tam, kam jsem nechtěla, do Elysia. Nevím, jestli je to náhoda, nebo cokoliv jiného, ale prostě tam dojde. A k mému, nevím jestli milému, překvapení je tam Baltazar. "Tak to je v hajzlu," ujede mi. Stydím se, jasně že jo. Přemohla mě taková kráva, jako je Melitta. K mé obraně, měla těžkou výhodu.

Baltazar hned pozná, že nejsem ve vedení já. Není divu, pozná to každý démon. Co mě ale překvapí je to, že mluví přímo na mě. On mě může slyšet? napadne mne a hned si připadám jako školačka co nastoupila první rok. Jasně, že může, pindo, vynadám si, když mi dojde, že Baltazar je určitě mnohem starší a zkušenější než já.
"Jasně, že tu jsem. Nebo myslíš, že jsem si odskočila na dovolenou do Pekla? Lucka by ze mě neměl radost, jako bys ho neznal," odseknu naštvaně. Nejsem naštvaná na něj. Jsem naštvaná na sebe, že jsem tohle dopustila. "Já... podcenila jsem jí..." neochotně přiznám. Už jen z toho je znát, že bych pomoc ocenila.

"Ale jdi do hajzlu. Jasně, že jsem tě podvedla. Cos čekala? Krevety? Neměly jsme sepsanou žádnou smlouvu, nic, co by mi určovalo dobu trvání. Kdyby nebylo mě, stále seš uklizečkou v domě svý podělaný matky, ty krávo blbá. Beze mě by ses nikdy nenaučila čarovat, nikdy bys matce neukázala, že na to máš. Takže zavři hubu, sklop uši a zalez si zase někam hluboko," rozeřvu se vztekle, i když jen v její hlavě. Alespoň bolehlav bych jí mohla způsobit. Do hajzlu, jak jsem mohla bejt tak blbá a nedala si na to pozor. Kdo taky mohl čekat, že si po takový době pořád udrží dost rozumu, na to, aby získala zpět kontrolu nad tělem, povzdechnu si a kdybych mohla, asi bych zarazila pěst do zdi. Takhle můžu likvidovat jen imaginární zdi.
"To sedí, od někoho, kdo ještě před dvěma sty lety neuměl ani zapálit svíčku kouzlem," odseknu jí. Ve skutečnosti jí ale jsem vděčná, ovšem má hrdost mi nedovolí to přiznat nahlas.
Postupně mi ale začne docházet, že se elfka změnila. Jak se sakra udržela tak dlouho při vědomí? ta otázka se mi honí... no, hlavou asi ne. Ať se ale snažím sebevíce, jinam, než tam, kde právě jsem, mě nepustí. Jsem ještě moc slabá a tak můžu jen koukat na to, jak dělá bordel v mém domě, při hledání čehosi. "Co vůbec ten chlap? Přežil to?" zeptám se po chvilce, už o něco klidněji. Musím jí nějak rozptýlit, zjistit co hledá. Najít zase tu skulinku a dostat se k moci. Potřebuju čas. "Tam to nenajdeš," pronesu klidným hlasem někoho, kdo ví co hledá a kde přesně to je.