Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je offline, naposledy online byla 04. května 2024 15:17Eleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 04. května 2024 15:53Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je offline, naposledy online byla 04. května 2024 14:51Isaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 04. května 2024 13:35Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Doma -> Další den Baltazar Podivné sny a únava. Hádám, že mě večer navštívila noční můra, což je, ale divné, jelikož Shaku by se měl, tedy pokud by se mu chtělo. O někoho takové postar. "Dělo se dneska večer něco? Přijdu si hodně bez energie, takže buď nekvalitní spánek, noční můra, nebo jsi večer zase byl za tou kočkou odnaproti. Je ti jasné, že jestli se jí narodí koťata, tak nám je ta bába hodí na krk? Já se o ně starat nebudu a je jedno, jak moc jsou roztomilá. I když hádám, že ty je budeš chtít prostě sníst co?" Radši na to ani nemyslím. Shaku sice vypadá jako normální kocour, ale pořád je to démon a jeho démonická stránka se nikdy nezmenšila. Já si jí jenom přestal tolik uvědomovat. "No, dneska přijde do kadeřnictví víla. Ne, že vylezeš a budeš jí chtít sníst. Jestli se o to pokusíš, tak měsíc budeš bez sušenek. Je ti to jasné?" Promluvím tentokrát normálně na mého démonického společníka. I přesto, že sdílí mojí obsesi po sušenkách, tak stále mám obavy, že víla pro něj bude přeci jen velmi lákavé sousto. Zvednu se a dojdu k jedné z poliček, kde se nachází lahvička od parfému, který nějaká ženská vyhodila. Já jsem jí naplnil směsí louhovaných okvětních lístků a trochou jablečného octa. Mělo by to zamaskovat pach démona, který je sice velmi slabí, jak mi již potvrdil Puk, ale víly jsou přeci jen hodně vnímavé. Udělám tedy mě a Shakuovy rychlou snídani. Já mám dvoje vajíčka s kusem chleba a Shaku dostane rybu. Chvíli sice bude smrdět rybinou, ale jakmile se stane stínem, tak spolu s tím zmizí i onen zápach. "Hurá do práce." Povím, když jsme po snídani. | ||
| |||
 | Doma Mahalath (Mellita ) „To jsou kecy! „ Odsekne Mellita. „Podvedla jsi mě a moc dobře to víš!“ Je naštvaná. A popravdě není se ani čemu divit, po tom co se jí stalo. Není to ale typický hněv, jako když někdo nechá své emoce volně vyvěrat, tenhle je více kontrolovaný. Trochu jiné než jak si Mellitu pamatuješ. „A to jestli ti vrátím kontrolu, si ještě rozmyslím.“ Dodá s posměšným úšklebkem na tváři. Jak jí sleduješ skrze její oči, tak vidíš, že vypadá celkem sebevědomě. Nezdá se, že by se bála. „Navíc pokud je tu někdo k hovnu, tak jsi to ty. Takhle se zřídit jedním kouzlem. Čekala bych od velkohubého démona víc. Najít tě tam někdo, tak už si spolu nepovídáme. Mimochodem nemáš zač. “ Jak Mellitu posloucháš, můžeš si všimnou drobných detailů, které nesedí k Mellitě kterou znáš. Rozhodně nepůsobí jako milá a přátelská holka jako před lety. Po chvilce se začne rozhlížet po tvém bytě a přehrabovat se v tom bordelu, který se tu všude kolem povaluje. Sem tam vezme něco do rukou, prohlédne si to, aby to mohla vzápětí hodit někam za sebe. Nejspíš něco hledá, ale i když jsi v jejím těle, tak nedokážeš vyhrabat co. | ||
| |||
| Klub Elysium Karra Barman ti věnuje krátký pohled. Chvilku zdá se přemýšlí, jestli něco takového mají. Se svojí odpovědí si dá chvilku na čas. „No, nejsme žádný Ritz, ale pár volných pokojů by se tu našlo. Nic speciálního to není, ale na přespání více než dostačující. Akorát se snídaní ani pokojovou službou nepočítejte.“ Když vytáhneš peníze tak se barman nakloní více nad bar, aby si mohl prohlédnout, co nabízíš. Chvilku si tvůj obnos prohlíží a potom si vezmi tři mince, které uschová ve váčku, pověšeném u opasku. V další chvíli sáhne pod pult, odkud vytáhne starý klíč s visačkou. Na ní je číslice 4. „Tady po schodech nahoru a doprava. Dveře se stejným číslem, jako je na klíči. Koupelna je na úplném konci chodby. Za klidný spánek neručím.“ S těmito slovy se vrátí zpátky ke své práci. Schody, které ti ukázal, se nacházejí kousek za barem. Když vystoupáš nahoru, dostaneš se do dalšího patra. Zde také schody končí a nikam už nepokračují. Chodba je úzká a řečeno velmi, velmi slušně, tak celkem udržovaná. Svá nejlepší léta má už dávno za sebou, ale odpadky ani mrtvé krysy tu nikde neleží. Tvůj pokoj se nachází téměř na konci chodby. Není nijak velký. Už ve chvíli kdy nakoukneš dveřmi dovnitř, ho vidíš celý v jeho "kráse". Je tu jedna postel, stolek s židlí a skříňka. Také tu máš jedno okno, to ale vede do zadní uličky, takže máš akorát výhled na zeď a odpadky. | ||
| |||
 | Klub Elysium O katakombách slyším prvně, ale v tuto chvíli mne více zajímá ona banda, o které Dobrodruh mluví, tak se ho rozhodnu netrápit dalšími dotazy. „Dobře, děkuji za pomoc,“ usměji se na Runga, který ze mne vypadá dost zdeptaně, trochu lituji, že si nemohu dovolit jít s ním, ale co nadělám.. Poté co se odebere zpět ke svému stolu, dopíjím vodu a přemýšlím..Rungo sice zmiňoval, že najdu příslušná individua u Mastné čtvrti bez ohledu na denní dobu, ovšem s tím jak se tu (ne)vyznám je pravděpodobnější, že je najdu ve dne. Snad tento podnik funguje jako hostinec i ve více smyslech než jen podávání nápojů a jako shromaždiště pro bytosti všeho druhu.. Zaměřím se tedy opět na muže za pultem s novou žádostí. „Prosím vás, je možné tu přespat? A pokud ano, bude tohle stačit?“ Vylovím z kapsičky hluboko v brašně hrst mincí a nabídnu mu ji, jejich hodnota bude v řádu desítek, přesná čísla je pro mne stále trochu zdlouhavé zjišťovat, když musím přemýšlet za kolik která mince platí.. Dosud jsem si přespání vždy ještě dovolit mohla, tak snad tu nemají všichni ceny jako za Rungovy služby. | ||
| |||
 | Přístaviště -> Doma?!? "Léčení" začalo. Cítila jsem, jak mě ubývá sil a jemu naopak přibývá. Sledovala jsem, jak přestal krvácet, jak se rána pomalu zacelovala a on se pomalu začal probírat. Když promluvil, ulevilo se mi. Ovšem neměla jsem sílu mu odpovědět, natož poslouchat co říká dál. Jeho hlas se pomalu vytrácel a já stále více a více slábla. Nakonec se stalo to, co jsem doufala, že se nestane. Odpadla jsem. | ||
| |||
| Přístaviště -> . . ? . . Mahalath Poklekneš k Thomasovi. Na zemi je všude kolem něj spousta krve a on sám se nehýbá. Pořád je ještě naživu, ale jeho dech je velmi slabý. To co říkal ten muž je pravda. Thomas je na tom hodně špatně a moc velkou šanci na přežití nemá. Těžko říct, jestli by mu v tomhle stavu dokázal pomoc doktor, kdyby tu teď nějaký byl. Uděláš tedy to jediné, co je teď v tvých silách. Energie pomalu proudí z “tvého“ těla pryč. Cítíš, jak slábne a všechny tvé končetiny pomalu těžknout. Je to, jako kdybys najednou zestárla o několik let, přestože se tvé tělo viditelně vůbec nezměnilo. Ty ale víš co to je. Rána na Thomasově těle se začíná pomalu hojit, i když nijak závratnou rychlostí. Nakonec je zcela úplně pryč. To ale neznamená, že by bylo vyhráno. Rána je sice zahojená, ale i tak jeho tělo ztratilo spoustu krve. Pokračuješ tedy v léčení. Jeho stav se pomalu lepší, zatím co tobě je stále hůř. Nakonec Thomas otevře oči. „Co … co se stalo?“ zeptá se jako někdo, kdo se právě vyhrabal z postele. Říká ještě něco, ale moc tomu nerozumíš. Je to, jako kdybys slyšela ozvěnu někde v tunelu. Velmi vzdálenou ozvěnu. Nakonec tě opustí i poslední zbytky energie a ty ztratíš vědomí. Když se probudíš, už nejsi na ulici. Sedíš v nějakém tmavém pokoji a kromě tebe tu nikdo není. Chceš nějak zareagovat, ale nejde to. Nemůžeš se hýbat. Ruce, nohy, dokonce ani hlavou nepohneš, ať se snažíš sebevíc. Začneš tedy očima prozkoumávat své okolí a všimneš si povědomých věcí. Komoda, závěsy, oblečení, skříň to všechno vypadá jako tvoje. A také že je. Jsi zpátky ve svém bytě, ale všechno teď vypadá trochu jinak. Trochu jako kdyby tě někdo vykradl. S nepořádkem jaký tu je ale jenom těžko poznáš, co chybí. „Tak už ses probudila, ty mrcho.“ řekne ženský hlas. Znovu zapátráš pohledem, ale v pokoji i nadále nikoho nevidíš. „Tolik let …“ Pokračuje hlas. Zní jako tvůj vlastní. Tvé tělo se vzápětí samo zvedne a dojde k zrcadlu. To je rozbité, tak jako vše kolem, ale i přes to zcela zřetelně před sebou vidíš stát elfku. Bledá pokožka se stříbřitými vlasy, tělo, které ti patří už po mnoho let. Dnes se ale do zrcadla dívají úplně jiné oči. „Je zvláštní po tolika letech opět dýchat a hýbat rukama.“ Řeknou tvá ústa, ale nejsou to "tvá" slova. Tvé tělo potom pohne prsty na rukou a pohlédne na ně. Krvácí. Krev je ještě čerstvá. „Jako probudit se z dlouhého snu. Hinalo inti. Tak dlouho jsem čekala a jen přihlížela. Celou tu dobu doufajíc, že mě Kesai nebo Enuet osvobodí. “ | ||
| |||
| Doma -> Další den Baltazar Myslíš si, že je to snadné? Že jenom někdo máchne kouzelným proutkem a vše zmizí? . Myslíš si, že máš nějakou moc? Takovou, která ovlivní tvé okolí? . Myslíš si, že jsi výjimečný? Někdo, jehož stopa se vlivem času nevybledne? . . . Ne. Když se dalšího dne probudíš, cítíš se ještě unavenější, než když jsi šel spát. Celou noc tě trápily zvláštní sny, které dost často nedávaly ani smysl, jak to obvykle u snů bývá. Teď jsi konečně vzhůru, ale není to lepší. Máš pocit jako by tvé tělo bylo z olova a tvá víčka měla zespodu závaží. Každý tvůj pohyb vyžaduje tvou plnou pozornost, stejně tak vůli pokračovat. S vypětím sil se vyhrabeš zpod peřiny a posadíš se na postel, kde zůstaneš sedět. Shaku vyskočí na postel a posadí se vedle tebe. Věnuje ti krátký pohled, jako kdyby ti chtěl popřát dobré ráno. Potom se začne mýt, stejně jako obyčejná kočka. Nikdy jsi úplně nezjistil proč to dělá, ale očividně ho to prostě baví. Netrvá to dlouho a ten zvláštní pocit začne pomalu opouštět tvé tělo, až je úplně pryč. Už se cítíš odpočatý. Dnes tě čeká další pracovní den, i když tentokrát to nebude v kavárně. Obvykle jsou to klidné směny, někdy dokonce nudné ale čas od času se najde nějaký zajímavý návštěvník. | ||
| |||
| Klub Elysium Karra „To si myslíš teď. Ale počkej, až budeš tam venku.“Řekne Rungo mrzutě. Nic jiného ale k tomu nedodá. Jenom si povzdechne a zakroutí hlavou. Potom zase pohlédne na tebe. „Nevím moc co bych ti o nich řekl. Většinu jsi nejspíš už někde slyšela, nebo si dokážeš domyslet. Jsou to žoldáci. Banda složená z vojáků, čarodějů, kriminálníků a spousty pitomců co si myslí, že mají koule. Prozkoumávají park a katakomby pod městem, kde hledají poklady a drahé materiály.“ Katakomby jsou jedním z míst, o kterých se ve městě moc neví. Zaslechla jsi, že pod městem údajně žijí goblini, ale i tahle informace bývá mnohými zpochybňovaná. Katakomby jsou pro tebe ale něco nového. „Jestli se k nim chceš přidat, tak hledej na okraji Mastné čtvrti, tam kde se setkává s Parkem. Mají tam svůj hlavní stan. Nemůžeš to minout. Venku je spousta beden a plno lidí se zbraněmi, bez ohledu na to jestli je den nebo noc. Tam už ti snad pomůžou. Ale být tebou, tak bych se Parku radši vyhnul.“ Když Rungo domluví, tak sesedne z barové židle a i se svým pivem se vrátí zpátky ke stolu, kde před tím seděl. | ||